Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 33 z 87

Még a Színművészeti Egyetem elsőéves dokumentumfilm-rendező hallgatója voltam, amikor az egyik tanárunk behozott az órára egy vadonatúj, frissen készült filmet. Azt mondta, nézzük meg, aztán beszélgessünk róla. Ez volt a Sose halunk meg, Koltai Róbert első rendezése. Egyetlen gondolat motoszkált akkor bennem, aminek aztán parázs vitát provokálva hangot is adtam az egyetemen: ennek a filmnek minden kockájából árad a szeretet.A filmet is, bennünket is megérlelt azóta az idő.Nem sejthettem, hogy pontosan 30 év múlva olyan könyvön fogok dolgozni, amely Koltai Róbert filmjeivel foglalkozik, és őt nem csak mint filmrendezőt, filmszínészt, hanem mint életem párját is kérdezem majd.A szubjektív kifejezés ily módon talán adja magát, a monográfiát pedig az magyarázza, hogy a könyv Koltai Róbert mintegy 15 filmjét és az elmúlt közel 30 évet öleli át.A könyvben mesélnek többek között:Bunyik Béla producer,Darvas Ferenc zeneszerző,Dés László zeneszerző, zenész,Grecsó Krisztián író,Kern András színművész,Miklós Mari vágó,Vámos Miklós író,Nógrádi Gábor író.A szerzőről:Gaál Ildikó vagyok, színházi rendező, rádiós műsorvezető, de legfőképpen kíváncsi ember. Érdeklődésem tárgya pedig a másik ember. Filmen, színházban, rádióban és a magánéletben is. Kapcsolódni szeretek. Érteni, érezni, létrehozni.

"Sokan úgy tartják, hogy a szakszerűtlen, propagandisztikus, manipulatív vagy egyszerűen csak dilettáns múltértelmezésekkel a történésznek semmi dolga sincs. Én nem osztom ezt a véleményt. Éppen ellenkezőleg: úgy gondolom, hogy a történész fontos társadalmi feladata az ideológiailag durván meghatározott, a múlt ismert és igaznak elfogadott tényeitől eltávolodó, manipulatív és propagandisztikus célzatú értelmezések hiteltelenítése - még ha az abszolút objektív igazság nem is tárható fel." "Egotörténelmem" első kötete arról szól, hogyan lettem történész. A második, melyet az olvasó a kezében tart, arról, hogy milyen történész lettem. Miként végeztem a munkám a modern magyar történelem kutatójaként, kutatásszervezőként, az Osiris, az Akadémiai és a Kossuth Könyvkiadó szerzőjeként és sorozatszerkesztőjeként, hazai és külföldi konferenciák előadójaként, rádió- és tévéműsorok szereplőjeként és nem utolsósorban az ELTE, majd az egri Eszterházy Károly Főiskola s több külföldi universitas, mindenekelőtt az amerikai Indiana Egyetem és a kolozsvári Babeş-Bolyai Egyetem oktatójaként. Az első kötethez hasonlóan ebben is igyekeztem kívülről szemlélni magam, s kritikusaim és méltatóim optikáján át egyaránt láttatni történészi tevékenységemet. Bár a pártpolitikához köthető csatározásoktól következetesen távol tartottam magam, időnként mégis személyeskedő támadások kereszttüzébe kerültem. Ezek során egyesek a legkülönfélébb politikai címkéket igyekeztek rám aggatni. Úgy gondolom, hogy e megbélyegző törekvések nemcsak rólam szóltak, hanem tükrözték a rendszerváltozás utáni magyar társadalom érzékenységeit, indulatait és frusztrációit is. Visszatekintésemben ezért ezekről is részletesen beszámolok.

Slovensko má však aj inú tvár, láskavú a empatickú. Nie vždy ju ukazuje navonok a to je škoda. V tejto knihe sa tá milá tvár zrkadlí v 580-tich správach, ktoré predstavujú iné Slovensko. Také, v ktorom chceme vychovávať našich synov a dcéry.

