Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 7 z 10

Nová kniha Františka Koukolíka vznikla jako záměr předat vlastní životní zkušenost svým vnoučatům. Autor se v ní pokusil zachytit, čím se zabývá přes půl století. Seskupil tu svá tradiční témata, zformuloval je však stručně a seřadil pro přehlednost podle abecedy. Knihu koncipoval jako mapu cesty za pochopením lidské nátury. Je plná faktů a souvislostí. V úvodní části poznamenává: „Zeptáte-li se mne, o čem knížka je, odpovím: o svobodě.“ Není to vždy veselé čtení, ale protože lidé vždy poslouchají raději to, co je příjemné a co chtějí slyšet, autor se snaží být věcný, dobře ví, že většina událostí v dějinách prostě příjemná není. Současné velmocenské špičky umějí téměř kohokoli přimět, aby něco udělal proti své vůli. Moc je sladká a dav se nechá snadno zmanipulovat. Byli a jsou lidé, pro něž je závislost na moci silnější, než je závislost na jakémkoli druhu drogy. Výsledkem může být kolaps civilizace. Už se zase schyluje k novým válkám. I v Evropě. Současná Evropa a její kultura jsou znovu ohroženy řízenou invazí náboženských i jiných fundamentalismů. Spolu s autorem nám nezbývá než věřit, že nepřestaneme racionálně uvažovat. Nestalo se to přece ani v těch dosud nejtemnějších staletích. Avšak vynález jaderných zbraní může věčné soupeření o zdroje ukončit i s existencí našeho druhu. Nyní před námi všemi na celé planetě stojí tři jednoduché, ale zásadní otázky: Přežijeme? Dokážeme být dobrými lidmi užívajícími zdravý a současně srdcem prostoupený rozum? Dokážeme být navíc sami sebou? Autor na tyto otázky odpovídá optimisticky: „V první doufám. Druhému bych rád věřil. Třetí bych vám přál.“

V knize s lehce výhrůžným názvem Poslední slovo má Jan Rejžek! najdou čtenáři vydatnou dávku více než tří set sloupků ze let 2010 až 2015, publikovaných v Lidových novinách. Již třetí soubor sebraných „posledních slov“ nemilosrdného glosátora a „zuřivce“ Jana Rejžka představuje svého autora nejen jako neurvalce a nepřítele středního proudu populární hudby a některých jeho zpěvaček, jak píše v předmluvě Jiří Peňás, ale i jako člověka, který stále něco hledá, je něčím zaujatý, něco pozorně sleduje, něčím se zabývá, ba je tím i posedlý. Rejžkův záběr v sledování a glosování literatury, hudby, filmu, divadla, ale i fotbalu budí po léta respekt a obdiv, jeho psaní pravidelně vyvolává emoce v široké škále - od fanouškovského obdivu po čirý děs. S Rejžkem je možno souhlasit, je možno s ním nesouhlasit, ale vždy je dobré jeho texty číst a přemýšlet nad nimi.

Většinu textu této knihy tvoří dialog, tedy forma, kterou si oblíbili staří učenci (Platón, Sokrates, Galileo a další). Jde o upřímný, někdy až neúprosný slovní ping-pong dvou vzdělanců, z nichž jeden se stylizuje spíše do role nerudného pesimisty, druhý, o generaci starší, pak zůstává sám sebou, tedy laskavým optimistou.„Pan profesor se v mých očích hodně blíží ideálu člověka chytrého, moudrého i hodného zároveň. Díky této vzácné konjunkci osobních vlastností disponuje humanismem nadobyčej zažitým, rozvinutým hlubokými životními zkušenostmi - a to nejen těmi dobrými. Povídat si s ním pro mě bylo nesmírně poučné i povzbuzující,“ říká o Ctiradu Johnovi jeho „zpovědník“ František Houdek. Nu, a tito dva lidští antipodi se baví - o učení, vědě, medicíně, kariéře, ale i o lásce, cti, odpovědnosti nebo stáří a smrti, a samozřejmě také o společnosti. Své názory dokládají množstvím příkladů ze života i z literatury.

