Hľadanie: Aerodynamika větrání
zobraziť:
Bláto sladší než med
Toto je reportáž o zemi sužované hrůzovládou diktátora Envera Hodži, který po roztržce s Jugoslávií, Sovětským svazem a Čínou uvěřil tomu, že se Albánie může stát soběstačnou komunistickou pevností. Autorka zde vypráví o lidech, kteří byli ze dne na den posláni do vyhnanství jen proto, že se narodili do nesprávné rodiny nebo se doma šeptem pokoušeli samostatně myslet. Také o krvavých povstáních v pracovních táborech a tragických útěcích ze země, z níž se stal bunkr. O životech obětovaných na oltář ideologického ráje i o lidech, kteří mučili a týrali ostatní bez ohledu na následky. Příběhy hrdinů této knihy poodhalují nejtemnější období albánských dějin a hovoří o úpadku lidství ve 20. století.
Raclette
Notoricky nezaměstnaný hrdina tohoto sžíravého románu s ledovým klidem rozebírá a vzápětí zahazuje do škarpy všechno, co se mu připlete do cesty. Neunikne nikdo: jeho partnerka (humanitární pracovnice), její kolega, její rodiče, nejbližší společný přítel (jehož náklonnost hraničí s intimním vztahem, ovšem pouze k ní), Habsburkové, bývalý spolužák (někdejší kriminálník, dnes úspěšný ekopěstitel), dokonce ani knihy, s nimiž se setkává a které pokaždé nějak záhadně souvisí s borovicemi. To vše vetkáno do příběhu odehrávajícího se během jediného dne, v němž se náš hrdina rozchází se svou partnerkou. A důvod? Rozteklý, pronikavě páchnoucí sýr s exotickým názvem: Raclette. Bravurní stylista Golob umí své čtenáře přinutit k bouřlivým výbuchům smíchu, přestože probíraná témata myslí smrtelně vážně. Jeho kousavě zábavná interpretace světa je tak konzistentně politicky nekorektní, až se téměř zdá, že vlastně docela korektní je.
Tato publikace byla realizována za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikace (sdělení) odpovídá výlučně autor a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.
Na stiahnutie
4,59 €
dostupné aj ako:
Převážná doba
Neodkladnosti, o kterých se mluví nejasně a mlčí přesně. Od sebe přes svět zpátky k sobě. Neustrnout, ale udržet si klid, nejvíce nestabilní věc. Nebýt tu zbytečně, ale nepřevážit se, ať to občas trochu groteskně a ironicky popíchne. A ostatní? To je jedno, to je jejich věc. Tohle je úryvek z člověka.
Norské děti
Norsko své děti chrání. Nedopustí, aby vyrůstaly ve strachu a ponížení. Proto se barnevern dívá. Vidí očima úřednic a učitelek, očima sousedů a kohokoli z náhodných kolemjdoucích. Uzná-li, že nejste dobří rodiče, nahradí vás lepšími. Jana Sýkorová a její dvě malé dcery žijí v Norsku pátý rok. Poté co rodinu opustí její švédský partner, zaměří barnevern i ji.
Na stiahnutie
12,78 €
I když se umíš smát jak dalajláma
Druhá kniha básnířky Andrey Vatulíkové (1984) přichází jedenáct let po výrazném debutu Ona je ten tragický typ... Neobsahuje tak pouze úzký výběr textů, jakýsi créme de la créme, ale bohatý a velkorysý výbor z tvorby za více než deset let. Je to široký, rozvodněný proud, který s sebou nekompromisně bere vše, co mu přijde do cesty. Jsou to především lásky, jedna za druhou, mnohdy se bohémsky překrývají, ztrácejí se a zase šťastně (nebo ne tak šťastně) vynořují, avšak kromě žen, včetně té "osudové", jsou tu i muži – zejména básník František Listopad (1921-2017), s nímž Andreu Vatulíkovou pojilo hluboké a inspirativní přátelství. Soubor I když se umíš smát jak dalajláma je plný poezie – nádherně neučesané, někdy dojemné, jindy neurvalé, brutálně upřímné, syrové až k cyničnosti, hladící proti srsti. Je tu ale i stesk, dobře skrývaný žal a osamělost, mnoho touhy – nejen té fyzické – a ano, i ta vysmívaná romantika. Básnířka dává plnými hrstmi, a ty, čtenáři, vyzobávej jednohubky – nebo se nech tím proudem strhnout. Jestli má současná česká poezie nějakou plnokrevnou beatnici, pak je to Andrea Vatulíková.
