Najnovšie - Odborná a náučná literatúra - ostatné strana 15 z 18

Přichází nová kniha o životě a kariéře Andreje Babiše. Dosud nejrozsáhlejší psaný dokument přichází také s popisem kontroverzí podnikatelské minulosti a současnosti známého oligarchy a politika, či objasněním jeho dlouholetého vztahu s politikou.

Prestížne ocenenie - Nobelová cena za literatúru za rok 2015 patrí bieloruskej spisovateľke a investigatívnej novinárke. Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci. Text je mozaikou desítek skutečných hlasů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon při rozhovorech s nejrůznějšími lidmi. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak zabíjeli a umírali pro jeho ideu, mluví o tajemstvích a hrůzách komunismu, o stalinském gulagu, válkách, Černobylu… Před čtenářem defilují rozmanité osudy a názory, z nichž postupně vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové knihy považují za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let. Byla to chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, po níž přišlo vystřízlivění. Kapitalismus si Rusové představovali jako jakýsi velký supermarket a najednou se ze dne na den probudili v zemi, která patřila do třetího světa a jíž přestali rozumět. Anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, bezostyšné loupení a zločinnost, ztrátu orientace, hospodářský pokles a korupci. Doba z druhé ruky je kniha, jež nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Čtenáře nutí zamyslit se, co je to Rusko a proč je neschopné rychlejší modernizace. Proč se obliba autokrata Putina pohybuje kolem 85 % a proč 70 % Rusů považuje Stalina za velkého muže. Je to kniha o tom, proč je velkoruský šovinismus nejen stále živý, ale, žel bohu, i stále militantnější. Mimořádná kniha, ověnčená řadou nejprestižnějších cen (ve Francii zvítězila v anketě časopisu Lire o Nejlepší knihu roku 2013 a získala Prix Médicis 2013, v Německu Mírovou cenu německých knihkupců 2013, předávanou na Frankfurtském veletrhu, autorka sama se již před tím stala laureátkou dalších významných cen v Německu, Švédsku, Polsku, Francii, Rusku a USA.

V roce 1979 vstoupila Rudá armáda do Afghánistánu a toto velmocenské dobrodružství se postupem doby proměnilo ve vleklou a nesmírně krutou, traumatizující válku, v níž zahynuly téměř dva milióny Afghánců a 25 000 sovětských vojáků. Zinkoví chlapci jsou třetí knihou laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové. Poprvé vyšla v roce 1989 a v tehdejším Sovětském svazu způsobila velké pozdvižení, vášnivé diskuse a dokonce i soudní proces. Znamenala však i předěl v autorčině životě i díle. Po dvou knihách s poměrně nekonfliktními tématy Velké vlastenecké války se zde Alexijevičová poprvé dostala do zásadního sporu s oficiální doktrínou i míněním velké části ruské společnosti. Sama o svých zážitcích z návštěvy Afghánistánu mluví jako o klíčovém zlomu ve svých úvahách o podstatě komunistického režimu a ve své nobelovské řeči tento okamžik popisuje takto: Musím přiznat, že jsem se nestala svobodnou ze dne na den. (…) Než jsem jela do Afghánistánu, věřila jsem v socialismus s lidskou tváří. Zpátky jsem se vrátila prostá všech iluzí. „Odpusť mi, otče,“ řekla jsem při našem setkání, „vychoval jsi mě ve víře v komunistické ideály, ale stačilo vidět, jak sotva odrostlí sovětští studenti (…) zabíjejí v cizí zemi lidi, jež neznají, a všechna tvá slova se obrátila v prach. Jsme vrazi, tati, chápeš?!“ Kniha Zinkoví chlapci není rozborem válečné situace, ani výčtem akcí se statistikou padlých. Je sestavena z rozhovorů se sovětskými vojáky přeživšími afghánskou válku a také s příbuznými těch, kteří se z ní vrátili v zinkových rakvích. A právě mozaika těchto útržků vzpomínek a úvah vydává svědectví o nesmyslnosti a hrůze celého tažení, o mravním rozvratu a naprosté devalvaci lidského života, jež přineslo. Má neobyčejnou dokumentární sílu a je velmi aktuální navzdory osmadvaceti rokům, které uplynuly od jejího vydání i od ukončení afghánské agrese.