Nemíním psát memoáry, ač už jsem v tom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné. Dokážu jen parodie básní, a dokázal bych snad i parodii na své memoáry, ale ta je koneckonců rozptýlena v mých románech a povídkách. Kdysi jsem napsal zde přítomný dopis Ludvíku Vaculíkovi a v něm je jakýs digest mého životního příběhu, a dál jít nemíním. Ale vlastně všechny texty Blešího trhu, eseje, fejetony, recenze, sloupky i neidentifikovatelné útvary, jsou mým literárním anebo životním vyznáním. Portréty spisovatelů anebo recenze jejich knih mi totiž odedávna slouží jen jako záminka k autorským konfesím a stejně tak je to třeba i s brněnskou architekturou, která tu v mém podání umožní nahlédnout hluboko, přehluboko do mé duše. A v tomto smyslu je Bleší trh má knížka nejosobnější. Jiří Kratochvil

Zájem o předchozí dvě knihy sloupků-odpovědí profesora Cyrila Höschla potvrzuje, že v dnešní zrychlené době našinec uvítá u svých znepokojivých dotazů především odpovědi stručné a jasné. A přesně takové Höschlovy sloupky již léta jsou. Autor jako zkušený pedagog nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti a humoru, nezapře rovněž svoji profesi zkušeného psychiatra, pomůže a mnohdy i pohladí po duši. Kniha České kružítko přináší další dvě stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2011 až 2015, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

Môže sa stať kresťanská viera pevným kompasom v súčasných životných a spoločenských dilemách? Nepôsobí táto otázka ako anachronizmus? Slovenský teológ a publicista Miroslav Kocúr vstupuje vo svojej eseji Keď naivita vyhráva do otvoreného dialógu so svojimi čitateľmi. Jeho skica je intímnou spoveďou či meditáciou o životných prechodových rituáloch veriaceho kresťana na ceste životom – od krstu až po posledné pomazanie. Miroslav Kocúr uvažuje o tom, ako naša pokrivená a zle pochopená viera ohrozuje súčasný svet a zároveň hľadá cestu, ako by sa kresťanská viera mohla stať zdrojom našej individuálnej i spoločenskej obnovy. Výzvy doby, v ktorej žijeme, môžeme prijať a využiť aj ako príležitosť na hľadanie nových riešení. Ich zdrojom môže byť prekvapivo práve kresťanská tradícia a budúcnosti otvorená osobná viera.

Čítanie o potulkách strácaní sa a rôznych využitiach neznáma od autorky knihy Muži mi to vysvetlia. Zbierka autobiografických esejí Sprievodca strácaním sa vychádza z príznačných momentov a vzťahov v autorkinom živote, na základe ktorých skúma témy neistoty, dôvery, straty, pamäti, túžby a miesta. Rebecca Solnit sa zaujíma o príbehy, pomocou ktorých sa orientujeme vo svete, a miesta od divočiny po mestá, ktorými prechádzame, keď sami seba nachádzame alebo strácame. Jej rozprávanie je hlboko osobné, no prepojené so všeobecnejšími príbehmi od zajateckej prózy amerických novousadlíkov po využívanie modrej na renesančných obrazoch, nehovoriac o stretnutiach s korytnačkami, mníchmi, punkerkami, horami, púšťami a filmom Vertigo. Výsledkom je osobitá, inšpirujúca cesta objavov.

Aký prísľub nám dávajú rýchlo sa rozvíjajúce digitálne technológie pre zlepšenie nášho života? A neprerastú nám čoskoro cez hlavu? Slovenský IT špecialista Miroslav Pikus sa vo svojej eseji Počítač v meste pozrel na problematiku ich zavádzania do spoločnosti. Vynálezy ako sú inteligentné pouličné lampy či odpadkové koše so senzormi majú nepochybne potenciál spraviť naše okolie bezpečnejším, krajším a efektívnejšie spravovaným. Počítačové a telekomunikačné firmy, ktoré ich sebavedomo ponúkajú, si však neuvedomujú, že vhupli do už veľmi rozvinutého umenia a zabehnutého poznania o ľudskom spolužití. S nasadením týchto technológií v zložitom prostredí miest a obcí totiž súvisia aj rôzne ťažkosti či riziká a ich fungovanie treba chápať v kontexte celej ľudskej spoločnosti. Na mieste je otázka, či skutočne vieme, čo robíme. Rovnako netreba prehliadať jednoduché a bystré riešenia, ktoré nevyžadujú zložité technológie a máme ich poruke. Múdre mesto nevytvorí sám magistrát. Ale ani korporácie, či aktivisti. Dokážu to len všetci spolu a budú im v tom musieť pomôcť tí najdôležitejší – obyvatelia. Lebo čo je mesto, ak nie jeho ľudia?

Úvahy ekonoma Tomáše Sedláčka se ohlíží za událostmi nabitým desetiletím. Jedná se o jednu z nejdelších a nejsouvislejších sérií úvah v českém teritoriu, která ukazuje autorovu názorovou integritu a pestrost myšlenek, široký rozhled a sečtělost, hravost a smysl pro humor.

