Najnovšie - Romantická beletria strana 246 z 500

Romantické vyprávění z prostředí nejvyšší anglické šlechty na začátku 19. století je milostným příběhem o lásce a svazujících rodinných i společenských povinnostech. Každá debutantka při svém vstupu do společnosti obvykle touží ulovit hraběte. Elin Morrisová má to štěstí, že ji rodiče zaslíbili hraběti už krátce po narození. Ale odklady sňatku s jedním z nejvýznamnějších mužů Londýna poskytly Elin čas přemítat, jak se vůbec může provdat za Gavina Bayntona, když se jí nedaří zapomenout na jeho bratra Benedicta. Ben, rozzlobený, že byl odvolán ze služby v armádě, aby se mohl věnovat „rodinným závazkům“, trpí, když vidí, že se jeho povýšený bratr chystá ke svatbě s ženou, již miluje on. Práce v armádě umožnila Benovi pozapomenout na první lásku, ale nové setkání s Elin ho vrací zpět ke dni, kdy oba, velice mladí a nezralí, podlehli spalující touze. Elin se snaží vytěsnit Bena z mysli, jenže jakmile je svede dohromady náhlé nebezpečí, už není možné bránit se citům. Může však dát přednost lásce před povinností?

Ašsko. Kraj na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam bývalých Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Městečka plná krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná roce 1915 a končí odsunem. Politické pozadí však v této knize nehraje hlavní roli. Protagonistkou je Hedvika. Dívka, která se odmalička potýká s jistým pocitem nedostatečnosti, s puzením, které ji některé věci nutí dělat, v jiných jí naopak zabraňuje. Vehementně se snaží od Wernersreuthu, dnešního Vernéřova, odpoutat, ačkoli je s ním z různých důvodů trvale svázána. Prožívání Hedviky je lhostejné i zaujaté, vzpurné i pokorné. Pocity odcizení i lásky, takové, jakou známe z milostných románů, ale podávané bez příkras. Kniha Bílý pramen je autorčiným holdem městu Aši, po kterém dnes neštěkne ani pes. Pořád zde nacházíme pozůstatky minulosti. Rozpadlé zdi domů, sklepy, studny. Je to krajina tajemná, kde si daň za historický vývoj vybrala příroda. Přesto ho ve své fantazii autorka vidí jako město bohaté a krásné, s obrovským potenciálem. Proto o něm píše, proto zde žije.

Majitel nejrozsáhlejšího skotského knihkupectví, obchodu ve tvaru bludiště nacházejícího se v malebném přímořském městečku, i nadále trpí přívalem (nebo v nevhodnou dobu naopak nedostatkem) zákazníků, jejichž chování musí tak nebo onak strpět. Nepřestává se divit, jak je možné, že nechápou rozdíl mezi knihovnou a knihkupectvím. Klidně dovnitř — do čerstvě uklizeného obchodu! — zvenku vnášejí bahno nebo tam vcházejí i se svými mokrými psími miláčky — psy baskervillskými spíše! Pohybují se nemotorně a shazují knihy, za což se nikdy neomluví. Drze smlouvají a dožadují se neoprávněné slevy jen proto, že kniha je trochu plesnivá. A teď k té jehovistce přibyla ještě ta Italka! Slovo jí není rozumět, jen všechny v bílých rukavicích diktátorsky diriguje a chudáka majitele nutí provádět cvičení na záda. Není divu, že je to na něj už trochu příliš. Ještě že má kde si od takového frmolu odpočinout, a tak se vydává na ryby do řeky nebo na jezero, plave v moři, jezdí na kole po Vysočině anebo zajde na pivo do hospody. Díkybohu za nalezenou rovnováhu!