Vše začalo jako internetová síť léků na předpis, která dodávala americkým zákazníkům léky proti bolesti v hodnotě stovek milionů dolarů. Tím to ale neskončilo. Zanedlouho se z tohoto byznysu stal rozsáhlý nadnárodní konglomerát zapojený do téměř všech myslitelných aspektů zločinného chaosu. Jachty převážející kokain za 100 milionů dolarů. Trezory v Hongkongu plné zlatých prutů. Zásilky metamfetaminu ze Severní Koreje. Zbraňové obchody s Íránem. Žoldnéřské armády v Somálsku. Týmy nájemných vrahů na Filipínách. Šifrovací programy tak dokonalé, že je vláda nedokázala prolomit. Za vším stál Paul Calder Le Roux, který tahal za nitky z notebooku v Manile - samotářský programátor, který se stal geniálním zločincem, jenž mohl existovat pouze v síťovém světě 21. století, a zločinecký boss, jakého si americké orgány činné v trestním řízení nikdy nedokázaly představit. Půl desetiletí hráli agenti DEA s Le Rouxem celosvětovou hru na kočku a myš, když za sebou zanechával teror a chaos. Pokaždé, když se k němu přiblížili, vyklouzl jim. K jeho dopadení bylo zapotřebí neúnavné vyšetřovací práce a šokující zrady zevnitř jeho organizace. A když byl konečně dopaden, příběh se znovu otočil, protože Le Roux uzavřel dohodu, aby zničil svou vlastní organizaci a lidi, které kdysi zaměstnával. Oceňovaný investigativní novinář Evan Ratliff strávil čtyři roky skládáním této složité skládačky, pronásledováním Le Rouxova impéria a jeho stínových přisluhovačů po celém světě, vedením stovek rozhovorů a odhalením tisíců dokumentů. Výsledkem je strhující, bezprecedentní příběh zločineckého bosse, který byl vytvořen pro digitální věk.

Díky této knize budete vědět o rozvodech všechno! Rozebírá se jedenáct typů rozvodů: banální nevěra, odcizení manželů při výchově dětí, uspěchaná svatba, svazek s cizincem a mnoho dalších modelových situací. Po každém popsaném příběhu následuje krátký komentář elitní právničky a známého vztahového poradce – kniha tak slouží i jako poradna, díky níž naberete pro život užitečné informace. Na závěr každé kapitoly je uveden příběh z reálného života: konkrétní slavný pár, jemuž se daný typ rozvodu nevyhnul.

Často se mluví o rakovině jako takové, méně už pak o tom, že v sedmi z deseti případů přítel či manžel opustí nemocnou ženu, pro kterou se již tak náročná situace stává ještě tíživější. Přitom právě psychická pohoda a péče i empatie blízkého člověka jsou pro úspěšné překonání nemoci neméně důležité jako samotná léčba. Ocitne-li se někdo v takové nelehké životní pozici, potřebuje akutní pomoc v podobě tzv. přeprogramování mysli na pozitivní trajektorii myšlení. To i dle dlouholetého výzkumu v oblasti neurovědy sice chvíli trvá, nejméně 21 dní, ale při dodržení patřičných postupů přinese úspěch. Autorka je toho důkazem. Adriana Krnáčová při psaní této knihy vycházela z vlastní zkušenosti, studia a vnitřní potřeby poskytnout pomoc, ukázat cestu ven z temna a dodat odvahu zejména onkologickým pacientkám, ale nejenom jim.

Autora inspiroval osud židovských příbuzných z rodiny Leopolda Ofnera, majitele statku a živností v někdejším Zamlekově (dnes Zavlekově v okrese Klatovy). Z jeho osmi dětí pocházela autorova babička Hermína Kolárová, rozená Ofnerová. Rukopis přibližuje situaci rozvětvené rodiny – Ofnerových dětí, jejich partnerů, vnuků a dalších příbuzných – v době druhé republiky a protektorátu a retrospektivně i ve vzdálenější historii. Období nacistického šoa znamenalo pro všechny vypovězení z normálního života, ponižování a šikanu a konečnou likvidaci v koncentračních táborech. Jen jediný vnuk, pozdější autorův otec, se zachránil útěkem z protektorátu do západní československé armády. Vedle rodiny Ofnerových v knize vystupují též sňatky spřízněné rodiny, především Münzovi z Horažďovic, výrobci lihovin a vín, a Kopperlovi z Proseče, vlastníci proslulé továrny na dýmky. Dokumentární próza vznikla na základě osobních dokumentů, matričních zápisů, záznamů židovských obcí, místních kronik a svědectví pamětníků, samozřejmě i s nezbytnou autorskou fabulací, která překlenuje některá bílá místa rodinné historie.