E. R. Curtiovi (1886-1956) se touto knihou podařilo napsat jedno ze stěžejních děl evropské literární vědy 20. století. Vzápětí po vydání byla přeložena do všech velkých evropských jazyků. Dokládá, že základem prakticky každé národní evropské literatury je společná latinská tradice. Před čtenářem defilují dvě tisíciletí evropských literárních dějin se všemi svými velkými jmény, od Homéra přes sv. Jeronýma k Dantovi, Shakespearovi či Goethovi. Východiskem výkladu je dokonalá filologická analýza textů. Jsou zde zpracovány všechny klíčové problémy literárních dějin, a to ve fascinujícím materiálovém záběru. Mezi nejzajímavější partie knihy patří rozbor literární "topiky", návratných obrazů, neustále se vynořujících z kolektivního podvědomí (tyto partie jsou inspirovány zejména dílem C. G. Junga). Vedle zájemců o literární dějiny má kniha svou popularitu i mezi klasickými filology, kunsthistoriky, historiky, filosofy, teology, sociology, psychology atd.

Mnohé současné biografie historických osobností z pera jinak vynikajících dějepisců jako by postrádaly zakončení – smrt či pohřeb jsou v nich pojednány jen velmi stručně až povrchně, jako by snad k životu té které postavy (či k životu obecně) ani nepatřily. Ano, separace smrti od (každodenního) života je ostatně pro dnešní dobu typická – avšak v rámci celých lidských dějin unikátní. Ještě v devatenáctém století totiž každý poctivý životopisec podrobně popisoval smrt svého protagonisty a jeho pohřeb, aby tak mj. zhodnotil, jestli mu byla dopřána klidná či dramatická smrt a zda mu poté společnost vzdala dostatečný hold. Domníváme se, že nezájem o tato témata dnes vede k zapomínání na hroby pozoruhodných osobností; historické náhrobky jsou neudržované, hřbitovní správy nemají dostatek financí či vůle uchovávat památku na zemřelé, významné hrobky se bortí, s ostatky se nakládá bez piety. Ti, kteří nedosáhli všeobecného věhlasu a slávy, a přesto pomáhali budovat náš stát a milovali náš národ, jako by se v mysli společnosti vypařili z povrchu zemského… Autorka si tedy dala za cíl tento deficit alespoň částečně vynahradit připomínkou toho, jak skončily životy čtyřiceti významných postav napříč českými dějinami a jak dramatické osudy čekaly jejich ostatky. Jednotlivé osobnosti jsou řazeny chronologicky podle data úmrtí a kritérium spočívalo ve skutečnosti, že jsou pohřbeny na našem území. Defilují tak před námi pozoruhodné příběhy z posmrtného „života“ svatých, panovníků, šlechticů, umělců, vědců a politiků. Někde jako bychom i dnes mohli nahlédnout smrti do tváře (třeba v případě Františka barona Trencka), jindy pomyslně stojíme nad velmi poškozenými ostatky „krále železného a zlatého“ Přemysla Otakara II., jež nechal prozíravě označit možná sám Václav II., pak zase můžeme želet jezuitského nevděku, který nás chtěl připravit o náhrobek Viléma z Rožmberka, nebo se dozvídáme, jaké pozdvižení vyvolal v Čechách nezvyklý pohřeb Vojty Náprstka… Náhrobky a pomníky těch, kteří se zapsali do českých dějin, by zejména dnes měly být častým cílem historických nadšenců i badatelů. Nechť je jim tato kniha inspirací a poučením.

