Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 3 z 10

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve druhém výběru z komentářů, tentokrát z let 2010 až 2014, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, jichž byl účastníkem, a zejména na lidi, s nimž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi, učiteli nebo posluchači a pořadateli Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, co měli společného T. G. Masaryk a Petr Skoumal; kdo vymyslel slovo rozhlas; jaké jídlo si Jiří Černý přál po uplavání 3800 metrů, ujetí 180 kilometrů na kole a uběhnutí maratónu v jednom dni; jakou písničku si pouštěl před výslechy na Státní bezpečnosti; proč se Václav Havel podepisoval v jejich soukromé korespondenci někdy jako Kuchař a jak se hodí hudební terminologie u zubaře v Benátkách.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve třetím výběru z komentářů, tentokrát z let 2016 a 2017, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, a zejména na lidi, s nimiž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi, učiteli nebo posluchači a pořadateli Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, kdo byl členem legendární skupiny The Hů; co přinesly babičky ze CIA Václavu Havlovi; co nejvíce zajímalo při návštěvě v Praze muzikanty z Pink Floyd; který sólista Národního divadla jezdil na představení velorexem a který betlém přirostl Jiřímu Černému nejvíce k srdci. Mnozí z těch, na které Jiří Černý vzpomíná, již bohužel nejsou mezi námi. Kolekce knih Napřeskáčku se tak stává jedním z míst, kde si je můžeme připomenout.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve čtvrtém a posledním výběru z komentářů, tentokrát z let 2017 a 2018, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, a zejména na lidi, s nimiž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi nebo posluchači Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, o čem si dopisovali s Philem Collinsem; jak Miloš Forman přerežíroval policajty po koncertu Mikiho Volka; kdo napsal slovník lakotských Indiánů; kterého olympijského vítěze „propašoval“ na koncert Olympiku a co nabídl Václav Havel v roce 1996 žijícím členům Beatles. Mnozí z těch, na které Jiří Černý vzpomíná, již bohužel nejsou mezi námi. Kolekce knih Napřeskáčku se tak stává jedním z míst, kde si je můžeme připomenout.

V letech 1992 a 1993 Umberta Eca pozvali na Harvardovu univerzitu na šest přednášek o literární teorii. Čekal-li tehdy některý student suchopárný výklad, pamatuje si své překvapení pravděpodobně dodnes. Beletristický text je v Ecově podání lesem, v němž může čtenář rozjímat, nebo se ztratit, chodit po prochozených cestách, nebo si vyšlapat svou vlastní. Eco vyzývá čtenáře, aby se znovu zamysleli nad tím, jak čtou a co od nich text očekává. Na nesčetných příkladech od Tří mušketýrů přes romány o Jamesi Bondovi až po současné detektivky (či porno) ilustruje literární techniky, kterými texty dosahují svých cílů, roli, kterou v nich hraje čas, či míru, do jaké fikce parazituje na realitě a naopak. Vzhledem ke své nadčasovosti má Šest procházek literárními lesy čtenáři dozajista co říct i po třiceti letech. V nakladatelství Argo vychází soubor v novém překladu.

El misterio que rodea a uno de los fenómenos más sorprendentes del catolicismo. Cuando se cumplen 40 anos de las apariciones de la Virgen en Medjugorje, una remota aldea en Bosnia-Herzegovina, José María Zavala ha viajado hasta allí para investigar, sin prejuicios y con su acostumbrado rigor y amenidad, los entresijos de un fenómeno que atrae anualmente a cientos de miles de personas procedentes de todo el mundo.

