Knihy - Eseje, úvahy, štúdie strana 11 z 107

An accessible, powerful overview of Noam Chomsky's political thought In sixteen extended talks with Alternative Radio's David Barsamian, Noam Chomsky explains why the 'war on drugs' is really a war on poor people; how attacks on political correctness are attacks on independent thought; how historical revisionism has recast the United States as the victim in the Vietnam War. Widely recognized as one of the most original and important thinkers of our age, Chomsky's trenchant analysis of current events is a breath of fresh air in a world more and more polluted by mainstream media.

In 1926, the communist avant-garde poet Konstantin Biebl (18981951) travelled from Czechoslovakia to the Dutch East Indies. In his texts, poetic and often comic, both landlocked Bohemia and the colonized tropical islands are seen disorientingly anew, like mirrors looking at themselves in each other. On This Modern Highway, Lost in the Jungle takes the reader on a journey crisscrossing the poets life and work, with particular attention to his travel writing and his dreams and memories of travel, as they mirror the book authors own life experience as a Czech scholar of Indonesia living in island Southeast Asia. Biebls poetry and travels are also the books point of departure for a broader exploration of the intersections of travel and poetry, the attitudes to colonial/social injustice, and the representation of otherness in Czech literary and visual imagination, beyond Biebls times. In its attention to how poetic travel reflects the Czech historical experience in the shadow of imperial nations, the book moves scholarly reflection on literary travel, modernity, and colonialism to a new ground. Jan Mrázek grew up in Czechoslovakia and lives on an island in the Malay Archipelago. He is Associate Professor in Southeast Asian Studies at the National University of Singapore and has published widely on Indonesia, seafaring, and Czech travel writing.

Nové vydání Kurasova úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století. Pokouší se vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filosofie a psychologie tvoření, sebezlepšování a duchovní a morální obnovy navazující na kreativní tradice Západu, a to od biblické etiky, přes protestantskou etiku kapitalismu, vědeckou a technickou revoluci, až po nejnovější psychologické objevy, které by sand mohly západní civilizaci zachránit a posunout na další stupínek úspěšného vývoje. I tato Kurasova kniha má ctižádost "4P" - pobavit, poučit a přimět k přemýšlení.

niha přináší soubor chronologicky seřazených blogů a rozhovorů šesti lidí z šesti zcela odlišných odvětví, kteří měli pocit, že nemohou mlčet a musí se k situaci vyjadřovat - lidí, kteří se vzájemně osobně neznali, ale jejichž cesty se jako drobné potůčky postupně slévaly do jedné velké řeky pochopení a poznání: lékař Jan Hnízdil, politolog Michal Klíma, právník Tomáš Nielsen, specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková, ekonomka Markéta Šichtařová a režisér a spisovatel Jan Tománek - pro účely této knihy čestný kronikář.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve druhém výběru z komentářů, tentokrát z let 2010 až 2014, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, jichž byl účastníkem, a zejména na lidi, s nimž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi, učiteli nebo posluchači a pořadateli Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, co měli společného T. G. Masaryk a Petr Skoumal; kdo vymyslel slovo rozhlas; jaké jídlo si Jiří Černý přál po uplavání 3800 metrů, ujetí 180 kilometrů na kole a uběhnutí maratónu v jednom dni; jakou písničku si pouštěl před výslechy na Státní bezpečnosti; proč se Václav Havel podepisoval v jejich soukromé korespondenci někdy jako Kuchař a jak se hodí hudební terminologie u zubaře v Benátkách. OBSAH: 2010 * 2011 * 2012 * 2013 * 2014 * Jiří Černý * Nakladatelská poznámka * Rejstřík jmenný * Názvový rejstřík