Listy sú autentickými dokumentmi z vyšetrovacej väzby v pražskej Ruzyni, kde Milan Šimečka strávil jeden rok. Majú nielen dokumentárnu a faktografickú hodnotu, ale zároveň sú literárnym dielom, v ktorom sa autor zamyslel nad mnohými témami, ku ktorým sa v zhone bežného dňa nedostaneme. Popisujú mikrosvet človeka, ktorému sa životný priestor zmenšil na pár metrov štvorcových. Popisujú svet smútku i drobných a hlbokých radostí i svet vnútornej slobody, ktorá nedovolí človeku ohnúť chrbát a podľahnúť. Listy boli takmer vždy adresované viacerým osobám - manželke, dvom synom i blízkym priateľom – aj preto sú písané v češtine i slovenčine. K jednotlivým listom sú spracované komentáre a poznámky, aby sa čitatelia vedeli ľahšie orientovať v postavách, dejoch, okolnostiach.

Slýcháme je kolem sebe – poletují v tramvajích a hospodách, sociální sítě je milují a některá to dotáhla až do médií. Novotvary jsou nejpádnějším důkazem, že čeština žije a každým dnem se mění. Díky této knize budete nejen chápat, „o čem je to vlastně sakra řeč“, ale taky se královsky pobavíte. Hacknutá čeština přináší výběr toho nejlepšího, co Martin Kavka za deset let sesbíral v internetovém slovníku Čeština 2.0. Společně s lexikografem Michalem Škrabalem vybral více než 3 000 novotvarů, které jsou živelnými svědky naší doby. Ať už se týkají alkoholu, politiky, sexu či jakékoli jiné stránky života, všechny je spojuje láska k češtině a radost z její hravosti. V knize si také přečtete zpovědi osobností, pro něž je mateřština pracovním nástrojem i vášní: od břitkých postřehů bohemisty Jiřího Marvana po desatero nekorunovaného krále českého Twitteru Petra Kukala.

Súbor úvah vo forme občasných denníkových zápiskov od Silvestra 1987 do konca februára 1989. Svojimi glosami podal Milan Šimečka výrečné svedectvo o atmosfére prednovembrového roku 1988, v ktorom zachytil pozvoľný pád normalizačného režimu a zdanlivo nehybnú atmosféru v spoločnosti. Autor na začiatku vkladal veľké nádeje do osmičkového roku, pričom na konci prejavuje ľútosť nad tým, že očakávané dramatické udalosti sa do toho roku nezmestili. Na druhej strane s potešením konštatuje, že prvé mesiace roku 1989 možno definitívne považovať za koniec normalizácie - za koniec obdobia nehybnosti.

Spoločnosť rozdeľuje ostrá hranica. Leží medzi bezprostrednými susedmi, medzi obyvateľmi jedného mesta i jednej krajiny. Je neviditeľná, no o to citeľnejšia. Sociologička Zuzana Kusá píše o hranici záujmu a vnímavosti voči potrebám iných, balansuje na tomto ostrom reze a snaží sa zistiť, nakoľko je táto neviditeľná hranica priepustná. Aj o tom je jej esejistický text Za ostrou hranicou. Vo vnútri hraníc vládne ohľaduplnosť a vzájomná starostlivosť, obývajú ju totiž naši ľudia – morálne prijímaní a začlenení. Za hranicou nášho morálneho kruhu sú však ľudia žijúci mimo našej schopnosti empatie a zmyslu pre spravodlivosť. Topia sa v chudobe, nemožnosti začleniť sa, sú morálne vylúčení. Nemusíme precestovať celý svet, aby sme našli ľudí žijúcich v pre nás nepochopiteľných podmienkach. Stačí otvoriť oči a zamyslieť sa. Tá cesta v našom vnútri je však možno omnoho náročnejšia, ako výlet za hranice našich bežných dní. Esejistická kniha Zuzany Kusej Za ostrou hranicou vychádza v rámci edície Skica, ktorú pod zavedenou značkou Kalligram vydáva Vydavateľstvo Absynt.

