Hľadanie: Juraj Červenák
zobraziť:
Lacná kniha Ženy na pranýři (-90%)
Příběh se odehrává od února do června roku 1353. Je inspirovaný událostmi, které se tehdy staly v Brně, a v druhém plánu příběhu se promítají dějiny Čech a Moravy. V únoru zemřela druhá manželka krále Karla IV. a ten si hned domlouvá sňatek další. V únoru se také narodila dcera Kateřina markraběcímu páru Markétě Opavské a Janu Jindřichu Lucemburskému a hned se plánuje její zasnoubení. Hlavní linií příběhu je vztah manželů Ferreových a následně soudní proces s Jiřím Ferreem. Jiří Ferreus a jeho mladá žena Kateřina Smelclinová jsou příslušníky bohatých patricijských brněnských rodin. Ferreus se ke své ženě chová i na tehdejší poměry nehorázně. Krutě ji bije, nadává jí a všelijak ji psychicky trýzní. Tvrdí, že ji tak vychovává, když ji pořádně nevychovali rodiče. Kateřiny rodiče mu domlouvají, ale když to není platné, obrátí se na městkou radu o pomoc. Ta také Ferreovi domlouvá. Ferreus si ale z toho nic nedělá a ženu dál nekřesťansky bije. Ví, že na jeho straně je městské právo, které mu zaručuje beztrestnost ohledně chování ke své ženě. Přísežní jsou bezradní. Zbědované Kateřině se nakonec podaří z domu utéct a schová se u rodičů. Ferreus je žádá, aby mu ženu vydali zpátky. Kateřinina matka, spřízněná s vlivnými brněnskými rodinami naplánuje s matkami rodů, jak Ferrea společensky znemožnit a Kateřinu zachránit. Při rozhodne soudní proces za přítomnosti samotného markraběte. Druhou linií příběhu jsou osudy brněnského kata. Umírající vězeň, kterého měl původně popravit, mu svěří tajemství o velkém bohatství. Kat Hajo ho má téměř na dosah ruky, ale není jednoduché ho získat. Navíc mu právě zemřela žena, musí se postarat o své dvě děti a řešit případ měšťanky Magdaleny, která je odsouzená za vraždu svého starého manžela. O ukryté bohatství se zajímá i dominikánský mnich, který se ho snaží získat pro svůj řád. Zdá se, že podezřívá kata, že o celém případu něco ví. Je silný protivník, který se neštítí ničeho, aby dosáhl svého.
Vypredané
1,26 €
12,64 €
dostupné aj ako:
Bankovní unie Morální hazard evropských rozměrů?
Centrum pro ekonomiku a politiku vydává svůj jubilejní stý sborník v němž se věnuje Bankovní unii.
Část A přináší texty ze semináře "Bankovní unie - morální hazard evropských rozměrů?" z 29. října 2012. Viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík argumentuje, že ani v případě bankovní unie neplatí, že jedna velikost padne všem stejně. Investiční stratég Raiffeisenbank Aleš Michl varuje, že Evropě hrozí v důsledku centralizačních tendencí ztracená dekáda po vzoru Japonska. Poradkyně prezidenta republiky Stanislava Janáčková považuje bankovní unii za nebezpečný, nepromyšlený experiment.
V části B uveřejňujeme text ze semináře "The Eurozone Sovereign Debt Crisis: A Way Forward" z 26. června 2012, na němž výkonný ředitel Institutu pro mezinárodní finance ve Washingtonu Charles Dallara ukazoval vážnost dluhové krize eurozóny a navrhoval "americké" řešení - plné politické sjednocení Evropy.
Část C tradičně přináší různé doplňkové texty. Předseda vlády České republiky Petr Nečas vysvětluje, proč "eurostát" není receptem. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl vyvrací tři mýty ohledně bankovní unie. Poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček vykládá bankovní unii jako federalizační projekt s neblahými důsledky. Ředitel pro strategii společnosti Partners Pavel Kohout nabízí poučení z krizového vývoje eurozóny. Hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš ukazuje, že bankovní unie je vynucený krok do neznáma. Šéfredaktor časopisu Euro Pavel Páral vykládá bankovní unii jako podraz bruselských úředníků. Ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach označuje bankovní unii za finančního Leviathana. Hlavní ekonom společnosti Next Finance Vladimír Pikora vysvětluje, proč už eurozóna dávno není atraktivní nevěstou. Editor amerického časopisu National Affairs Yuval Levin vyzývá, abychom znovu přišli s argumenty ve prospěch kapitalismu. Profesor financí VŠE Jaroslav Daňhel argumentuje, že pro relativně zdravý český bankovní trh by přijetí tohoto projektu znamenalo významné narušení stability a zvýšení možnosti přenosu nákazy do českých bank. Podle ředitele Prague Twenty Lukáše Kovandy bankovní unie zesílí tenze v rámci EU. Tomáš Munzi z Národohospodářské fakulty VŠE označuje bankovní unii za typické evropské neřešení věcí. Analytička Lidových novin Lenka Zlámalová ukazuje, že se datum 13. prosince 2012, kdy se v Bruselu o bankovní unii jednalo, zapíše do historie jako začátek kolektivizace soukromých dluhů.