Je mrtvý
Jízda Ballovým vlakem stojí za to, krajinou za okny je sice nevábné současné Slovensko, spolucestujícími jsou obskurní postavičky slovenského mikrosvěta potkat tu lze kohokoliv, mafiána, kanibala, sestřičku pracující v cizině, průvodčího i přítele z dětství autorovy sarkastické až hyperbolické komentáře ale dělají i z ubíjející reality zajímavé představení, kterému nechybí humor a spád. O Ballově aktuální knize lze říci, že absurdita, ironie a grotesknost nejsou únikem od skutečnosti, ale jejím zkoncentrováním přes zvětšovací sklo autorova zvídavého pohledu zaměřeného na detaily každodennosti.
Na zlatonosném pobřeží
Úspěšný a respektovaný autor cestopisů záhadně zmizí. Opustil svoji rodinu dobrovolně nebo je za tím něco jiného? Aby jej našel, vydává se jeho syn na cestu subsaharskou Afrikou, která se pro něj stává čímsi jako iniciačním obřadem dospělosti. Černý kontinent ho nemilosrdně vtáhne do srdce temnoty, rozžvýká a proměněného vyplivne. Dokáže se vůbec vrátit zpět? Navzdory románovému stylu autor čtenáři odhaluje mnoho faktických informací a provází jej několika africkými zeměmi. Román Na Zlatonosném pobřeží byl nominován na prestižní evropskou literární cenu The Dublin International Literary Award. Deník The Irish Times knihu zařadil mezi třináct nejlepších románů o Africe napsaných Evropany. Evald Flisar, nejpřekládanější autor Slovinska a sám neúnavný cestovatel, se tak zařadil po bok takových spisovatelů, jakými jsou např. Joseph Conrad nebo Graham Green.
Rozhovory.de
Toto je kniha rozhovorů se spisovateli, které spojuje německý jazyk. Jsou mezi nimi zástupci několika generací, ženy i muži, Rakušané i Švýcaři, západní i východní Němci. A v neposlední řadě také přistěhovalci – z Bosny a Hercegoviny (Saša Stanišić), Bulharska (Ilija Trojanow), Íránu (Sudabeh Mohafezová) či České republiky (Jaroslav Rudiš). Jejich úspěch svědčí nejen o osobních kvalitách, ale také o otevřenosti, bohatství a pestrosti současné „německé“ literatury. Mezi dvacítkou zpovídaných autorů je pět nositelů prestižní Německé knižní ceny a celá řada dalších laureátů významných mezinárodních ocenění. Výjimku svého druhu tvoří rozhovor s René Böllem, synem nobelisty Heinricha Bölla, který v Praze mimo jiné prožil dramatické okamžiky invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Proč podobné texty číst? Jak již bylo řečeno, spisovatelé zdaleka nejsou jen lidé, kteří píší. Umějí hledat a nacházet souvislosti, propojovat blízké i vzdálené, inspirovat svým záběrem a svojí představivostí. Dokáží porážet klišé a povznést nás nad pěnu dní. Stačí se jen nechat zlákat… Zuzana Lizcová
Kniha vyšla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti a Goethe Institutu.
Jsem Paula
Paula syna probudí uprostřed noci. Aby ho objala, aby mu řekla, že ho miluje. Pak Dávidovu fotku zveřejní nafacebooku. Své díte prožívá skrze lajky a komentáře ostatních. Stupňuje se napětí mezi skutečností a očekáváním. Nekompromisně realistický román slovenského copywritera Ondreje Štefánika je výpovědí o době, již právě teď žijeme. Její chorobné symptomy popisuje autor nemilosrdně, skepticky a s jistou dávkou cynismu. Přesto, nebo právě proto je román Jsem Paula po okraj plný humoru a chytrých i překvapivých postřehů. Autor s bravurní lehkostí popisuje rozklad starého světa, kterého si stále nechceme všimnout.
„Ale tvůj syn posílá dopisy Hitlerovi! Do prdele, vždyť je děcko! Ať si pro mě za mě myslí, že vítr je prd jednorožce, ale nemůže si přece dopisovat s Hitlerem jen proto, že mu to tvůj nemocný fotr přikázal. Jasně že se pak budí kvůli zlým snům. Dochází ti, co mu namluvil? Hitler je podle tebe v pohodě na rozvíjení fantazie?“ „Dětský svět je takový. Plný hobitů,“ reagovala Paula tichým hlasem, ignorujíc manželův nával zuřivost. A hlavně kauzu Hitler považovala za dávno uzavřenou. Stalo se to už dávno. (Ondrej Štefáník, Jsem Paula)
Temporální poznámky
Komorní próza z učitelského prostředí v období socialistické normalizace zobrazuje pokřivené mezilidské vztahy v společnosti. Hrdina jde od neúspěchu k neúspěchu, ale zato s neodolatelným půvabem.
