Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 6 z 10

Na spisovatelku Chimamandu Ngozi Adichieovou se před několika lety obrátila přítelkyně z dětství s otázkou, jak má vychovat dceru v duchu feminismu. Adichieová jí odpověděla dopisem. V knížce Milá Ijeawele, která je poupravenou verzí tohoto dopisu, předkládá patnáct doporučení feministické výchovy - vřelých, vnímavých a vtipných. Radí, jak v praxi uplatnit přístup, který nastínila v eseji Feminismus je pro každého. Formou anekdotických výchovných tipů se čtenáři i jejich děti učí rozpoznávat stále přetrvávající sexismus kolem nás — ať už jde o smysl módy a make-upu, biologické argumenty pro rozdělení rolí v domácnosti, nebo zdánlivě hodné muže, kteří ženám „umožní“ budovat vlastní kariéru. Feministická výchova je především výchovou k sebevědomí a otevřenosti - a to nejen dcer.

G.K.Chesterton je považovaný za jedného z najväčších spisovateľov a filozofov začiatku 20.storočia. Okrem detektívok s postavou svojrázneho kňaza otca Browna napísal prvý filozofický thriller, niekoľko výnimočných životopisov, fantastické príbehy z alternatívnych dejín, ako aj básne, ktoré sú dodnes považované za neprekonateľné. Okrem toho bol človekom, ktorý inšpiroval a nadchol výnimočných ľudí ako napríklad Mahatma Gandhi, Jorge Luis Borges a C.S.Lewis. Jeho veľkým obdivovateľom bol aj Karel Čapek. Neil Gaiman a Terry Pratchett mu venovali knihu "Dobré znamenia" so slovami: "Mužovi, ktorý vedel, čo sa vlastne na svete deje." Dnes je až na niekoľko výnimiek Chesterton neprávom zabudnutý a našou snahou bolo vydať jeho eseje, v ktorých diskutuje o svojej filozofii a postojoch k otázkam, ktoré sú aktuálne aj dnes. Kniha je novým prekladom najvýznamnejších esejí na tému duchovného života, postojov a vzťahov. Ako to kedysi vyjadril jeden z Chestertonových kritikov: "Chesterton nám ukáže cestu vo svete, do ktorého patríme, aj nepatríme a jeho dielo je návodom na život."

Jak bude vypadat svět po koronavirové pandemii? A nežijeme v něm již nějakou dobu? Neučinila pandemie jen zřejmějšími dlouhodobé trendy? Jak by se měly na ekonomickou krizi v době deglobalizace připravit národní státy a jak Evropská unie? Ivan Krastev vyvolal na vrcholu koronavirové krize celosvětový zájem svým článkem o vlivu pandemie na budoucí společenské změny. Nyní navazuje esejí, ve které zkoumá politické a kulturní důsledky Covidu-19 jako laboratorního sociálního experimentu. Brilantně a provokativně analyzuje sociální dopady karanténní dystopie, návrat vládních intervencí, uzavírání hranic národních států, roli odborníků a krizového řízení v demokratických a autoritářských státech (big data government), etické otázky zdravotnických a ekonomických opatření, mezigenerační a mezinárodní solidaritu. Politologické analýzy a data z výzkumů historických pandemií kombinuje s příklady literárních zpracování či filozofických pojednání a ukazuje paradoxy proměněného světa, pro jehož obyvatele je pandemie základní společnou zkušeností.

Náš přední psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. (* 1939), připravil již třetí výbor ze svých esejů, sloupků, komentářů i zamyšlení, které publikoval v odborných časopisech nebo na svém blogu v letech 2018 až 2019. Obsahem jsou jako vždy jeho bezprostřední reakce na události kolem nás, ale přibližuje nám i medicínu a témata, v nichž se lékařské vědy proplétají s jinými oblastmi, s politikou, morálkou, vědou i občanstvím jako takovým. Texty z volné trilogie Babičku potrkal jelen (2012), Dědeček potrkal jelena (2017) a Babička potrkala dědečka (2020) podávají zasvěcený - ať již kritický nebo shovívavý - obraz dnešní doby, navíc většinou s charakteristickým humorem. Výtvarného doprovodu se ujal klasik české karikatury Miroslav Barták.