Vypredané
7,37 €
7,76 €
Zítřek
Paula Hooková leží v noci z 16. na 17. června 1995 vedle spícího manžela, vnímá odstíny tmy za oknem a je odhodlána neusnout. Uvědomuje si, že nadešel čas "popravy". Až zítra ráno vstanou, dozvědí se jejich šestnáctileté děti konečně rodinné tajemství, jehož obsah už nelze zamlčovat. Sevření Swiftovy nové prózy do několika málo hodin jen zvyšuje úzkost, s níž je toto rozhodnutí spojeno. Co to vlastně nad Hookovými visí, že to může hned po snídani zničit vzorové soužití v domku na předměstí, který by si L. N. Tolstoj pro své manželské drama zřejmě nevybral, protože jeho obyvatelé jsou zdánlivě až příliš šťastní? Hrdinka, jejíž zpověď autor zasadil do nejvýmluvnější noci v dějinách literatury, má však daleko do paničky pociťující potřebu producírovat se před divákem jako v reality show. Podobně jako u Joyceovy Molly Bloomové se formou monologu "na polštáři" ocitáme až v myšlenkách protagonistky, a to ve chvíli, kdy už sice nabyly tvar, ale ještě nejsou vysloveny a přizpůsobeny vývoji situace. Paula si v penelopiádě ohraničené brzkým svítáním nacvičuje, co bude záhy odtajněno, a zároveň se probírá půlstoletím okolností, jež tomu předcházely. Jako obchodnice s uměním představí čtenáři svůj život jako galerii, kterou stojí za to projít. Jako jedináček, jenž pochoval otce a vygumoval z mysli snobskou matku, uvažuje o tom, nakolik může jedinec přežít bez druhých. Přemýšlí o síle rodiny, která nás v těžkých chvílích drží doslova nad vodou, a vzhledem ke svým zkušenostem chápe tuto instanci jako společenství otců i "otců", strýčků i "strýčků" a dědečků i "dědečků", neboť sounáležitost bývá silnější než hlas krve. Graham Swift znovu potvrzuje, jak blízko má k moderním klasikům. Jeho osmý román Zítřek (2007) navazuje na vzývání magie všedního dne, mění ho za pomoci obyčejných slov v neobyčejných situacích ve výjimečný portrét jednoho manželství a přivádí nás k meditaci nad pravdou, kterou je třeba střežit jako oko v hlavě. Člověk coby svědek vlastních dějin vypráví naprosto neopakovatelný příběh, dokládající podle modernistů osobitou melodii uloženou v každém srdci. Aspoň v literatuře jsme si tedy s ohledem na všechny radosti, kompromisy i útrapy všichni rovni.
Vypredané
10,67 €
11,23 €
Banality
Při prvním setkání čtenáře s knížkou, při jejich vzájemném seznámení, hraje bezesporu velkou úlohu titul knížky. V případě této sbírky poezie si nejeden z nás může pomyslet - chce snad autor básní, který je pojmenoval jako "Banality", hrát se čtenáře
m hru plnou ironie? Proč by jinak své poezii takhle předem ubíral na vážnosti, proč by ji sám dopředu označil jako banální...? Když se však do oněch "banalit" začteme a pozvolna jejich prostřednictvím začneme objevovat básníkův svět, shledáme, jak má
lo je banální. To, co je banální, je všední, otřelé, ale hlavně - bezvýznamné. Ale kdybychom označili svět básníkův jako banální, pak by byl tak trochu všední a bezvýznamný i život náš, což se leckomu těžko připouští. Svět sbírky Banality je totiž op
ravdu svým způsobem velmi blízký světu každého z nás. Každý si v sobě neseme nějaké skryté rány z dětství, které se z ničeho nic objeví, když někoho udeříme už jako dospělí; každý si někdy připadá jako neužitečný, nepotřebný a raději by byl čímkoli j
iným; a občas je tak lákavé vystoupit z letadla, v němž se právě nacházíme, a zmizet mezi anděly v oblacích. Mnohdy je také každý z nás osamělým cizincem ve velkém světě, a proto z něj nesmyslně prcháme do světa ještě odcizenějšího a nebezpečnějšího,
abychom se pak ustrašeně schovávali ve svém malém stanu, když venku vládne noc.
Zmíněná osamělost je jedním z hlavních rysů této sbírky, avšak osamělost není banální, zvlášť pokud je důvodem pro hledání blízkosti a blízkého člověka, ať už má sblíže
ní jakoukoli podobu, ať už nás nakonec posílí, či přivede na pokraj zkázy A toto hledání je jakousi červenou nití, která jednotlivé básně spojuje a naznačuje putování vypravěče "banálních příběhů" labyrintem erotických dobrodružství. Ráj srdce je st
ále v nedohlednu, avšak zdá se, že to není podstatné. Hledáme-li jej po celý svůj život, pak není nikdy všední či bezvýznamný, natožpak banální.
Slovinský spisovatel Brane Mozetič se narodil roku 1958 v Lublani a je autorem dvanácti básnických sbíre
k, knihy povídek a dvou románů. Je jednou z osobností, které se významně zasazují o uvádění slovinské literatury za hranice Slovinska, v neposlední řadě vede Centrum pro slovinskou literaturu a velkou měrou se spolupodílí na prezentaci slovinské lite
ratury v zahraničí, například na knižních veletrzích a jiných kulturních událostech. Ve Slovinsku je Brane Mozetič vnímán jako výrazná osobnost i proto, že neskrývá svou homosexuální orientaci, naopak ji hojně uvádí do svých děl jako jejich nedílnou
součást.
Vypredané
5,80 €
6,11 €
Jižní Afrika
Zkušený cestovatel a dobrodruh Petr Nazarov přichází na český trh cestopisů již potřetí. Další autentický příběh je důkazem toho, že pokud má člověk srdce a mysl otevřené, může vstoupit do proudu dobrodružství při poznávání nového, velmi odlišného kraje. Pokud k tomu má navíc dar sdílet zážitky svým osobitým způsobem, vznikne kniha, kterou právě držíte v ruce. Prostřednictvím této knihy můžete zavítat do čtyř zemí jižní Afriky – Jihoafrické republiky, Namibie, Svazijska a království Lesotho. Zajímá vás, kolik je třeba vyplatit krav domorodé rodině za vaši nastávající manželku? Co zuulská žena sděluje muži ozdobami červené barvy? Jak se dělá africký rituální obřad pití alkoholu spojeného s očistou těla i ducha a jak vypadá tradiční pozdrav kmene Zuulu? To vše a ještě mnohem více se čtenář dozví v knize, kterou dokreslují autorské fotografie a mapy.
