Hľadanie: Bohemian-Moravian borderlands
zobraziť:
Oko žraloka
Román o střetu obyčejného člověka s elitami, skutečnými i zdánlivými.
Mirek Klecan byl interbrigadista, který se z francouzského koncentráku vrátil ilegálně do protektorátu, vstoupil do odboje a byl zatčen a pak i popraven společně s Fučíkem. V Reportáži, psané na oprátce Fučík Klecana osočuje, že zradil. Román Oko žraloka vypráví o tom druhém obviněném, který neměl možnost se obhájit. Je inspirován příběhem skutečného Klecana, ale nechává ho přežít. Trampové, anarchisté, komunisté z přesvědčení i z prospěchářství Procházejí románem stejně jako slavný fotograf Robert Capa a další postavy od dvacátých do devadesátých let 20. století. Příběh idealismu a cynismu, přátelství a zrady, odhodlání a strachu o život, lásky a nenávisti.
Střední Evropa je jako pták s očima vzadu
Pohled na české dějiny, politiku a především pečlivá analýza a sledování příčin a následků různých událostí počínaje vznikem Československa až po současné postoje k migraci a Evropské unii. Kniha je výběrem nejdůležitějších úvah, většina textů zde vychází česky poprvé, v plném znění jsou také nyní publikovány některé přednášky. Rupnik sleduje domácí poměry ve středoevropském i evropském kontextu s vnějším odstupem, ale zároveň s důkladnou znalostí vnitřních zvláštností, se zaujetím a porozuměním pro zemi, v níž se narodil a vyrůstal. V Česku i ve světě uznávaný analytik díky svému nadhledu provětrává některé zažité stereotypy a narativy a usazuje do patřičných souvislostí také řadu mýtů počínaje osudovými osmičkami v česko-slovenských dějinách, jimž je věnován úvod k této knize.
Kamenný žabák
Pohádkově laděná satira o lidské blbosti, maďarské i globální, českou nevyjímaje. Odehrává se v minulosti a v budoucnosti, ale pitvá naši živou přítomnost. Pomocného elektrikáře Kolománka pro nedostatek jiných zájemců zvolí vesničané obce kdesi v maďarské rovině do svého čela přesto, nebo právě proto, že ho považují za idiota. Od toho okamžiku ovlivňují život neohrabaného a nedovtipného hromotluka jiní: tříprocentní král Kája, OSN, americká a ruská politika, tajné služby, jakož i Francouzi a Němci, kteří v mladíkovi vidí svého hrdinu. Každý ho chce dostat, ale on všechno přežije. Kolománek jezdí křížem krážem po světě, přičemž z toho, co se s ním a kolem něho děje, zhola nic nechápe. Nezmoudří ani po pádu z budoucnosti do minulosti, když přistane před budovou blázince na Leopoldově poli, kde jsou ubytováni navrátilci ze Sovětského svazu společně s bývalými koncentráčníky.
The Irish Franciscans in Prague 1629–1786
At the end of the sixteenth century, Queen Elizabeth I forced the Irish Franciscans into exile. Of the four continental provinces to which the Irish Franciscans fled, the Prague Franciscan College of the Immaculate Conception of the Virgin Mary was the largest in its time. This monograph documents this intense point of contact between two small European lands, Ireland and Bohemia. The Irish exiles changed the course of Bohemian history in significant ways, both positive — the Irish students and teachers of medicine who contributed to Bohemia’s culture and sciences— and negative — the Irish officers who participated in the murder of Albrecht of Valdštejn and their successors who served in the Imperial forces. Dealing with a hitherto largely neglected theme, Parez and Kucharová attempt to place the Franciscan College within Bohemian history and to document the activities of its members. This wealth of historical material from the Czech archives, presented in English for the first time, will be of great aid for international researchers, particularly those interested in Bohemia or the Irish diaspora.
Na stiahnutie
10,89 €
Má vlast
Krajina Opouštěná, znovunalézaná Dotýkaná! Veškerou dobrou energií, která zde kdy byla vydána a navždy ji, napříč časem, propojila s nebem. Všimnout si, vnímat, dotknout se, sevřít ji a učinit svojí součástí. Stát se součástí krajiny, kterou si neseme uvnitř. A zároveň: podat svědectví, vyrazit zpěv!
Základem knihy je pečlivě sestavený soubor tematicky rozmanitých textů Vladimíra Franze, pocházejících zejména z posledních deseti let a vytvořených při různých příležitostech a pro různá média.
Fejetony, úvahy, medailony, grotesky či básně v próze i verších a také několik rozhovorů a obsáhlý soupis dosavadního uměleckého díla.