Po dobu jednoho roku posílala redakce Guardianu Eleně Ferrante, autorce slavné tetralogie Geniální přítelkyně, různé náměty a otázky. Ona se nad nimi zamýšlela ve svých pravidelných týdenních sloupcích, aby nakonec vznikl tento výjimečný soubor, neopakovatelná literární hra, v níž Ferrante tvoří texty, které se tolik odlišují od jejích románů. Ale ani změna žánru nepotlačila její literární eleganci a pronikavost a jen podpořila celosvětové uznání, kterého se jí dostalo po vydání tetralogie Geniální přítelkyně. Prostřednictvím Příležitostných nápadů se čtenářům Eleny Ferrante dostává jedinečné šance nahlédnout do světa výjimečné autorky a pochopit její inspirativní mysl. Všech dvaapadesát sloupků je doprovázeno barevnými ilustracemi známého italského umělce jménem Andrea Ucini.

Americké poznámky sú spolu s románom o Martinovi Chuzzlewitovi plodom Dickensovho prvého amerického pobytu v roku 1842. Spoločný obom týmto prácam je kritický pohľad: autor vidí nedostatky amerických pomerov v dobe pred občianskou vojnou a citlivo vystihuje, kde a ako je americký život pokrivený. Svojím humanitným založením sa potom prejavuje vždy ako človek, sympatizujúci s tými, ktorí sú utlačovaní a ktorí trpia. Ak odvolal po rokoch niečo z tejto úprimnej kritiky, musíme si uvedomiť, že sa to stalo v znamení druhej návštevy Ameriky, keď bolo jeho záujmom, aby čitateľské turné malo čo najväčší morálny i finančný úspech. Tento titul vychádza v slovenčine po prvýkrát a je určený širokej čitateľskej verejnosti.

Milý pane Bože, tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Nevím, jak je to na jiných planetách, které jsi stvořil nebo na nich právě makáš, ale tady je to super. Jenže ve škole mi říkali: „Je to velmi dobré, máš ale na víc. Příště ať je to ještě lepší.“ Říkali mi to zhruba do poloviny druhé třídy a pak mi učitelky povídaly úplně jiné věci, ale to teď nechme stranou. I ty máš, Bože, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená. Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. G. K. Chesterton kdysi napsal slavnou obranu ohromných maličkostí, které přehlížíme. Aleš Palán napsal svěží obranu našich každodenních slabostí, u nichž stačí už jen kousek (kdybys udělal, pane Bože, jen malý zlepšovák), aby dostaly opačné znaménko. Nejsme tak špatní, jen zkrátka máme na víc. Ilustrace Jana Hrubého jednotlivá zamyšlení nejen dokreslují, ale specifickým způsobem i dotvářejí a komentují.

Kniha Argumenty , Hovory so synom aj s Tebou, ponúka životný odkaz Martina Rázusa ďalším generáciám. Zbierka esejí je zhrnutím životnej filozofie tohto výnimočného spisovateľa, teológa a politika.

Všetko o tom ako inak písať a vydávať knihy v deviatich kapitolách: SLOVO ZA (VŠETKY?) PENIAZE LITERATÚRA A ELEKTRONICKÉ MÉDIÁ BUDÚCNOSŤ LITERATÚRY O BUDÚCNOSTI… POÉZIA INFORMÁCIE PRÓZA FAKTU PAMÄŤ NA PREDAJ SLOVENSKÁ LITERATÚRA V ZJEDNOTENEJ EURÓPE QUO VADIS MEDIA? VŠETKO JE INAK?

Známa slovenská a slovinská poetka, prozaička a literárna vedkyňa Stanislava Chrobáková Repar sa v tomto súbore textov predstavuje predovšetkým ako literárna kritička a esejistka. Kniha s príznačným titulom odkazujúcim na klasický manifest Hél?ne Cixous Smiech Medúzy je výsledkom autorkinho takmer dvadsaťročného systematického úsilia aplikovať podnety feministického myslenia v slovenskej a slovinskej kultúre. Texty uverejnené v knižnom súbore Bielym atramentom: feministická literárna kritika a gynokritika odzrkadľujú erudíciu S. Chrobákovej Repar ako literárnej vedkyne, ale aj estetičky a filozofky so širším myšlienkovým rámcovaním predmetu výskumu. Pôvodne časopisecky publikované texty (a dva knižné doslovy), doplnené o autorský úvod, sú príspevkom k súčasnému uvažovaniu o literatúre a rodových dimenziách spoločnosti vo viacerých ohľadoch. Autorka v knihe kriticky nasvecuje diela odbornej i krásnej literatúry z pera slovenských i inonárodných autoriek (Blažková, Haugová, Farkašová, Brežná, Juráňová, Cviková, Ferenčuhová, Szymborska, Plath, Kahlo, Makarovič, Ugrešić, Frýdlová, Kalnická, Tokarczuk, Tratnik...), ako aj autorov (Barša, Lipovetsky), ktorí premýšľajú o podobách "ženskosti" a jej konštruovania.