Hodina človečiny je pokračovanie série Zabíjačka a iné rozkoše a Po vtákoch. Sú to krátke poviedky, úvahy a fejtóny o tom, čo ma oslovilo, potešilo alebo nahnevalo. Teraz mi v hlave rozkvitli čudné úvahy o Ľudovítovi Štúrovi aj nádherné stretnutia vo vlakoch plných vášní a neuveriteľná história slovenských drotárov. Mnohé príbehy v knihe sú aperitívne a vyvolávajú podobné spomienky. Červené sárí Indiry Gándhíovej a skokanská veža, na ktorej stojí Angela Merkelová. Legendárny nožiar Lasky a nebezpečné lásky môjho syna Mareka. Minule sme sa bavili s Veronou Šikulovou, že najväčšia odmena je, keď človeku skáču myšlienky ako ohnivé blchy. Vtedy je radosť písať tak, aby to pre vás bolo ako prázdniny u starej mamy - zábavné, vzrušujúce a pohodové.Komu sa kniha môže páčiť: Fanúšikom relácie Pálenica a čitateľom, ktorí radi počúvajú príbehy o neuveriteľných ľudských osudoch.

Útla kniha je Fedorova posledná. Ako sa vyjadril v jej úvode, písanie už pociťuje ako drinu. Základom Kréda sú aforizmy, ktoré písal od leta do konca roku 2017. K nim Fedor Gál pridal zopár glos, ktoré sám označil ako jeho osobné posolstvo vo finále života. K tejto zmesi stručných a výstižných textov štekliacich myseľ dal Miro Švolík dohromady pár fotografických koláží, o grafiku sa postaral talentovaný Milan Nedvěd. A vznikla táto kniha. F.G.: Skutočným nepriateľom života nie je nedostatok šťastia, alebo smrť, ale absencia zmyslu. A skutočným ohrozením civilizácie je nadkritické množstvo ľudí, ktorým to nevadí.

Počas posledných pár rokov nám internetové siete ponúkli neuveriteľnú a prednedávnom ešte nepredstaviteľne rýchlu formu komunikácie. A vývoj pokračuje. Každý deň vykonáme ďalší malý krok smerom k budúcnosti. Filozof Miroslav Marcelli sa vo svojej esejistickej skici Myslenie v sieti venuje fenoménu kolektívneho myslenia, a to predovšetkým v súvislosti s nástupom nových komunikačných a informačných technológií. Ide o tému, ktorá sa vo svete stáva predmetom naliehavej pozornosti a mnohých diskusií, no v slovenskom prostredí sa vyskytuje len výnimočne. Východiskom úvah Miroslava Marcelliho je fenomén stelesňujúci paradox dnešnej doby. V spoločnosti, ktorá zdôrazňuje význam ľudského indivídua a odvracia sa od dávnejších foriem kolektivizmu, začínajú pred nami vystupovať rozličné formy kolektívnej inteligencie. Ako toto kolektívne a vo svojej podstate anonymné myslenie vstupuje do našej existencie vo svete? Vzniká takto nová podoba kolektivizmu, alebo možno hovoriť skôr o ostrovčekoch myslenia, ktoré hľadajú spôsob, ako uchopiť celok prostredníctvom siete? Esejistická kniha Miroslava Marcelliho Myslenie v sieti vychádza ako súčasť edície Skica, ktorú vydáva Vydavateľstvo Absynt pod zavedenou značkou Kalligram.

I když se "migrační krize" České republice obloukem vyhnula, vedla zásadním způsobem ke kontaminaci veřejného diskurzu islamofobií, přestože je česká islámská komunita dobře integrovaná. Tato komunita však není zcela asimilovaná, protože si zachovává jisté prvky autochtonní populace, a to může být zdrojem napěti pro postoj většinové české populace. Multidisciplinární odborná monografie přináší několik sond do témat přímo spjatých či úzce souvisejících s islámem a muslimy v České republice. Výstupy jsou zčásti anebo do značné míry založeny na rozhovorech s místními obyvateli, ale také s českými muslimy, kteří zde žijí krátce, dlouhodobě anebo se zde již narodili.

Výběr z esejí, úvah, rozhovorů či fejetonů Milana Šimečky z let 1979-1989, které byly původně rozptýlené po samizdatových periodikách nebozahraničných časopisech. Obsahuje rozsáhlejší studie i kratší literární útvary na politická témata z období hluboké normalizace, úvahy o literatuře, médiích, o lidském životě, ale i rozhovory, které živě a plasticky dokreslují způsob, jakým Milan Šimečka vnímal aktuální společenské problémy. Ústřední esej Společensví strachu (1978) napsaljako chybějící kapitolu ke knize Obnovení pořádku; je pozoruhodnou analýzou fenoménu strachu jako rozhodujícího prvku tehdejší společnosti, bez které by opis normalizace nebyl úplný.Přesto, že Společenství strachu je podle autora „trochu depresivní text“, z pestrého výběru textů sálá „člověčina“, která je pro Milana Šimečku tak typická.

Pamäti z neľahkého, ale veselého obdobia pre pochopenie rébusu života, jeho zmyslu a perspektívy