Součástí knihy je několik desítek reprodukcí autorových výtvarných děl akcentujících zejména jeho malířskou tvorbu v posledním desetiletí.
Ctnosti a Neřesti
Mladá historička umění Barbora žije v Praze vrcholícího stalinismu, jehož symbolem je dokončovaná stavba monumentálního pomníku na Letné podle návrhu sochaře Otakara Švece (1892-1955). Barbora je jako zaměstnankyně památkové péče pověřena výzkumem zanedbávaných zvětrávajících barokních soch v Kuksu, díla Matyáše Bernarda Brauna (1684-1738) na objednávku podivínského hraběte Františka Antona Šporka (1662-1738). Svět Braunových soch se pro Barboru stává oporou i příležitostí k únikům z tísnivé skutečnosti do snově surreálného světa barokní mystiky. Slovenský autor vzdává příběhem hold Braunovu umění v protikladu k absurdní době totalitního kultu.
Myslet v diktatuře korektnosti
Existují správné a nesprávné názory? Existují správné a nesprávné postoje? Tyto otázky mají v naší postmoderní době jedinou přijatelnou odpověď: ne, neexistují, protože názory a postoje jsou jen odlišné, nikoli správné či nesprávné. Mnoho současných lidí myslí právě tímto způsobem. Avšak v takovém případě je nutné pro jejich mentální činnost vyhradit jiné označení než myšlení třeba pragmatické přizpůsobení mysli vyžadovaným normám korektnosti.
Myšlení je totiž něco zcela jiného. Kdo opravdu myslí, staví se ke všemu zkoumavě. I k výše uvedeným otázkám a k jejich vynucovaným odpovědím. Bez velkých potíží zaregistruje, že odmítnutí rozlišovat pravdu od omylu a dobro od zla je předkládáno jako jediné správné řešení těchto prastarých dilemat. Něco tady proto nehraje. Usilovná snaha odstranit pravdu a dobro z našich životů, jejich zařazení na seznam zdrojů nenávisti, pramení ve skutečnosti ze zášti proti člověkem nestvořenému řádu. Tato smrtonosná strategie se maskuje humanisticky vyhlížející hate-free agendou, která se skrytě napájí z neodstranitelné atraktivity těchto odvěkých kvalit lidského myšlení a jednání. Pranýřovaná pravda je v ní převlečena do těžkého hávu korektnosti a odsuzované dobro do stále přešívaného fraku dobové přijatelnosti.
Sebevědomí korektoři myšlení sestrojili sofistikovanou past, do níž nakladli návnady společenského úspěchu a uznání a není zrovna málo těch, kdo pro tato lákadla opustili skutečnou svobodu myšlení. Zodpovědnost za něj přenechali samozvaným dozorcům nad jeho nadekretovaným užíváním.
Tato kniha vyjadřuje odpor k tyranii korektnosti. Dává konkrétní návod, jak získat myšlenkovou imunitu proti mainstreamovým ideovým šablonám i proti všestranné destruktivní působnosti levicově-liberálních ideologů.
Tanky proti sjezdu
Záznam jednání mimořádného sjezdu Komunistické strany Československa, který se sešel následující den po sovětské okupaci 22. srpna 1968 v jedné z budov továrenského komplexu ČKD v Praze-Vysočanech. První řádné české vydání tohoto veřejně prakticky nedostupného textu vychází ze stejnojmenného souboru dokumentů publikovaného ve Vídni v roce 1970 Jiřím Pelikánem. Pelikán doplnil svou edici řadou souvisejících pramenů, zejména programovými tezemi, návrhem nových stanov KSČ a důvodovou zprávu pro sjezd. Připsal úvod a doslov, který je jedinečnou a z historického odstupu překvapivě přesnou analýzou tehdejší situace, důvodů okupace a metod, které panovaly v sovětském bloku. Zahrnuje i prognózu důsledků velmocenského potlačení československého pokusu o reformu sovětské byrokratické podoby socialismu. Připomíná také tehdejší propagandistickou demagogii a informační válku, jejíž součástí byla obdoba pozdějších hoaxů. Úvodní studii napsali historici Lukáš Cvrček a Milan Bárta.