Putování začíná v Johannesburgu, největším městě Jihoafrické republiky. Odtud Petr Nazarov pokračuje do provincie Mpumalanga, kde se na čas stane součástí života místních farmářů i domorodého kmene Zulu. Autor se zde setkává s místní šamankou a účastní se rituálu zasvěcení. Prostřednictvím vyprávění povedou další čtenářovy kroky do třetího největšího kaňonu na světě, který se nazývá Blyde River Canyon. Skrze Svazijsko příběh pokračuje na pobřeží Jihoafrické republiky k Indickému oceánu do parku Cape Vidal. Perlou celé cesty je návštěva Dračích hor a pohádkového království Lesotho. Cesta a zároveň i příběh knihy končí v Namibii, kde Petr Nazarov pobývá na území kmene Herero, poté v národním parku Etosha a nakonec doputuje na pobřeží Atlantiku. Poslední tečkou za touto nevšední dobrodružnou poutí je rudá poušť v oblasti Sossusvlei.
Autor v knize velice působivě přibližuje kulturu navštívených zemí, krásy africké přírody, ale i krásu lidské duše. Díky několika osudovým setkáním s domorodými obyvateli nalézá všude během své cesty rovnocenné partnery pro rozhovory nejen o cestování, tradicích, jídle, ale i o duchovních a životních tématech, šamanismu, meditaci a lásce. Čtenáři je tak například umožněn pohled do duše domorodé ženy Tebogo z kmene Xhoso, seznámí se s jejím životním příběhem a zjistí, že vůbec nezáleží na barvě pleti ani kulturních rozdílnostech. Všichni jsme uvnitř stejné bytosti se stejnými potřebami a touhami, se stejným vnímáním a cítěním. Při své cestě Petr Nazarov také navštěvuje sirotčinec ve Svazijsku a přiváží dětem drobné dárky z České republiky. Dárky rozdává též cestou, což se mu stává téměř osudným. Rozdávat dárky někdy může být i riskantní, jak se autor sám přesvědčil.
Kniha Jižní Afrika je barvitým průvodcem po jihu afrického kontinentu, kde může čtenář najít nejen inspiraci pro své cesty, ale též mnoho témat k zamyšlení. V každém případě ho čeká příjemné počtení.
Vypredané
15,09 €
15,88 €
Dánsko - Merian 38 - 2.vydání
Není pochyb o tom, že Dánové mají rádi pohodlí. "Hygge" je dánský výraz pro klid, útulnost a pohodu - Dánové se zkrátka rádi rozmazlují, zvláště za dlouhých tmavých zimních večerů. Pivo, Aquavit, smorrebrod nebo "rodgrod med flode" - to je to pravé. A nemýlíte se, posledně jmenovaný pokrm je skutečně červená krupice se smetanou.
Nicméně i 5,2 milionů obyvatel tohoto malého království, věrných již po třicet let své vládkyni Margrethe II., si uvědomuje krok času a nelpí neměně na typických tradicích. Vždyť ani státu s nejstarší národní vlajkou na světě se nevyhýbá moderní pokrok. Mobilní telefon není jen symbolem společenského postavení, ale i pracovního zařazení. Je příznakem obchodnického ducha, díky němuž se firmy jako Bang&Olufsen, Lego, Carlsberg-Tubor nebo loděnice Marsk staly významnými hráči na světových trzích. V Kodani a jejím okolí se usídlily farmaceutičtí specialisté jako Novo Nordisk, v jejichž laboratořích se zároveň na budoucnost připravuje na 200 000 studentů. A budoucnost se vskutku blíží mílovými kroky: v létě 2000 byl otevřen 16 km dlouhý most přes Öresund, spojující Seeland a švédské Malmö a vytvářející tak nový hospodářský prostor pro jižní Skandinávii, jeho potenciál se plně projeví až za několik let. Další most, otevřený již roku 1998, zase přispěl k lepší komunikaci a dopravě v rámci samotného Dánska - spojuje totiž 2,5 milionů Dánů z Jutského poloostrova s jejich příbuznými žijícími na východních březích průlivu Store Baelt.
Ale žádný strach - při všech změnách a pokrocích si Dánsko zachovává svou veselou lehkost. Země, jejíž pobřeží čítá 7000 km, je na stálé změny zvyklé a dokáže s nimi moudře zacházet. Tím víc si cení starých dobrých věcí a památek. Dánsko se zkrátka otevírá světu - a přesto zůstává samo sebou: na podzim 2000 hlasovalo 53 procent obyvatel proti přijetí jednotné evropské měny. Dánská koruna se zkrátka lépe hodí pro království, jež trvá již více než 1000 let.
10 míst, která nesmíte vynechat:
Tivoli
Největší zábavní park v Kodani otevírá každý rok nové atrakce, přesto si zachovává svou útulnou atmosféru.
Grenen
Místo, kde se setkávají vody Severního a Baltského moře. Nejzazší výběžek pevniny s fascinujícím výhledem.
Muzeum Louisiana
Mekka moderního umění představuje díla velikánů od Beuyse po Warhola. Muzeum je situováno v architektonicky působivém komplexu.
Ristet Hotdog
Kolem typického stánku s občerstvením (polstervogn) nedokážete projít netečně: dánské hotdogy jsou výjimečnou kulinářskou lahůdkou!
Katedrála v Roskilde
Tato mohutná stavba je od r. 1355 místem posledního odpočinku všech dánských králů.
Mons Klint
Křídové útesy ostrova Mon září do dálky tou nejbělejší bělostí. V jejich okolí lze podniknout překrásné výlety.
Legoland
Pohádkový svět sestavený z malých pestrých stavebnicových kostek okouzlí nejen děti.
Nordsomuseet
Nejlepší ze všech vzrušujících akvárií se nachází na severu Jutského poloostrova – a je největší na světě.
Egeskov Slot
Nejkrásnější vodní zámek evropského kontinentu má neméně pěkný park.
Muzeum vikingských lodí v Roskilde
Pět lodí, jež se kolem roku 1000 potopily v ústí Roskilde fjordu, bylo po rekonstrukci umístěno v muzeu, kde se dozvíte mnoho zajímavostí o vikingských časech.