Jsou bratři a nejlepší kamarádi, ale taky soupeři a rivalové. Biatlonové legendy Johannes a Tarjei Boové. Jak se z pětihlavého stáda sourozenců vyloupnou hned dva biatlonisté světového formátu? A jak se promění jejich vztah, když mladší bratr, který se starším od mala ve všem prohrával, má najednou víc úspěchů než ten starší? Tohle je příběh o dvou bratrech. Tarjei a Johannes si prošlapali vlastní cestičku ke světové špičce v biatlonu. Jsou bratři a nejlepší kamarádi, ale taky soupeři a rivalové. Všechno pro ně vždycky byl souboj, z něhož měl jen jeden odejít jako vítěz. A jeden jako poražený. Tarjei Bo a Johannes Thingnes Bo teď úplně poprvé odhalují své dojmy z osobních triumfů i porážek a nechávají nás nahlédnout pod pokličku svých životních příběhů. Popisují, jak podstatné je stát si za svým, pamatovat na své hodnoty, umět překvapit, ale taky důvěřovat svým vlastním rozhodnutím a bít se za ně, i když ve vás nikdo jiný nevěří.

Kniha je autobiografickým zpracováním zážitků, které si autor přinesl ze svého ročního působení v Izraeli, kam odcestoval ve svých dvaceti letech. V zemi pracoval ilegálně a bez pracovního povolení. Jeho příběh seznamuje českého čtenáře s neobvyklým prostředím ilegálních pracovníků z celého světa, z nichž někteří se vydali do Svaté země za dobrodružstvím, jiní jako uprchlíci ze států na pokraji chudoby. Tento trend, jenž byl v Česku lukrativním zejména na sklonku tisíciletí, je autorem zmapován z pohledu obyčejného maloměšťáka, někdejšího učně plzeňské Škodovky, jenž se ocitá v kontrastujícím prostředí luxusních hotelů. Popisuje každodenní boj o vytrvání a vyhnutí se deportační cizinecké policii, která vnáší do řad ilegálních pracovníků všudypřítomnou obavu. To vše na pozadí druhé intifády a v atmosféře bezpečnostních opatření, přijatých Izraelem před i během propuknutí americko-irácké války na jaře roku 2003.

V zápisníku z pozostalosti Alberta Marenčina sú denné záznamy datované od roku 1973 do roku 1996. Dominujú v nich úvahy o tvorbe, slobode, fantázii. „...dielo nie je jediným, ani hlavným zmyslom tvorby tak ako testament či pozostalosť nie sú hlavným zmyslom života...“. Často sa v textoch vyskytujú najbližší priatelia a ľudia s podobným osudom – Juraj Špitzer, Dominik Tatarka, Marian Váross, Alexander Matuška, Juraj Mojžiš a ďalší, s ktorými vedie dialóg, polemizuje s nimi, s ich názormi. Texty zachytávajú obdobie normalizácie, kedy bol Marenčin vylúčený zo strany a vyhodený zo Slovenského filmu. Píše o svojich umeleckých názoroch, vracia do rodiska, k vzťahu s matkou a opakovane si kladie otázku „kto som?“. „...Bol som ďaleko od domova u strýka, kde ma nik nepoznal. Spýtali sa ma. Kto si? Odkiaľ si? – a ja som musel vysvetľovať, kto som a odkiaľ som a vysvetľujúc to iným vysvetľoval som to aj sebe samému. Predstavoval som sa, niečo zavše zamlčal, niečo prikrášlil… Za niečo sa hanbil, na niečo bol hrdý. Áno, štylizoval som sa, povedal by som dnes. Toho zakrývaného bolo sprvoti strašne veľa, oveľa viac ako toho, čo ma napĺňalo hrdosťou. Čo všetko som zakrýval, zatajoval! Svoju lásku k mame, svoju nostalgiu – zatajoval som, že sa mi strašne cnie za domovom, že plačem za mamou, že peniaze, ktoré mi dala na utrácanie, som si schovával ako vzácnu pamiatku, že doma hovoríme iným dialektom a niekedy aj po maďarsky…“