Shaun Bythell si založil knihkupectví, ale chodili mu tam lidé. Malebné městečko na pobřeží a desítky tisíc všemožných knih na skladě, co by si člověk mohl přát víc? Jsou tu bohužel ještě zákazníci, ten nejhorší mor na světě. Ať už vykřikují, jací jsou milovníci knih, a nikdy nic nekoupí, brouzdají mezi regály a pak si titul stejně pořídí levněji na Amazonu, nebo si ti ještě nestydatější klidně sundají boty a na hodiny se uvelebí s kupou knih u krbu. Vydávají podivné zvuky, smějí se svým banálním vtipům, otravují svými rozumy, různě překážejí a tlačí se za pult nebo se obchod rozhodnou navštívit těsně před zavírací dobou. Případně drze smlouvají. Je toho hodně, co z obyčejného misantropa udělá misantropa žijícího v neustálém stavu frustrace. Bez zákazníků to ale bohužel nejde, takže majitel zatne zuby a uleví si alespoň na stránkách deníku. Autorovy lakonické postřehy plné suchého humoru přinášejí svérázný pohled na obyvatele městečka a lidstvo vůbec. Aneb jak usmířit dvě protikladné potřeby, nutnost ticha a klidu a finančního přísunu bez interakce s těmi prokletými lidmi?

Sbírka pětadvaceti naturalistických povídek o světě plném děsivých děr. Jak si povšimla Donna Tarttová, přední americká spisovatelka současnosti, titulní povídka je také hororová, ale v těch ostatních je hrozba více skrytá a ne zcela jednoznačná. Až má čtenář někdy zprvu pocit, jako by se postavám nic vážného nedělo – a potom mu dojde, jak strašný je jejich dosavadní život, nebo teprve bude v důsledku toho, co se jim právě při hodilo. Povídky jako Elizabeth, Sedm druhů víceznačnosti, Květinová zahrada nebo Můj život s R. H. Macym ukazují obyčejné lidi konfrontované s nezájmem, snobismem, rasismem nebo neschopností vybočit ze zajetých kolejí či se vymanit z vlastních nereálných fantazií. Často v nich zajiskří černý humor.

Inženýr Leon Hebvábný je stejně výstřední jako jméno, které nese, a přesto se snaží žít výhradně svou prací a pro svou rodinu. Vystudovaný technik, který stál u počátků neonového rozsvěcení Prahy ve 20. letech 20. století, je pro svou tvořivost a činorodost zlákán zdánlivě jiným oborem: má vylepšovat společenský obraz Ústředních pražských jatek. Těm totiž vymyslí přezdívku "továrna na maso", která se chytne nejdřív v pozitivním, později ale v čím dál negativnějším smyslu. Největší jatka ve střední Evropě jsou neohrozitelná a jejich pověst čištěná a bělená Leonovým šarmem a důvtipem, když tu přijde do podniku nová zaměstnankyně a obrátí Leonův svět na ruby. Jako by nestačilo, že v kafilerii na Maninách byly mezi zvířecími objeveny i lidské kosti? Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Dobrodružný a dramatický příběh s kořeny ve skotské středověké historii má i smyslně romantickou linii, v níž se kříží zájmy skotského krále, dvorských intrik a dynastických zájmů s poctivými city a úmysly čestných lidí. Během plavby po moři učiní zvídavá lady Alyson MacGillivrayová šokující zjištění, že na palubě je v utajení budoucí skotský král. Její překvapení se však zanedlouho změní v hrůzu, když plavidlo přepadnou piráti, unesou malého prince a nechají lady Alyson na pospas osudu. Kapitána Jaka Maxwella pověřil král, aby sledoval loď přepravující prince. Když zahlédne Alyson bojující o život v rozbouřeném moři, rychle jí přispěchá na pomoc. Brzy to mezi nimi začne jiskřit. Mladá kráska se však kvůli tomu, že byla svědkem princova únosu, ocitá v nebezpečí. A jestli má jejich láska přežít, Alyson a Jake musejí hrát hru plnou intrik se smrtícími následky.