Vypredané
7,78 €
8,19 €
Popelka Libuše Šafránková 2. vydání
Libuška, jak se jí jinak neřekne, řekli byste, že je nejpopulárnější herečkou století? Ano! A není divu, vždyť přední český režisér a vlastník Oskara za Ostře sledované vlaky Jiří Menzel o protagonistce knihy řekl: Když jsem ji poznal jako člověka,
byla sluníčko, když jsem s ní začal pracovat, poznal jsem přírodní úkaz! Již několik generací dětí Libušku zná jako trochu rozpustilou, nebojácnou a chytrou holku, mladého myslivce a tajemnou princeznu z nesmrtelné pohádky Tři oříšky pro Popelku,
která zvítězila v divácké anketě o pohádku minulého století. Hrála pak ještě mnoho princezen, takže není divu, že ji Zdeněk Svěrák koncem června 2008 při předávání vítězné sošky v divácké anketě České televize HVĚZDA MÉHO SRDCE o nejoblíbenější čes
kou herečku nazval Princeznou českého filmu, která se právě stala královnou. Libuše Šafránková se zkrátka i přes všechny své další role, například v oscarovém Koljovi, Obecné škole, Slavnostech sněženek nebo Vesničce mé střediskové, zapsala do pově
domí národa jako představitelka něžných, jemných až křehkých, vlídných a nevinných hrdinek. Je taková i ve skutečnosti? Během let si díky odmítání jakékoliv publicity vytvořila pověst uzavřené, plaché a zdvořile odmítavé herečky, pro kterou je rodina
a uchování soukromí zejména před bulvárním zájmem nadevše. A přece se této nechtěné publicitě společně s manželem Josefem Abrhámem před sedmi lety neubránili, když byli napadeni neověřenými tvrzeními o alkoholu a domácím násilí. Byla z toho nechutná
aféra, z níž se sice dostali se ctí, když dosáhli veřejné omluvy, nicméně Popelku tato událost silně poznamenala, takže se opět stáhla do ústraní. Ledy mlčenlivosti prolomila až po vítězství v anketě, v níž ji lidé zvolili za hvězdu svých srdcí. Jak
é je její manželství se starším Josefem Abrhámem, o němž se leccos povídalo v souvislosti s jeho slabostí pro něžné pohlaví? Je opravdu tak idylické, jak oba shodně tvrdí? Její herečtí kolegové se do ní bezhlavě zamilovávali co ona? Zůstala svým ži
votním zásadám pramenícím z víry věrna? Jaký byl a je její vztah s mladší sestrou Mirkou? Proč jí přenechala roli Arabely ve druhé sérii veleúspěšného seriálu? Na tyto a mnohé další nevyřčené otázky chce odpovědět velmi žádaná kniha zkušené publicist
ky, která se ke svým čtenářům dostává již ve druhém a doplněném vydání.
Vypredané
10,76 €
11,33 €
Osudové osmičky v našich dějinách
Kniha vychází ve spolupráci s Českou televizí a jejím cyklem pořadů Osudové osmičky v našich dějinách.
Pouze ve 20. století existoval na mapě Evropy pozoruhodný, územně podlouhlý státní útvar s názvem složeným ze dvou slov: Československo. Ačkoli byla jeho historie relativně krátká, stačily ji poznamenat snad všechny dramatické zvraty, události, tendence i historické etapy, které ve 20. století zasáhly evropský kontinent. Osudovými se mu staly zejména roky končící pověstnou „osmičkou“. Otevíraly nebo uzavíraly dějinné etapy a přinášely s sebou dalekosáhlé zvraty. Právě těm je věnována pozornost v této publikaci.
Unikátní publikace zpracovaná jako Muzeum v knize představuje klíčové momenty československých dějin v letech 1918 až 1988.
1918 Vznik ČSR
1928 Briand-Kellogovův pakt
1938 Mobilizace a mnichovská dohoda
1948 Vítězný únor
1958 Expo 58
1968 Srpnová okupace
1978 Dobývání vesmíru
1988 První demonstrace proti režimu
32 vyjímatelných faksimilií historických dokumentů
Vezměte do rukou např. proklamaci Mým národům, text Martinské deklarace slovenského národa, rozložte si plakát volající po obraně republiky v roce 1938, projděte si hlášení ministerstva vnitra o dění v Praze 25. února 1948, jednotnou kandidátku Národní fronty v květnových volbách v roce 1948, prohlédněte si pozvánku do československého pavilonu v Bruselu na Expo 58, výzvu Národního shromáždění (parlamentu) vojákům pěti okupačních armád Varšavské smlouvy z 23. srpna 1968, tajnou zprávu předsednictva ÚV KSČ o opatření vlády k „normalizaci situace“ a řadu dalších archivních materiálů.
13 dobových rozhlasových nahrávek na CD
Poslechněte si např. komentář k přijetí mnichovské dohody z 30. září 1938, projev Klementa Gottwalda na Václavském náměstí z 25. února 1948, reportáž ze soudního procesu s Miladou Horákovou z června 1950, projev prezidenta Ludvíka Svobody před odletem do Moskvy z 23. srpna 1968, pozdrav kosmonauta Vladimíra Remka z oběžné dráhy z března 1978 a další nahrávky.
Přes 150 dobových fotografií a doprovodné mapy
Poznejte dobu zachycenou na unikátních snímcích tak, jak ji viděli její současníci. Kniha je doplněná také řadou map, které zachycují územní vývoj Československa v celých jeho dějinách.
Křest knihy
V úterý 25.11.2008 proběhl ve Freskovém sále Staré radnice v Brně
slavnostní křest této knihy.
Knihu pokřtil primátor města Brna, pan Roman Onderka.
Vypredané
18,99 €
19,99 €
S Indiánem na letounu
Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické.
Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu.
Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých...
Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere.
Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva.
Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál.