Desať rokov Ľuba Nemeša sr...dila situácia na Slovensku. Preto si mesiac čo mesiac sadal za klávesnicu a glosoval spoločenskú situáciu. Jeho periodicky zverejňované myšlienkové pochody zakaždým zožali ovácie internetového publika. Oprávnene. Týmto čitateľom netreba Ľubomíra „Luborga“ Nemeša predstavovať. Nebudeme ďaleko od pravdy, keď ho odvážne nazveme enfant terrible slovenskej blogovej scény. Svoj štýl začal cibriť ešte na blogu denníka Sme. Následne sa Jeho Autorstvo presunulo na portál Dailymale „Kráľovstvo dokonalosti“, odkiaľ šíril pravidelnú dávku srdu i smiechu pomedzi slzy a sople. Takmer na nikom, kto sa mihol na politickej či celebritnej scéne, neostala nitka suchá. Svoje desaťročné úsilie, našťastie, nenechal len tak poletovať v efemérnom prostredí onlajnu. Upravil texty, vyhodil balast, vylepšil nadávky, učesal, zremastroval, zmenil font, doplnil chýbajúci kontext a diakritiku a pridal nový, nikdy nepublikovaný materiál. Dostávame kroniku našej krajiny ako žiadnu inú, takú, ktorá baví pri čítaní, no prežívať ju bavilo už menej. Kroniku krajiny, v ktorej to ide, zdá sa, od desiatich k piatim. Pri spätnom pohľade zistíme, aké zlatunké problémiky nás svojho času zlostili. Uvedomíme si, ako spoločenská klíma rokmi hustla. Varovanie: Nebude to prechádzka ružovým sadom. S vysokou pravdepodobnosťou nám o dekádu aj súčasnosť bude pripadať ako milý lapsusík, nad ktorým sme si nemuseli lámať hlavu. Neklesajme na duchu. Ako hovoria montypythonovci: Vždy si treba všímať svetlé stránky života. Ak s tým súhlasíte, kniha je pre vás. Pretože autora humor rozhodne neopúšťa ani v temných časoch.

Láska si nikdy nebere pauzu - ani když svět zešílí. Jean-Paul Sartre pozval Simone de Beauvoirovou na schůzku a teď čeká sám v kavárně. Henry Miller a Anais Ninová se milují v Paříži a občas si zajedou za tichými dny do Clichy. Pablo Picasso kličkuje mezi svou ženou a milenkami a Gottfried Benn musel vstoupit do armády, aby se k němu vrátila poezie. Zatímco všude kypí láska, v Německu se Bertolt Brecht, Thomas Mann a mnozí další rozhodují pro emigraci. K moci se dostávají nacisté. Pálí se knihy. "Zlatá dvacátá" skončila. Florian Illies navazuje na své mezinárodně úspěšné knižní fresky roku 1913, onoho "léta jednoho století", tentokrát se ovšem věnuje celé jedné dekádě, třicátým letům. Svět se nezastavitelně řítí k tragédii, nacisté i fašisté stupňují teror, lidé však stále hledají především lásku a blízkost druhého. Illies vypráví o třicátých letech strhující příběh - nikoli jako o věku katastrofy, nýbrž o všech, kdo nepřestávají milovat.

Obsah knihy tvoří dva eseje, které Glubb Paša v letech 1976 a 1977 publikoval v Blackwood’s Magazine. Vychází z vlastních zkušeností s arabským světem, vyvozuje z nich nicméně obecnější teze o fungování říší, společenských normách a směřování moderní civilizace. Glubb předkládá tezi, že říše či impéria různých dob i kultur trvala velmi podobnou dobu a procházela stejnými vývojovými stupni od věku výbojů přes rozmach obchodu a intelektu až po dekadenci a rozpad. Poukazuje na příčiny jednotlivých stadií a argumentuje tím, že pokud budeme na naši minulost pohlížet pouze zúženou optikou národních dějin posledních pár století, přehlédneme opakující se vzorce vedoucí ke konci kultur a civilizací.

Kniha sa zamýšľa populárno-vedeckou formou nad fenoménom čítania na Slovensku v dlhom 19. storočí. Analyzuje čitateľov, preferovanú i zakazovanú literatúru, spôsoby, miesta i funkcie čítania a nakoniec i dôvody, ktoré viedli ľudí, že siahali po knihe. V storočí nacionalizmu mala kniha významné národnopolitické poslanie a nebolo preto vôbec jedno, čo deti, mládež, ženy, ale i obyčajní ľudia čítali. Beletria a jej autori boli v službách vopred zadefinovaných ideovo-politických cieľov a často vstupovali do politických zápasov. Preto dobrodružná, detektívna a ľúbostná literatúra, ako aj ďalšie ľahšie žánre, boli zakazované a marginalizované, rovnako „protislovenské“ alebo mravy ohrozujúce a rôzne tzv. dekadentné zahraničné publikácie. České knihy tvorili prekladmi a bohatou vydavateľskou činnosťou cestu k viac i menej kvalitnej svetovej literatúre, diela ruských autorov mali zase slovenských čitateľov povzbudzovať a posilňovať v slovanskom povedomí. S vydávaním, písaním a čítaním kníh úzko súviseli i obrazové prílohy, ktoré sprístupňovali text, rozvíjali fantáziu a dokázali literatúru i „predávať“. Kniha otvára všetky tieto otázky v celej ich zložitosti a protirečivosti a pokúša sa hľadať na ne odpovede. Prof. PhDr. Roman Holec, DrSc. (1959, Bratislava), zaoberá sa dejinami „dlhého“ 19. storočia, jeho špecializáciou sú hospodárske a sociálne dejiny, v súčasnosti najmä dejiny šľachty a environmentálna história. Je autorom 17 samostatných knižných titulov, spoluautorom vyše desiatich syntéz a takmer dvoch stoviek vedeckých štúdií publikovaných v 15 krajinách sveta. Študoval na Filozofickej fakulte UK v Bratislave odbor slovenčina-dejepis. Pracuje na Historickom ústave SAV, je profesorom histórie na Katedre slovenských dejín Filozofickej fakulty UK. 

