Hľadanie: Kultúra ľudstva
zobraziť:
Zdraví - kultura - společnost
Komu patří starost o zdraví? Je naše zdraví spíše věcí lékařskou, nebo společenskou a politickou? Přináší více lékařské péče a kontroly lepší zdraví?
Publikace Zdraví kultura společnost se zabývá fenomény zdraví, nemoci a zdravotní péče v sociologických, historických i kulturních souvislostech. Ukazuje na vztah mezi zdravím, autonomií jedince a mocenskými vztahy ve společnosti. Ať jsou příčiny našeho onemocnění jakékoli, nemocní jsme vždy jako sociální osobnosti nemoc narušuje naše sociální interakce a mění naši sociální pozici. Činí z nás toho, kdo hledá a potřebuje pomoc. V moderní společnosti se institucí této pomoci stala medicína. Západní civilizaci neohrožuje nedostatek zdravotní péče, ale její nadbytek nebo nerovnoměrnost. Naše životy jsou všestranně medicinalizované. Zdravotnický systém se sice v prvé řadě opírá o etické principy, ale je ovlivňován ekonomickými, politickými a stavovskými zájmy. Medicína je na křižovatce, stejně jako mnohé další instituce naší civilizace
dostupné aj ako:
Kultúra Nizozemska v 17. storočí
Johan Huizinga (18721945) patrí k najvýznamnejším nizozemským historikom 20. storočia. Ako priekopník európskych kultúrnych dejín sa preslávil najmä veľkým opusom Jeseň stredoveku (1919, po slovensky 1990), venoval sa však aj otázkam filozofie hry (
Homo ludens, 1938, po slovensky 1990) a kultúrnej kritike (V tieňoch zajtrajška, 1935; Zhanobený svet, 1943, obe po slovensky 2002), písal však takisto o medievistických témach i dejinách Spojených štátov amerických. Ako súčasník francúzskych histori
kov zoskupených okolo časopisu Les Annales bol sympatizantom nových metód v dejepisectve a interdisciplinarity v humanitných vedách, zaujímal sa tak o dejiny výtvarného umenia, ako aj o archeológiu, religionistiku a kultúrnu antropológiu. Dejiny Nizo
zemska ho vedecky priťahovali už od roku 1905, tento záujem však vyvrcholil v roku 1941, keď prepracoval sériu svojich starších kultúrno-historických prednášok venovaných svojej vlasti v období jej najväčšieho rozkvetu. Huizingova Kultúra Nizozemska
v 17. storočí je dnes už klasickým dielom, v ktorom autor spojil historickú erudíciu s múzickosťou a ukázal, ako je možné esejisticky pútavo priblížiť modernému človeku život a civilizáciu vzdialenej historickej epochy.
dostupné aj ako:
Příroda a kultura
Kniha pojednává souvislosti přírody a kultury v širokém kontextu - je kulturní proces protikladný přírodnímu, či se jedná mnohem spíše o "pokračování přírody jinými prostředky"? Druhé, rozšířené a doplněné vydání vychází primárně z koncepcí C. G. Junga a A. Portmanna, které spatřují společný kořen kreativity lidské i přírodní, což je v poměrech evropského myšlení pohled pozoruhodně blízký perspektivě, jak přírodu a společnost vnímala klasická Čína. Kniha se zabývá základními jungovskými pojmy, lidskou percepcí světa a jejím vztahem k jazyku, problémem antropomorfismu a sociomorfního, biomorfního a mechanomorfního modelování v naší vědecké i mimovědecké percepci přírody, paralelami mezi evolucí artefaktů a přírodních objektů, portmannovskou přírodní estetikou a dalšími příbuznými tématy v řadě navzájem souvisejících esejů, v podobném stylu jako jiné autorovy knihy.
Na stiahnutie
6,69 €
Kultura individualismu
Autorka se v této knize zabývá každodenním životem ve světle tzv. kritické sociologie (zejména P. Bourdieua). Ústředními tematickými motivy práce jsou transformace vkusu, tzv. kulturní narcismus, vztah životního stylu a tržní ekonomiky a "medikalizace" našich životů (zdraví jako předmět osobní péče a současně objekt "tržní kultury") apod. Autorka kriticky promýšlí fenomén kultu úspěchu, který vede nejen k nebezpečné "workholizaci", ale také k radikální individualizaci jedinců, což se projevuje oslabením citových kontaktů a reálných interpersonálních vazeb. M. Jacyno nehledá laciná východiska typu "vším jsou vinny nové technologie", ale důkladně probírá jednotlivé aspekty "postmoderního životního stylu" ve světle každodenní zkušenosti, pomocí literární reflexe i teoretických koncepcí soudobé světové sociologie. Kriticko-analyticky pracuje s tzv. poradenskou literaturou různé kvality, aniž ji jakkoliv karikuje: ví, že toto čtivo se stalo součástí každodennosti mnoha dospělých i adolescentů, podobně jako bulvární tisk a reklama.
Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků
Tato monografie, vydaná v roce 1989, představuje završení
Gurevičova nového čtení středověkých pramenů. V 70. letech 20. století se zaměřil na severské ságy, jejichž obsah interpretoval středověkou kulturu a náboženské myšlení. V 80.
letech obrátil svoji pozornost na krátká, mravoučná vyprávění (exempla), jež od 13. století začali, napříč celou křesťanskou Evropou, hojně využívat kazatelé z řad žebravých řádů.
Ačkoliv byly autory exempel univerzitně vzdělaní teologové,
podle Gureviče se v jejich znění odráží prvky jinak jen obtížně
odhalitelné lidové kultury a lidové zbožnosti. Prostřednictvím
představ o spáse, milosti a záhrobních světech Gurevič ukazuje, jak se exempla liší od názorů teologů, jak jsou myšlenkově a konceptuálně pestřejší a jak obyčejným věřícím nabízejí možnost spásy i ze samotného pekla, tedy zcela v rozporu s kanonickými teologickými výklady.
Na stiahnutie
19,51 €
Ohrožená kultura
Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku protipřírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů.
Tisk a populární kultura
Při současném rozmachu mediálních a kulturálních studií míváme občas ve zvyku pozapomínat na „tradiční“ ohniska oborového zájmu: dominance televize či internetu jako kdyby přehlušovala rozhlas a klasická tištěná média přesouvala do zaprášených regálů „toho, co již pominulo“ a „toho, co právě pomíjí“. Náležité porozumění současnému globalizovanému, digitálnímu a tekutému světu médií je přitom do velké míry podmíněno pochopením jeho základů, historických souvislostí, ze kterých tento vyrůstá.
Monografie Martina Conboye Tisk a populární kultura představuje ambiciózní pokus o právě takové promyšlené vypravení se ke kořenům. Ve svých analýzách populárního tisku (ilustrovaných týdeníků či bulvárních periodik) staví především na materiálu americkém a britském, ve svých závěrech a zobecněních ale představuje studii více než relevantní i pro naši domácí situaci. V časovém rozkročení dvou století sleduje proměny rolí a funkcí populárních periodických tiskovin od počátku 19. století do dnešních dnů, zaznamenává transformace, jimiž tyto prošly, a především stopuje vliv novinového a časopiseckého tisku na etablování a rozvoj moderní populární kultury jako takové.
Svazek doplněný původní studií, která výklad rozšiřuje o potřebný český kontext, osloví každého zájemce o historii i praxi mediálního provozu, stejně jako literární vědce, historiky a badatele z příbuzných oborů.
Kresťanská teológia a vedecká kultúra
V knihe Kresťanská teológia a vedecká kultúra Thomas F. Torrance poukazuje na paralely medzi prírodovedeckým a teologickým bádaním, na základe čoho propaguje termín teologická veda. Vďaka dobrej znalosti dejín a filozofie vedy podrobne rozoberá epist
emologické východiská teórie elektromagnetického poľa Jamesa Clerka Maxwella a oboch teórií relativity Alberta Einsteina. Táto analýza sa preňho stáva východiskom na aplikáciu vedeckej epistemológie pri riešení otázok teologickej vedy. Za príspevok k
rozvoju teologického myslenia a vzťahu medzi vedou a teológiou T. F. Torrance získal Templetonovu cenu v roku 1978.
Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu
Publikace je první knihou, která souhrnně přibližuje budování celostátní sítě kulturních domů, jež byla systematicky zřizována v období socialismu na území bývalého Československa. Tyto stavby se jako místa veřejného života poválečné společnosti těšily velkorysé státní podpoře, a to nejen po stránce ekonomické, ale i politické či legislativní. Náš zájem se nesoustředí pouze na jejich specifickou typologii, ale nahlížíme také jejich osvětový a emancipační potenciál i roli politického nástroje organizace a kontroly volného času. Publikace se rovněž zaměřuje na hledání kořenů a programových předchůdců kulturních zařízení vznikajících od 19. století i v meziválečné době (spolkové a národní domy nebo domy pracujících), s přesahem do období po roce 1989, kdy se budovy a jejich provozovatelé museli a někdy stále musí vyrovnávat s aktualizačními nároky. Kniha pokrývá český i slovenský kontext výstavby kulturních domů, díky čemuž se daří nejen pokrýt celé území bývalého Československa, ale také zachytit rozdílné historické zkušenosti.