Vypredané
20,38 €
21,45 €
Tři hry
Noc. Slovansko-germánská lékařská tragická fraška (Noc. Słowiańsko-germańskatragifarsamedyczna, 2005)
"Východ potřebuje věci a Západ potřebuje krev."Operační sál, lékaři se chystají na transplantaci srdce. Bohatý německý obchodník ale nesouhlasí s tím, že by měl dostat orgán jakéhosi nebezpečného, divokého a nevypočitatelného Poláka. Názor změní až v okamžiku, kdy mu lékaři zalžou, že je to srdce polského germanisty. Ve skutečnosti je dárcem zloděj aut, jehož "východní, slovanské, romantické" srdce nemůže vydržet v kleci západního těla. Operace připomíná podivný rituální obřad, který je zároveň variací na středověké spory duše s tělem. Noc je první ze Stasiukovy volné dramatické trilogie na téma střetu Východu se Západem, kde si polský prozaik, esejista a dramatik pohrává s národními stereotypy, komplexy a problematickými otázkami polsko-německých vztahů. Temný les (Ciemny las, 2007)
V temném lese žijí a pracují dělníci z Východu, jejichž práci kontrolují pomocí technických vymožeností bohatí a takřka nesmrtelní obyvatelé Západu. Zavedený pořádek, v němž jedni pracují za nízkou mzdu a druzí zneužívají levné pracovní síly k tomu, aby nerušeně žili v luxusu, naruší až smrt jednoho z dělníků. Tragický pracovní úraz odkrývá křehké a slabé základy západní civilizace, která ztrácí smysl pro realitu, schopnost najít smysl života a jen se úporně snaží udržet si moc. Východ, ona necivilizovaná, divoká a hrubá masa, je ale na západním světě také závislý. Věčný střet poddaných a pánů, chudých a bohatých, se v Temném lesemění v groteskní sci-fi, ironicky glosující dnešní stav západní civilizace. Andrzej Stasiuk nás baví burleskně zveličenými stereotyp, živým, nespisovným jazykem a černým humorem a přitom neskrývá, že stojí na straně obhroublých, ale lidských a upřímných "výchoďáků".Temný les vznikl na objednávku Schauspielhaus Graz, premiéra se uskutečnila 28. září 2006
. Čekání na Turka (Czekając na Turka, 2009) Polsko-slovenská hranice už dávno není "pravou" hranicí. Bývalý pohraničník v důchodu, prodavačka alkoholu a chór pašeráků nostalgicky a rozzlobeně vzpomínají na doby, kdy byl hraniční přechod důležitým místem. Za všechny změny - samozřejmě k horšímu - může Evropská unie, globalizace a Západ. Hrdinové se bojí modernizace, všech cizinců a odlišností, kapitalismus je pro ně velkým podvodem. A aby toho nebylo málo, hranici koupil "Turek" a všichni čekají co se bude dít - čekají na Turka. Na rozdíl od Beckettovy hry, kde se očekávaný Godot neobjeví, ve Stasiukově dramatu opravdu přijde. Z opuštěné hranice se má stát skanzen.Hra vznikla v rámci evropského divadelního projektu Goethe institutu "AftertheFall - EuropeAfter 1989", polská premiéra se uskutečnila v Krakově 19. června 2009.
Vypredané
9,93 €
10,45 €
Poprvé a pak pořád znovu
Když v květnu tohoto roku vyšla v Německu kniha Poprvé a pak pořád znovu, stala se okamžitě bestsellerem a její autorka rázem nejčtenější německou ženskou autorkou. Neobvykle otevřená výpověď Lisa Moosové, která se ve svých šestnácti letech ocitla ve světě prodejné lásky a která se nyní ve svých sedmatřiceti rozhodla vylíčit svůj mimořádně pohnutý osud, oslovila během jediného měsíce více než sedmdesát tisíc čtenářů. Přestože se autobiografický příběh Poprvé a pak pořád znovu odehrává převážně ve světě prostituce, jeho síla a čtenářská přitažlivost netkví pouze v otevřenosti líčení sexuálních scén, nýbrž i v lidskosti, odvaze a upřímnosti její autorky. Přes všechny pády, dramatické zvraty se Lisa Moosová nikdy nevzdala naděje a víry v opravdovou lásku, která jí jako ženu a matku provázela po celý život. Lisa Moosová (nar. roku 1968 v Göttingenu) žije již deset let se svým synem Christopherem na Mallorce. „Měla jsem sexuální styky všeho druhu s přibližně šesti tisíci muži. Pětkrát jsem byla znásilněná, z toho dvakrát ve vlastní rodině. Existují i muži, kteří za mé tělo platit nemuseli. Na ně nikdy nezapomenu. Milování s nimi jsem si užívala, zasouvala jsem si je do sebe jako umělou pomůcku, s rozkoší jsem si vychutnávala jejich krásná těla, krásné oči a teplé hluboké hlasy a uspokojovala se až k orgasmu… a některé z nich jsem velmi milovala.