Alžbeta z rodu Windsorovcov bola vždy mimoriadne plachá a snívala o pokojnom živote na vidieku, kde by si založila rodinu a starala sa o psy a kone. Osud to však zariadil inak. Následníčkou trónu sa stala po abdikácii svojho strýka kráľa Eduarda VIII. a po predčasnom skone svojho otca kráľa Juraja VI. Počas sedemdesiatich rokov svojho pôsobenia vo funkcii anglickej kráľovnej zažila nielen triumfy, ale čelila i nekonečnému radu prekážok a rodinných konfliktov. Bola vystavená náročným skúškam vytrvalosti a odvahy, no jej úsilie udržať monarchiu na poprednom mieste kultúrne, spoločensky a politicky bolo nezlomné. Neraz pritom narazila na odpor zvnútra samotnej inštitúcie aj zvnútra vlastnej rodiny, ktorá bola pod intenzívnym drobnohľadom médií. Prepieralo sa v nich všetko od údajnej nevery jej manžela, neúspešného manželstva jej sestry, tragickej smrti princeznej Diany až po nedávny odchod princa Harryho a Meghan z kráľovskej rodiny. Renomovaný životopisec Andrew Morton sa v knihe Kráľovná – Jej život podrobne venuje najdlhšie vládnucej britskej panovníčke a skúma vplyv, aký mala prakticky celú druhú polovicu minulého storočia na Britániu a na zvyšok sveta. Stála na čele národa, ktorý sa musel spamätať po ničivej druhej svetovej vojne a nájsť si novú cestu v rozporuplnom politickom prostredí súčasnosti. Vždy bola rezervovaná, no rozhodná. Toto je príbeh ženy neochvejnej sebadisciplíny, na ktorú budú ľudia dlho spomínať ako na matku a starú matku Veľkej Británie, a tiež ako na jednu z najväčších panovníčok modernej éry.

Anne Glenconnerová se už v dětství spřátelila s budoucí královnou Alžbětou II. a její sestrou, princeznou Margaret. To ovšem ještě neměla tušení, že jednou ponese Alžbětě vlečku při korunovaci a že se na více než třicet let stane Mar­garetinou oficiální společnicí — dvorní dámou. V knize poutavě a s humorem provádí čtenáře třpytivým světem tiár a korunek, který ale nikdy nepřipomínal rajskou zahradu. Nezlomná lady Anne podává autentické svědectví ze života aristokracie na poza­dí dynamických historických událostí 20. století. Válečné strádání, abdikace a úmrtí krále, přátelství s princeznou a služba u dvora zásadně ovlivnily její veřejný život, ten soukromý ji ale stál ještě více sil. Lady Anne byla manželkou velice vý­středního muže a matkou pěti dětí, mu­sela zvládnout život na pustém ostrově i nekonečné vyčerpávající večírky, sprá­vu skotského panství, neustálé stěhová­ní, ochromující osobní tragédie a ztrátu majetku. Životní osudy lady Anne, dcery hraběte z Leicesteru, jsou neobyčejným příběhem nevšední a velmi silné ženy.

Ve 42 rekapitulovat kariéru je samozřejmě velmi brzy, nutno dodat, že Mikoláš knihu dopsal až téměř jako 44letý. Z čehož je jasné, že když si něco umane, většinou to splní. Jenom není jasné kdy. Odkaz na Douglase Adamse je nepřehlédnutelný, stejně jako odkazy na další populární literaturu, filmy a především hry, ale kniha je především těkavou změtí tu méně, jindy ještě mnohem méně zábavných historek, které autor sepsal pro sichr dřív „dokud si to ještě pamatuje.“ A když si měl vybrat, jestli je jeho kniha poučná, zábavná či vtipná, tak tiše doufá, že aspoň jedno z toho!