Texty do knihy napsali Jiří Andrs, Jan Galeta, Hubert Guzik, Katarína Haberlandová, Michaela Janečková, Laura Krišteková, Josef Ledvina, Irena Lehkoživová, Henrieta Moravčíková, Peter Szalay, Karel Šima, Jitka Šosová, Lukáš Veverka, Jan Zikmund, předmluvu přední britský historik kultury a umění David Crowley.
Kniha je kombinací odborné knihy a obrazové publikace se snímky fotografů Oskara Helcela a Martina Netočného, kteří již od dob svých studií na pražské FAMU objížděli a fotili kulturní domy v České (a následně i Slovenské) republice. Během let shromáždili tisíce snímků více než padesátky objektů z celého území bývalého Československa.
Série fotografií člení texty do čtyř částí, z nichž první se zaměřuje na historické předobrazy kulturních domů v českých zemích i na Slovensku od 19. století, druhý pak na praktické aspekty jejich výstavby v době státního socialismu. Třetí sleduje dějiny a proměny kulturních domů v českých zemích od druhé světové války do devadesátých let 20. století. Čtvrtý oddíl se soustředí na totéž na slovenském území a dále obsahuje dvě případové studie, jednu ze Slovenska a druhou z České republiky. Jednotlivé texty doprovází řada dobových reprodukcí, z nichž velká část je publikována poprvé. Grafika Tereza Hejmová, Adéla Svobodová.
Kultura ve středoevropských dějinách
Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na příkladech zvolených z dlouhého období od raného středověku až po naši nedávnou minulost.
Lidová výtvarná kultura
V souboru studií nazvaném Lidová výtvarná kultura se autor pokouší naznačit možnosti hledání odlišných cest při studiu rozmanitých otázek o obsahu a rozsahu národopisného i mezioborového bádání všech relevantních kategorií výtvarného umění a dalších estetických aktivit lidových vrstev. Vychází při tom nezřídka z úvah terminologických, které by měly přispívat k nalézání společného odborného jazyka a usnadňovat tak dorozumívání mezi odbornými i ostatními interesenty.
Kniha o čaji - Čajové obřady a kultura Japonska
Kniha o čaji – jeden z klasických textů světové kultury! Seznamte se s fascinující osobností autora Okakury Kakuzóa i s tím, jak se dostal k napsání jedné z nejvlivnějších knih dvacátého století o umění, kráse a prostotě – to vše ponořené do společného šálku čaje. Jeho neuvěřitelná cesta vedla z Jokohamy do New Yorku, Paříže, Bombaje a Bostonu, kde se jeho život proplétal s osobnostmi, jako byli Rabíndranáth Thákur, John Singer Sargent, Henry James, John La Farge, Isabella Stewart Gardnerová, Ezra Pound a Henri Matisse. Jeho spisy ovlivnily tvorbu architekta Franka Lloyda Wrighta či malířky Georgie O'Keeffeové.
Kultura a anarchie
Ačkoli Arnold rozvíjel ty myšlenkové postupy, které se již ustavily v jeho spisech o vzdělání, o roli kritiky a o studiu keltské literatury, eseje Kultury a anarchie se vyznačují rovněž počátkem něčeho nového. Zahájily řadu jeho zkoumání z šedesátých a sedmdesátých let 19. století o vzájemném vztahu náboženství a kultury a o vztahu mezi individuálním a sociálním záměrem v tomto kontextu. Po Kultuře a anarchii následovaly knihy St. Paul and Protestantism a Literature and Dogma. Mnohé z těch otázek, které si Arnold kladl v těchto třech důležitých dílech, nacházely trvalý ohlas u kritiků, kteří byli konfrontování s analogickým napětím mezi pluralismem a integrací. Diskuse o náboženských cílech byla v 19. století pro morální definici společnosti a státu zásadní, což už pro počátek století 20. přestalo platit. Přesto se však v posledním desetiletí náboženství vrátilo zpět po politické i kulturní agendy jak v globálním, tak v národním kontextu. Konkurující si náboženské vize světa a role jednotlivce v něm získaly obnovený význam. Vyvstávají nové otázky po náboženském vzdělání, o vztahu náboženské identity a pocitu občanství, o vztahu multikulturalismu a liberalismu, o výzvách mezikulturního porozumění. To vše byly problémy, s nimiž se Arnold potýkal před půldruhým stoletím…
Kultura renesance v Itálii
jedno ze základních děl evropské historiografie Kultura renesance v Itálii, které Jacob Christoph Burckhardt vydal roku 1860 a které v dosud jediném českém překladu vyšlo roku 1912. Po více než sto letech se tak česká veřejnost může seznámit s ojedinělou prací švýcarského kulturního historika a spisovatele, jež nejenže zásadně přispěla k pochopení epochy renesance, nýbrž dodnes významně ovlivňuje to, jakým způsobem toto historické údobí vnímáme. Plastický obraz renesance, jaký před více než sto padesáti lety Burckhardt vytvořil, dosud žádný podobně vyčerpávající syntetizující pohled nenahradil.
