Najnovšie - Odborná a náučná literatúra - ostatné strana 11 z 18

Following their engaging study Homelessness among Young People in Prague, the authors of this book turn their attention to an older population facing the same issue, a very different situation since these older adults grew up under a communist regime where an obligation to work was enshrined in law and living on the street could result in a prison sentence. Based on three years of research, this book provides a slew of data-based statistical insights, analyzing the efficacy of relief provided by both the state and nonprofit organizations, detailing how the clients of such organizations rate their services, to what extent they accept assistance, and whether they believe it has helped them. More importantly, it features extensive interviews with real people, making it the first Czech book on this issue to present homelessness from the perspective of those who live with it every day.

Digitálním médiím dnes věnujeme víc času než spánku. To, na co jsme dřív používali rozum, za nás obstarávají počítače, chytré telefony, organizéry, navigace. Jak neztratit kontrolu? Zkušený terapeut a lektor poskládal vědecká data, poznatky z psychologie a osobní zkušenosti. V knize tak nabízí jedinečné know-how i konkrétní nástroje k pochopení a zvládnutí digitální závislosti. Nabíječku nepotřebujete.

Systém, v němž žijeme, rozhodně není pevný jako skála. Naopak. Stačí několik zdánlivě nepatrných událostí, které mohou uvést do pohybu běh věcí tak, že ze dne na den nastane situace, jež je pro většinu lidí nepředstavitelná. Výčet potenciálních krizových možností je obsáhlý – neznámý virus, blackout, ekonomický kolaps, katastrofální sucho, válka… Každá tato událost může dočasně či natrvalo změnit svět, ve kterém žijeme. A co dál, co budeme dělat POTOM? Jak přežijeme, když v zásuvkách nepůjde elektrický proud, jak nasytíme sebe a své děti v případě rozpadu fungujícího ekonomického systému? Štěstí přeje připraveným, a právě tato kniha poskytuje rozsáhlý soubor informací a rad, jak se na možné budoucí scénáře připravit. Z obsahu knihy: Psychická příprava a nácvik dovedností Vyhodnocení situace, první kroky Přežití v obydlených místech Přežití na neobydlených místech Farmaření Vzduch, voda, potraviny Zdraví Materiální vybavení Obydlí Doprava Energie

Az amerikai pszichológus illetve pszichiáter szerzők a saját klinikájukon megfordult több ezer pácienssel folytatott terápiás tapasztalataik felhasználásával mutatják be azokat a kóros kapcsolati mintákat, melyeket összefoglalóan kodependenciának neveznek. A társfüggőség okai között említik és elemzik a kielégítetlen érzelmi szükségleteket, az elveszett gyermekkor jelenségét és a diszfunkcionális családok helyrehozására irányuló belső kényszert. Számba veszik azokat a tényezőket, melyek a társfüggő párokat nem engedik kiszakadni a szenvedés körforgásából: a függés hólabda-hatását, a tagadást és a dühöt. S az olvasó ahhoz is segítséget kap, hogy saját kapcsolataira rátekintve átgondolja a rosszul működő minták hatásait, s a problémákat fenntartó tényezőket megfékezhesse. A könyv 2017-ben új külsővel kerül ismét az olvasók kezébe.

Kniha o tom, ako by vyzerala volebná kampaň, keby mala jedna politická strana k dispozícii všetky dáta o digitálnych stopách všetkých ľudí v jednej malej krajine, ako je napríklad Slovensko. A o tom, čo by nasledovalo potom.

Kniha vychází ze tří statistických výzkumů čtenářů a čtení, které v letech 2007, 2010 a 2013 zorganizovaly Ústav pro českou literaturu Akademie věd české republiky a Národní knihovna. Nejdříve jsou představeny základní údaje o České republice (demografie, kultura, vzdělání, ekonomika atd.), následují údaje z jednotlivých výzkumů. Ty se týkají čtení, digitálního čtení, toho, jak navštěvujeme veřejné knihovny, kolik knih si v průměru za rok kupujeme a jaký je náš vztah k jednotlivým médiím. Tuto kvantitativní část doplňují údaje části kvalitativní – volné výroky respondentů na téma čtení a knižního trhu. Publikaci uzavírá několik srovnání české čtenářské populace se situací v jiných zemích. – Vychází ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd české republiky.

Média dnes doslova hýbou společností. Víte, jak se v nich orientovat? Kdo vlastní české sdělovací prostředky a jak se to odráží v jejich obsahu? Tušíte, co se odehrává v novinářském světě a kdo, jak a proč pro vás zprávy tvoří? Světem českých novinářů vás s lehkostí a profesionálním vhledem provede redakce platformy HlídacíPes.org organizované Ústavem pro nezávislou žurnalistiku. Nahlédnete pod prsty médií investigativních i bulvárních, tištěných i elektronických, televizních i novinových. A řeč přijde i na nejdůležitější kauzy s nimi spojené.

Pavel Maurer, přezdívaný také Český Michelin, je výraznou osobností české gastronomické scény. Ovšem ne v roli kuchaře. O jídle přemýšlí, píše, čte, ochutnává ho a hodnotí. Krátké glosy, původně odvysílané na vlnách Českého rozhlasu, jsou rozděleny do kapitol, které vám poodhalí náhled barda českého kulinářského světa na nejrůznější témata zahrnující kulturu restaurací, jídelní zvyky a rituály, nebo třeba specifika české i zahraniční kuchyně.

Příběh známého hitmakera o tom, jak se porval s osudem  Měl jsem 130kg. Spolužáci na mě plivali. Nikdo nevěřil, že budu zpívat. Neposlouchal jsem je. Věřil jsem. A dokázal to! Tohle není příběh kluka, který shodil 60 kilo a stal se hvězdou. Byl by omyl myslet si, že jediný, co vám tahle knížka má předat, je návod k vypořádání se s tím, že jste nepopulární středoškolská nula. Je biblí všech, kteří se nenarodili se stříbrnou lžící v puse, návod k přežití v džungli osobních pádů a nadějí pro ty, co se trápí.

Odjet jako chirurg na misi s Lékaři bez hranic neznamená jen vracet vyhřezlá střeva zpátky do břicha. I přes každodenní hřmění střelby, všudypřítomnou hrozbu cholery, operace těžce postřelených dětí a nedostatek spánku se Tomáš Šebek na své jemenské misi snaží pozorovat běžný život, který se skrývá pod tímto válečným závojem. Jak se žije muslimským lékařkám? Jaké lidské příběhy se ukrývají za tvářemi pacientů a co o nás prozrazují naše jména? To vše popisuje Tomáš Šebek ve své nejnovější knize z místa současné největší humanitární katastrofy na světě, ale zároveň mu nechybí smysl pro humor a nadsázku.

„Takový pilný a šikovný, jak se vám to stalo?“ Syndrom vyhoření dokazuje, že pracovitost není jen ctnost. Práci na 150 % nikdo neocení. Moderátor Aleš Cibulka, mezzosopranistka Dagmar Pecková a sportovní reprezentantka Olga Šípková otevřeně přiznávají, jak je maximální nasazení přivedlo do pekel. Téma po odborné stránce zpracovali MUDr. Radkin Honzák a publicistka Agáta Pilátová. Poučte se z chyb druhých – pokud chcete hořet, a ne vyhasnout.

Čtyřicet podivuhodných památek, které stvořila lidská ruka Angkor Vat, palác Potála, sochy moai, Velká čínská zeď a více než tři desítky dalších památek, které nám zanechaly předchozí generace. Většinou se jedná o monumentální památníky, které se staly věčnou připomínkou nejen lidské geniality a dovednosti, ale také marnivosti svých budovatelů. Jsou rozeseté po všech kontinentech naší planety, a není tudíž v možnostech většiny z nás všechny vidět na vlastní oči. Jejich krásu a kouzlo můžeme obdivovat alespoň prostřednictvím této knihy.

Přestože je období druhé světové války nesmazatelně zatíženo katastrofou šoa, podařilo se neprávem opomíjenému česko-izraelskému spisovateli Otu B. Krausovi (1921 Praha – 2000 Netanja) napsat román, v němž tyto události pro hlavního hrdinu, dospívajícího židovského mladíka Štěpána, představují spíše jen historický kontext. Hrůzy holokaustu, jimiž si Kraus i jeho pozdější žena Dita, „osvětimská knihovnice“, prošli, zůstávají jen jako stín dokreslující tíživou atmosféru doby, v níž Štěpán dospívá. Krausův román je citlivou a sugestivní výpovědí o mladém muži, jehož hledání prvních lásek, vlastní české židovské identity, ale i vztahu k práci, rodičům a určujícím ideologiím 20. století (marxismus, sionismus) je ortenovsky bolestné i krásné zároveň. Štěpán je pro svůj původ vyloučen z gymnázia, posléze před okupací prchne do sovětského Ruska, kde ovšem rychle ze sociálně utopických snů i nepřekročitelné bariéry mezi domácím a cizím vystřízliví. Vrací se do protektorátu, kde jej mezitím postupující represe přivedou k práci na statku v severních Čechách. Zemědělství se objevuje jako motiv téměř ruralisticko-sionistický (Palestina), líčení je ovšem velmi atraktivní a tajemné: na statku sehrávají hlavní roli Němci i čarodějnice – obraz erotického napětí, které si ničím nezadá s žítkovskými bohyněmi, jež český čtenář objeví až několik desetiletí po napsání Cesty pouští. Celý román-metafora ve své kombinaci důvěrného líčení „velkých dějin“ a „individuálních osudů“ připomene vrcholná díla Ferdinanda Peroutky (Oblak a valčík) či Egona Hostovského, po jejichž bok se v překladu z anglického originálu suverénně řadí. Čeští čtenáři již znají prvotinu Oty B. Krause, svědeckou prózu Země bez Boha (1948 a 1992), i několik dalších textů, naposled vyšly prózy Obchodník se sny a jiné galilejské povídky (Sefer 2009), knihu Můj bratr dým připomněl Antonio Iturbe ve svém románu Osvětimská knihovnice (Akropolis 2013). Román Cesta pouští vznikal v osmdesátých letech a autor jej považoval za nejdůležitější ze svých děl. Jak sám řekl – „je psán vlastní krví“. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Poúnorový Svaz československých spisovatelů (SČSS), nahrazující zrušené organizace typu Syndikát českých spisovatelů, Kruh moravských spisovatelů či Spolek slovenských spisovateľov, byl ustaven na svém prvním sjezdu v březnu 1949. Nejvyšším orgánem Svazu byl sjezd, který se měl konat každé tři roky, avšak nikdy za dobu existence SČSS nebylo toto usnesení naplněno. Zejména v důsledku politických událostí první poloviny 50. let bylo konání II. sjezdu několikrát odloženo; uskutečnil se až na jaře 1956, tedy po klíčovém XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, na němž došlo k vyslovení některých kritických reflexí nedávné sovětské minulosti, mírnému poukázání na několik projevů kultu osobnosti, který byl ztotožňován s J. V. Stalinem, a alespoň částečnému uvolnění i v kulturním životě. Na rozdíl od prvního sjezdu SČSS i sjezdů následujících (III. v roce 1963 i legendární IV. v roce 1967, který bývá označován za počátek tzv. pražského jara) se ale protokoly z tohoto spisovatelského setkání dosud nedočkaly souborného knižního vydání. Edice literárního historika Michala Bauera tak poprvé zpřístupňuje všechny referáty (i nepřednesené) a diskusní vystoupení na tomto sjezdu. Východiskem pro ni se staly především stenografické záznamy uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Ty editor konfrontuje s přetisky v dobových periodikách (zejména v Literárních novinách), s interními sjezdovými brožurkami, jež obsahují hlavní referáty, a s dochovanými záznamy v archivu někdejšího Československého rozhlasu. Toto srovnání ukazuje, že v Literárních novinách byly otištěny výtahy, výňatky a cenzurované texty, takže ti literární historikové, kteří z nich vycházeli jako ze základního sjezdového zdroje/pramene, přistupovali k dějinám ve zkreslené podobě. Poprvé se tak ke čtenářům dostávají referáty a diskusní příspěvky v autentické podobě. Sjezd je spojován s pokusem spisovatelů o nalomení dogmatismu první poloviny 50. let, včetně vystoupení proti cenzuře a perzekuci některých spisovatelů: v tomto kontextu bývají obvykle připomínány zejména diskusní příspěvky Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta. Knihu doplňují dobové fotografie ze sjezdového jednání a fotodokumentace související se spisovatelským sjezdem, jmenný rejstřík a stať upozorňující na základní souvislosti sjezdových vystoupení. - Vychází za podpory GA ČR v rámci grantového projektu: Kodifikace a variace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století.

Brilantní autobiografické prózy, kterými do literatury šedesátých let vstupoval autor ani ne třicetiletý, vyplavují ze vzpomínek obrazy dětství, dospívání a prvních let dospělosti. Představují křehkého člověka hledajícího své místo ve světě, zmítaného vášněmi i pochybujícího o své schopnosti milovat. Sen o mém otci je autorovou prvotinou. Ústřední tragikomickou zápletku rozvíjí kolem dětského podvodu s žákovskou knížkou. Otce malého Karolka umučili v Terezíně a jeho matka se později podruhé provdala. Právě vztah k matce, dramatické střety s ní, útěky ze sevření její lásky a opětovné návraty jsou obsahem Karolova vyprávění. Navazující novela Sen o mně představuje trýznivou zpověď muže stojícího tváří v tvář nevěře. Snaha porozumět vztahu k vlastní ženě (podobně jako předtím vztahu k matce) je snahou porozumět tajemství života a smrti. Krutě otevřenou zpověď, kterou přináší druhá próza, vyvažuje první text, který díky dětskému pohledu a milosrdnému odstupu přináší s postavami pábitelů, „svůdců“ a hrdinů i půvabný humor. Prózy vycházejí po více než dvaceti letech ve třetím vydání s autorovým doslovem.

Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako „implicitní polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším literaturám Střední Evropy a také k československému filmu. Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek, šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na časový odstup. Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze.