Představte si, že žijete ve světě, kde je všeho dostatek, stravu i bydlení máte zajištěné, dokonce vám vyberou životního partnera a každé rodině přidělí jedno či dvě děti. Jenže kdo ty dětí rodí? Když Claire dovrší dvanáct let, zvláštní komise pro ni zvolí povolání: stane se rodičkou. Ve čtrnácti porodí „produkt“, syna. Podle místní zvyklosti chlapec vyrůstá v pěstounském středisku, ale Claire na něj nemůže zapomenout a najde si způsob, jak syna vídat. Jenže pak ho kdosi unese a Claire v zoufalství na poslední chvíli skočí na odplouvající loď, která by ji mohla k synovi dovézt. Loď však ztroskotá… Moře vyvrhne Claire na břeh a ona si nic nepamatuje. Obyvatelé blízké vesnice ji přijmou mezi sebe a dívka poprvé v životě zažívá vřelou lidskou sounáležitost, učí se znát barvy, objevuje svět přírody. Nic z toho v jejím dřívějším životě neexistovalo. Když se jí po čase paměť vrátí, vydá se svoje dítě znovu hledat. Nic už ji nedokáže zastavit. Pro syna obětuje cokoli… V závěrečném dílu slavné tetralogie započaté kultovním Dárcem se opět setkáme s Jonasem, Kirou i Handlířem, postavami, o nichž vyprávěly předešlé svazky kvarteta – každý díl ale líčí samostatný příběh. Dárce získal mj. John Newbery Medal a překladová práva k němu byla prodána do 41 zemí.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné – možnost zázraku uprostřed drtivé reality. Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Celích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží, rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech… Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení. Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Volné, dlouho očekávané pokračování mezinárodního bestselleru Klub nenapravitelných optimistů (prestižní Prix Goncourt des lycéens, přeloženo do 11 jazyků, 14 tisíc prodaných výtisků českého překladu). Po deseti letech, která uplynula od vydání úspěšného románu Klub nenapravitelných optimistů, se opět setkáváme s jeho hrdiny na jejich cestě za láskou, poznáním a pochopením, při hledání jejich zaslíbených zemí. Michelovi Marinimu je už sedmnáct let a právě odmaturoval. Poflakuje se po Paříži, hraje fotbálek, hledá sám sebe a chystá se zapsat na univerzitu. Další plány? Odjet do Izraele za Camille, která tam žije v kibucu, s Leicou v ruce objevovat svět a najít Cécile, milou svého bratra Francka. Ten dezertoval z armády, skrývá se, a k tomu řeší, zda vyměnit rudou hvězdu za mnišský hábit. Poslední „nenapravitelní optimisté“ se točí ve víru svých lásek a tajností, a srdce jim plní všechny naděje převratné doby, v níž žijí. Paříž se svými kluby, Alžírsko v čase vyhlášení nezávislosti, Florencie v době nebývalé pohromy, ale i Tel Aviv, Praha, Petrohrad – závratné víření kultur, idejí a snů... A čtyři desetiletí mezi roky 1964 a 2007, mezi rozkladem koloniálních říší a pádem železné opony, desetiletí plná příslibů a nadějí, to je rámec, do nějž Jean-Michel Guenassia zasadil intimní epopej o jedné generaci, vzrušující a barvitý obraz doby, velkolepé vyprávění o našich iluzích.

Svatoslava byla vždycky hrdá. Spolu s bratrem Boleslavem od malička přihlížela panování svého otce, knížete Měška. Měla se stát cennou figurkou v jeho politické hře. Její ambice ale sahaly mnohem výš: chtěla se stát královnou. Cesty osudu jsou však nepředvídatelné. Když šla ke dvoru svého nového manžela, potkala někoho, kdo ovládl její srdce. Dokáže naplnit své ambice a zároveň milovat? Hraje se o hodně – přátelé se mění v nepřátele, láska v nenávist, svátost v prokletí.Hrdá je román o mimořádné ženě, jejíž osudy jsou neoddělitelně spojeny s dějinami Polska, Švédska, Dánska, Norska i Anglie. Vášeň, boj o trůn, krvavé bitvy a překvapivé zvraty, to je revír, po němž se Elżbieta Cherezińska pohybuje s lehkostí a dravostí sokola.