Christian Johann Heinrich Heine , vlastným menom Harry Heine, nemecký prozaik, básnik, publicista, predstaviteľ romantizmu, napísal okrem iného aj mnoho lyrickej a melodicky znejúcej poézie. Bol vlastencom, ktorý sa usiloval hájiť slobodu ľudí a voľnosť myslenia. Ako autor bol upriamený hlavne na budúcnosť. Vo svojej tvorbe sa neraz dostával do konfliktu s vtedajšou nemeckou spoločnosťou. Heine nešetril ani na sebairónii. Ako sám písal, že práve v srdci sa spája žart a vážnosť, zlo a posvätnosť, horúčava a chlad tak úžasne, že je ťažké vznášať nad nimi súd. Bol nielen múdry ale aj hlboko predvídavý, jeho dielo, práve máte v rukách, zakončil týmito myšlienkami: ,,Kedže ste napriek vašej doterajšej romantike rodení klasici, tak poznáte Olymp. Medzi nahými bohmi a bohyňami, čo sa tam rozveseľujú nektárom a ambróziou, vidíte jednu bohyňu, ktorá – hoci je obklopená samou veselosťou a kratochvíľou, nosí napriek tomu pancier a necháva si helmu na hlave a oštep v ruke. Je to bohyňa múdrosti. Ak chceme porozumieť svetu a zároveň ho pochopiť, nemôžeme ignorovať nič, čo vplýva na vývoj spoločnosti.“

"As we deal with the consequences, emotional and material, of a pandemic, it is hard to imagine a better guide to the resources of hope than Schalansky's deeply engaging inventory" MICHAEL CRONIN, Irish Times "Weaving fiction, autobiography and history, this sumptuous collection of texts offers meditations on the diverse phenomena of decomposition and destruction" Financial Times "Books of the Year" Following the conventions of a different genre, each of the pieces in Schalansky's Inventory considers something that is irretrievably lost to the world, from the paradisal island of Tuanaki, the Caspian Tiger or the Villa Sacchetti in Rome, to Sappho's love poems, Greta Garbo's fading beauty or a painting by Caspar David Friedrich. As a child of the former East Germany, it's not surprising that "loss" and its aftermath should haunt Schalansky's writing, but what is extraordinary and exhilarating is the engaging mixture of intellectual curiosity, ironic humour, stylistic elegance, intensity of feeling and grasp of life's pitiless vitality, that combine to make this one of the most original literary works of recent times.

The bestselling author of Find Me and Call Me by Your Name returns to the essay form with this collection of thoughts on time, the creative mind, and great lives and works. The irrealis mood knows no boundaries between what is and what isn't, between what happened and what won't. In more ways than one, the essay about the artists, writers, and great minds gathered in this volume have nothing to do with who I am, or who they were, and my reading of them may be entirely erroneous. But I misread them the better to read myself. From meditations on subway poetry and the temporal resonances of an empty Italian street, to considerations of the lives and work of Sigmund Freud, Constantine Cavafy, W. G. Sebald, John Sloan, Eric Rohmer, Marcel Proust, and Fernando Pessoa, and portraits of cities such as Alexandria and St. Petersburg, Homo Irrealis is a deep reflection of the imagination's power to shape our memories under time's seemingly intractable hold.

V úvodním textu manifestu Xenofeminismus: Politika odcizení se kolektiv Laboria Cuboniks (založen 2014) zastává feminismu, který by byl současně racionalismem, a nabádá feministické myšlení k uzurpaci mocenských nástrojů ve prospěch univerzální vzájemnosti. (Xeno)Feminsitická Čítanka nabízí výběr textů, které ohledávají odkaz XF v letech následujících původní publikaci manifestu řeší vztah feminismu k technologiím, zkoumají roli genderu ve tvorbě současnosti, sdílí zájem o informovanou analýzu moci a řeší možnosti tkvící v lidské schopnosti péče. XF i nadále zůstává jedním ze zásadních směrů genderové a feministické teorie, a vybrané eseje v přijatelné jazykové mutaci navazují na jeho současné odezvy v českém prostředí.