Reflux - Někdo cizí je v domě
Skutečný kulturní šok člověk zažije, až když se vrátí domů. Studentka nepraktického humanitního oboru se vrací z nedůležité americké univerzity v kukuřičném poli do malého města na Slovensku. Někdo cizí je v domě.
Poslední pomazlení
Iniciační román odehrávající se v první polovině devadesátých let. Realita viděná pohledem teenagerů, nekompromisně hodnotících společenské změny, kterým sami příliš nerozumí. Devadesátá léta na malomestě, plném extravagantních figur, nově vznikajících podniků, politické všehochuti, podnikatelských dravců a jejich obětí, nové možnosti realizace čehokoliv. Projevy pravicového i levicového extremismu, kapitalistická transformace, společenské události, kdy se v publiku může potkat bývalý príslušník StB s disidentem, starosta města se schizofrenikem, a pít při tom z jedné láhve. Román, který je věrným portrétem devadesátek, doby, jejíž lesk a bída nám dodnes dýchá na zátylek.
Kovadlina
V pokoji
Sedím na židli
znenadání se nakloní stěny
obnaží se střešní trámy nad stropem
Otevře se díra světla
...to jsou těžké vzpomínky
Kniha přináší tematicky utříděné úryvky vzpomínek pamětníků z původních skupin českých a moravských Romů a Sintů. Ti se v českých zemích usazovali od konce 17. století a postupně zde nalézali svůj skutečný domov, a to až do doby, než byli v průběhu druhé světové války z rasových důvodů ve své většině vyvražděni. Jde o vzpomínky na dobu předválečnou a dobu protektorátu. Dvě teoretické kapitoly uvádějí do historických souvislostí kapitoly následující, které obsahují jádro knihy narativy k daným epochám. Publikace je prvním svazkem plánovaného dvousvazkového díla, který z původních, jen velmi málo redakčně upravovaných výpovědí skládá obraz téměř nepostřehnutelných počátků pozdější genocidy. Ty se odvíjely ještě v době mírové, tedy na půdě první Československé republiky, kdy byl vztah většinové společnosti k romské menšině poznamenán hluboce zakořeněnými předsudky a úřady prohlubovaly staleté stereotypy kriminalizací osob označovaných za cikány. Tento přístup usnadnil bezproblémový nástup rasové diskriminace v protektorátu, zprvu poněkud zamlžené, a později i realizaci již nepokryté a důsledné rasistické perzekuce Romů a Sintů. Kniha se omezuje jen na území protektorátu, poskytuje tak významný prostor i pro vzpomínky na věznění v tzv. cikánských táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu, odkud pak byli zde věznění lidé odesíláni do Auschwitz. Plánovaný druhý svazek dokončí téma genocidy Romů a Sintů z protektorátu už mimo jeho území, zejména v koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz II-Birkenau, ale i na dalších místech.
B-52
Kyjev, doba předhipsterská, v čele Ukrajiny stojí Viktor Janukovyč, zemi teprve čeká Euromajdan, krymský poloostrov i východní regiony jsou stále její nedílnou součástí. Miroslav Schäfer, potomek ukrajinských Němců, je úspešný a mediálně známý ekonom korporátní firmy. Na druhé straně je to intelektuál s literárními ambicemi, který hodlá své sociální jistoty opustit a soustředit se výhradně na psaní divadelních her. Svižný a zábavný román úspešného ukrajinského autora, který možná poodhaluje tajemství spokojeného života.