„Prehry ma naučili nikdy sa nevzdávať svojich snov! Hral som prvé finále, bol som blízko... a nevyšlo to. Pri druhom finále som mal pocit, že som ešte bližšie... Začali o mne hovoriť, že som prekliaty, nevšímal som si to! Keď prišlo tretie finále v rade a ďalšia šanca, bol som skúsenejší, lepšie pripravený a odhodlaný dokázať, že mám na to, vyhrať Stanley Cup.“ Marián Hossa je trojnásobný víťaz Stanley Cupu, člen Sieni Slávy a jeho číslo 81 už nikdy neoblečie žiadny hráč v klube Chicago Blackhawks, kde je jeho dres vyvesený pod strechou slávnej United Centre. Dostala ho tam pracovitosť, skromnosť, hokejová elegancia a mimoriadne herné schopnosti. V tejto knihe prehovoril o svojom živote na ľade, aj mimo neho. Berie fanúšikov na cestu začínajúcu v jeho detstve strávenom na Slovensku. Prevedie ich 19. hviezdnymi sezónami v NHL so Senators, Thrashers, Pengiuns, Red Wings a Blackhawks, ktoré zdôrazňujú tri zisky Stanley Cupu s Chicagom. Čitateľ sa dozvie o Mariánových ambicióznych plánoch pomôcť rodnému Trenčínu, o kožnom ochorení, ktoré ukončilo jeho kariéru, ale aj o jeho rodinnom živote. Kniha je doplnená o desiatky fotografií z Mariánovej osobnej zbierky, ktoré skvelo dotvárajú čítanie nielen pre hokejového fanúšika.

Naprostá nezbytnost pro každého fanouška Harryho Pottera. S předmluvou filmové Hermiony – herečky Emmy Watsonové. Doplněno o dosud nezveřejněné fotky z natáčení filmů, které změnily svět. Jaké bylo dospívání uprostřed natáčení toho největšího filmového hitu posledních dekád? Filmový Draco Malfoy, hlavní rival Harryho Pottera, se po letech rozhodl svěřit s těmi nejosobnějšími i nejvtipnějšími vzpomínkami na více než deset let natáčení filmů, jejichž knižní předloha změnila svět a stala se unikátním fenoménem a popkulturním hitem. Jen málokdo může tvrdit, že vystudoval tu nejprestižnější kouzelnickou školu světa v Bradavicích. Herec Tom Felton si touto zkušenosti prošel, byť patřil do té nejméně populární a nejobávanější zmijozelské koleje. - Kdo z filmového obsazení Tomovi nejvíce přirostl k srdci? - Jak to ve skutečnosti bylo s Tomovým románkem s filmovou Hermionou Emmou Watsonovou? - A co dokázalo doběla rozčílit obávaného profesora Snapea? Varování! Tato kniha vás přiměje silně přehodnotit vztah k jedné z nejnenáviděnějších filmových postav všech dob.

New York Times zaradil Vedľajšie postavy medzi päťdesiat najlepších memoárov za uplynulých päťdesiat rokov Cena National Book Critics Circle Award Memoárová kniha beatnickej generácie odhaľuje skryté ženské postavy, ktoré zohrali kľúčovú úlohu v napredovaní literárneho hnutia v Amerike päťdesiatych rokov. „Kniha patrí medzi najväčšie americké literárne memoáre minulého storočia… je strhujúcim portrétom jednej éry…“ Dwight Garner, New York Times V roku 1954 profesor na Barnard College vyhlásil, že väčšina žien nikdy nemôže prežiť niečo, o čom by stálo za to písať. Nebol to nezvyčajný postoj v čase, keď „slušné“ ženy neodchádzali z domu a vydávali sa ako panny; dokonca aj tie, ktoré porušovali pravidlá, mohli očakávať, že budú len vedľajšími postavami v drámach hraných mužmi. Joyce Johnson mala dvadsaťjeden a práve začala písať prvý román, keď ju Allen Ginsberg zoznámil s Jackom Kerouacom. O deväť mesiacov neskôr, keď ho zo dňa na deň preslávilo vydanie knihy Na ceste, už bola jeho priateľkou. Joyce sa s ním túžila vydať na cestu, no namiesto toho sa stala svedkyňou kultúrnej revolúcie, na ktorú sa útočilo zo všetkých strán. Našla si nových priateľov, neskôr označovaných za zakladateľov beatnickej generácie, a ocitla sa v situácii, keď musela bojovať za to, aby plachý, charizmatický a utrápený Kerouac nepodľahol sebadeštrukcii. Joyce a ďalšie ženy beatnickej generácie mali objaviť riziká, bolesti a opojné vzrušenie z toho, že sa pokúšajú žiť rovnako slobodne ako rebeli, ktorých milovali. „Toto je pohľad múzy. Ukázalo sa, že múza dokáže písať rovnako dobre ako ktokoľvek iný.“ Angela Carter Joyce Johnson (rodená Glassman) sa narodila v roku 1935 v New Yorku. Ako osemročná začala krátku kariéru detskej herečky. V šestnástich nastúpila na Barnard College. V devätnástich rokoch odišla z domu a získala prvú prácu v literárnej agentúre Curtis Brown. V januári 1957 sa stretla s Jackom Kerouacom, s ktorým chodila dva roky – ich vzťah opísal v románe Anjeli zúfalstva. Je autorkou niekoľkých románov, publicistických a memoárových kníh.