Vybudovali jsme / Wir haben gebaut
V Ústí nad Labem se ve dvacátých a třicátých letech 20. století odehrál jeden z nejpozoruhodnějších příběhů československé meziválečné komunální architektury a urbanismu. Sociálně-demokratická správa v čele se starostou Leopoldem Pölzlem měla oporu v profesionální práci tamějšího městského stavebního úřadu a zejména v jeho architektovi Franzi Josefu Arnoldovi. Výsledkem je dodnes z velké části dochovaná zástavba zaměřená tehdy na sociální bydlení, ale například esovitě prohnuté řadové pavlačové domy na Klíši jsou i z dnešního pohledu jedinečným urbanistickým experimentem. Zásluhou Pavla Prouzy je právě docenění architekta Arnolda, jemuž je věnována obsáhlá kapitola. Součástí publikace je bohatá obrazová dokumentace. Kniha Vybudovali jsme! zachycuje unikátní kapitolu česko-německé architektury a dvojjazyčné vydání pak zpřístupňuje toto kulturní dědictví čtenářům českým i německým.
Podobizny z Mojí galerie
Portréty čtyř povahou i zájmy velmi rozdílných intelektuálů jsou opřeny o osobní vzpomínky, ale promítá se do nich také podrobná znalost působení a tvorby těchto postav české kultury 20. století. Zejména Jana Černá známá možná více jako Honza Krejcarová je zachycena velmi působivě a přesvědčivá demytizující charakteristika její povahy je významné novum v dosavadních svědectvích. Všechny čtyři portréty se vymykají běžné publicistice, ale také jako eseje představují mimořádně čtivou podobu tohoto žánru. Závěrečná vzpomínka na literárního vědce Václava Černého se odehrává dokonce na hranici povídky a literární hádanky – jako hravá rekonstrukce kavárenských sešlostí ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století přitom využívá i skutečných výroků jejich účastníků.
Snadné kytarové skladbičky 3
Snadné kytarové skladbičky 3 jsou vhodným instruktivním doplňkem jakékoliv kytarové školy pro začátečníky. Tyto skladbičky s romantickým nádechem jsou určeny pro žáky 4.-6. ročníku základních uměleckých škol ve věku 11-14 let.
Skladbičky vznikaly podle potřeby žáků zlepšit tvoření tónu a tím i funkci pravé ruky, zlepšit pozici prstů na hmatníku a zdokonalit základní prvky kytarové hry. Každá skladbička má tedy určitý metodický záměr. Technika hry, která je zde charakterizována větším vydržováním prstů levé ruky na strunách s prozníváním strun a v pravé ruce následnou přípravou a hrou ze strun, umožňuje lepší a konkrétnější výrazové prostředky pro přednes s adekvátní artikulací. Nejsou to ale etudy, které by měly techniku hry rozvíjet, nýbrž přednesové skladbičky, ve kterých je konkrétní zlepšená technika hry začleněna do muzikálního přednesu. Proto je potřeba skladbičky nejen odehrát, ale přitom také podporovat spontánní dětskou muzikalitu. Obsah:
Pohoda / Easy time / Behagen
Rozjímání / Contemplation / Meditation
Kdepak ty ptáčku zpíváš rád? / Where Do You Like to Sing, Bird? / Wo singst du gerne, Vögelein?
Písň / Song / Lied
Romance / Romance/ Romanze
Mazurka Espana / Mazurka Espana / Mazurka Espana
Fanfáry pro moravskou smutnou princeznu / Fanfares for a sad Moravian Princess / Fanfaren für eine traurige mährische Prinzessin
Kolotoč / Carousel / Das Karussell
Španělský smutek / Spanish Sadness / Spanischer Kummer
Snění / Reverie / Träumerei
Melancholický valčík / Melancholic Waltz / Melancholischer Walzer
Svítání / Sunrise / Sonnenaufgang
Jen tak / Just Like That / Nur so
Úsvit / Daybreak / Tagesanbruch
Sladké pokušení / Sweet Temptation / Süße Versuchung
Hledání / Quest / Suche
Nahota
Novela vychází ze scénáře stejnojmenného filmu, debutu režiséra Václava Matějky z roku 1970. Film s Petrem Čepkem v hlavní roli nemohl být tehdy do kin uveden kvůli účasti představitelky hlavní ženské role Kristýny Hanzalové, Československé Miss 1969, která před premiérou filmu emigrovala. Nahota zůstala v trezoru a opožděnou premiéru měla až v roce 1990. Próza zakotvená v šedesátých letech vypráví příběh mladého vězně, který se pokusil o sebevraždu a dostal několik dnů volna, aby se zotavil. Vydá se do míst spjatých s jeho mládím, během krátké dovolené se seznámí s osamělou vesnickou učitelkou. Vnitřní dilemata postav a potřeba zakotvení, blízkosti obnažuje charaktery. Podobně jako filmy nové vlny, k nimž Nahota patří jako jeden z posledních snímků, je to próza o nesnadném hledání smyslu a naplňování života. Knihu provázejí fotografie z filmu, životopisný medailon Václava Matějky, kompletní filmografie a bibliografie.