Tynošita
Údělem umělce vždycky je samota. K samotě patří pes a kůň. Zvíře vedle tebe samotu podtrhne. Mráz, cigareta a kafe. Až když se vysereš ráno v mrazu
na latríně, teprve potom opravdu se rozední. Pravá tvář se skrývá v každodennosti: Každá vesnice má svou metalovou kapelu, která každý víkend obráží zábavy v okolí… Na vesnici vyrábějí z motorek a trabantů traktory… Vesnice vyčkává, na obzoru žádná kosmická loď nepřistává. Cestou zpátky vzali jsme paní stopařku. Smrděla. Dalibor se smál mé lidumilnosti. Život je výlet. Rytmus a teprve potom zvuk, zvuk důležitější než hudba. Táhli jsme z nádraží v Moravsky´ch Bránicích nahoru k chatám. Půda zmrzlá, na ní sníh, na bobu ve vleku můj starší syn. Tehdy tak malý. Vedle poskakovala Týna, ještě živá. Chatová osada úplně prázdná. Hlavně být stranou, vůbec ničemu se nedivit, proplout městem bez emocí. Neklid je v těch druhých. V kamnech praskalo, za okny mráz, dítě usnulo a my jsme psali na střídačku. Každej jednu dvě věty, vznikaly manifesty. Když padaly Perseidy, co sis přál? Nic, já jsem to nestihl. Čím míň krámů sebou taháš, tím se ti jde líp. A tvá elektrická kytara o to tvrději zní. Karel Škrabal
Nikoho nečekám
Když byl Karel Škrabal součástí nastupující básnické generace, jeho verše četli jen kamarádi. Vyučil se mistrem skvěly´ch sloganů. Jenže pro umělce byl
pouhy´ novinář, na literární scénu příliš vulgární, akademikům se jevil jako „zprávař“ a aktivista. Vítrholc musel přijít. Na palubě parníku, ktery´ se měl jmenovat vídrholec (z němčiny, základem druhé části je slovo holz čili dřevo), učinil Karel nejzásadnější manažerská rozhodnutí. Začal číst po klubech, barech a kavárnách. Vydal desku, několik almanachů, několik básnicky´ch sbírek. Hlouběji přilnul k avantgardě a undergroundu. Mezioborovy´ umělecky´ provoz se stal součástí jeho bytosti stejně jako asociace na slova vítr a holy´. Mimochodem podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka byl Vídrholec les na cestě z Českého Brodu do Prahy, ktery´ by´val skry´ší loupežníků. Nechceme by´t ani hezčí, ani lepší. Střežíme tajemství. Obyčejné nezapomenutelné chvíle. Umíme se bavit. Dalibor Maňas
Moc se to neví / Vyhrává ten kdo stojí“ utrousí lakonicky Karel Škrabal ve sbírce Nikoho nečekám, protože v předchozím verši „kdekdo běží jako o život“. Trochu to připomíná taoistickou ideu wu-wej: nezasahování, nekonání, nečinnost. Protože „přílišné úsilí brání dosažení cíle“ (Tao-te-ťing). A také to upomíná na epitaf vytesaný na jednom z náhrobků hřbitova v kalifornském San Pedru: „Nesnaž se“ (Don’t try). Pod oním náhrobkem je pochován básník a spisovatel Charles Bukowski. Nejde však o „stání“ ve smyslu odevzdané pasivity. Jde o klid výsostně tvořivý. O odstup od vřavy světa – ale proto, aby ten zběsilý svět bylo možno v básni obejmout. Angažovat se bez angažovanosti, chtělo by se dodat… Rozmáchlá gesta a kosmické fráze u Škrabala nejsou domovem. Protože na psaní básní přeci „stačí trocha úzkosti, zamlžený okno a odstavné parkoviště pro kamiony“. Básník věří výhradně své zkušenosti – a ta je veskrze obyčejná. S ironickou empatií pozoruje a s něžnou břitkostí viděné komentuje. Na nikoho nečeká, ale náruč má doširoka. Jestli mám na Karlových básních něco opravdu rád, pak to, že jim lze věřit. Milan Ohnisko
Ford Ka, Ford Fiesta a Mazda 121 č. 52
Kniha patří do řady automobilových příruček nazvané "Jak na to?". Příručka popisuje údržbu a opravy automobilu Ford Fiesta, Ford Ka a Mazda 121 a je vhodná pro profesionály i amatéry. Publikace obsahuje přibližně 800 obrázků, 50 tabulek a elektrických schémat.
Kniha je rozčleněna do těchto kapitol:
Motor. Mazání motoru. Chlazení motoru. Zapalování. Palivová soustava. Vstřikovací zařízení zážehových motorů. Vstřikovací zařízení vznětových motorů. Výfuková soustava. Spojka. Převodovka a řazení. Přední náprava. Zadní náprava. Řízení. Geometrie podvozku. Brzdy. Kola a pneumatiky. Karosérie. Topení a větrání. Elektrická instalace. Osvětlení. Přístroje. Stírače. Péče o vozidlo. Údržba vozidla. Schémata elektrického zapojení vozu.
Milo nemilo - Audiokniha
Seznamte se s jedním z největších beletristických překvapení aktuální slovenské prozaické tvorby. Spolu s Milem Janáčem se můžete vydat na cestu unikátním, avšak zaručeně skutečným světem ukrytým za barovým pultem a někdy i pod ním Hospoda je tepajícím srdcem každé pořádné vesnice. Místem, které je opravdovým kulturním a osvětovým centrem. Místem, kde se odehrávají ty nejneuvěřitelnější příběhy. Při poslechu této knihy vás možná přepadne chuť se napít, anebo naopak rozhodnete se s pitím okamžitě přestat. Rozhodně vás ale Milo nemilo nenechá chladnými.
Interpret: Gábor Peter
Délka nahrávky: 4 hod. 56 min.
dostupné aj ako: