Najnovšie - Biografie - Životopisy strana 52 z 87

Vzpomínky československého generála, který zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. Život legionáře v poušti zde popisuje očima českého vojáka. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti Maďarsku.

Kniha známého hudebníka a hráče na bicí nástroje Jana Žižky, jenž vzpomíná na svůj profesní i soukromý život a především na krásná léta strávená v orchestru Ladislava Štaidla, doprovodné kapele Karla Gotta. Vypráví o příhodách, které se zpěvákem a se svými spoluhráči zažil, o koncertech doma i v zahraničí, uvádí i stručné charakteristiky členů orchestru a nezapomíná ani na další významné hudebníky a zpěváky, které za svůj život potkal. S obdivem píše o profesních a lidských kvalitách Karla Gotta, na něhož stále myslí s úctou. Autor v úvodu své knihy uvádí: „Doufám, že čtenáře, příznivce a fandy Karla Gotta potěší mé vzpomínky na tak výjimečného umělce a mně velice blízkou osobnost psané z trochu jiného pohledu než články žurnalistů, kteří získávali informace vždy z mnoha neosobních zdrojů. Nikdy však z úhlu pohledu jeho muzikanta, který s ním prožil, byť většinou skrytý za jeho zády, čtvrt století spolupráce.Karle, díky za ta krásná léta po Tvém boku!!!“

Na závěr každé skladby a písně má zaznít akord... Nebylo, není a asi nikdy ani nebude slavnějšího českého zpěváka, než je Karel Gott. Tato kniha ovšem představuje božského Karla úplně jinak. Jeho život v obrazech a jako jeden fantastický příběh. Připomeňte si jeho začátky v Semaforu, nejlepší hity, slavné kolegy i všechny zpěvákovy ženy… Vraťte se s ním do uvolněných šedesátek, normalizovaných sedmdesátek, barevných osmdesátek i svobodných devadesátých let a prožijte svůj život s Gottem ještě jednou!

Černá sanitka a jiné děsivé příběhy je sbírkou 136 současných pověstí, získaných od více než 60 vypravěčů z celé České republiky. Příběhy obsažené v této knize se vypráví jako pravdivé historky při nejrůznějších příležitostech. Svými vypravěči i posluchači jsou obvykle považovány za pravdivé, většinou se má za to, že je zažil přímo vypravěč, člen jeho rodiny nebo nejlepší kamarád. V knize naleznete strašidelné pověsti o vrazích a maniacích ohrožujících nevinné studentky na vysokoškolských kolejích nebo milence v autě, ale i příběh o vraždícím přízraku německého vojáka z druhé světové války...

Jan Gomola, rodák z Těšínska (nar. 20. března 1916, Mionší Potok – Dolní Lomná), zažil obě světové války – tu první jako malé dítě, tu druhou již jako mladý muž. Jeho vzpomínková kniha Objevil jsem Katyň je osobní výpovědí duchovně založeného člověka o výlučném osudu, který se od těch „běžných“ odlišuje jedním zásadním faktem – autor totiž bojoval ve 2. světové válce jako voják Wehrmachtu. … Seskakuji z tahače a jdu pomoct. Podkládáme pod kola, co se jen dá, větve, dřevo, ale vůz se začal propadávat a nebezpečně naklánět. Motor řval, kolo se přetáčelo a jak ta kola vše, co jsme podložili, vyhazují zpět, najednou vidím pod otáčejícím se kolem lidskou ruku. Křičím na řidiče, ať zastaví motor, že je to beznadějné. Zastavujeme další najíždějící vozy. Všecko muselo zpět. Odepínáme mašinu od kanonu, stavíme ji tak, aby mohla navijákem, kterým byla vybavena, vytáhnout náklaďák ven. A také ho vytáhla. Nezbývalo nám nic než hledat nové tábořiště. Byl jsem naprosto první, kdo objevil masové hroby polských vojáků a důstojníků. Jenže to jsem tenkrát samozřejmě nevěděl. Teprve po dlouhém čase jsme se dozvěděli, co je to Katyň, ale to už věděl celý svět…

Příběhy, které se vašim známým opravdu nestaly. Slyšíte je každý den v práci, v restauraci, v rádiu nebo v televizních show. Jsou vám předkládány jako pravdivé, ale když už je slyšíte popáté, začnete mít pocit, že jsou příliš dobré na to, aby byly ještě pravdivé. A máte pravdu – nejsou pravdivé! Jde o smyšlené příběhy – novodobou obdobu starých mýtů, pohádek a pověstí. Pokračování knihy Černá sanitka a jiné děsivé příběhy, která se setkala s velkým zájmem široké i odborné veřejnosti, přináší komentovaný výběr 174 novodobých pověstí a fám. Vedle klasických historek o maniacích, zvířatech a neštěstích v knize naleznete i kapitoly věnované pověstem a fámám z období komunistického režimu, pověstem z druhé světové války (včetně legend o mytickém Pérakovi) a strašidelným vyprávěním, která znáte z letních táborů a škol v přírodě.ePUB ISBN 978-80-7428-125-9, MOBI ISBN 978–80–7428–126–6

Víte, na postapokalyptických příbězích je jedna věc špatná.Až příliš snadno se mohou stát realitou.To, co začalo jako ekonomická krize, skončilo globální válkou. Teď je válka minulostí. Lidská civilizace taky.Býval jsem spisovatel a teď jsem jeden z mála přeživších. Nedělám si iluze.Tohle všechno brzy skončí. Možná smrtí, možná šílenstvím. Už teď mám pocit, jako bych se zbláznil. Myslím si, že se moje knížky staly.Horší je, že švábi si to myslí taky.Noc neslučitelná se životem, šílený chlapec, Pistolník s tváří hřbitovního anděla, kolektivní švábí vědomí a postapokalyptický svět deště.A Martin Moudrý k tomu všemu.Příběh, jaký tu ještě nebyl.Příběh, který se stal.

Jmenuji se Martin Moudrý.Jsem autorem téhle knížky a současně jejím hlavním hrdinou.I když, hrdinou... Na začátku jsem švábí loutkou ve hře o dokonalost. Vydán Temnotě - nelidské bytosti z nepravděpodobné budoucnosti utopené v dešti - nemám zrovnasvětlé vyhlídky. Je jen jedna věc horší než šílená fanynka.Šílená fanynka vybavená moderní mučírnou.Ale jsou horší věci než bolest a horší místa než mučírny. Například moje mysl. A moje vzpomínky. Já si to totiž pamatuji, víte? Ty příběhy, kteréjsem napsal. Ty světy, které nemohly být. Toho kluka, který...Ale ne. Víc vám neřeknu. Vkročte do příběhu a poznejte pravdu - o mně, o vás... o všem. Nebo se pokuste zapomenout. Vážně je to jen na vás.Ale dřív, než se rozhodnete, pamatujte - občas nebývá možnost návratu, některé příběhy nejsou bezpečné a nevědomost...Nevědomost je sladká.

Václav Rambousek od poloviny devadesátých let pracoval v Kanceláři prezidenta republiky na Pražském hradě, poté na Velvyslanectví České republiky v Ruské federaci, Ministerstvu zahraničních věcí a Velvyslanectví České republiky na Ukrajině. Mnohaletou osobní zkušenost se státními službami a zahraniční diplomacií v českém provedení bohatě zúročil při psaní svého absurdně milostného Protistátního románu.

Moje puberta na draka je pokračováním úspěšné vtipné autobiografické knížky Moje dětství na draka. Autorka v knize vypráví o svém dospívání v 80. letech minulého století. Často nás nechává nahlédnout do svého deníku, který si tehdy psala a z něhož hojně cituje. Umožňuje nám tak vcítit se do myšlenek a prožívat pocity hlavní hrdinky v té době.Text působí velmi autenticky a živě a my před sebou vidíme svět očima nejdřív patnáctileté dívky, která zrovna odjíždí na internát, a na konci dvacetileté mladé matky těsně po společenských změnách v roce 1989. Při čtení se ve vzpomínkách nebo ve fantazii čtenářů objeví velmi živě šedivé kulisy socialistických měst v kontrastu s pestrými barvami vlastnoručně ušitých módních výstřelků, chytlavými melodiemi tehdy oblíbených těžko dostupných skupin ze Západu, vůněmi sprejů Impulse, chutěmi oblíbených zákusků z cukrárny. Nesmí chybět ani školní chmelové nebo bramborové brigády s průšvihy s nimi spojenými. A tématem číslo jedna jsou v knize první lásky - první rande, první pusa, první milování. Období dospívání je završeno svatbou a narozením dítěte. Příběh končí bouřlivými změnami, které prožívá Šárka jako mladá novomanželka a matka na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Konec dává tušit, že život nepojede dál v předem nalinkovaných kolejích, takže jsme zvědaví na další pokračování. Knížka Moje puberta na draka je vtipným a autentickým vyprávěním příběhu jedné mladé dívky v období budování socialismu. Těm, kteří tu dobu zažili, se vybaví ve vzpomínkách stejné nebo velmi podobné útržky. Těm mladším pomůže odpovědět na otázku, jaký byl každodenní život běžného mladého člověka - jak to vypadalo u nich doma, ve škole, o čem si povídali, jak se bavili ve volném čase, o čem snili.