V srpnu 2021 podepsal Lionel Messi po 21 letech strávených v FC Barcelona smlouvu s Paris Saint-Germain. O této události, stejně jako o celé Messiho kariéře a obzvlášť o jeho sedmi Zlatých míčích podrobně informoval časopis France Football, zejména Florent Torchut. Toto silné spojení mezi „La Bible du Football“ a Messim nám umožnilo sledovat kariéru nejlepšího hráče své doby díky fotografiím z dětství, o které se tak laskavě podělil. Toto bohatě ilustrované album se ohlíží za Messiho prvními kroky v Rosariu, jeho největšími úspěchy s Barçou, prvním velkým titulem s Argentinou v roce 2021, kdy mu bylo 34 let, na Copa America a zákulisím jeho příchodu do Paříže.

Když v červnu 2018 Anthony Bourdain zemřel, jeho obdivovatelé z celého světa se spojili, aby oslavili jedinečného člověka, který věnoval život cestování a líčení příběhů lidí ze všech koutů zeměkoule. Vliv Bourdaina byl obrovský a jeho odkaz od smrti získal na významu. Autorka knihy, Laurie Wooleverová, byla Bourdainovou dlouholetou asistentkou a příležitostnou spolupracovnicí, proto je ideálním člověkem na vyprávění Tonyho příběhu. Pro biografii požádala o rozhovor bezmála stovku lidí. Patří k nim jeho rodinní příslušníci, bývalí kolegové z kuchyně, novináři, umělci, šéfkuchaři a přátelé z televizního a produkčního štábu, který se podílel na tvorbě jeho cestovatelských pořadů. Jejich vyprávění a vzpomínky odhalují některé stránky této složité osobnosti, jež on sám před veřejností skrýval. Biografie obsahuje i méně známé kapitoly jeho života, přičemž na konci se kniha věnuje dalšímu neúspěšnému experimentu - Bourdainovu vztahu s italskou herečkou a filmařkou Asiou Argentoovou, která je vylíčena jako jedna z mnoha drog, jimž Tony nedokázal odolat. Po přečtení této vynikající knihy může čtenář namítnout, že Bourdainova sebevražda byla krutou, a nikoli nezbytnou tečkou za bouřlivým životem tohoto mimořádného člověka. Anebo si může myslet, že po řadě varování se Bourdain prostě jen stal obětí svých četných závislostí.

Základem knihy je nedokončená autobiografie Miloše Kopeckého. Svůj životopis začal psát sám, ale velkou část zápisků pod tíhou přílišné sebekritiky spálil. Od dětství v ulici Ve Smečkách přes první kontakty s divadlem, „souboje“ s E. F. Burianem, čtyři manželství a spoustu milostných vztahů po feldkuráta Katze, doktora Štrosmajera a osudové onemocnění. „Pokusím se o zpětnou procházku vlastním životem, vlastní minulostí. Pokusím se zachovat vše, pokud mi paměť dovolí, jak se skutečně odehrálo, a nebudu si nic vymýšlet: ostatně je stará omšelá pravda, že život je nejlepší autor. A je ovšem kýčař, který kašle na všechny estetické nároky a požadavky. Nebudeme se však stydět tu kýčařinu života předestřít čtenáři, neboť kýč života má svou zvláštní a nedostižnou sílu i půvab.“