'An absorbing, pacy read' New Statesman 'Well-researched and engaging' Financial Times 'Fact-packed but bouncy' The New York Times The untold history of women's exercise culture, from jogging and Jazzercise to Jane Fonda. Author of The Cut's viral article shared thousands of times unearthing the little-known origins of barre workouts, Danielle Friedman explores the history of women's exercise, and how physical strength has been converted into other forms of power. Only in the 60s, thanks to a few forward-thinking fitness pioneers, did women begin to move en masse. In doing so, they were pursuing not only physical strength, but personal autonomy. Exploring barre, jogging, aerobics, weight training and yoga, Danielle Friedman tells the story of how, with the rise of late-20th century feminism, women discovered the joy of physical competence - and how, going forward, we can work to transform fitness from a privilege into a right.

Tento svazek nabízí erudovanou a přitom široce přístupnou teorii dekorativních umění. Gombrich zkoumá univerzálně lidský sklon hledat v prostoru a čase řád, který se projevuje v dětských hrách, v poezii, hudbě či architektuře, ale právě i v dekorativních uměních. Kniha svým pojetím navazuje na Umění a iluzi, která přinesla originální teorii obrazového znázorňování. I tentokrát jde fascinující a inspirativní úvahy o umění, přírodě, lidské psychologii a tom, jak náš mozek zpracovává podněty z vnějšího prostředí. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

První svazek souboru O renesanci spojuje dvě klasické knihy esejů o renesančním umění. V první z nich, pojmenované Norma a forma, je shromážděno jedenáct studií věnovaných zásadním otázkám stylu, vkusu, patronace, pracovních metod a teorií umění, které autor vykládá se svou příznačnou erudicí a srozumitelností. Tyto eseje jsou povinnou četbou pro všechny, kdo se o renesanci zajímají, a bezpochyby budou přínosem pro každého, kdo si přeje lépe se orientovat v jedné z nejtvořivějších etap západního umění. Druhou část knihy zaujímá soubor Symbolické obrazy, v němž se E. H. Gombrich věnuje stěžejnímu tématu symbolického zobrazování. Knihu otevírá badatelský úvod o Cílech a omezeních ikonologie, po kterém následují podrobné studie o Botticellim, Mantegnovi, Rafaelovi, Poussinovi a dalších. Svazek uzavírá rozsáhlé pojednání o filozofických přístupech k symbolice, které ukazuje, že myšlenky, které zaměstnávaly renesanční filozofy, jsou živé dodnes. Stejně jako v případě Normy a formy jde o soubor nezbytný pro všechny, kdo se zabývají renesančním uměním a myšlením; je to práce, která napomáhala utváření vědní disciplíny dějiny umění. A jelikož se zde autor neustále zabývá problematikou norem, hodnot a metod, jde zároveň o úvod k fundamentálním otázkám spojeným s interpretací obrazů obecně.

Co se stane, když ze zavřené země najednou vyjedete do Bretaně? Jak se říká až na konec Světa? Autor popisuje svůj vztah k Bretani a surrealismu jako hledané a nalezené tradici, která má svůj původ kdesi ve fylogenetickém, mytickém čase lidí. Text se vymyká lineárnímu, historickému pohledu. Spíše připomíná nalezený kaleidoskop z dětství. Čtete a knihu vidíte jako stopy lidí na pláži, které pod přibývající Lunou rozmývá pomalu postupující příliv...

Esejisticky laděná próza, monolog ústavního právníka, bývalého sociálního demokrata a vcelku slabošského intelektuála. Autor zde, podobně jako v dalších svých knihách, opět klade radikálně skeptické otázky, které znepokojují.