Vyšší humanita, nebo totalita?
Pojem totalita, zavedený politology po zkušenosti se dvěma nelidskými režimy 20. století, komunismem a fašismem, se v předloženém textu stává předmětem systematického zkoumání, které vede k pro mnohé jistě překvapivým závěrům. Patrně málokdo si např. uvědomuje, že brutalita nemusí být nutným průvodním znakem totality.
Oba totalitní režimy 20. století nepochybně brutální byly. Znamená to ale, že všechny režimy, které právem označíme za totalitní, musí touto „kvalitou“ disponovat? Není jádro totality v nečem jiném než v násilí?
Totalita je charakteristická především masivním zasahováním státní moci do klíčových sfér lidských životů. Při současném technologickém pokroku přeci není tak nepředstavitelné, že by ono zasahování nemuselo být prováděno jen primitivním mocenským vynucováním. Daleko pravděpodobnější je, a z taktického hlediska má mnohem větší šanci na úspěch, použití sofistikovaných forem manipulace a názorového ovlivňování.
Chatam Sofer Mausoleum in Bratislava
Bratislava (Pressburg) ist die Stadt, wie sie sicher wissen, wo Chatam Sofer wirkte und wo sich auch sein Mausoleum befindet, wo er seine ewige Ruhe fand. Die Broschure beinhaltet den Artikel von Herrn Robert Neumann von den 50-ziger Jahren des XX. Jahrhunderts über das Chatam Sofer Mausoleum. Im Artikel ist die Geschichte und die Namen und Informationen über die Rabbiner der Bratislavaer (Pressburger) Judengemeinde von den Jahren 1670 bis 1945 beschrieben. Wir haben den Artikel erweitert um aktuelle Photos von aussen und innen des Mausoleums, und um das Epitaph von Chatam Sofer. Das Epitaph ist die wörtliche ursprüngliche deutsche Übersetzung von dem hebräischen Original.
Bratislava (Pressburg) je město, ve kterém působil Chatam Sofer a kde se nachází jeho Mausoleum, ve kterém našel věčný odpočinek.
Publikace obsahuje článek p. Roberta Neumanna, který popisuje Mausoleum Chatama Soferaze z padesátých let XX. století.
V článku je historie, jména a informace o rabínech Bratislavské židovské obce od r. 1670 do r. 1945.
Článek je doplněn o aktuální fotografie zvenku a zevnitř Mausolea a o epitaf Chatama Sofera.
Epitaf Chatama Sofera je doslovný původní německý překlad z hebrejského originálu.
Dobře mrtvý dědeček
Druhá kniha fejetonů volně navazuje na předešlý úspěšný Osmý den týdne. K babičce, hlavní postavě prvních příběhů, se tentokrát výrazněji připojuje Hvížďalův dědeček a další postavy české společnosti 20. století malíři Jan Zrzavý a Antonín Pelc, spisovatel Viktor Fischl, kreslíř Vladimír Jiránek, fotografové Oldřich Škácha a Josef Koudelka, divadelník a básník Jiří Suchý. Ani tentokrát Hvížďala nepsal vzpomínky v pravém smyslu toho slova, ale pokusil se najít stopy původní vlastní cesty, kterou čas zavál zbytečnostmi. Jsou to návraty k sobě pomocí znovu oživlých slov, k naivním otázkám jako Kde je vítr, když nefouká? nebo Kdo jsem já, když nepíši? Minulost je tu také inspirací ke kritickým pohledům na současnost. Hvížďala připomíná starou moudrost: když se přesné slovo dotkne nějaké věci, vzplane nebo probudí na chvíli i dědečka a přinutí ho k akrobatickému představení a on pak může být dál dobře mrtvý.
Theodor Pištěk. Senzační realismus. Sensational Realism
Publikace Senzační realismus dokumentuje ojedinělou Pištěkovu výstavní prezentaci v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, která byla zaměřena výhradně na malířovu hyperrealistickou fázi, s lehkými náznaky přesahu k jeho evropským či americkým druhům. Malíř byl na tomto výstavním projektu představen v pokud možno komplexním přehledu jeho nejznámějších a ikonických děl, které vznikaly zejména od první poloviny 70. let 20. století do první poloviny následné dekády; malíř se však ke svému svébytnému realismu průběžně vracel až do doby nedávné. V kontextu tvorby Theodora Pištěka (nar. 25. října 1932 v Praze) je tak navýsost napínavé srovnání jeho přístupu s americkým hyperrealistou Richardem Estesem, a také s tendencí evropského malířství, které z realismu vycházelo (Jacques Monory, Gerhard Richter, Gérard Gasiorowski) či na něj bezprostředně navázalo (Gottfried Heinvein).