Burckhardtova kniha ale není klasickým historiografickým dílem tradičního typu. Svým zaměřením a stylem náleží do oboru – v době Burckhardtova života ještě prakticky neznámého a v naší době, posedlé kultem specializace, již sotva pěstovaného –, který jeho průkopník nazývá „kulturní dějiny“. Burckhardt ovšem kulturu a umění chápe v jejich plném smyslu. „Kulturou,“ píše David Bartoň v doslovu k českému vydání, „se u Burckhardta nazývá všechno: politika, hospodářství i kuplířství a sport, stejně jako třeba krajinomalba.“ Umění je pak v širokém smyslu „mistrovství v každém oboru kultury“.
Burckhardt vykládá každý aspekt italské renesanční společnosti jako svého druhu umělecké dílo. Uměleckým dílem je i samotný tehdejší stát, na který autor nahlíží jako na umný, racionální výtvor, přičemž idea racionální a promyšlené konstrukce, jejíž projevy jsou patrné ve všech oblastech tehdejší italské společnosti, je právě tím, co je pro období renesance příznačné v protikladu k představě státu a společnosti jako organického společenství, která dle Burckhardta charakterizuje spíše feudální stát středověku.
Lotyšská kultura a Jednota bratrská
Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.
Na stiahnutie
8,00 €
dostupné aj ako:
Pohybová aktivita a tělesná kultura pohledem evoluční ontologie
Hlavním cílem monografie Vratislava Moudra je představit evoluční ontologii jako plodné teoretické východisko pro filosofii sportu. Autor zkoumá z této pozice tělesnou kulturu jako subsystém kultury, hledá její identitu, funkci a vztahy ke kultuře, přírodě a člověku. Zajímá se především o to, jakým způsobem tělesná kultura či kultura jako taková orientuje lidskou aktivitu včetně aktivity pohybové a tělocvičné. V souvislosti s apelem evoluční ontologie na proměnu vnitřního nastavení a vývoje kultury směrem ke kultuře „biofilní“ chce rovněž naznačit, jak by tyto aktivity orientovány být měly.
Na stiahnutie
6,80 €
Lacná kniha Najväčšie objavy ľudstva, ktoré spôsobila náhoda (-90%)
Dejiny ľudstva sú typické túžbou hľadať alebo objavovať. Niektorí hľadajú slávu, niektorí bohatstvo, iní lásku a väčšina z nás hľadá to, čo nazývame šťastie. Šťastím je, keď nájdeme svoju druhú polovičku, keď dostaneme prácu snov, alebo keď nájdeme niečo, čo sme dlho hľadali. Niekomu to zaberie celý život. Existuje však niekoľko šťastlivcov, ktorí našli, aj keď nehľadali.
V knihe Najväčšie objavy ľudstva, ktoré spôsobila náhoda vám prinášame práve tie významné objavy, ktoré spôsobila šťastná náhoda. Či už to boli fyzici, chemici, astronómovia, lekári, vynálezcovia alebo moreplavci, všetci v správnej chvíli použili svoj vycibrený šiesty zmysel, vďaka čomu našli to, čo hľadali. Pretože ako raz povedal Louis Pasteur (1822 - 1895): "Náhoda pomáha len pripraveným mysliam."
Vypredané
1,29 €
12,90 €
dostupné aj ako:
Organizační kultura a její změna
Moderní publikace je věnována problematice organizační kultury jako důležité determinanty výkonnosti a dlouhodobé úspěšnosti firmy. Autorka, která je uznávanou kapacitou v této oblasti u nás, objasňuje, co se pojmem organizační kultura rozumí, jak je možné kulturu organizace poznat a jakými nástroji ji lze utvářet a měnit. Kniha je opřena o nejnovější domácí i zahraniční literaturu a představuje systematické zpracování teoretických poznatků s vyústěním do nástinu jejich aplikace v manažerské a personalistické praxi. Čtenářům z řad manažerů, personalistů a studentů kurzů MBA poskytuje množství informací, které jim mohou pomoci budovat a měnit obsah kultury své organizace tak, aby v ní získali dlouhodobou konkurenční výhodu.
Kultúra v dejinách Dejiny v kultúre
"Slovenskí literáti ako umeleckí tvorcovia boli už tradične, prinajmenšom od čias Jána Kollára, zároveň i reprezentantmi spoločenských, politických a ideologických prúdov" -- predosiela historička Vlasta Jaksicsová v monografii o ambíciách, úspechoch i neúspechoch či trpkých zlyhaniach slovenských vzdelancov, tvorcov modernej kultúry prvej polovice 20. storočia. S využitím bohatého pramenného materiálu a interdisciplinárneho prístupu ich vníma v širších spoločenských kontextoch doby.