Náhodné úvahy sú zbierkou päťdesiatich dvoch rôznorodých fragmentov, čerpajúcich zo skúseností a poetiky, intuície a autobiografie. Názvy týchto krátkych textov vytvárajú pohyblivú mapu, ktorú si musí poskladať samotný čitateľ. Opis nespavosti plynulo prechádza k potrebe písať, tri bodky k zbabelosti, príťažlivosť amerického herca k autonómii umeleckého diela, trauma zo sťahovania k emancipácii žien. Snaha ísť do hĺbky, hľadať v podvedomí, napokon vedie k tomu, aby sme uvideli ženskú skúsenosť ako úžasný, ešte čiastočne neodhalený obraz. Náhodné úvahy idú ďalej než patriarchálna predstavivosť, rétorika emancipácie či spoločnosťou akceptované pocity.

Umenovedec a estetik, ale aj filozof, axiológ a psychológ Marian Váross patril medzi najvzdelanejších Slovákov druhej polovice 20. storočia. Výber z jeho publicistickej tvorby – zbierka esejí a glos, úvahy o dialektike, človeku a strachu, o analógii v dejinách, viere a ideáloch, o spoločenských systémoch. O politike medzi privátnym a verejným, o reálnom (alibistickom) socializme či komunistickom cynizme, totalite a entropii, ale aj o fašizme a komunistickej xenofóbii, o postavení a pocitoch človeka v socialistickej prítomnosti – je aj po desaťročiach stále aktuálny pre kriticky mysliaceho čitateľa.

Francouzská básnířka a spisovatelka Raissa Maritainová (1883–1960) se zabývala otázkami poezie a umění i jednotlivými tvůrčími výkony v důležité části svého esejistického díla. Její manžel filosof Jacques Maritain (1882–1973) sám nebyl básník, ale poezie a umění tvořily důležitou součást jeho života a jeho teorie umění patří k nejoriginálnějším částem jeho filosofického díla. Maritainovi se také přátelili s řadou vynikajících básníků, spisovatelů, malířů či hudebních skladatelů, o čemž podává svědectví Raissa Maritainová v knize Velká přátelství.Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován logický smysl (J. Maritain se o tento esej bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, věnuje vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde o zvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání není vyjádřitelné v idejích a soudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí v nás a nás v nich, a to zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit a je vyjádřitelná jen v díle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce v ní, soupodstatné s pohybem k dílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí v kontaktu subjektivity umělce s věcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie v Tvůrčí intuici v umění a poezii.

Hlavním tématem čtvrté části Popelovy volné tetralogie (Gajstova láska - Paradýzo - Paradýzo ztracené a znovunalezené - Gajstova smrt) je záměna lidské identity, možnost její ztráty a případného znovunalezení v procesu času, příběhu i v proudu jazyka, resp celé řady jazyků. V Gajstově smrti je „příběh" literární hrou současně reálnou i fiktivní, humornou i tragickou. V „tradicích postmoderny" využívá autor celé řady motivů ze známých děl světové literatury, jež domýšlí a splétá s vlastní fikcí. V tomto ohledu je příznačné, že v textu, jehož titul naznačuje „smrt", je postava „Gajsta" paradoxně ústřední a vypravěčkou je „vysloužilá prostitutka" Šeherezáda Kreuzerová, kdežto hlavní postavy z předchozích dílů, které měly funkci jakýchsi autorových „alter ego", se zde jen mihnou. Jihoamerická exotika, s níž je konfrontován „malý český svět" v Paradýzu ztraceném a znovunalezeném, nachází v Gajstově smrti protějšek v nekonečných pláních „Ruslandu" a v „divokém Kardašistánu" - krajinách, které jsou mentálně, historicky, literárně i geograficky „české kotlině" a jejím obyvatelům bohužel o dost bližší. Autorovo vypravěčské mistrovství dosáhlo v Gajstově smrti vrcholu. Čtenář je okamžitě vtažen do pitoreskního děje, v němž, řečeno s Ladislavem Klímou, „směšnost a hrůznost jsou sestry".