Pavel Šporcl je umělec, který toho pro popularizaci klasické hudby udělal víc než kdo jiný. Když vzal jako předškolák poprvé do ruky housličky, určitě ho ani nenapadlo, že jeho jméno budou jednou s obdivem skloňovat i ti, kteří tomuto uměleckému oboru jinak příliš neholdují. Píle a cílevědomost spolu s talentem, rodinným zázemím a obětavými učiteli ho dovedly až k postavení houslisty světového věhlasu. Oproti jiným mistrům má však něco navíc: dokázal skvěle propojit klasickou hudbu a kvalitní zábavu pro širší publikum. Pavlovy koncerty navštěvují všechny věkové skupiny a jeho nahrávky si získaly oblibu napříč generacemi a společenskými vrstvami. To vše je podpořeno charakterem a širokým srdcem tohoto muzikanta a propagátora klasické hudby. V rozhovoru, který s ním vedl známý moderátor Václav Žmolík, sledujeme jeho první hudební krůčky, dospívání na konzervatoři, léta strávená v USA, raketový vzestup po návratu, symbolizovaný pověstným šátkem a modrými houslemi, nahrávky v prestižních světových katalozích, pedagogickou a charitativní činnost… Můžeme obdivovat šíři a žánrovou pestrost jeho repertoáru, stejně jako zasvěcený pohled na velikány houslové minulosti, a Pavla uvidíme také jako syna, manžela a otce. Nechybí ani vyprávění o tom, jak tráví volný čas, jak bydlí, jak naplno prožil koronavirovou dobu a čeho by rád dosáhl v budoucnu. Stojí před námi člověk, jemuž není nic lidského cizí, který však současně dokázal jít svou cestou a obětovat vytčenému cíli vše, co mohl. Pavlovu osobní a otevřenou výpověď obohacují pohledy osobností, které zásadně ovlivnily jeho soukromý i profesní život, stejně jako fotografická příloha.

Mesto Poprad pod malebnou scenériou Vysokých Tatier nemôže náhodnému návštevníkovi ani náznakom pripomínať miesto krvavých mafiánskych popráv, surových bitiek a vzájomnej rivality mocných bossov. A predsa sa v 90. rokoch stalo križovatkou organizovaného zločinu. Prechádzali ňou dobrovoľne či nasilu nielen typickí kriminálnici, ale aj navonok uznávané športové a spoločenské celebrity, na obdiv sa vystavujúci úspešní podnikatelia, ako a aj politici z najvyšších etáží našej politickej scény na Slovensku. Sem chodili mafiáni z Bratislavy míňať svoje nazbíjané peniaze, tu sa usadil známy albánsky narkobarón Baki Sadiki, tu začínal ako sudca jeho ne-kamarát Harabin, tu sa neblaho preslávili mafiánski bossovia Reichel a Žemba. Toto súručenstvo neobišlo ani lokálnych politikov vrátane jedného primátora a odtiaľto vyrazil do sveta naplniť svoj americký sen Andrej Kiska, aby sa vrátil poučený marketingom až tak, že sa stal prezidentom. A nájdete toho v tejto knihe ešte viac...

Tereza Boučková patří mezi nejzajímavější autory současné české literatury. I když toho o sobě prozradila sama ve svých knihách opravdu hodně, tento portrét přináší stručné shrnutí její životní i spisovatelské dráhy. A nechybí v něm ani zmínka o její nejžhavější novince Bhútán, má láska.

Přímo z první linie. Autentická reportážní kniha o válce v Sýrii. Co se od roku 2019 odehrává v čím dál nepřehlednějším syrském konfliktu? Lenka Klicperová a Markéta Kutilová v bezprostřední reportáži sledují poslední bitvu s Islámským státem, tráví čas mezi zadrženými džihádisty i jejich manželkami a dokumentují masakry turecké armády. Čí zájmy se v Sýrii střetávají? A je Islámský stát skutečně poražen? Válečné reportérky hledají odpovědi na otázky, které už nyní ovlivňují geopolitické rozložení celého světa.