The catalogue Sensational Realism illustrates a unique exhibition of Pištěk’s artwork in the South Bohemian Gallery in Hluboká nad Vltavou, which focused specifically on his hyper-realistic era with a hint of his European and American comrades’ paintings. The painter was introduced in a complex overview by his pivotal and iconic works from the beginning of the 1970s till the first half of the next decade, nevertheless, he was returning to his distinctive realism until recently. In the context of Theodor Pištěk’s (born 25th October 1932 in Prague) work it’s utterly thrilling on the one hand to compare his approach to American hyperrealist Richard Estes, and on the other, to the tendencies of European painting, which are based on realism (Jacques Monory, Gerhard Richter or Gérard Gasiorowski) or they immediately follow up on realism (Gottfried Helnwein).
Na sklade 2Ks
28,74 €
30,25 €
Sto a jedna pověst z Polné a okolí
Na Vysočině bydlívali hlavně hastrmani a hejkalové, ale i divoženky, polednice a čarodějnice, tu i onde se objevil čert. Příběhy vyprávěné za zimních večerů doma u pece nebo v šenku, v létě večer pod lípou zapisovali generace písmáků, učitelů nebo kronikářů. Jan Prchal z nich vybral ty nejpoutavější historky, v nichž ožívají nejen bytosti nadpřirozené, ale také historické postavy jako král Jiří z Poděbrad, po němž je pojmenován kámen na vrchu Homole, nebo jeho nástupce Vladislav Jagellonský, který se k polenskému pánu Viktorínovi z Kunštátu přijel schovat před morem. Polensko je drsný kraj, který žádal po lidech těžkou práci, ale možná právě proto je tak bohatý na povídačky veselé i smutné, k pobavení i k ponaučení. Knihu bohatě vypravila ilustracemi Marcela Makovská z Polné. V krátké době vyjde z bohaté polenské slovesnosti díl druhý ? Druhá stovka pověstí z Polné a okolí.
Příliv
Jak postihnout nástup společenské změny? Příchod rozvratu, totality? Hlavní hrdinka příběhu Marie pracuje v Korporaci. Před rokem jí zemřel otec, vlivný politik a ředitel Korporace. Aniž by to tušila, má nepřítele. Vyšetřovatel, jehož moc ze dne na den roste, se chce jejímu otci pomstít za dřívější křivdu a objektem jeho pomsty má být právě Marie. Organizace života založená na společenské smlouvě je v rozpadu. Vyvolávání lability, aby mohla zavládnout vláda tvrdé ruky, je pozvolné. Společnost, která ztrácí pravidla a řád, se radikalizuje a série blackoutů vyvolává chaos. Z něho těží vyšetřovatel… Skutečný příliv trvá něco přes šest hodin a nezkušený pozorovatel stěží rozezná moment jeho nástupu. Teprve až voda počíná olizovat okraje dek a boří hrady z písku, budí dětský křik dospělé z letargie slunečného odpočinku. Místy až poetický, snový příběh můžeme porovnávat se známými díly světové literatury a filmu, od Bradburyho po Tarkovského. V českém prostředí je takový pokus ojedinělý, přitom nesklouzává do konfrontace s naší současností. Příběh je lokálně neidentifikovatelný, mohl by se odehrát kdekoliv v euro-americkém prostoru. Nejde v něm o hledání a popis vnějších znaků, ale o vnitřní postoje k situaci, kdy se něco děje, kdy se něco stalo.
Jiří Pelikán – nepohodlný exulant
Příběh Jiřího Pelikána se řadí ke klíčovým svědectvím o československých dějinách druhé poloviny 20. století. Jeden z nejvýznamnějších představitelů československého exilu po roce 1968 vypráví italskému novináři o složitém politickém zákulisí a podrobnostech, jejichž význam se ukazuje teprve v souvislostech, o přátelích i odpůrcích, s nimiž se setkával od čtyřicátých let a hlavně pak během dvacetiletého působení v Itálii i v dalších evropských zemích.
Jiří Pelikán založil a vydával časopis Listy a v roce 1979 se stal prvním Čechem zvoleným do Evropského parlamentu. V roce 1984 poslanecký mandát obhájil – znovu si získal italské voliče, kteří mu dali své preferenční hlasy.
Do prvního českého vydání této bilanční a vzpomínkové knihy (z roku 1998) je mezi dokumenty v přílohách zařazena také reportáž Pavla Kohouta o průběhu volební kampaně v roce 1984, barvité vylíčení politického prostředí tehdejší Itálie.