E-knihy - Odborná a náučná literatúra - ostatné strana 14 z 18

Lidí umírají, jen co se narodí. Každým dnem se nám zkracuje život a nic s tím neuděláme. Je dobře, že si to v denním shonu vlastně ani neuvědomujeme , až do chvíle, kdy svou životní dráhu můžeme spočítat na prstech jedné ruky. Je to smutné, ale je to přirozené. Už ale méně přirozené je, když někdo skončí svou životní pouť nečekaně, dokonce za podivných okolností. O těchto úmrtí se pak vedou dlouhé dohady a spory, a to i mnoho desítek let, dokonce i staletí.

Jsou Spojené státy americké v současnosti opravdu v úpadku? Ohrožuje Čína USA v postavení světové supervelmoci a měli by se Američané obávat oslabení své pozice v důsledku kybernetické hrozby? Nebo naopak hrozí americké demokracii spíše vnitřní úpadek v důsledku rostoucí polarizace a radikalizace americké politiky, rostoucího vlivu soukromých finančních prostředků na americké volební kampaně či v souvislosti s represemi a porušováním ústavních práv občanů bojujících proti zájmům velkých korporací? Kniha vytváří za pomoci jednotlivých případových studií pestrou mozaiku pohledů na závažné a velice aktuální výzvy, které stojí před americkou společností, pokud chce zabránit reálnému úpadku své země.

Rakousko se v letech 1998 a 2006 ujalo předsednictví v Radě Evropské unie, které pro daný stát představuje zátěžovou zkoušku hned na několika úrovních. Konkrétně se jedná o test integrační zralosti, evropské politiky, diplomatických schopností a personálních (úřednických) a organizačních kapacit daného státu. Zatímco v roce 1998 převzalo Rakousko předsednictví pouhého tři a půl roku po svém vstupu do Evropské unie, tedy v pozici spíše nezkušeného a evropskými politikami neprotřelého členského státu, tak v roce 2006 již mohlo těžit ze zkušeností nabytých během desetiletého členství v Unii a předsednictví v Radě v roce 1998. Odpověď na otázku, jak si v tomto kontextu vedlo, a to jako neutrální evropský stát spíše menší rozlohy, který je znám rezervovanějším postojem k rozšiřovací unijní politice, zásadní to otázce integračního procesu během obou let, a současně slabší veřejnou podporu k členství v Unii, je hlavním záměrem předložené publikace. 

Václav Klaus v této knize veřejnosti předkládá své komplexní stanovisko k dnešní tolik zjitřené debatě o životním prostředí a zejména o tzv. globálním oteplování. Toto téma se stává zásadním ideovým a politickým střetem naší současnosti. Do jaké míry ovlivňuje klimatické změny člověk? Nakolik je možné jim zabránit nejrůznějšími omezeními a politickými zásahy? V. Klaus tvrdí, že nejlepším prostředím pro člověka je prostředí svobody, a právě tím je třeba poměřovat všechny představy a kategorické požadavky environmentalistů. Dochází k jednoznačnému závěru: ochrana přírody ano, environmentalismus ne.

Dnes již mediálně známý příběh Lukáše Kohouta alias falešného asistenta poslance ČSSD Jana Kavana, který pod hlavičkou sněmovny zdarma procestoval značnou část světa, není jen karikaturním obrazem mazaného podvodníčka a recesisty, kterému kdekdo naletěl, ale především pokřiveným zrcadlem naší společnosti i české politické scény. Poukazuje na neuvěřitelnou lhostejnost lidí a očividné nedostatky v systému státní správy. Vypovídá do jisté míry i o neuspokojivých výsledcích současného systému náhradní rodinné péče a základního školství u nás. Je důkazem toho, čeho se můžeme nadít s dnešními dětskými domovy a zvláštními školami: Lukáš Kohout je totiž adoptované dítě, kterého společnost, místo aby mu pomohla, strčila do zvláštní školy. Jen díky nezměrné oběti a lásky jeho adoptivní matky, se dnes stát nemusí s výsledky svého "pedagogického úsilí" v případě Lukáše Kohouta vypořádávat se závažnou trestnou činností, ale pouze tak, jak je popsáno v této knize - způsobem, který nepostrádá jisté satirické aspekty.

Válečný deník katolického děkana Františka Wonky zachycuje život v západočeském městě Manětíně nedaleko Plzně, na hranicích protektorátu, v letech 1938­ - 1945. Na více než šesti stech stranách se čtenář seznamuje s odrazem historických událostí v Druhé republice a protektorátě od okupace Sudet přes roztržení republiky až po osvobození západních Čech - zářijová mobilizace 1938, vymezení nových hranic státu, ničení opevnění, změny veřejného života, rekvizice zvonů, nálety na Plzeňsko, příchod americké a sovětské armády, reakce německého obyvatelstva na konec války... Jen Bůh o nás ví... Každé svědectví, které obohacuje pohled na dějiny, dokládá, že bytí člověka má povahu příběhu. Ten, který otevíráme s deníkem děkana Františka Wonky, přivádí čtenáře do západních Čech, do malého, starého českého města Manětína, ležícího na jazykové hranici v národnostně smíšeném kraji na sever od Plzně. Zde by se mohlo zdát oprávněným tvrzení, že smysl českých dějin spočívá ve věčném soupeření Čechů a Němců, které vrcholilo v letech 1938 až 1945. Právě tuto dobu popsal František Wonka ve svém deníku jako skutečnou dobu temna. Při ní do krajiny nesvítila ani okna lidských příbytků, pečlivě zatemňovaná v obavě před nálety, ani kostel neosvěcovalo věčné světlo, téměř symbolicky zhasnuté. Čechy, slovy Františka Wonky, země svatého Václava, království mariánské, posvátné dědictví českého národa pod ochranou Jana Nepomuckého, na podzim roku 1938 vstupovaly do dramatického období svých dějin, které bylo hrozbou pro jejich existenci. Deník, který jejich osudy po dobu šesti let zachycuje, má dvě časové roviny - opakující se přírodní rytmus a liturgický rok, charakterizované stálostí a řádem, a krutý běh času světského, v němž jsou lidé vystaveni těžkým osobním zkouškám. Útok na zažitý rituál, jímž křesťanská víra dává světu řád, Wonka chápe jako projev apokalyptického konfliktu dobra a zla, a proto jsou jeho každodenní zápisky svědectvím osobní garance víry i obrany tohoto řádu. Dobu strachu, pochybností a bolesti prožíváme s pisatelem na manětínském děkanství, v úzkém kruhu jeho blízkých a v široké rodině farníků. K nim přibývají i náhodní příchozí, aby společně protrpěli čas, v kterém pouze zkušenost posvátného dovolovala člověku překročit osobní kritickou situaci. Jako homo religiosus, jehož den členila modlitba, výuka náboženství, mše, pohřby, křty a svatby, věřil v ochranu boží a zemských ochránců, tak, jak bývalo obvyklé v českých dějinách v době úzkosti a nebezpečí. Při setkání s lidmi prožíval postupné tříbení lidských charakterů v neobvyklých, existenciálně vypjatých situacích. Nálada pisatele se měnila během války, sledované s pečlivostí zpravodaje, a ani kněžská sutana jej neuchránila od nenávisti ke krutému nepříteli. Jeho deníkové zápisy monitorovaly hladinu kolaborace i proměny vztahu k německému obyvatelstvu od tolerance až po nenávist a myšlenky na pomstu. Zpočátku nechápal nacizaci svých německy mluvících oveček, vždyť jako farář nejlépe věděl, že "prach našich předků mísil se s prachem jejich dědů". Jak postupně krutost války, vedené nešťastným německým národem, rostla, prorokoval, že nastane čas nemilosrdné odplaty, v níž byl ochoten odpustit jen mrtvým. Deník zahajují události v září 1938 s mobilizací, zrušenou mnichovským diktátem, s rukováním do krytů a přípravami na válku. Jim učinilo konec odtržení sudetského území, které se bolestně dotklo života v Manětíně, jenž zažil útěk českého a židovského obyvatelstva do Druhé republiky, vymezené novou hranicí se závorami a celnicemi, které daly životu zcela jiné souvislosti. Wonkův deník zachycuje postupnou nacifikaci života v protektorátě, začátek války, rekvizici zvonů, nálety na Plzeňsko, osvobození, příchod Američanů a Rusů i reakce místních Němců na konec války. Děj Wonkova deníku se odehrává převážně v Manětíně, s výjimkou výletu do okupované Plzně a pouti do Staré Boleslavi k Paládiu země české. Zachycuje dění na farnosti, jejíž klidné vody zčeřily příchody

