E-knihy - Eseje, úvahy, štúdie strana 10 z 11

Strhující, hluboce osobní svědectví o vytváření dějin od prezidenta, jenž v nás probudil víru v moc demokracie. V napínavém, dlouho očekávaném prvním dílu prezidentských pamětí Barack Obama vypráví příběh své nepravděpodobné cesty od mladíka hledajícího vlastní identitu až na pozici vůdce svobodného světa. Se strhujícími osobními podrobnostmi popisuje své politické vzdělávání a přelomové okamžiky prvního funkčního období v prezidentském úřadu, jehož získáním vešel do historie – doby plné dramatických změn a převratných událostí. Prezident Obama provází čtenáře od svých nejrannějších politických ambicí přes zlomové vítězství v prezidentských primárkách v Iowě, jež prokázalo sílu aktivismu prostých lidí, až po historickou noc 4. listopadu 2008, kdy byl zvolen 44. prezidentem Spojených států amerických a stal se prvním Afroameričanem zastávajícím nejvyšší pozici ve státě. Ve vzpomínkách na své působení v prezidentském úřadu nabízí Barack Obama jedinečné zamyšlení nad úžasným dosahem, ale zároveň i limity prezidentské moci, ale také pozoruhodný náhled na fungování americké stranické politiky a mezinárodní diplomacie. Nechává čtenáře nahlédnout do Oválné pracovny i Krizového centra Bílého domu a bere je s sebou na cesty do Moskvy, Káhiry, Pekingu a dalších destinací. Mohou sledovat jeho úvahy při sestavování vlády, v boji se světovou finanční krizí, při hodnocení Vladimira Putina, překonávání zdánlivě nepřekonatelných překážek na cestě k prosazení zákona o dostupné zdravotní péči, sporech s generály o americkou strategii v Afghánistánu, práci na reformě pravidel pro Wall Street, reakci na zničující havárii ropné plošiny Deepwater Horizon nebo autorizaci operace Neptunovo kopí, jež vedla k smrti Usámy bin Ládina. Země zaslíbená je kniha výsostně intimní a niterná – je to příběh muže, jenž se úspěšně pokusil o nemožné, příběh o zkoušce víry komunitního koordinátora na světové scéně. Prezident Obama upřímně líčí, jak se vyrovnával s tím, že se jako první Afroameričan ucházel o prezidentský úřad, nesl na sobě očekávání celé generace povzbuzené poselstvím „naděje a změny“, ale současně zápolil s morálními dilematy rozhodování na nejvyšší úrovni. Otevřeně píše o silách, jimž musel vzdorovat doma i v zahraničí, i o tom, jak život v Bílém domě poznamenal jeho manželku a dcery, nebojí se ukázat vlastní pochybnosti či zklamání. Přesto si zachovává neochvějné přesvědčení, že v tom ohromném, nekonečném experimentu, jímž jsou USA, je pokrok vždy možný. Tato skvěle napsaná, závažná kniha zachycuje Obamovo přesvědčení, že demokracie není darem z nebes, ale musíme ji, založenou na empatii a společném porozumění, budovat den za dnem společně.

Nový svazek díla Umberta Eca je určen všem čtenářům, kteří chtějí poznat různé stránky televize jakožto svébytného jevu. Zahrnuje autorovy práce na dané téma z let 1956–2015 – eseje, příspěvky přednesené na kongresech i novinové články. Úvahy v nich obsažené pokrývají rozsáhlé časové období od prvních vysílaných pořadů až do dnešních dob, kdy se k televizi přidružuje internet a sociální sítě. Gianfranco Marrone, editor svazku, ve svém doslovu rozlišuje šest fází v autorově zkoumání televizního fenoménu, charakterizovaných různým pohledem i metodou. Masmédia nepřenášejí ideologie, ona sama jsou ideologiemi, shrnuje své poznatky autor.

„Opravdu nemám nadání, to vůbec ne, ale znám snad tak trochu lidskou povahu.“ Věděli jste, že jedna z nejbystřejších myslí schopných řešit kriminální případy patří jemné, růžolící modrooké staré dámě? V St Mary Mead zná slečnu Jane Marplovou každý – a každý taky ví, že její křehké, váhavé vzezření klame. Uvnitř je to důvtipná a někdy taky mazaná bytost, s nesmlouvavým smyslem pro spravedlnost. I díky tomu se stala jednou z nejslavnějších vyšetřovatelek v literatuře. Soubor jejích úvah – o zločinu, mužích a ženách, mládí, životě i o sobě samé – a také závěrečná esej z pera její autorky, královny detektivek Agathy Christie, nám umožňují nahlédnout pod pokličku schopností této postavy, vedené k vyřešení i těch nejzapeklitějších případů jediným: ženským instinktem.

Proč člověk píše? Takovou otázku si klade básnířka, spisovatelka a hudebnice Patti Smith ve svém eseji. Ve vyprávění, jaké čtenář zná z její poslední knihy M Train, nás opět zavádí do svých běžných dní. Provází nás ulicemi Paříže, kde na návštěvě u svého nakladatele Gallimarda vzpomíná na Modiana, Camuse, Nabokova, Mišimu; vede nás do přímořského městečka Sete, kam cestuje vlakem na představení své knihy, do rodinné vily Alberta Camuse, kam dorazí na osobní pozvání jeho dcery, a především opět dovnitř svých denních rituálů, díky kterým čtenář náhle pochopí, odkud pocházejí jednotlivé střípky, ze kterých se skládá příběh o oddanosti, který tvoří stěžejní část tohoto poetického díla: příběh o setkání mladé vzdorovité dívky a vznešeného staršího muže. Oddanost odhaluje pozadí tvůrčích procesů a je průvodcem po atmosférách a pocitech, které se uvnitř básnířčiny mysli pojí do literárního díla.

Brilantní britský historik, který se jako univerzitní profesor specializoval na moderní evropské dějiny, shromáždil 23 esejí z let 1994–2006. Na pozoruhodné škále osobností, událostí a idejí provádí Tony Judt nemilosrdnou pitvu iluzí po studené válce, že velké konflikty jsou bezpečně za námi, svět vstoupil do epochy míru a demokracie, a ukazuje, na co z historie 20. století zapomínáme a jak velká její část byla obětována mýtu o popření paměti. Nabízí cestu zpět ke smyslu dějin, který naléhavě potřebujeme.

„Nemluvím česky a nejsem si jistý, jestli vím, co tady dělám, dnes, devětačtyřicet let po smrti Jana Palacha a dvaadvacet let poté, co jsem o něm poprvé slyšel. Bylo to skoro jako nějaká náhlá potřeba, jen o tom řeknu šéfovi a vezmu si týden dovolené. Je pondělí 15. ledna 2018, skoro 17 hodin. Přesně v této chvíli o devětačtyřicet let dříve má před sebou Jan čtyřiadvacet hodin, než bude přijat na středisko popálenin v Legerově ulici.“Je leden 1969, mladý student filozofické fakulty Jan Palach přichází k Václavskému náměstí připraven podstoupit tu největší oběť. Po jeho stopách se o téměř padesát let později vydává francouzský spisovatel Anthony Sitruk. Ve své knize Krátký život Jana Palacha přináší osvěžující pohled na jednu ze zásadních postav moderních českých dějin, jejíž jméno dodnes silně rezonuje napříč českou společností. Nabízí pohled zvnějšku, s odstupem cizince. Detailně se zabývá vším, co se dělo před i po Palachově upálení a nevyhýbá se ani subjektivním soudům a domněnkám. Nejedná se konec konců o historickou studii. Spíše o nacházení vztahu mezi realitou a fikcí.Hlavní motivací knihy je především pochopit Palachovo počínání a uvést ho do souvislostí. Sitruk nachází zajímavé přesahy a paralely. Srovnává Palachovu situaci k ve Francii známějšímu Mohamedu Bouazizimu, jenž se v roce 2010 upálil v Tunisku. Připomíná další případy: Rysszard Siwiec, Vasyl Makoukh, Sándor Bauer, Josef Hlavatý, Romas Kalanta, Oleksa Hirynk. Především se ale do Palacha snaží vcítit. Přemítá nad tím, jak by se sám zachoval na Palachově místě, a odpovědi zdaleka nejsou jednoznačné.

Esejisticko-fotografická kniha Jamesa Rebanksa ponúka pohľad moderného človeka a súčasného oka digitálnej fotografie na tradičný a archaický svet chovu oviec. Britský autor James Rebanks pochádza z rodiny, ktorá sa na anglickom vidieku venuje ovčiarstvu už takmer 600 rokov. Ako popularizátor tradičného chovu oviec začal prispievať na Twitter, kde si vytvoril silnú skupinu fanúšikov, ktorých toto remeslo a s ním spojený spôsob života mimoriadne zaujali. Ako sám tvrdí, do napísania tejto knihy ho dotlačili práve oni. James Rebanks vo svojej eseji Pohľad pastiera otvára večnú otázku vzťahu človeka a prírody v úchvatnej scenérii anglického vidieka oblasti Lake District, ktorá bola v roku 2017 zapísaná na zoznam svetového dedičstva UNESCO. Táto kniha však môže mnohé povedať aj nám na Slovensku, kde bola tradícia pastierskeho remesla donedávna neodmysliteľnou súčasťou krajiny. Kniha Pohľad pastiera vychádza v edícii Skica, ktorú prináša Vydavateľstvo Absynt pod zavedenou značkou Kalligram. Knihu preložil Milan Kopecký.

Vo svojej komickej, ostrej eseji s názvom Muži mi to vysvetlia pomenúva Rebecca Solnit častý problém rozhovorov medzi mužmi a ženami. Píše o mužoch, ktorí mylne predpokladajú, že niečo vedia a mylne predpokladajú, že ženy to nevedia; píše o tom, kde táto domnienka pramení a ako funguje v praxi. V knihe je okrem tejto, dnes už známej eseje, šesť ďalších vrátane zamyslenia nad spôsobom, akým spisovateľka Virginia Woolfová prijala tajomstvo, nevedomosť, pochybnosť a dvojznačnosť; originálne skúmanie rovnosti v manželstve a desivé zhrnutie rozsahu násilia páchaného na ženách. Rebecca Solnit svojím čitateľsky prístupným štýlom dokazuje, že je jednou z najvplyvnejších mysliteliek feministického hnutia. „Muži mi to stále vysvetľujú. A žiaden z nich sa mi nikdy neospravedlnil za to, že mi nesprávne vysvetľoval niečo, čo poznám, a on nie.“

Otázku o zmysle ľudského života si kladieme denne. Môže sa zdať banálna a zbytočná, ale len do okamihu, keď sa nad ňou zamyslíme. Ladislav Kováč, významný slovenský vedec, biochemik, pedagóg a nekonvenčný mysliteľ v jednej osobe, to urobil aj za nás. Čo nám ponúka vo svojej esejistickej knihe O zmysle ľudského života? Predovšetkým vlastné hľadanie uprostred čoraz rýchlejšieho sveta. Vývoj ľudstva naberá tempo, aké sme ešte v histórii nezažili a nájsť v ňom zmysel je niekedy veľmi náročné. Veľmi osobná, intímna a zároveň provokujúca úvaha Ladislava Kováča nás núti klásť si množstvo otázok o svojom vlastnom živote i o budúcnosti ľudstva. Pozýva nás nielen k polemike, ale aj k spoločnému vnútornému rozhovoru. O zmysle ľudského života je útla knižka, ktorá nás nenechá ľahostajnými. Ladislav Kováč svojou knihou otvára novú esejistickú edíciu Skica, ktorá vychádza vo vydavateľstve Absynt pod kultovou značkou Kalligram.

Stál za kampaňou „My sme les“, ktorá vzrušila a zasiahla celú krajinu, a jeho filmy videli desaťtisíce divákov. Erik Baláž je vplyvný ochranársky aktivista i vnímavý filmár. O čom však premýšľa, keď sa sám túla divokou prírodou? Čomu venuje svoju pozornosť? Aké otázky si kladie? Odpoveďou je jeho osobná knižná esej Stratená voda, v ktorej nás pozýva na spoločné potulky a rozhovory s prírodou. Pomedzi riadky textu sledujeme cestičky a osudy prameňov, potokov a riek v našej krajine a spolu s Erikom Balážom sa dostávame aj hlbšie, voda je totiž zdrojom všetkého života. Sme schopní doceniť nesmierny význam vody pre naše životy? Dáme jej dostatok priestoru na to, aby naďalej prinášala život do našich hôr a nížin? To sú otázky, ktoré nám kladie Erik Baláž a vlastne aj príroda sama. Stratená voda Erika Baláža je druhou knihou esejistickej edície Skica, ktorá vychádza vo vydavateľstve Absynt pod kultovou značkou Kalligram.

Literární teoretik Petr A. Bílek psal články do časopisu, které vyšly knižně pod názvem Mikešova aféra a jiné případy. Články literárního teoretika Petra A. Bílka, od roku 2007 pravidelně uveřejňované v kulturním časopise A2, jsou břitkou reflexí dění na naší kulturní, mediální a akademické scéně i vztahu současné společnosti k literatuře a vzdělanosti. Připomenou některé zásadní "případy", které hýbaly českými médii, kritice neujdou ani média samotná. Lze je číst jako pouhé ironické časové glosy, mohou však být i zprávou o neblahém stavu naší kulturní každodennosti. Inflací slov se stírají hranice mezi banálním a podstatným, mezi privátním a veřejným; názory odborníků se ztrácejí v infotainmentu a celebrity vědí všechno. Veřejný prostor je zanášen haraburdím, které nikdo neodklízí a na které si pomalu zvykáme. Jenže stejně jako prase porcují řezníci, ani o kultuře a umění se nedá mluvit bez vzdělání a odbornosti.

Alfred Brendel je bezesporu jedním z nejvýznamnějších klavíristů a umělců 20. století. Je historicky prvním pianistou, který nahrál kompletní klavírní dílo Ludwiga van Beethovena. Když firma Philips v roce 1999 vydala prestižní edici „Velcí klavíristé 20. století“, Brendelovi jako jedinému interpretovi věnovala šest kompaktních disků (tedy více než Rachmaninovovi, Rubinsteinovi, Horowitzovi, Richterovi, Gouldovi atd.). Brendel svojí interpretací děl W. A. Mozarta a F. Schuberta zásadně změnil pohled na tyto skladatele. Souborné vydání jeho esejů se ve světě stalo velkou událostí. Brendel je skvělým spisovatelem, esejistou a básníkem. Umí své postřehy, bádání a celoživotní zkušenosti brilantně zformulovat, jeho eseje mají vytříbený literární styl. Je velkým znalcem literatury, filmu, malířství a architektury, jeho široké zaměření prostupuje celou jeho knihou. Brendel vnímá hudbu v širších historicko-kulturních souvislostech a proto je jeho práce objevná jak pro odbornou, tak laickou veřejnost. Brendel je posledním pojítkem s velkou tradicí – byl žákem legendárního Edwina Fischera, jehož učil žák Franze Liszta, jehož učil žák Ludwiga van Beethovena. Brendel je tedy posledním článkem této velké linie, která pochází od Beethovena. V Brendelových sebraných esejích se navíc vzácně propojuje zkušenost významného a zkušeného interpreta s nejvyšší odborností badatele.