Na všechny, které jsem milovala, vzpomínám, na jejich hřejivé teplo, osobitý způsob, jakým se mě dotýkali, a na všechny ty pocity, které ve mně probouzeli. Někdy mi zlomili srdce a čtyřikrát jsem byla přesvědčená, že to nepřežiju.“ „Mnoho let jsem bez ustání, někdy i bezradně putovala po všemožných místech. Na této zdánlivě nekonečné cestě jsem se často cítila vydaná všanc. Napospas dešti i bouřkám. Ale poznala jsem i slunečné a teplé dny. A na této cestě jsem potkala vás, své přátele i nepřátele, všem tímto projevuji své uznání. Jedním za jejich lásku a za neotřesitelnou víru v přátelství a věrnost, za to, že ve mě věřili. Jiným zase za jejich tvrdost, odvahu, nenávist. Za bolest, již dokázali způsobit mně i jiným se záviděníhodnou lehkostí a povrchností. Tahle knížka je o násilí a sexu. O manželství a samotě. O prostituci a mateřství. Žila jsem svůj život z celého srdce, neuvěřitelně intenzivně. A stejně tak jsem to napsala. Je to kniha o sexu, ale ten není její červenou nití. Mluví o prostituci, a přesto to není reportáž. Je o životě, ale není míněna jako návod. Je to kniha o mně, ale to není nejdůležitější. Jde o víc, někdy dokonce i o všechno, nebo nic. Jde o lidství a toleranci. Jde o víru a odpuštění. O naději a modlitbu. O prosbu a dík. Jistě to není kniha pro děti. A přesto ji chci věnovat oběma svým synům. Mám vás oba moc ráda. A věnuji knihu také tobě, protože jsi mi dal tolik síly. Z vděčnosti Joschovi.“
Vypredané
10,22 €
10,76 €
Lacná kniha Poprvé a pak pořád znovu (-90%)
Když v květnu tohoto roku vyšla v Německu kniha Poprvé a pak pořád znovu, stala se okamžitě bestsellerem a její autorka rázem nejčtenější německou ženskou autorkou. Neobvykle otevřená výpověď Lisa Moosové, která se ve svých šestnácti letech ocitla ve světě prodejné lásky a která se nyní ve svých sedmatřiceti rozhodla vylíčit svůj mimořádně pohnutý osud, oslovila během jediného měsíce více než sedmdesát tisíc čtenářů. Přestože se autobiografický příběh Poprvé a pak pořád znovu odehrává převážně ve světě prostituce, jeho síla a čtenářská přitažlivost netkví pouze v otevřenosti líčení sexuálních scén, nýbrž i v lidskosti, odvaze a upřímnosti její autorky. Přes všechny pády, dramatické zvraty se Lisa Moosová nikdy nevzdala naděje a víry v opravdovou lásku, která jí jako ženu a matku provázela po celý život. Lisa Moosová (nar. roku 1968 v Göttingenu) žije již deset let se svým synem Christopherem na Mallorce. „Měla jsem sexuální styky všeho druhu s přibližně šesti tisíci muži. Pětkrát jsem byla znásilněná, z toho dvakrát ve vlastní rodině. Existují i muži, kteří za mé tělo platit nemuseli. Na ně nikdy nezapomenu. Milování s nimi jsem si užívala, zasouvala jsem si je do sebe jako umělou pomůcku, s rozkoší jsem si vychutnávala jejich krásná těla, krásné oči a teplé hluboké hlasy a uspokojovala se až k orgasmu… a některé z nich jsem velmi milovala.
Na všechny, které jsem milovala, vzpomínám, na jejich hřejivé teplo, osobitý způsob, jakým se mě dotýkali, a na všechny ty pocity, které ve mně probouzeli. Někdy mi zlomili srdce a čtyřikrát jsem byla přesvědčená, že to nepřežiju.“ „Mnoho let jsem bez ustání, někdy i bezradně putovala po všemožných místech. Na této zdánlivě nekonečné cestě jsem se často cítila vydaná všanc. Napospas dešti i bouřkám. Ale poznala jsem i slunečné a teplé dny. A na této cestě jsem potkala vás, své přátele i nepřátele, všem tímto projevuji své uznání. Jedním za jejich lásku a za neotřesitelnou víru v přátelství a věrnost, za to, že ve mě věřili. Jiným zase za jejich tvrdost, odvahu, nenávist. Za bolest, již dokázali způsobit mně i jiným se záviděníhodnou lehkostí a povrchností. Tahle knížka je o násilí a sexu. O manželství a samotě. O prostituci a mateřství. Žila jsem svůj život z celého srdce, neuvěřitelně intenzivně. A stejně tak jsem to napsala. Je to kniha o sexu, ale ten není její červenou nití. Mluví o prostituci, a přesto to není reportáž. Je o životě, ale není míněna jako návod. Je to kniha o mně, ale to není nejdůležitější. Jde o víc, někdy dokonce i o všechno, nebo nic. Jde o lidství a toleranci. Jde o víru a odpuštění. O naději a modlitbu. O prosbu a dík. Jistě to není kniha pro děti. A přesto ji chci věnovat oběma svým synům. Mám vás oba moc ráda. A věnuji knihu také tobě, protože jsi mi dal tolik síly. Z vděčnosti Joschovi.“
Vypredané
1,08 €
10,76 €
dostupné aj ako:
Ronald Reagan
Sto let od narození Ronalda Reagana je výročím, na které by se nemělo zapomenout. Reaganovo osmileté prezidentství zásadním způsobem ovlivnilo celá 80. léta. Nemilosrdným postojem k Sovětskému svazu a jeho komunistickému impériu (které nazval říší zl
a) přispěl - spolu s britskou premiérkou Margaret Thatcherovou - k pádu komunismu více než kdokoli jiný. Odporem k rostoucím intervencím státu do ekonomiky přispěl k renesanci ekonomického liberalismu. Centrum pro ekonomiku a politiku na něj vzpomíná
tímto sborníkem.
Část A přináší originální text ze semináře "Ronald Reagan at 100" z 3. února 2011. Vedoucí redaktor Rádia Svobodná Evropa a Rádia Svoboda a bývalý poradce Margaret Thatcherové John O'Sullivan ve své přednášce ukázal Ronalda Reagana
jako velkou osobnost.
V části B uveřejňujeme doplňkové texty. Z textů Václava Klause vybíráme nekrolog o Ronaldu Reaganovi z 6. června 2004, vzpomínku na Ronalda Reagana devadesátiletého z 8. února 2001 a přednášku v Reaganově prezidentské knihovně z
6. listopadu 2009. Jiří Brodský ze zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky zkoumá Reaganovu politiku a dnešní Evropu. Jan Skopeček z Centra pro ekonomiku a politiku analyzuje hospodářskou politiku Ronalda Reagana. Martin Erva z tiskového
odboru Kanceláře prezidenta republiky připomíná paradoxy v životě Ronalda Reagana. Prezident The King's College in New York City a bývalý poradce prezidenta Reagana Dinesh D'Souza odhaluje tajemství Reaganovy osobnosti. Ředitel Občanského institutu R
oman Joch diskutuje vztah Reagana k ekonomické svobodě. Publicista a vydavatel Alexandr Tomský se zamýšlí nad tím, co se vybaví, když se řekne reaganomics. Poslanec Evropského parlamentu Hynek Fajmon argumentuje, že Reagan si zaslouží naši úctu. Jefi
m Fištejn z Radia Svobodná Evropa hledá příčiny neobyčejné popularity Ronalda Reagana. Politolog Lukáš Petřík vyzdvihuje Reaganův odkaz pro současnou pravici. Publicista Jiří Zahrádka vysvětluje, proč nám Ronald Reagan chybí.
V přílohách v části C uv
eřejňujeme čtyři výňatky z Reaganových pamětí. Jde o prolog odhalující vztahy se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem, úryvek odkrývající hospodářský program vlády, Reaganovo vysvětlení pozadí Strategické obranné iniciativy a epilog zachycující posl
ední Reaganův den ve funkci prezidenta.
Jeho příspěvkem k pádu komunismu Reaganovy zásluhy nekončí. Svým příklonem k odpůrcům keynesiánství a rozsáhlých státních intervencí Reagan podpořil monetarismus a tzv. ekonomii strany nabídky. Tím změnil půlst
oletí přetrvávající model americké ekonomiky, utvořený v průběhu velké krize 30. let, kdy se zdálo, že místem řešení lidských problémů je stát a ne trh.
Vypredané
7,37 €
7,76 €
Lacná kniha Az itáliai reneszánsz (-90%)
Az itáliai reneszánszról előbb jutnak eszünkbe festmények és szobrok, mintsem írók, költők, filozófusok. Mit tudunk egyáltalán a humanistákról?
Batkin először is tipologizálja számunkra a fennmaradt reneszánsz töredékeket, elemzi a meghatározó kulturális csoportot, a humanistákat, ... Folytatás ›› az új gondolkodás kiváltotta életsílust, a kereszténységhez és antikvitáshoz való új viszonyt, majd, mutatis mutandis, egy reneszánsz dialógust beiktatva felveti a kérdést, talán elsősorban Burckhardtnak: van-e értelme bármiféle korszakolásnak. A zárszó mégiscsak a képzőművészeté, Raffaello Athéni iskolájának elemezése.
Ő így fogalmaz: "Szintézisül a reneszánsz egészének azaz ellentmondásos törekvése szolgált, hogy spiritualizálja az érzékit és testiessé tegye a szellemit, istenítse az embert és leszállítsa a földre az istenit, felmagasztosítsa a földi, természeti létet - és meggyőződjék immanenciájáról; összeegyeztesse a szellem határtalan diadalát és a test szabad örömét, más szóval: a szublimáltat és a köznapit, a mitologizmust és a demitologizációt; a fantasztikumot és a realizmust, az ég magasát és a test alsórendűségét, a kozmikus rendet és a szabad akaratot, a naturalizmust és az etikus pátoszt, az istenfélő jámborságot és a szekularizációt, a kereszténységet és az antikvitást..."
Leonyid Batkin, aki életének nagy részét "szovjet emberként" volt kénytelen leélni, aki nem jutott el sosem Itáliába, a könyvtárban, az itáliai auktorok társaságában talált menedéket, és vált az Orosz Egyetem Bölcseleti karának emblematikus professzorává, generációk tanárává. A peresztrojka idején Jurij Afanaszjevvel együtt alapítója volt a Demokratikus Oroszország mozgalomnak.
A(z) Az itáliai reneszánsz (Könyv) szerzője Leonyid Batkin.
Vypredané
1,85 €
18,46 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha Az itáliai reneszánsz
Az itáliai reneszánszról előbb jutnak eszünkbe festmények és szobrok, mintsem írók, költők, filozófusok. Mit tudunk egyáltalán a humanistákról?
Batkin először is tipologizálja számunkra a fennmaradt reneszánsz töredékeket, elemzi a meghatározó kulturális csoportot, a humanistákat, ... Folytatás ›› az új gondolkodás kiváltotta életsílust, a kereszténységhez és antikvitáshoz való új viszonyt, majd, mutatis mutandis, egy reneszánsz dialógust beiktatva felveti a kérdést, talán elsősorban Burckhardtnak: van-e értelme bármiféle korszakolásnak. A zárszó mégiscsak a képzőművészeté, Raffaello Athéni iskolájának elemezése.
Ő így fogalmaz: "Szintézisül a reneszánsz egészének azaz ellentmondásos törekvése szolgált, hogy spiritualizálja az érzékit és testiessé tegye a szellemit, istenítse az embert és leszállítsa a földre az istenit, felmagasztosítsa a földi, természeti létet - és meggyőződjék immanenciájáról; összeegyeztesse a szellem határtalan diadalát és a test szabad örömét, más szóval: a szublimáltat és a köznapit, a mitologizmust és a demitologizációt; a fantasztikumot és a realizmust, az ég magasát és a test alsórendűségét, a kozmikus rendet és a szabad akaratot, a naturalizmust és az etikus pátoszt, az istenfélő jámborságot és a szekularizációt, a kereszténységet és az antikvitást..."
Leonyid Batkin, aki életének nagy részét "szovjet emberként" volt kénytelen leélni, aki nem jutott el sosem Itáliába, a könyvtárban, az itáliai auktorok társaságában talált menedéket, és vált az Orosz Egyetem Bölcseleti karának emblematikus professzorává, generációk tanárává. A peresztrojka idején Jurij Afanaszjevvel együtt alapítója volt a Demokratikus Oroszország mozgalomnak.
A(z) Az itáliai reneszánsz (Könyv) szerzője Leonyid Batkin.
Vypredané
0,92 €
18,46 €
dostupné aj ako:
Zuby nehty
Dvacet strašidelných povídek napsalo deset autorů - členů tvůrčí skupiny Hlava nehlava. Jde o druhé vydání sborníku - aktualizované, doplněné o dva nové příběhy a vybavené novými ilustracemi Tomáše Tvrdého. Povídky jsou určené náctiletým čtenářům, všechny příběhy se odehrávají v současném světě. Opravdu, zdá se, že všechno, o čem lekavé povídky vyprávějí, se skutečně mohlo stát:
Chi chi chi - možná vůbec netušíte, co se může skrývat v trubkách pod vanou snad v každé koupelně…
Polichinello - i historická loutka může mít mouchy, možná je za staletí pěkně mstivá a zlá za všechna příkoří, která se jí stala.