Fascinující vzpomínky československého generála, který zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. Život legionáře v poušti zde popisuje očima českého vojáka. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy. Když mi bylo 13 let, rozhodl jsem se, že se stanu tureckým generálem čili pašou. K tomu účelu jsem ovšem musel jít do Cařihradu. Měl jsem hliněnou kasu, do které jsem si spořil peníze, tu jsem si vyprázdnil do kapes. Potom jsem ze školního atlasu vytrhl mapy Dolních Rakous, Štýrska, Krajiny, Přímoří s Istrií a zemí balkánských. A tak jsem se vydal na cestu, bylo to 11. října. Rozumí se, že jsem nikomu nic neřekl, jelikož jsem se obával, že by mě moje rodina do toho Turecka nepustila. Když jsem přijel do Vídně, vzal jsem si drožku, aby mě vyvezla na silnici, která vede do Terstu. Drožkář mě zavezl do Triester Strasse, tu jsem tedy z drožky vystoupil a nastoupil cestu pešky do Terstu. Trvalo 18 dní, než jsem se do Terstu dostal. Na cestě jsem přenocoval u dobrých lidí, pro které jsem si vymyslel a kterým jsem vyprávěl vždy jednu a tutéž historku: „Jsem sirotek, mám známé v nejbližším městě (to město jsem vždycky nalezl na mapě) a jdu k nim.“

Poznat svou hodnotu, najít vlastní cestu. Autobiografie Veroniky Vieweghové. Člověk může snadno ztratit kontakt s vlastní podstatou, a pokud žije se slavným partnerem, platí to dvojnásob. Veronika Vieweghová si touto zkušeností prošla, aby nakonec zjistila, že by nikdy neměla zapomínat na vlastní touhy a sny. Jak prožívala dětství a dospívání, manželství, rozvod nebo těhotenství po čtyřicítce? Nejen během těchto situací nakonec přišla na to, že i v těžkých časech lze zvládnout to nejdůležitější: být sama sebou.

Mistrovstvi´ světa v Číně přineslo českému basketbalu nečekaný úspěch. A ten u nás během turnaje i po jeho skončení rozpoutal bezprecedentní basketbalovou mánii. Český sportovní národ objevil nové hrdiny – Tomáše Satoranského a spol. Kniha Šestí na světě přibližuje atmosféru nečekaného tažení, mapuje dění v českém týmu i v zákulisí velkého turnaje. Reportér České televize Jiří Kalemba, který reprezentanty doprovázel, posbíral bohatou sbírku vjemů, dojmů a zážitků. Poskládal je tak, aby doplnily obrovsky silný sportovní příběh, který v Číně napsal sám výběr trenéra Ronena Ginzburga. „Turci nevěděli jak, nevěděli kudy a přestávali mít síly. Naopak české nadšení na place nepolevovalo. Balvínovy smeče, Satoranského přihrávky, Bohačíkovy a Hrubanovy potopené střely kdykoliv bylo potřeba. Český tým do toho prostě pořád šlapal, Turci byli down, lidi vstávali ze sedaček a blížila se velká, ohromná věc.“

Chci počkat, až ostatní zákazníci odejdou, chci být úplně poslední. Ale nejde to. Prodavačka se mě ptá, co chci, a já odpovídám: „Litr mléka, půlku chleba, půlku másla. Ještě droždí a zápalky.“ Ke konci poklesnu hlasem a šeptám: „Maminka prosí, jestli bych to mohla vzít na dluh.“ Když jí bylo šedesát, začala psát. Nevynechala nic. Dětství strávené v bídě, zoufalství a nedostatku lásky, putování po dětských domovech, ale ani roky, kdy hledala naději a nacházela vnitřní sílu. Autobiografický román Evy Vondráčkové vznikal deset let a vlastními komentáři ho doplnila dcera Daniela. Ze vzpomínek a dobových fotografií společně poskládaly zdánlivě malý, a přitom univerzální příběh jedné rodiny na pozadí českých moderních dějin.

Kývnu, vezmu pytel a kutnu si přehodím přes ramena. Ucítím vlhkost a plesnivinu, ale dešťové kapky mi přestanou stékat za límec košile. Halda je to nejstrašnější, co jsem v životě viděl. Připomíná mi hrb samotného ďábla. Déšť v ní vyhloubil hluboké stružky, do nichž se mi boří nohy skoro až po kolena. Slyším mlaskání černého bahna, které se mě snaží pohltit. Občas se skloním, abych někomu pomohl na nohy, anebo abych někomu ošetřil spálené ruce či obličej. Vidím zuhelnatělé tváře, rány, na nichž usychá krev, vidím prázdné oční důlky, vyhřezlé vnitřnosti a vyceněné zuby za seškvařenými rty. Vidím živé, umírající a mrtvé. Vidím, jak mezi těly tančí ta děvka smrt v bílé košili. Vidím, jak na zdi visí ohořelý krucifix. Ježíš Kristus nemá nohy, jen očouzené pahýly.