Učitel národů na cestě hledání moudrosti, harmonického světa a lepšího člověka Svazek I obsahuje proslulý Labyrint světa a Lusthauz srdce, alegorický příběh Poutníka odhalujícího marnost a přetvářku lidského počínání, a útěšný teologicko-filozofický traktát Centrum securitatis (známý též jako Hlubina bezpečnosti) o odpoutávání se od pomíjivých věcí a o spočinutí v Bohu. Oba spisy vychází vůbec poprvé v nejstarší známé rukopisné podobě, v případě Labyrintu jde o rukopis z konce roku 1623, v případě Centra z doby kolem roku 1625. Součástí vydání jsou nejen původní ilustrace, ale i rozsáhlá evidence změn provedených v tištěných verzích — čtenář tak může porovnat, jak se texty v průběhu Komenského života měnily. Zejména podoba Labyrintu světa je výrazně odlišná, scházejí některé autobiografické pasáže (putování po moři, zážitek z opilosti) a závěrečné kapitoly odehrávající se v hradu Moudrosti. Centrum securitatis tradičně doplňuje krátké pojednání Renuntiatio mundi, to jest Výhost světu, rozvádějící téma nalézání jistoty v Boží moudrosti. Svazek II je sestaven z osmi pastoračních a apelativních textů, seřazených chronologicky podle data prvního zveřejnění, jimiž se Komenský snažil povzbudivě promlouvat k českým exulantům, členům Jednoty bratrské. Mezi nimi vyniká především čtyřdílný cyklus Truchlivý (Truchlivý I, asi 1623; Truchlivý II, asi 16241625; Řvání hrdličky, 1650; Smutný hlas, 1660), ilustrující rozdílnost mezi tísnivou atmosférou doby pobělohorské a deziluzí let padesátých a šedesátých. Doplňují jej dva stejně koncipované texty: Napomenutí (1649) připojené k vydání osmé knihy historie Jednoty bratrské polského šlechtice Jana Łasického a slavný Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650) přinášející povzbuzení i v chvílích beznaděje malé církve, jehož prorocká slova o navrácení vlády do rukou českých se stala majetkem celého národa. K této uzavřené skupině útěšných spisů jsou připojeny dva výrazné příklady Komenského homiletické tvorby z roku 1649, ozřejmující náladu panující v Jednotě po uzavření vestfálského míru: Kázání pohřební nad Pavlem Fabriciem a Kázání o vymítání ďábelství. Celou edici i s komentářem, kritickým aparátem a vysvětlivkami připravil přední český komeniolog Tomáš Havelka.

Dnešní svět se smrštil do velikosti kapsy u kalhot. Na pozadí displejů našich mobilních telefonů bojují neviditelné algoritmy 24 hodin denně o naši pozornost a využívají k tomu nejnovějších vědeckých poznatků z mnoha oborů lidského vědění. Řídí, jaké obsahy se budou kterému uživateli zobrazovat, a aniž bychom si to uvědomovali, ovlivňují tak náš úsudek a jednání, oslabují naši schopnost rozeznat fikci od skutečnosti, lež od pravdy. Pokud nechceme v dnešní realitě jen bloudit, musíme nejprve poznat, jak tyto algoritmy fungují, jakých mechanismů využívají a kde všude na nás působí. V ruce držíte prvního souhrnného průvodce po postfaktickém světě v českém jazyce. Pomůže vám vyznat se v tom, jak fungují algoritmy sociálních sítí a návykový design, jakých skrytých zákoutí lidské mysli využívají. Seznámíte se s fenomény, které se podílejí na informačním chaosu současného světa, v němž se fakta podařilo prohlásit za názory, a tak se pomalu vracíme do doby, kdy ani kulatost Země nebyla věcí faktu, ale pouhého menšinového názoru. Co mají společného prezidentské volby ve Spojených státech, napadení Ukrajiny nebo pandemie covidu-19? Především jsou reflexí jedné důležité skutečnosti. Naše schopnost orientovat se v realitě a odlišit od sebe dojmy, lži, propagandu a fakta se v zahlceném informačním prostoru otřásá v základech. A přitom právě na této schopnosti závisí budoucnost moderního světa, ve kterém žijeme. Pokud této schopnosti pozbydeme, civilizace, jak ji známe, nepřežije.