Aby se vzpamatovala z nervového kolapsu, následuje Sara Keanová svého muže Damiena z Anglie do jeho rodného Severního Irska. V pěkném domě na venkově se však cítí osamělá a izolovaná, tak trochu jako vězeň. Pak jedné noci zabouchá na dveře zmatená zkrvavená stařena, a nic není jako dřív. Ukáže se, že tato žena je přímo spojená s děsivou historií domu. Vypráví svůj pohnutý příběh, který po desetiletí nebyla s to nikomu sdělit, a Sara se možná konečně odhodlá uvidět v Damienovi jeho pravou podstatu.

Romantizující příběh s prvky ženské emancipace a sebeuvědomování, při němž anglické aristokratky postupně pro sebe získávaly stále více místa ve společnosti. První společenská sezona lady Betsy Wildové byla úspěšná: obdržela spoustu lichotivých nabídek k manželství, a o ruku ji požádal dokonce vévoda. Než se však Betsy Wildová provdá, touží zažít ještě aspoň jedno dobrodružství, neboť se jí zdá, že to k životu mladičké anglické šlechtičny nepochybně patří a že má na to nárok. S jejím skandálním plánem by pochopitelně při společenských rozhovorech nesouhlasil žádný gentleman. Lord Jeremy ovšem gentleman není a nabídne jí nejen sázku, ale i nevšední a hodně riskantní zábavu. Jestli vyhraje kulečníkovou partii ona, půjde v jeho doprovodu do společnosti oblečená ve skandálních pumpkách. Vyhraje-li on, lord Jeremy, Betsy s ním stráví vášnivou noc. Co se ale stane, když Jeremy zjistí, že jedna noc nestačí? V nejdůležitější bitvě svého života bude Jeremy muset Betsy přesvědčit, aby vévodu odmítla.

Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá. Ale ta máma měla dítě jako mladá („litovala, že ukončila studium, ne těhotenství“) a nestačila sama dospět, pak onemocněla – a odešla dřív, než zestárla. Její dcera píše vyznání jazykem písniček, sociálních sítí, příběhů, citátů. Vypráví o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si úplně rady s umíráním. Za to samozřejmě můžou matky. I tady bychom mohli vypočítat spoustu chyb: trochu moc pije, nevychází s penězi a taky s muži, i když ji přitahují, obléká se vyzývavě a není důsledná ve výchově. Jenže milujeme jen dokonalé matky? Při čtení je dovoleno smát se i brečet.

Je lepší alkoholismus nebo snobismus? A co něžná tyranie nedělních návštěv a povinných bábovek? Kamila, Eda a Emilie žijí ve vesnici podomácku slepené ze zbytků starého světa. Její obyvatelé neustále komentují, co si o všech a o všem myslí, jako kolektivní živý bulvár, před kterým není vůbec nikdo v bezpečí. Než dospějí, musí ti tři ještě strčit holou ruku do klubka slepýšů, cucat cíp mokrého ručníku, postavit parádní bunkr. Zbavit se strýcovy neodbytné pracky a opatrně pohladit kostnaté koleno. Vymazat z paměti obraz roztříštěného skla, uzdravit si podlitiny, nenechat se stáhnout do bezedné hořkosti a osamělosti. To samé by ale měli udělat i dospělí. Románový debut lze číst jako průvodce zvětšenými detaily dětských vzpomínek, ponor do složitých mezilidských vztahů a situací, anebo příběh o úniku ze světa nevstřícného ke křehkosti.

V románu Děda nabízí Jan Novák další příběh spojený s vlastní rodinou; jak naznačuje lapidární název, vyprávění se tentokrát točí kolem autorova dědečka, středočeského zemědělce, jehož semlely dějiny i zvůle komunistické moci a jenž svého vnuka fascinuje i děsí zároveň. Kniha je vystavěna s typicky novákovským švihem: sled krátkých, ostře vypointovaných kapitol postupně skládá působivý obraz "dědy betonového srdce", "babičky kobry královské" a dalších členů autorovy rodiny i jejich sousedů a známých, a přitom ukazuje střet "velkých" a "malých" dějin v kulisách polabské vesnice během násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století. Literární kvality textu a autorovo vypravěčské mistrovství vyzdvihla i odborná porota, jež Janu Novákovi za román Děda udělila prestižní Cenu Josefa Škvoreckého.