Svazky Publicistika 3 a Publicistika 4 navazují na vydanou Publicistiku 2 (2012) a přinášejí objemný souhrn Čapkových referátů, recenzí, poznámek a článků o dění v oblasti výtvarného umění v letech 1921-1930, respektive 1931-1939. Těmito svazky ukončujeme nejen vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora, ale uzavírají se jimi i celé Spisy, jejichž vydávání zahájil v roce 2007 svazek s Čapkovou literární publicistikou. Texty zařazené do posledních dvou svazků byly vesměs původně otištěny v periodickém tisku a pocházejí z období Čapkova působení v Lidových novinách, v nichž měl na starosti rubriku pojednávající o pražských výstavách. Do tohoto deníku pravidelně přispíval od dubna 1921 až do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval v něm stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v hlavním městě. Přestože deník nepovažoval za prostor pro výtvarně kritickou činnost, nelze jeho práce pro noviny číst jen jako pouhé informativní články o výstavách v Praze. Téměř nikdy se nezřekl vlastního hodnocení, v němž vyjadřoval svůj vyhraněný nárok na výtvarnou tvorbu, který sám uplatňoval ve svém malířském díle. Sledoval výstavy důležitých uměleckých osobností i méně známých autorů a se zaujetím psal o jejich výtvarných počinech. Neopomíjel ani ženské umění ani výstavy členů různých uměleckých spolků, například německých, a byl jedním z mála, kdo o nich tehdy referoval. Informoval o výstavách zahraničních výtvarníků i expozicích autorů užitého umění. V umělecké tvorbě zdůrazňoval vlastní způsob vidění a vyjádření, odmítal epigonství, rutinérství, konvenčnost, lacinou efektnost, manýru. Proti akademismu vyzdvihoval tvorbu založenou na vlastním názoru a vnitřní svobodě. Nad virtuozitu stavěl poctivě dosažené, byť skromnější umělecké výsledky. Jeho články tak v kritickém pohledu podávají sice ne vyčerpávající, nicméně zřetelný obraz dění na pražské umělecké scéně v době mezi válkami. Vedle Lidových novin přispíval Čapek i do umělecky zaměřených časopisů texty, jimiž se místo na běžného čtenáře deníku obracel v rozsáhlejších polemikách spíš na odbornou veřejnost. Střízlivě reagoval na projevy výtvarných tendencí meziválečné avantgardy, analyzoval její výtvarné počiny a odmítal ideologii, s níž byly spojeny. Nadřazoval lidské uměleckému, výtvarné hodnoty spojoval s hodnotami mravními. Zatímco z Čapkových textů o výtvarném umění z let 1921-1939 napočítáme v dosud vydaných knižních výborech jen několik desítek, bibliografie jich v tomto období eviduje více než tisíc. Známe je z výborů vydaných autorem (ve Spisech byly zahrnuty do svazku Knihy o umění) i posmrtně: Co má člověk z umění a jiné úvahy o umění z let 1911-1937 (1946), Moderní výtvarný výraz (1958), Méně výstav a více umění! (1999). Většina však zůstala zveřejněna jen ve svém prvním otisku v dobovém periodickém tisku. Naše edice chtějí v kritickém vydání zpřístupnit Čapkovu publicistickou tvorbu v co největší šíři a doplnit tím jeho obraz o sice méně výrazný, nicméně nepostradatelný rys. Josef Čapek sice psal své příspěvky jen pro danou příležitost, avšak pro svou literární hodnotu tu tato drobná díla zůstávají trvalým a pevným dokumentem, neodmyslitelným od českého kulturního dědictví. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře s vysvětlivkami, jmenný rejstřík a rejstřík výstav. Josef ČAPEK (23. března 1887 Hronov - mezi 5. a 24. dubnem 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen). Malíř, grafik, knižní grafik a ilustrátor, kreslíř, scénograf, prozaik, dramatik, básník, autor pro děti, žurnalista, esejista, výtvarný kritik a teoretik. Bratr spisovatele Karla Čapka (1890-1938), s nímž v mladých letech společně napsal řadu povídek (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), a spisovatelky Heleny Čapkové (1886-1961), švagr básníka a překladatele Josefa Palivce. Po secesních začátcích příslušník kubistické avantgardy, jejíž principy posléze modifikoval do projevu osobitě oproštěné výtvarné zkratky. Postupně člen Skupiny výtvarných umělců, Mánesa, Tvrdošíjných a nakonec Umělecké besedy. Živobytí mu však zajišťovalo především redaktorské místo v Národních listech (1918-1920) a Lidových novinách (1921-1939). Jeho literární dílo opsalo svérázný vývojový oblouk od básnivých expresionistických povídek (Lelio, Pro delfína) přes baladickou novelistiku (Stín kapradiny) po novátorské bezdějové prózy (montaignovský filozofující esej Kulhavý poutník, pascalovský soubor "myšlenek" Psáno do mraků). Jako aktivní masarykovec a antifašista byl německými okupanty zatčen hned v první válečný den 1. 9. 1939 a připraven o život na samém prahu míru.

