Najnovšie - Pre vysoké školy strana 13 z 30

Kniha se zabývá dosud spíše opomíjenou problematikou služebních cest do zahraničí v éře lidově demokratického a posléze socialistického Československa a přibližuje ji jak z hlediska zkušeností jednotlivců, tak z perspektivy kolektivních aktérů – státu, komunistické strany a dalších institucionálních hráčů. Kromě vhledu do širších politických, legislativních i administrativních souvislostí služebních výjezdů obsahuje tematické studie věnované jednotlivým skupinám zaměstnanců a zaměstnankyň, kteří ve sledovaném období do zahraničí cestovali, případně zde dlouhodobě působili. Studie zachycují výjezdy do zahraničí ve sférách dopravy, zahraničního obchodu, kultury, sportu i cesty zástupců armády či představitelů československých politických elit. Jsou doplněny konkrétními zkušenostmi mužů a žen, kteří v minulosti do zahraničí „za účelem služebním“ cestovali, v podobě editovaných rozhovorů. Nedílnou součástí publikace jsou dobové fotografie.

Cílem knihy je objasnit dosud neznámá nebo nedostatečně osvětlená fakta z každodenního života příslušníků lengyelské kultury, neolitických zemědělců, kteří přišli z Balkánu, přes Moravu se rozšířili až na území dnešního Rakouska a Polska a nahradili původní rané zemědělské populace střední Evropy – kultury s lineární (LnK) a vypíchanou keramikou (StK). Od raně neolitických kultur se odlišovali zejména využíváním mědi, sopečného skla a vyšším podílem lovu. Jak byla tato populace ovlivněna používáním kovu? Proč vzrostla její potřeba lovit? Jaký byl její zdravotní stav před migrací z dnešního Maďarska na Moravu, kde zažila nebývalý rozkvět, a jaké nemoci nejvíc sužovaly obyvatele lengyelských osad? V čem se lišil jejich životní styl od předchozích kultur s lineární a vypíchanou keramikou? Na tyto otázky se snaží odpovědět mezinárodní tým odborníků pod vedením Václava Smrčky a Olivéra Gábora.

Kniha se zabývá různými aspekty více než dvacetileté přítomnosti Sovětské armády v Československu v letech 1968 až 1991. Sleduje okolnosti jejího usazování v zemi, bezprostředně odvozené od invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, aktivní vměšování do politického vývoje v rané fázi takzvané normalizace i všestrannou podporu, kterou jí normalizační režim poskytoval. Všímá si odvrácené strany této podpory, kdy soustavné upřednostňování sovětských zájmů, leckdy na úkor místních obyvatel i životního prostředí, šlo ruku v ruce s rezignací československého státu na dodržování zákonnosti a výkon efektivní správy nad vlastním územím. Přibližuje často problematické soužití sovětských posádek a místních obyvatel, kteří za dané situace nenacházeli na centrální úrovni potřebnou záštitu. V tomto kontextu upozorňuje i na protichůdné logiky, které vzájemné soužití rámovaly: oficiální politiku družby na jedné straně a kontrarozvědnou ochranu sovětských vojenských objektů na straně druhé. Autorka zaznamenává stopy, které přítomnost Sovětské armády zanechala v kolektivní paměti, a věnuje se také okolnostem jejího odchodu ze země v letech 1990 a 1991, který započal bezprostředně se změnou politického režimu. Dlouhodobou přítomnost Sovětské armády představuje jako bytostně politickou a zpolitizovanou záležitost, jež byla od počátku předmětem mocenských sporů, posléze propagandy a cílené manipulace. Studie čerpá z rozsáhlé pramenné základny celostátní i lokální provenience.

Záměrem práce je poukázat na umělecky příznakové užití hláskové instrumentace v poezii Vladimíra Holana v období vymezeném juvenilními básněmi sbírky Blouznivý vějíř (1926) a sbírkou Na postupu (1943-48), kde autor opouští vázaný verš. V centru pozornosti stojí sémantický potenciál instrumentace, tj. seskupování hlásek v osamostatnělé útvary, jeden ze způsobů básnické aktualizace zvukové vrstvy jazyka. Cílem zkoumání bylo vyhledat v textech relevantní hlásková opakování, hláskově instrumentované plochy a konfigurace - v Holanově poezii obecně tyto postupy vytvářejí sémantický potenciál, jejž je nutno začlenit do úhrnného významového dění.

Na rozdíl od jiných antropologických studií zaměřujících se převážně na východoslovenské osady zvolil Jan Ort jako cíl svého terénního výzkumu obec s reputací „bezproblémového soužití“ mezi jazykově i etnicky heterogenními obyvateli. Kniha nabízí etnografickou kritiku této idylické představy a ukazuje, jak současný stav souvisí s historickou transformací, naturalizací symbolických a materiálních nerovností, hranic a hierarchií, ale zároveň i se způsoby jejich vyjednávání. Výsledkem je text plný zajímavých etnografických popisů a postřehů, které v úhrnu poskytují odpověď na jednu z hlavních otázek textu: Kdo je tu místní?

From the eighth floor of a tower block in Central Europe, Jan Zábrana surveyed the twentieth century. He had been exiled from his own life by Communism. His parents were imprisoned, their health broken, and he was not allowed to study languages in college. Refusing both to rebel outright or to cave in, he thought of himself as a dead man walking. “To all those who keep asking me to do things for them, I sometimes feel like saying: ‘But I’m dead. I died long ago. Why do you keep treating me as if I were one of the living?’” Yet during some of Europe’s most difficult years, he wrote The Lesser Histories, a collection of sixty-four sonnets that range through themes of age, sex, and political repression—a radiant testament to his times. The lines are emptied both of personal pathos and political stridency. Often Zábrana’s own voice segues into those of poets he had translated over the years, leaving only a bare shimmer of subjectivity—humorous, oblique, pained—with which to view his own works and days. The poems document a splendid and bitter isolation, and are immersed in the humor, hatreds, and loves of the everyday. Published in Czech in the ill-fated year of 1968, they subsequently fell into neglect. After the fall of Communism in 1989, Zábrana’s collected poems and selected diaries were published in Czech, and he was acclaimed as a major twentieth-century writer. Now, with this collection, he can begin to reach English-language readers for the first time.

The textbook consists of three sections. The first offers a general overview of factors important to the etiology of mental disorders, particularly the genetic, epigenetic, environmental, and microbiomatic elements. The next part examines over two dozen significant mental disorders and details specific factors in their etiology. Finally, suggestions are made for further research in and development of the field. While primarily intended for medical students studying in English, the textbook’s clear and straightforward presentation should make it useful to specialists in the fields of psychiatry and neuroscience, as well.

"So, as you see, I am familiar with the case. However, we can’t discuss it unless you learn more about some other court cases, so that you can compare your father’s trial with other, more baffling cases, and see it in the context of the madness that reigned at the time." In Ján Johanides riveting Slovak novel, you the reader are thrust in medias res, assuming the role of a silent partner in a one-sided conversation with someone you know nothing about. As the pages turn, you must grasp onto significant details to piece together who you are, who the narrator is, and why you have sought him out. As the story unfolds you come to learn that the old archivist, who can’t seem to stay on point, has both a tragic history and the keys to unlocking your family’s darkest secret. A secret that may or may not involve the Czechoslovak secret police, American and Soviet intelligence, Israeli politics, and a tire full of 90,000 dollars. Set after the fall of communism and the dissolution of Czechoslovakia, casual paranoia permeates the novel as it reveals how the madness of the Communist era has led to the instability of the present. Written in 1995, this haunting novel that evokes the spirit of John Le Carre and the style of Carlos Fuentes shines a searchlight on issues that plague post-Communist Europe today.

Učební text je určen studentům bakalářských a magisterských studijních programů akreditovaných na UK FTVS. Publikace reflektuje důležitost praxí pro budoucí učitele tělesné výchovy, trenéry ve sportu a odborníky na aplikované pohybové aktivity. Jednotlivé kapitoly obsahují podklady pro plnění pedagogických praxí ve školní tělesné výchově, odborných praxí ve sportu a odborných praxí pro osoby se specifickými potřebami a také formální parametry zápočtových požadavků. Autory jsou pedagogičtí pracovníci oddělení praxí z katedry pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu na UK FTVS. Tento nově vydávaný učební text plně nahrazuje publikaci Odborné a pedagogické praxe ve sportu a tělesné výchově od Pavla Tilingera a kol. z roku 2014.

Česko-slovenský dialog dvou vyučujících, které se zabývají filosofií, teologií a pedagogikou. Cílem rozpravy je vstoupit do živé školy myšlení, kterou založil český filosof Radim Palouš (1924–2015), a znovu se vracet k tématům, která otevíral ve svých dílech. Rozhovor se vydává na cestu hledání moudrosti nasloucháním slovům i Slovu, vnímáním a recepcí zkušenosti, skrze rozum i intuici, dialog i přijímání ve ztišení. Nahlíží do světa týkajícího se všech, kteří jsou žáky, studenty, vychovateli, učiteli, pedagogy – hledající, toužící i čelící nepochopení. Je pozváním k promýšlení lidského života s pokorou i s vědomím lidské odpovědnosti, v naději, že úsilí hledat dobro, pravdu a krásu souvisí s úlohou lidsky obstát.

Publikace přináší informace o pomoci, kterou nabízí sociálně-zdravotní systém v nepříznivé životní situaci způsobené nemocí nebo stářím. Rehabilitace tvoří most, který spojuje zdravotnictví se sociálním systémem. Pro každého pacienta představují sociální a pracovní rehabilitace důležitou část interprofesní komplexní rehabilitace, která mu umožňuje vrátit se co nejdříve k rodině a práci. Čtenáři jistě ocení aktuální informace z oblasti legislativy o prostředcích a cílech pracovní i sociální rehabilitace. Pacienti a jejich rodiny najdou v publikaci stručný návod i konkrétní příklady, jak postupovat při podání žádosti o dávky (invalidní důchod, příspěvek na péči apod).

Vývoj umělé inteligence (AI) směřuje k vytváření strojů, které zvládají stále větší díl kognitivních činností odkazujících k uvažování a rozhodování, které dosud spojujeme výhradně s člověkem. Tento vývoj může být ještě dlouhý, neměli bychom však nabývat dojmu, že cíle, ke kterým směřuje, jsou nedosažitelné. Stroje, v jejichž činnosti budou inteligentní rysy a schopnosti zvládnuty, mohou hrozivým způsobem ovládnout rozhodování v reálném světě a sledovat vlastní cíle vyplývající z jejich programového vybavení i z jejich užití pro ovládání a manipulování společnosti. Potenciálním nebezpečím není jen AI destruující lidskou společnost, ale zejména taková AI, kterou navíc nebude možné vypnout bez ohledu na to, že užitek, který sleduje, přestal být člověku prospěšný a člověkem ovladatelný. Stuart Russel, autor jedné z nejvlivnějších dnes užívaných učebnic AI, přichází v této knize s konceptem „doložitelně prospěšné“ AI, o jejíž algoritmech bude možné matematicky dokázat, že sledují cíle prospěšné jejich lidským uživatelům.

Monografie Aramejština knihy Zohar přináší přehled základních morfologických jevů zoharické aramejštiny. Úvod seznamuje čtenáře s rozsáhlou vědeckou diskuzí o povaze aramejštiny knihy Zohar a zachycuje vývoj jejího vnímání od doby prvních vědeckých prací, které ji prohlašovaly za pokleslý umělý jazyk, až do současnosti, kdy je klasifikována jako přirozený literární jazyk a součást širšího proudu aramejské středověké literární tvorby. Prvním prezentovaným morfologickým jevem jsou jména. Vedle zájmen osobních a jejich dvojí funkce, kdy mohou reprezentovat též sloveso „být“, je pozornost věnována i zájmenům ukazovacím, zájmenům tázacím a samostatným zájmenům přivlastňovacím. Větší část kapitoly se zaměřuje na jména podstatná, jejich flexi, vyjádření vlastnictví a povinnosti, krátce jsou probrána také jména přídavná. Obsahem kapitoly druhé, jejíž rozsah představuje podstatnou část knihy, je přehled slovesného systému zoharické aramejštiny, tedy realizace slovesných kořenů v jednotlivých slovesných formách (participium, perfektum, imperfektum, infinitiv, imperativ a zájmenné přípony sloves, které jsou důležitým rysem pozdní literární aramejštiny). Tři závěrečné kratší kapitoly se zabývají vybranými adverbii a adverbiálními předložkami, spojkami a číslovkami. Přehled morfologických jevů je vždy doplněn o příklady z knihy Zohar, které popsané jevy ilustrují a zároveň také předkládají fundamentální témata zoharické mystiky – pojetí B-ha, zoharickou kosmologii a kosmogonii, antropologii, teurgii plnění micvot a nauku o tikun ha-olam čili přesvědčení, že tento svět je možné přeměnit ve svět lepší. Specifický charakter zoharické aramejštiny je překážkou, jejíž existence staví zájemce o studium knihy Zohar před náročnou výzvu. Monografie zdolání této bariéry usnadňuje. Především je však cenným zdrojem pro komparativní filologické studium.