Osvětim-Březinka – zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války. Španěl Antonio G. Iturbe (narozen 1967 v Zaragoze), kulturní publicista, jehož je Osvětimská knihovnice třetím rozsáhlejším románem, se nelehkého tématu zhostil tak, jak novinář umí nejlépe – poctivým studiem dostupných pramenů, v nichž paměti o téměř dvě generace starší přítelkyně Dity hrají klíčovou roli, a syrovou reportážní zkratkou, která bílá místa v autentických vzpomínkách i ve skoupé historické dokumentaci vyplňuje literární fikcí bez patosu a jen v míře nezbytně nutné. – V roce 2012 se tento titul objevil na předních místech nejčtenějších románů ve Španělsku a v současnosti se překládá do dalších světových jazyků. Práva byla prodána do devíti zemí.

Po skončení druhé světové války byl dirigent Václav Talich obviněn z kolaborace. Za inspirátora bývá označován ministr Zdeněk Nejedlý. Publikace si všímá korektních vztahů mezi nimi v meziválečném období. Talich byl členem sociálnědemokratické strany, k jeho přátelům náleželi lidé levicově orientovaní. Ke střetu zájmů obou mužů došlo v roce 1935, kdy Nejedlý marně prosazoval proti Talichově kandidatuře na post šéfa opery Národního divadla skladatele O. Jeremiáše. Za tzv. druhé republiky Nejedlý i Talich shodně hájili národní kulturní hodnoty. Autor podrobně mapuje dilemata, jimž byl Talich vystaven za okupace, nevyhýbá se problematickým skutkům, k nimž patřil projev v Obecním domě 12. července 1942, po atentátu na Heydricha, koriguje legendy provázející příběh Talichova zatčení v květnu 1945 a mapuje diskuse kolem „Talichova případu“. Na Talichovu obranu vystoupili spolupracovníci (I. Medek), ale i komunisté (E. F. Burian, V. Nezval, P. Kočí, později J. Taufer a L. Čivrný), pochopení vyjádřili i někteří Nejedlého žáci (K. B. Jirák, J. Hutter), zatímco jiní (M. Očadlík, A. J. Patzaková) jej napadali. Nejedlý i jiní politici (E. Beneš, J. Masaryk, A. Zápotocký) si zachovali od polemik odstup. Vyšetřování vycházelo z platné legislativy, vytvářející rámec pro tzv. národní očistu, a prokázalo, že Talich se ve dvou případech zachoval „nepřístojně“. Potrestán ale nebyl, neboť jednal pod nátlakem a s úmyslem prospět národu. Zjednodušené závěry, jež viděly vinu jen na Talichově straně nebo jej naopak představují jako nevinnou oběť komunistické zvůle, nepomohou při pochopení jednání Václava Talicha ve válečných letech. Každý příběh je třeba posuzovat individuálně, v historických souvislostech. Úcta k Talichovu umění neutrpí, připustíme-li, že za okupace přijal kompromisy, jež vyplynuly z nátlaku nacistů, vlastních pochybností či z únavy a přivyknutí na protektorátní život. Nejedlý neučinil nic pro pochopení chování Talicha a jiných známých osob za války. Jeho přísný pohled kontrastuje s nestatečností, již později projevil v době stalinských represí. – Publikace je doplněnou a rozšířenou verzí studie uveřejněné v roce 2009 v časopise Soudobé dějiny. Anglické vydání studie ve svém časopise chystá Dvorak Society v Londýně (překlad Karel Janovický). – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.

Psal se květen 1961, když americký prezident Kennedy vyhlásil za národní cíl příštího desetiletí přistání člověka na Měsíci. Šlo o zásadní rozhodnutí. Amerika za sebou v té době neměla žádný pilotovaný let na oběžnou dráhu, jen kratičký „skok“ Alana Sheparda. Bylo nicméně nutné reagovat na dosavadní úspěchy Sovětského svazu – vypuštění družice Sputnik a let Jurije Gagarina –, které již znepokojovaly americkou veřejnost, a za každou cenu obnovit americkou technickou i technologickou převahu. Let na Měsíc představoval zcela novou výzvu. Byl to cíl, který SSSR i USA stavěl na novou startovací čáru. Oba rivalové museli začít úplně od nuly. Vytvořit novou kosmickou loď, raketu, kosmodrom… a vůbec vymyslet, jak se na ten Měsíc vlastně dostat. Tak se zrodil program Apollo, plný překážek i nezdarů, ale i nezměrného úsilí a odhodlání překonávat hranice možného, na jehož konci stanul člověk na měsíčním povrchu. Dobytí Měsíce vám detailně představí tuto cestu. Strhující vyprávění provází přes 450 fotografií, které vám dají nahlédnout do zákulisí NASA a přenesou vás o půl století zpátky do největšího dobrodružství v lidských dějinách.