Tri neuveriteľné skutočné príbehy, ktoré osud spojil do jedného! Keď Slovenka Priska, Poľka Rachel a Češka Anka prešli v roku 1944 cez nechválne známu bránu najväčšieho nacistického koncentračného tábora Auschwitz II. - Birkenau, ukrývali tajomstvo - všetky boli v druhom stave. Osamelé a vydesené sa v kútiku duše rozhodli, že si nenechajú vziať to jediné, čo im ostalo - svoj život a život svojich nenarodených detí. Tri bábätká sa narodili s odstupom niekoľkých týždňov a za nepredstaviteľne krutých okolností. Všetkým trom ženám sa nejakým spôsobom podarilo prežiť neľudské podmienky v nemeckom pracovnom tábore. A napriek nepriazni osudu prežili aj ich novorodeniatka. O sedemdesiat rokov neskôr sa títo súrodenci spriaznení osudom po prvý raz stretli, aby vyrozprávali pozoruhodné príbehy svojich matiek, ktoré sa vzopreli smrti, aby im dali život. Každý z nich sa narodil, aby prežil.

V listopadu 2015 uplyne od události, které se říká Bitva na Bílé hoře, tři sta devadesát pět let. Mnoho o ní víme už ze školních lavic, ale pouze okrajově, i když přece. Tato kniha se daleko šířeji zabývá prakticky vším, co předcházelo této jinak z vojenského hlediska nepříliš významné šarvátce, co se seběhlo kolem ní a co ji následovalo. Líčí tedy celý zajímavý a napohled až snad romantický úsek českých a evropských dějin mezi první polovinou 16. a počátkem 17. století – v dobových konsekvencích a často s uvedením souvisejících podrobností, záhadných zvratů a významných informací, které zpravidla nejsou všechny běžnému čtenáři známy. Zabývá se tedy teorií, praxí a vývojem renesančního umění války, také ovšem celou galerií císařů a králů i jejich dvorů, kamarily a panstva obou stran a vysvětluje pravou podstatu jejich konfliktů. Tedy to, proč se navzájem znepřátelili a co všechno za tím doopravdy bylo, popisuje postupnou cestu jich všech až k první velké válce evropských dějin a zároveň osvětluje osudovou neodvratnost této katastrofy. Velká část lidí, ale i některých odborníků se nedovede oprostit od obvykle účelové oficiální prezentace této bitvy, jak je jim předkládána po celé generace. Čtenáři budou žasnout nad skutečnou hloubkou jistých omylů. Název knihy OPRAVDU TEMNÁ BÍLÁ HORA? je otázkou právem. Konkrétní odpověď na ni se však nabízí populární, čtivou, ale důvěryhodnou formou na jejích stránkách.

Kniha popisuje přípravu děkabristů k převratu a jejich střet s panujícím despotismem. V roce 1825 se odehrála typická ruská tragédie s napínavými peripetiemi, proloženými krutostí i fraškovitými prvky, které onu tragičnost ještě umocňují. Autor prokázal, že právě tuto sytost dějinné epizody dovede takřka literárně zachytit, aniž by slevil z odborné úrovně zkušeného historika.

Stanislav Struhar se narodil v roce 1964 v Gottwaldově, dnešním Zlíně. V roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska, jejich syn je mohl následovat až po pádu železné opony. Usadil se ve Vídni, přijal rakouské státní občanství a němčina se stala jeho literárním jazykem. V románech a povídkách se mimo jiné zabývá životem cizinců v nové společnosti a zařadil se do nepočetné, ale o to zajímavější rodiny německy píšících spisovatelů českého původu. Ve svém novém románu, lyricky laděném v malebném prostředí Itálie, Monaka a Francie, vypráví podmanivý příběh mladé ženy z jedné ligurské horské vesnice, kterou zastihne podobný osud jako kdysi její matku, pocházející z Rakouska.

Doc. MUDr. Otakar Bleha, DrSc. patří k nejvýznamnějším českým endokrinologům. Celý svůj profesní život strávil na 3. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde dlouho působil ve funkci zástupce přednosty kliniky. Stejně jako svou lékařskou profesi miloval cestování. Během svých četných pracovních i soukromých cest navštívil řadu zemí. V knize Endokrinolog vzpomíná líčí s nadhledem a humorem své zážitky z dětství i dospívání, popisuje celou svoji lékařskou kariéru, ale především se zaměřuje na vzpomínky z cest. Zcela zásadní místo zaujímá popis cesty námořní lodí, na níž několik měsíců působil jako lékař. Řadu dobrodružných výprav absolvoval i se svou ženou Bohunkou, rovněž lékařkou, a dvěma dcerami. Autor se nevyhýbá ryze osobním vzpomínkám, ale komentuje i aktuální politické a společenské dění, jeho paměti tak získávají širší historickou hodnotu.

Stavajúc do protikladu východ a západ, Barbie a Buchenwald, Ouředníkov prúd historického vedomia komprimuje sto rokov dejín do približne rovnakého počtu strán. S predstieranou naivitou dokáže vyvolať hnev, smútok, ale aj smiech. Patrik Ouředník predstavuje dvadsiate storočie so všetkými jeho protirečeniami a veľkými ilúziami. Ukazuje, že nič sa nedá zredukovať do jediného, pravdivého hľadiska, mieša historické fakty s nezvyčajnými postrehmi, pričom zdôrazňuje hrôzu a absurditu dvadsiateho storočia. Europeana, ktorej dramatizáciu nedávno uviedlo aj Slovenské komorné divadlo Martin, bola v ankete Lidových novín vyhlásená za knihu roka, vyšla vo viac ako dvadsiatich jazykoch, čím sa stala najprekladanejšou českou knihou od novembrovej revolúcie.

V roce 2007 vytvořil jednadvacetiletý David Karp jednoduchý blogovací systém a nazval ho Tumblr. Prostě ho to tak napadlo. O pět let později se Tumblr stal jednou z deseti nejnavštěvovanějších webových stránek na světě, využívalo ho 170 milionů lidí. V roce 2013 ho koupila obří firma Yahoo za víc než miliardu dolarů. Mladík, který ani nedokončil střední školu, z toho získal v přepočtu asi 5,2 miliardy korun. A zdaleka není jediný, komu se něco podobného podařilo. Ve světové technologické metropoli Silicon Valley vyrostla nová generace miliardářů, kteří se od svých předchůdců v mnohém liší. Jsou nezvykle mladí a dobývají svět neuvěřitelnou rychlostí. Nečekají, až získají nějaké zkušenosti, a také nepotřebují velký počáteční kapitál. Mnozí z nich ještě nevychodili školu, už teď jim ale patří nejatraktivnější firmy na světě. A k tomu všemu jim často stačil jediný nápad. Něco podobného historie podnikání nepamatuje – firma nemusí sama o sobě generovat žádný zisk, přesto má pohádkovou hodnotu. Redaktoři americké verze časopisu Forbes v čele s Randallem Lanem se rozhodli zmapovat svět mladých technologických magnátů dopodrobna. Měli k nim lepší přístup než většina běžných novinářů – Forbes se příběhům z podnikatelského prostředí věnuje dlouhodobě. Díky tomu teď mají čtenáři z celého světa možnost zjistit, jak svůj úspěch vidí sami protagonisté těchto příběhů. Co jsou zač lidé, kteří si první miliardu vydělali už v době, kdy se jiní teprve učí chovat dospěle? Jak se jim to vlastně povedlo? Naše kniha nabízí šestnáct samostatných portrétů, díky nimž můžete nahlédnout za oponu firem jako Spotify, Airbnb, Tumblr či Twitter.