Monografie je věnována uplatňování interdisciplinárního přístupu ve školní výuce jazyků. Přináší teoretické vymezení interdisciplinarity a interdisciplinárních přístupů ve vyučování, zabývá se ústředními kurikulárními a programovými dokumenty upravujícími vyučování v České republice. Poskytuje analýzy kurikulárních dokumentů vybraných zemí jednotlivých jazyků, analýzy školních vzdělávacích programů základních a/či středních škol a analýzy vybraných učebnicových z perspektivy interkulturality. Rovněž demonstruje problematiku interdisciplinarity na průřezovém tématu mediální výchova. Monografie předkládá pestrý, ale oborově koherentní pohled na mozaiku přístupů k interdisciplinaritě ve výuce jazyků českého kurikula, a to včetně zahraničních inspirací.

Kniha má za cíl zkoumat aspekty současných a historických přírodních, společenských a kognitivních prostředí skrz řadu částečně komparativních čtení souvisejících hledisek filozofie, environmentálních studií, literární kritiky, poezie, kulturní historie a literárních, kulturních a prostorových teorií. Mezi diskutované autory patři Peter Ackroyd, Andrew Bowie, Paul Carter, Gilles Deleuze a Félix Guattari, Edward Dorn, Michael Hardt a Antonio Negri, David Jones, Niklas Luhmann, Andrew McMurry, Charles Olson, Camille Paglia, J. H. Prynne, Baruch Spinoza a Raymond Williams.

Monografie se věnuje komparativní analýze vybraných ruských a českých syntaktických termínů z 3 terminologických okruhů: slovní spojení / syntagma, syntaktické vztahy a prostředky jejich vyjadřování, větné členy. Předmětem zkoumání jsou principy a úkoly komparativní terminologie a zejména vymezení nevyřešených problémů současné terminologie. Důraz je kladen především na rozdíly ve významu syntaktických termínů v pracích ruských a českých lingvistů. Podrobná analýza jednotlivých syntaktických jevů a kategorií poukazuje na jejich složitost a různorodost a přispívá k rozvoji synkretických teorií. Práce je určena českým rusistům, ruským bohemistům, překladatelům a všem, kdo se s podobnou problematikou setkávají.

Hlavním tématem této knihy je empirické ověření obecně rozšířených domněnek týkajících se postoje mladých lidí k aktuální jazykové situaci v kanadské provincii Quebec. Analýza založená na kvantitativním a kvalitativním výzkumu v terénu (Gatineau, Montreal, Quebec, Saint-Gabriel-de-Valcartier) se skládá z 683 dotazníků a více než 7 hodin zvukových záznamů rozhovorů. Analýza pracuje s následujícími faktory: věk (průměrný věk respondentů byl 14,8 let), pohlaví a bydliště. Rozdělení respondentů do tří jazykových skupin následně přispělo ke zjištění, zda při diverzifikaci jejich názorů hraje zásadní roli jednojazyčnost, dvojjazyčnost či vícejazyčnost.

Gendži monogatari (Příběh prince Gendžiho) je pravděpodobně nejznámějším dílem japonské klasické literatury. Vzniklo před více než tisíci lety a někdy bývá označováno za nejstarší román na světě. Tato publikace se zaměřuje na to, jakým způsobem s dílem nakládali autoři populární literatury v období Edo (1600–1867), především pak Rjútei Tanehiko, autor dobového bestselleru Nise Murasaki inaka Gendži, který je na Gendži monogatari založen. Kniha dále poskytuje úvod do problematiky parafrází v japonské předmoderní literatuře a zkoumá také tvůrčí strategie využité v dílech, jež kreativními způsoby z Gendži monogatari čerpala.

Publikace se zabývá spisovnou výslovností anglického jazyka (tzv. RP) a její percepcí anglickými a českými mluvčími. Dále zkoumá role, které výslovnostní model plní v obou prostředích. Úvodní část práce předkládá diachronní i synchronní teoretický rámec, který vychází z bohaté současné i historické odborné literatury a analyzuje RP s využitím sociolingvistických pojmů, především z oblasti jazykové preskripce a standardizace. Praktická část je tvořena výzkumem, jenž byl proveden pomocí internetové stránky s 18 nahrávkami a doplňujícím dotazníkem. Tyto nahrávky byly evaluovány 20 anglickými a 20 českými respondenty. Výzkum se zabývá také sociolingvistickými kategoriemi, které pomáhají vytvářet ideový konstrukt spisovnosti.