Rebecca Solnit v komickej, ostrej eseji s názvom Muži mi to vysvetlia pomenúva častý problém rozhovorov medzi mužmi a ženami. Píše o mužoch, ktorí mylne predpokladajú, že niečo vedia a ženy to nevedia; píše o tom, kde táto domnienka pramení a ako funguje v praxi. V  knihe je okrem tejto, dnes už známej, eseje šesť ďalších vrátane zamyslenia nad spôsobom, akým spisovateľka Virginia Woolf prijala tajomstvo, nevedomosť, pochybnosť a dvojznačnosť; originálne skúmanie rovnosti v manželstve a desivé zhrnutie rozsahu násilia páchaného na ženách. Rebecca Solnit svojím čitateľsky prístupným štýlom dokazuje, že je jednou z najvplyvnejších mysliteliek feministického hnutia. „Muži mi to stále vysvetľujú. A žiaden z nich sa mi nikdy neospravedlnil za to, že mi nesprávne vysvetľoval niečo, čo poznám, ale on nie.“ Rebecca Solnit je novinárka a historička, autorka takmer dvadsiatich kníh venovaných feminizmu, dejinám západných a pôvodných kultúr, spoločenskej zmene, horskej turistike a chodeniu, nádeji a katastrofe. V slovenčine vyšla jej zbierka esejí Sprievodca strácaním sa. Pravidelne prispieva do časopisu Harper’s, London Review of Books a Los Angeles Times. Žije v San Franciscu.

Nápadité a vtipné eseje o človeku vo svete Zbierka krátkych esejí Johna Greena ponúka autorov jedinečný pohľad na súčasnosť a ľudské aktivity, ktoré formujú a menia svet okolo nás. Pomocou päťhviezdičkovej stupnice hodnotí predmety, ale aj udalosti, ktoré nás ako ľudstvo obklopujú a s ktorými prichádzame do kontaktu. Eseje založené zväčša na autorových osobných skúsenostiach a spomienkach sú prepojené s konkrétnymi vedeckými informáciami a faktami. Rozmanité témy sú adaptáciou a rozšírením Greenovho prelomového a kritikmi uznávaného podcastu The Antrophocene Reviewed. V ňom sa zamýšľa napríklad nad schopnosťou ľudí cítiť údiv nad dokonalosťou prírody – koľko generácií už malo možnosť vidieť Halleyho kométu alebo to, ako vône dokážu vyvolať zabudnuté spomienky –, prečo sa (ne)báť zlatého stafylokoka alebo to, aký vplyv na svet majú klimatizácie, QWERTY klávesnica či plyšové medvedíky. Z anglického originálu Anthropocene Reviewed (Dutton, An imprint of Penguin Random House LLC, USA 2021) preložila Jana Melcerová.

V roku 2020 Claire Luchette opísala obľúbenú taliansku spisovateľku Elenu Ferrante ako „jasnovidku medzi spisovateľkami.“ V týchto štyroch sviežich esejach Ferrante ponúka vzácny pohľad na pôvod svojich literárnych schopností. Píše o svojich vplyvoch, zápasoch a formovaní sa ako čitateľka i spisovateľka; opisuje nebezpečenstvá „zlého jazyka“ a naznačuje spôsoby, akými dlho vylučoval ženskú pravdu; navrhuje zborové spojenie ženského talentu, keď rozoberá dielo Emily Dickinsonovej, Gertrude Steinovej, Ingeborg Bachmannovej a mnohých ďalších. Predkladáme vám subtílnu a zároveň úprimnú knihu „jednej z najväčších prozaičiek našej doby“ o dobrodružstvách v literatúre, a to na jej okraji i za ním. Elena Ferrante už dvadsať rokov prekvapuje každým novým románom literárny svet. Autorka, ktorá si škrupulózne chráni súkromie a píše pod pseudonymom, vracia literatúre moc zasiahnuť čitateľstvo príbehom, nezabudnuteľnými postavami a ich intímnymi drámami. Je jednou z najpresvedčivejších, najvnímavejších a najštýlovejších autoriek. Svojimi románmi si získala obdiv medzi spisovateľmi, umelcami a kritikmi. Najväčší úspech však zožala predovšetkým u čitateľov a čitateliek, ktorí v nej objavili autorku, ktorá presvedčivo a strhujúco rozpráva o tajomstvách spolupatričnosti, vzťahov, lásky, rodiny a priateľstva.