Možná už nebudeme žít ve světě, kde je vše jasné… Stane se finanční krize a nejistota posledních let pouhou epizodou, anebo si vážně musíme zvyknout na to, že už nic nebude tak snadné jako dřív? Ekonom Tomáš Sedláček si s publicistou Romanem Chlupatým k debatě na toto téma přizval amerického anarchistu Davida Graebera, jednoho z vůdců světového hnutí Occupy, ale též uznávaného antropologa a autora světového bestselleru Dluh: prvních 5000 let. (R)EVOLUČNÍ EKONOMIE: O SYSTÉMU A LIDECH je střetem dvou pohledů na životaschopnost systému, ve kterém žijeme. Férově vedená diskuze reflektuje stále častěji kladenou otázku: Je možné současný dům jen poopravit, anebo je lepší (či nevyhnutelné) ho strhnout a postavit nový o kus dál?

Šarlák nás zavádí do jihočeského Písku 80. a 90. let minulého století. Manova autobiografická kniha ukazuje jeho odvrácenou tvář – všední a syrové žití v bezútěšné době, kde jakýkoli cíl jako by byl předem odsouzen k nedosažitelnosti a vše kolem plulo v podivném bezčasí. Autor popisuje svých dvanáct zaměstnání, která vystřídal v průběhu dvánácti let, a jedinečně vykresluje génia míst v atmosféře doby.

Autobiografické vyprávění Václava Fryše může být pro dnešního čtenáře zajímavé hned v několika ohledech. Prosté vzpomínky rodáka z Hvozdce na Komárovsku jsou, řečeno s velkým česko-slovenským filozofem a politologem Milanem Šimečkou, typickým dokladem toho, že se „malé dějiny“, vcelku nevýjimečný životní příběh technického pracovníka Buzuluku Komárov, vždy v určitých bodech prolínají s „dějinami velkými“. A právě v těchto průnicích se nám, jakoby pomocí lupy, může podařit lépe pochopit historii regionu, našeho státu i Evropy minulého století. Dalším aspektem hodným pozornosti je samotný Fryšův životní příběh. Osud ho prohnal totálním nasazením i protibanderovským tažením za čepičkiády a posléze dospěl do zdánlivé tišiny každodenní práce v továrně. V důchodu se dočkal změny politických poměrů a mohl navštívit i místa v Německu, kde prožil část svého mládí. Podbrdské patrioty pak bude určitě zajímat celá řada zážitků z Hvozdce, Komárova, Hořovic a Berouna, doplněná množstvím dobových fotografií. Jak bylo řečeno, jde o celkem všední příběh lidského života, zajímavě však nasvícený autorovými svéráznými životními a politickými názory a jeho neústupnou, instinktivní snahou zůstat rovným a čestným člověkem, jak ho to učili jeho rodiče a blízcí.

Ilona Švihlíková uvažuje o soudobé globální krizové kapitalistické realitě jako o skutečně přelomové době, kdy se nebývale vyhrocují nerovnoměrnosti, asymetrie i nespravedlnosti. Autorka pokračuje v kritickém náhledu překonávajícím omezené mantinely mainstreamové ekonomické i politické vědy, a to s využitím systémového přístupu a teorie chaosu. Mnohostranné vlivy globalizace na krize (nejen) ekonomické mapovala její úspěšná publikace Globalizace & krize. Kniha Přelom předkládá další argumenty i náměty k přemýšlení ohledně podstaty a fungování systému neoliberálního kapitalismu a jeho zostřujících se globálních rozporů. Bude pokračovat naplňování „Černého scénáře“, nebo se vývoj obrátí směrem k vizi „Velké transformace“? Kniha čtivá, fundovaná, přemýšlivá, potřebná, ale i provokativní. doc. Ing. Pavel Sirůček, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze a Centrum strategických a teoretických studií

Publikace se zabývá historií šumavské hranice v letech 1948–1949 a je rozdělena do dvou částí stejného rozsahu. V první z nich jsou zaznamenány příběhy několika známých osobností, jež zde hranice úspěšně překročily (Ferdinand Peroutka, Eliška Hašková Coolidge…), dále zde autor líčí přestřelky mezi emigranty a strážci hranic a zabité z obou táborů. Druhá část, nazvaná Studená hodina, je věnována tzv. vimperskému případu, tj. soudu s civilisty a esenbáky z června 1949, kteří pomáhali uprchlíkům hlavně v okolí Kvildy. Je zde vyvrácen falešný mýtus kolem filmu Král Šumavy – ve skutečnosti opak byl pravdou, protože celá zdejší stanice SNB s uprchlíky spolupracovala. V naprosté většině případů byly použity dosud nepublikované archivní materiály.