Kniha se pokouší vystihnout složité a často velmi bolestné vztahy Rusů a Čechů - Rusů v Čechách a Čechů v Rusku - na pozadí historických událostí minulého století, které vztahy obou národů formovaly a poznamenaly. Autorka – sama Ruska – přináší žánrově pestrou knihu zahrnující vlastní deníkové zápisky od počátku padesátých let, vzpomínky pamětníků, črty, zápisky, vše bohatě doplněno fotografickými dokumenty. Na pozadí jednotlivých autentických událostí z osobního života obyčejných Rusů vyvstává obraz politicky složité doby. Pro českého čtenáře je kniha poutavým čtením zejména díky pohledu Rusů na vzájemné vztahy a zlomové historické události... Nejprve to byli příslušníci NKVD a „Smerše“, v podstatě zločinci obdaření mocí, kteří v pětačtyřicátém roce zákeřně vylákávali Rusy žijící v Praze (zejména z kruhů emigrantů, kteří se domnívali najít svoji novou budoucnost v meziválečném Československu), aby doplnili stavy nenasytného sovětského Gulagu. Po nich koncem čtyřicátých let přišli agitátoři, kteří využívali city lidí, jejich vztah k bývalé vlasti a posílali je sice nikoli přímo za ostnatý drát, ale prakticky do uzavřené zóny tehdejšího Sovětského svazu. A konečně všeobecně známá „bratrská pomoc“ v roce 1968, kdy se obětí stává celý národ, Češi i Slováci, a kdy je obelháván národ vlastní – ruský. Tato politika dvojí tváře je pak líčena v kapitolách odehrávajících se za československé normalizace. Kniha s úspěchem vyšla v polovině roku 2013 v Rusku.

Máte v rukou knihu, která přibližuje životní etapu krále komiků, která již veřejnosti není tak známá. Ani fotbaloví experti nepopisují tuto fotbalovou kariéru Vlasty Buriana ve svých odborných publikací seriózním způsobem. A přitom, jak to kdysi napsal sportovní sekretář Sparty Ferdinand Scheinost: Vlasta Burian patří mezi slavné postavy naší kopané! Jistě všichni znáte krále komiků - Vlastu Buriana, který nám zpříjemňuje svými filmy především období vánoc a silvestra. Málokdo však už ví, že byl také všestranným sportovcem a vynikal především v tenise, cyklistice, automobilismu, jezdectví a dalších sportech. Nejvíce však miloval fotbal a byl vynikajícím brankářem i prvoligového mužstva AC Sparty Praha. Toto období je také nejvíce zdokumentováno v mnoha fotografiích i písemných dokladech, i když sparťanské dokumenty do roku 1934 shořely při požáru sparťanské tribuny na Letné. Vlasta Burian byl členem Sparty v letech 1914 - 1922, kdy musel skončit pro svojí hereckou kariéru, která dostala před sportem přednost. To vše, jak o fotbalových, ale i soudcovských aktivitách popisuje publikace sběratele a publicisty Ivana Vápenky, který je rovněž od dětství tělem i duší velikým Sparťanem. V knize se rozepisuje o celé Burianově fotbalové činnosti, která byla nejen ve Spartě, ale i ve Slavii, kde měl svojí Burianovou jedenáctku. Ta však nebyla jediná, ale měl i ještě... Ale o tom se dočtete v této unikátní publikaci sportovně zaníceného Sparťana Ivana Vápenky. Ať se vám líbí a poznáte řadu životních epizod našeho krále komiků a jak to napsal tehdejší sportovní sekretář Sparty Ferdinand Scheinost: „Vlasta Burian patří mezi slavné postavy naší kopané a i když byl i dva roky Slávistou, tak v srdci zůstal celoživotním Sparťanem!"

Nikdo se jich neptal. Neměli na výběr. V těžkých válečných letech museli sloužit režimu, který popíral základní lidská práva. Biografický román z každodenního života v zázemí i na frontě na konci druhé světové války podle vzpomínek pamětníků, zpracoval autor do čtivé formy, která uspokojí všechny příznivce válečné literatury i ty, kteří chtějí vědět, jaké byly skutečné příčiny, pohnutky i následky takové služby pro občany předválečné ČSR. Kniha je doplněna množstvím dobových fotografií a dokumentů ze soukromých, státních a zahraničních archívů, z nichž většina nebyla dosud publikována... Petr Gruber, na rozdíl od své první knihy „Dva roky záklaďákem“, zaměřené historicky i žánrově na jinou oblast, pootevřel dveře opomíjenému tématu služby občanů ČSR a Protektorátu v uniformě Wehrmachtu. Kniha je výpovědí o osudech obyčejných lidí, kteří se museli podvolit tlaku nacistického režimu. Strhující válečný román dle skutečných událostí

V žilách jim kolovala česká krev, staly se manželkami význačných panovníků a po jejich boku vstoupily do dějin. Byly však šťastné? Vzpomínaly na domov, nebo rychle splynuly s jiným prostředím? Začtěte se do osudů dánské královny Dagmar, dcery Přemysla Otakara I., tří dcer Karla IV., uherské královny Kateřiny, dcery Jiřího z Poděbrad a dalších slavných českých princezen.