Nagori je japonský výraz, doslova "stopy vln", vyjadřující nostalgii z loučení, zejména zármutek, že určitá roční doba končí. Krátký text o pomíjivosti, zmiňující japonské poetické i kulinární umění, je zamyšlením nad naším vztahem k času, fascinující je v tomto ohledu srovnání japonského a evropského vnímání včetně jistého přesahu do politiky. Ve skutečnosti však původně šlo také o pozvánku pro stipendisty, kteří s autorkou sdíleli roční pobyt v římské Villa Medici, na večeři o jednom stu ingrediencí, kterou pro ně autorka v souvislosti s úvahami o ročních obdobích připravila.

Kniha je volným pokračováním Britských obrázků a autor v ní opět představuje britskou společnosti a text doplňuje fotografiemi. Brexit považuje za největší pochybení Spojeného království od druhé světové války, ale jako liberální demokrat naprosto respektuje výsledek rozhodnutí britských voličů. Nicméně ukazuje, že skotští voliči měli jiný názor než Angličané. Rozebírá vyhlídky Spojeného království v pobrexitovém kontextu a zvláštní pozornost věnuje Skotsku a Severnímu Irsku. Britskou monarchii považuje za garanta historické kontinuity. Nabízí procházku po několika historických pamětihodnostech Londýna a zastavuje se v Chartwellu, venkovském sídle válečného ministerského předsedy Winstona Churchilla. Nutně se neshoduje s kritiky premiéra Borise Johnsona, jehož životopis Winstona Churchilla považuje za vynikající. Johnsona vidí jako nejschopnějšího britského politika vedle skotské první ministryně Nicoly Sturgeonové. Jednou z kapitol je pak úvaha o věčnosti pojímaná z křesťanského hlediska.

Nový soubor padesáti esejů s podtitulem „Lidé v roce 2022“ nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat „mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy“. Eseje i tentokrát vycházejí z aktuálních poznatků a trendů soudobé vědy, především kognitivních neurověd, se širokým záběrem do dalších oborů od psychologie přes sociologii a kulturní antropologii až po neuroekonomii či neurogenetiku. Citované zdroje jsou vysoce kvalitní, autor rozvíjí nastolené otázky mnohdy překvapivým směrem. Znovu tak potvrzuje svou pověst popularizátora vědy par excellence.

Kniha Františka Koukolíka je určena tentokrát širšímu okruhu čtenářů. Tak to naznačuje i její pro přísnou vědu netradiční, trochu symbolický název. Je souborem padesáti drobných zamyšlení inspirovaných statěmi a články z významných světových časopiseckých zdrojů. Přístupnou formou zprostředkovává i obtížnější poznatky o lidském mozku, o vztahu mozku a mysli, vědomí a sebeuvědomění, a také zjištění vypovídající o nikoli snadno a přesně oddělitelné hranici mezi člověkem a jinými živými tvory, mezi člověkem a neuronálním objemem i těch nejnižších živočichů. Zasazuje člověka do celku evoluce přírody a evoluce kosmu.

Chcete vědět, kdo byl skutečným objevitelem Islandu? Jak to bylo s vůbec prvním parlamentem na světě? Jak výbuch islandské sopky ovlivnil Velkou francouzskou revoluci? Co má společného Island a Apollo 11? Jak Island ovlivnil průběh druhé světlové války, ukončil tu studenou a stál u vzniku státu Izrael? Publicista a reportér Egill Bjarnason nastínil ve své knize tyto a mnohé jiné souvislosti mezi Islandem a zbytkem světa a velmi čtivou formou přiblížil úžasnou historii, kulturu a způsob života obyvatel tohoto udivujícího ostrova. Tak trochu jiný pohled na Island, Islanďany, islandskou historii a význam této ostrovní země ve světovém kontextu.