Soubor třiatřiceti čtenářských životopisů lidí, kteří se sice nenacházejí v centru mediální pozornosti, ale o to více se podílejí na utváření knižní kultury v naší zemi. Editorovi se podařilo shromáždit mezi lety 2010 až 2013 pestrý vzorek lidí zabývajících se profesně knihami a nyní přináší jejich osobité vzpomínky a zajímavé osudy, nejen čtenářské, ale také profesní… ba i osobní. Najdeme tu spisovatele (S. Monyová, J. H. Krchovský, A. Bajaja), nakladatele (F. Tomáš, J. Říha), překladatele (H. Stachová, J. Pelán), editory (M. Machovec, M. Jareš), knihkupce (P. Bouda, J. Kanzelsberger), ale i propagátory knihy a čtení (E. Katrušáková, J. Císař), literární kritiky a vědce (P. Voit, J. Med), knihovníky (L. Kurka, T. Řehák) atd. Knihu můžeme rovněž vnímat jako portrét doby — minulé i současné: nejstarší vzpomínky sahají ještě do časů první republiky, nejnovější k době zaznamenání rozhovorů. Jednotlivá vyprávění například přibližují, jak fungovala nakladatelství (Odeon — J. Pelán), z jakých pohnutek se zrodila Noc s Andersenem (H. Hanáčková) nebo proč vznikla distribuční síť Kosmas (J. Žák). Martin Machovec popisuje fungování undergroundu, Dana Kalinová pak začátky veletrhu Svět knihy. Kromě toho jsou v publikaci zachyceny také proměny jednotlivých profesí kolem knihy, včetně jejich společenského postavení. Tituly, na něž jednotliví narátoři vzpomínají jako na určující a formativní knihy svého života, se v bludišti literární produkce mohou i dnes stát dobrými čtenářskými tipy pro širokou veřejnost. Poslední část životopisů je věnována pohledu na časy příští — tomu, co se s knihou a čtením stane za jednu až dvě generace. Jiří Trávníček (ed.): (nar. 1960) je literární vědec, literární kritik, vysokoškolský učitel. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, externě učí na FF MU. Zabývá se moderní českou a středoevropskou literaturou, interpretací a hermeneutikou, čtenářskou kulturou, je činný i jako editor (dílo J. Zábrany, I. Blatného, I. Jelínka, Slovník teorie literatury a kultury, antologie textů ke kultuře a geopolitice střední Evropy V kleštích dějin ad.). Je autorem publikací Poezie poslední možnosti (1996), Na tvrdém loži z psího vína (1998, společně se Z. Kožmínem), Příběh je mrtev? Schizmata a dilemata moderní prózy (2003), Vyprávěj mi něco… Jak si děti osvojují příběhy (2007), Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (2008), Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2011), Knihy kupovati. Dějiny knižního trhu v českých zemích (2014, spolu se Z. Šimečkem); též spoluautor dvou knižních rozhovorů (s A. Goldflamem a D. Šlosarem). V roce 2013 vydal publikaci čtenářských životopisů lidí zabývajících se profesně knihami (Knihy a jejich lidé). Jeho texty byly publikovány v Bulharsku, Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku, na Slovensku, v USA, Velké Británii aj. Ženatý, otec dvou dcer.

Studie přibližuje ohlasy české meziválečné politické scény na nástup Adolfa Hitlera k moci a jeho první kroky v úřadě; zahrnuje období od ledna 1933 do srpna 1934. Nabízí mimořádně zajímavé srovnání odlišného hodnocení tohoto zlomového historického milníku jednotlivými českými politickými stranami a jeho odraz v prvorepublikovém denním tisku.