Nejvýznamnější dílo předního sovětského disidenta žijícího v současnosti ve Velké Británii. Formálně je kniha zarámována vzpomínkou na autorovo neočekávané propuštění v prosinci 1976 a výměnu za vězněného lídra chilských komunistů Luise Corvallána, což vyvolalo celosvětovou senzaci. Postupně se vrací ke vzpomínkám na dětství, život v poválečné Moskvě, zapojení do protestů, samizdatu zatčení, psychiatrická vyšetření a „léčení“, procesy a věznění. Kniha poutavým způsobem přibližuje realitu sovětského disentu, tak odlišnou od té české, například používáním „trestající psychiatrie“, nástroje, který při posledním rozsudku postihl i Bukovského, a který jsme v našich podmínkách prakticky neznali.

V žáru erotiky navazuje na autorovu čtenářsky velmi úspěšnou knihu Sexualita bez tabu. Autor opět přichází s výsledky zkoumání lidského chování v sexuální sféře. Klade si v nadpisech kapitol otázky o sexuální přitažlivosti a žádosti pohlaví, nadřazenosti jednoho nad druhým, o tom, jak zvýšit nebo umrtvit sexuální přitažlivost, jak projevit něhu, jak poznat v lásce otroctví, jak zachovat v manželství erotickou přitažlivost. Kubík o těchto tématech píše otevřeně a kontroverzně, vždy však poutavě. Fotografický doprovod.

Svazek shrnuje dosud knižně nepublikované studie a články Jana Tesaře věnované nacistické okupaci a úsilí české kultury o „nalezení nového národního vědomí“ tváří v tvář tehdejšímu smrtelnému ohrožení. Stati částečně uveřejněné v letech 1968 a 1969 byly psány se zřetelnou snahou orientovat národní společenství na nové osudové křižovatce.

Životný príbeh zlatomoravskej Cinky, ktorá podobne ako jej predchodkyňa Cinka-Panna z Gemera, udivovala svet najmä svojou nádhernou hrou na husliach a cimbale. V plastickom obraze sú vyjadrené nielen zvláštny spôsob života kočujúcich, ale aj viacero ich tajuplných zvykov.

Dielo formou memoárov približuje okamihy vlastného rodinného zázemia i profesionálneho pôsobenia. Zachytáva celý rad svedectiev z prvej ruky i zasvätených pohľadov do zákulisia literatúry, filmu, politiky, kultúry a umeleckej diplomacie.

Na takové svědectví jsme čekali celých 23 let. "Nenápadní" estébáci na chodníku před Dubčekovou vilou. "Nenápadní" estébáci na ostrůvku tramvaje."Nenápadní" estébáci všude, kam se Dubček podíval. Hodinu po hodině, den po dni - celá dvě desetiletí. Stohy popsaných hlášení: S kým se potkal? Koho cestou do práce pozdravil? Jakým směrem se ohlédl? Obludná nesmyslnost se před námi otevírá skrze všední, šedivé, zdánlivě banální obrazy. Vystupuje ze stínu zapomnění, dostává se nám pod kůži. Ale co je nejdůležitější: díky autorově upřímné otevřené a důkladné výpovědi budeme o systému fungování komunistické StB vědět víc. Studií o praxi StB byla napsána řada. Vzpomínky mnohých z těch, kterým StB vážně zasáhla do života, také známe. Toto je však první otevřený pohled do zákulisí, techniky i psychologie StB zevnitř. Díky upřímné výpovědi sledovače Státní bezpečnosti (a někdy i díky kouzlu nechtěného) můžeme do myšlenkového světa StB nahlédnout "z druhé strany barikády". Na autora můžeme mít různé názory. Můžeme jím pohrdat, anebo můžeme ocenit, že našel odvahu všechno popsat a v samotném závěru se omluvit. Kdo něco takového dokázal? Kdo z nich?