Za zdí - v novém bytě (ale nejen tam) můžete narazit na nečekanou potíž - propadnete se do meziprostoru, odkud není cesty ven.
Ukradené duše - na válečném poli se nábojnice nesbírají, duše mrtvých vás pak jistojistě navštíví…
Noční bojovka - taková prima noční akce na letním táboře se může proměnit v děsivou noční můru.
Operátor - není radno odpovídat na lákavé nabídky mobilních operátorů, nepřečíst si řádně její podmínky, pak můžete zaplatit i daň nejvyšší…
Živý plot - zdalipak víte, jak moc živý je živý plot a co vlastně jí?
Všechno zlé je pro něco dobré - v den, kdy naděluje Mikuláš s čerty a andělem, nemusí jít jen o příjemné večerní strašení, může totiž jít přímo o život!
Vlasy, vlasy, kolik je vás asi - krutý příběh jedné slečny, kterou souží podivný cizí pramen, který znenadání začne růst v její vlastní kštici.
Dobrou noc, paní knihovnice - není dobré zůstávat v knihovně po jejím uzavření, některým knižním hrdinům by se to nemuselo líbit…
Markéta byla rychlejší - vyvolávání duchů může být lákavé, ale někdy se to vymkne a je průšvih na světě.
Poslední metro - někdy máme strach z těch, co chtějí pomoci a naopak - raději necestujte posledním metrem v téměř prázdném vagoně, nevíte, s kým jedete!
Návrat do tmy - mít nad druhým moc, uvést ho do hypnotického stavu a nechat ho plnit rozličné úkoly - to by možná chtěl umět každý. Ale co když se hypnóza nepovede?
Večírek ve dvou - ne vždy nás rodiče ochrání tím, že nás zamknou doma, v bezpečí. Zlo totiž může být už dávno předtím uvnitř…
Zavřené dveře - záhadný dům, záhadný deník a záhadní kamarádi - kdo čeká za dveřmi a proč?
Cedulka pro Jakuba - ani ve škole nemusí být bezpečno, obzvlášť v některých kabinetech!
Holka z výtahu - když se ztrácejí boty v domě, nemusí je odnášet z domu nějaký lapka, může jít o daleko horší zločin!
Červené oči - není radno strašit mladší sestru, může se stát, že se to strašení nevyplatí.
Medvídek - v nemocnici nebývá veselo, a co teprve tehdy, když se v ní usadí krutost.
Leze, leze po železe - chodit po trati by se nemělo ani ve dne, natož v noci…
Vypredané
12,01 €
12,64 €
Merian 76 Francie - jih - Languedoc- Roussillon, 2. vyd
Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi.
Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená.
Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet.
Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně.
V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.
Vypredané
8,76 €
9,22 €
Lacná kniha Merian 76 Francie - jih - Languedoc- Roussillon, 2. vyd
Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi.
Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená.
Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet.
Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně.
V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.
Vypredané
0,46 €
9,22 €
dostupné aj ako:
Můj otec velitel
„Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století. Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě? Panovačný a uzavřený lodivod Calypsa projevoval stejnou vášeň pro oceán, film a sebe sama a své záležitosti, rodinu a své lásky vedl tak, jako by řídil posádku. Jeho starší syn Jean-Michel, který byl jeho spolupracovníkem a někdy také předmětem jeho vzteku, dnes vydává svůj díl pravdy. Mluví o svých zklamaných nadějích, o svých vzpourách – samotě opuštěné matky, o pozdním odhalení dvojího života, o zbabělosti a malichernostech velkého člověka…, ale také o uhrančivosti, jakou působila tato výjimečná bytost. Hozen do vody svým otcem ve věku sedmi let v roce 1945, brázdil Jean-Michel Cousteau čtyřicet let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu Vystudoval architekturu, aby mohl realizovat svůj sen – stavět podmořská města. V roce 1999 založil Ocean Futures Society a v únoru 2004 Océan Futur Europe, aby tak chránil mořské prostředí. Je producentem a režisérem filmů, žije v USA a ve Francií. Až do své smrti v roce 1997 psal, filmoval, odsuzoval nehospodárnost člověka, předvídal ekologické katastrofy, stále bojoval jeho „Deklarace práv příštích generací“ získala podporu více než devíti milionů občanů z celé planety. Mysleli jsme, že víme všechno o veliteli Cousteauovi, dnes nám jeho syn odhaluje člověka místo legendy. Nepředvídatelný Cousteau, zřídkakdy dodržující zákazy, schopný velkých věcí stejně jako velkého sobectví. I když byl Jean-Michel jeho spolupracovník a přítel, jak rádi na veřejnosti tvrdili, přesto se dozvěděl až z tisku, že jeho otec soudně daroval jméno Cousteau parku oddechu, který otevřel na Fidži v roce 1995. Vypráví o problémech, které s sebou nesl život ve stínu ambiciózního otce, který měl jen příležitostné přátele, s nimiž se bez vysvětlení rozcházel poté, kdy ho doprovázeli celé roky na jeho projektech. Otec, který dělil část svého života mezi dvě ženy a rozbil dvě rodiny. Jean-Michel byl jedním z mála, kdo se mu odvážili postavit, a odhaluje člověka mnoha tváří, který poznamenal své století. Od doby, kdy ho otec v sedmi letech hodil ve skafandru do vody, Jean-Michel stále zkoumá oceán. S Jacquem-Yvem a matkou Simonou brázdil 40 let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu. Pracuje na projektech školních budov, umělých ostrovů a střediska podmořského výzkumu v Marseille. Odnedávna se zapojuje i do rozvoje rodinného turistického střediska na Fidži, kde uplatňuje koncepci turistiky, která respektuje místní kulturu a životní prostředí. Po smrti své matky v r. 1990 a otce v r. 1997 zakládá v roce 1999 Ocean Future Society, aby zachoval odkaz svého otce při ochraně oceánu. Produkoval více než 50 filmů.
Vypredané
13,31 €
14,01 €