„Špatný den na farmě je lepší než dobrý den v kanceláři.“ Vítejte na Clarksonově farmě. Už když se Jeremy proháněl po světě v drahých autech při natáčení pořadu Top Gear, toužil jezdit traktorem a vyorávat své vlastní brambory. Jenomže musel řídit všechna ta různá ferrari a porsche, takže na farmaření nebyl čas. Pak však přišla covidová pandemie, a tak koupil farmu v Oxfordshiru a pořídil si největší traktor na trhu. A začal se činit. Naučil se nejen pěstovat obilí a zeleninu, ale i chovat hospodářská zvířata a včely. Přestože je největším (na výšku) farmářem v Anglii, nebyly tyto začátky lehké. O svém ročním dobrodružství na farmě napsal sérii vtipných novinových sloupků, které najdete v této knize.

Topeka, Kansas. Rok 1997. Adam Gordon, student čtvrtého ročníku střední školy, se připravuje na celoamerické finále v debatní soutěži. Ta ovšem k jeho zklamání připomíná spíš jakýsi absurdní rituál, protože v ní už nejde ani tak o obsah a smysl jako o množství argumentů vznášených rychlostí tří set slov za minutu s cílem převálcovat soupeře. Adama zajímá řeč ve všech jejích extrémních podobách, je nadaný básník, věnuje se freestylovému rapu, ale pod tlakem okolí se snaží být typický chlapák, chodí do posilovny, pije, užívá drogy, rve se. Z napětí mezi těmito dvěma světy trpí migrénami a úzkostmi, z nichž se mu snaží pomoct rodiče, kteří působí v topeckém psychiatrickém institutu. Oba pak v knize vyprávějí po dvou kapitolách, v nichž předkládají svůj pohled na rodičovství a Adamovo dospívání. Další pohled vnáší mentálně handicapovaný ztracený kluk Darren s omezenými vyjadřovacími schopnostmi, tedy přesný opak Adama. A tato působivá polyfonie vyprávěcích hlasů se postupně skládá v nesmírně citlivou a zároveň čtivou anamnézu jednotlivých hrdinů i nelehké doby, v níž žijí. Ben Lerner ve svém třetím románu svým vytříbeným stylem spojuje žhavou aktuálnost a literární nadčasovost a dokazuje, proč je považován za nejtalentovanějšího spisovatele své generace.

Devítiletý Rádž netuší, že je válka. Má jiné starosti – přišel o dva bratry, otec je tyran a opilec... Rádž se mu snaží klidit z očí a toulá se. Místní vězení ho přitahuje jako magnet. Co je to za tou vysokou zdí za podivné lidi? Co provedli, jsou nebezpeční? A pak se pohledem střetne s chlapcem, jako je on sám; mohl by být jeho bratrem, ale je tak jiný. Černovlasý a snědý Rádž se narodil na Mauriciu, David je židovský chlapec z Prahy s andělskými blond loknami. K jejich osudovému setkání dojde na ostrově Mauricius, kam v roce 1940 připlula loď Atlantic se zhruba 1500 židovskými utečenci ze střední Evropy, z nichž několik stovek pocházelo z bývalé ho Československa. Britské úřady jim z politických a taktických důvodů nepovolily zůstat v Palestině, kam se po velkých útrapách málem dostali, ale zřídily pro ně internační tábor ve starém vězení na Mauriciu. Docházelo k násilí i bezpráví, na které by se rádo zapomnělo. Zapomenout se pokusil i Rádž, ale jako sedmdesátník k sobě vzpomínku na svého posledního bratra, na Davida, pustí zpět. Nathacha Appanah kouzelným jazykem připomíná krutou, téměř neznámou součást dějin naší západní civilizace, viděnou očima dítěte.