Monografie shrnuje základní poznatky o metabolismu cizorodých látek v organismu. Popisuje metabolické přeměny léčiv a jiných xenobiotik, hlavní biotransformační enzymy a transportní systémy, které se metabolismu xenobiotik účastní, a faktory, které tento metabolismus ovlivňují. Publikace je primárně koncipována jako studijní materiál pro studenty Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy, avšak může být dobrým zdrojem základních informací také pro studenty a pracovníky z jiných medicínsko-biologických oborů. Druhé, upravené a rozšířené vydání

Obnovení demokracie a občanské společnosti v České republice po roce 1990 přineslo i nové výzvy pro utváření veřejného prostoru v obcích. Předložená studie zkoumá utváření veřejného prostoru v Liberci-Ruprechticích skrze dvouletý interdisciplinární výzkum sociologů, filosofů a architektů. Výzkum vedla Katedra filosofie z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci a byl prováděn ve spolupráci s Institutem sociologických studií Univerzity Karlovy. Výzkum se soustředil na sběr mentálních map a provedl jejich komplexní vyhodnocení odborníky z různých oblastí. Studie zkoumala prozatím opomíjenou oblast mentálních map dětí a jejich vnímání veřejného prostoru. Z průniku oral history přístupu a techniky mentálního mapování vznikla při výzkumu nová kategorie tzv. „vzpomínkových map“. Studie dále analyzovala funkci a dynamiku alternativních veřejných prostorů, které v této části Liberce neformálně vznikají. Autoři navrhli novou metodiku výuky na základní škole, která pomáhá dětem najít kladný vztah k veřejnému prostoru a k jeho hodnotám. Závěrečnou kapitolu tvoří architektonické návrhy studentů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, které utvářejí veřejný prostor jak podle výzkumu v terénu, tak i podle teoretického zhodnocení výsledků výzkumu.

Dotisk poslední knížky dětského psychologa Zdeňka Matějčka seznamuje s jeho názory, postřehy a stanovisky. Profesor Matějček čtenářům především sděluje mnohé z toho, co se během své bohaté praxe dozvěděl o zákonitostech, s nimiž je spjata dětská výchova, o dětské psychologii či dětském myšlení. Zároveň se zasvěceně, ale i čtenářsky přístupně, vyjadřuje k různým otázkám, s nimiž se znova a znova setkáváme ve svém každodenním střetávání s dětským světem.

Druhé vydání zahrnuje deset esejí o vývoji lidského mozku před narozením, v kojeneckém, batolecím, předškolním a školním věku včetně dospívání. Snažil jsem se v nich uchovat čtyři základní směry poznání z vydání prvního: hluboké zakořenění duševních funkcí našeho druhu v evoluční minulosti sahající do hloubky desítek milionů let; skutečnost, že děti ještě před narozením a počínaje prvními okamžiky po něm „vědí“, aniž by si to uvědomovaly a byly s to přímo sdělit, podstatně víc, než si donedávna uměl kdokoli představit; vývoj niterného života vlivem zevního prostředí, zejména vztahem nejmenších dětí a maminek, jemuž se říká vazba; skupinu objevů dokazujících vzájemný vztah empatie, mentalizace a sebeuvědomování, kořenů lidství. Nové poznatky jsem se pokusil sloučit se staršími, překonané vyřadit. Všechny kapitoly jsou informačně prohloubené, zvláštní prostor je věnován inteligenci, vývoji jáství a vývoji vztahu mezi jedincem a skupinou.

Sborník Žánry a průniky literatury faktu obsahuje příspěvky předních odborníků a teoretiků zabývajících se fenoménem literatury faktu, které byly proneseny na mezinárodní konferenci k tomuto tématu v říjnu roku 2017 v Malé aule Karolina Univerzity Karlovy. Konference byla iniciována Institutem komunikačních studií a žurnalistiky při FSV UK, Univerzitou Karlovou a Klubem autorů literatury faktu. Úkolem nebylo teoreticky definovat žánr literatury faktu, ale nabídnout všem účastníkům široký pohled na pestrou škálu stylů, záměrů i perspektiv vědeckých, uměleckých a zejména faktografických. A ať již se jedná o postoj, který vyvěrá z národní mentality, tradice, vnímání úlohy literatury, publicistiky, vlastní profese či z teoretického zkoumání, pak před autory a odborníky stojí kromě tvůrčí odpovědnosti i důležitá výzva. Opírat se o základy a zásady tohoto žánru, uvádět a bránit pravdu o minulosti i přítomnosti, fakta respektovat, verifikovat a dát jim prostor, aby měla své hodnoty a smysl. Knižní vydání příspěvků svědčí nejen o zajímavém pokusu konfrontovat navzájem pohledy a názory na literaturu faktu, ale i o jejím významu a roli v dnešním světě.