ento výbor z esejů Josepha Epsteina představující ovšem jen zlomek z jeho rozsáhlé tvorby je veden snahou ukázat šíři a pestrost autorových zájmů. Čtenář v něm nalezne tři základní tematické okruhy. První se vytvářel v závislosti na Epsteinově povolání univerzitního učitele literatury. Jeho znalosti i přehled zejména americké literární produkce staršího i novějšího data jsou famózní. Epstein nám ukazuje, do jaké hloubky lze číst a přemýšlet o přečteném. Druhý je utvořen z jeho celoživotní snahy pochopit řeckou a římskou literární a kulturní tradici včetně latiny. To dokládají nejen rozbory děl autorů jako Hérodotos a Tacitus, ale i Epsteinova touha o proniknutí do tajů latinského jazyka. Třetí okruh je založen na jeho zájmu o věci veřejné. Epstein je ze staré školy a nehodlá se přizpůsobovat módním trendům, například politické korektnosti a cancel kultuře. Je však zapotřebí dodat, že jeho politická nekorektnost je chytrá, kultivovaná a vtipná. Vtip ostatně netvoří v Epsteinově díle nějaký ornament, je bytostnou součástí jeho uvažování i psaní. Tento humor svou kreativitou připomene českému čtenáři jiného brilantního anglicky píšícího esejisty G. K. Chestertona.

Opeřené slunce je pocta indiánům. Jedná se o soubor textů nabízejících vhled do těch nejzajímavějších aspektů tradic prérijních indiánů doplněných autorovými obrazy a zápisky z cest po indiánských rezervacích v letech 1952 a 1963. Schuonovy eseje však nejsou v žádném případě pouhým popisem obřadů, to by nebyl Schuon. Jeho pronikavý intelekt podniká cesty překračující a spojující kontinenty a náboženství – srovnáváním indiánských tradic s hinduismem, šintoismem, islámem, buddhismem a v neposlední řadě i s křesťanstvím dospívá k překvapivým závěrům. Neklouže však po povrchu, jeho teze nejsou laciné, naopak: jeho psaní je naplněno pokorou a hlubokým pochopením toho nejzákladnějšího božského principu. Čtenář brzy pochopí, že Schuon nebyl jen srovnávacím religionistou, ale mystikem v pravém slova smyslu. „Při čtení Schuona mám dojem, že jdu souběžně s ním, a jednou za čas zahlédnu, co má na mysli z hlediska mé vlastní tradice a zkušenosti....Myslím, že má přesně ten správný pohled.... Vážím si ho čím dál víc.... Jsem vděčný za možnost být v kontaktu s lidmi, jako je on.“ –Thomas Merton, z dopisu Marcu Pallisovi Frithjof Schuon (1907–1998) je považován za jednoho z nejvýznačnějších mluvčích filozofie religio perennis. Kromě toho, že napsal více než 20 knih o metafyzických, duchovních a etnografických tématech, byl i nadaným malířem a básníkem. V 50. a 60. letech podnikl několik cest k severoamerickým indiánům, byl adoptován kmenem Lakotů a účastnil se jejich posvátných obřadů.

Jacques Ranciere (1940) je francouzsky filosof, který se zabývá primárně otázkami politiky a estetiky. V 60. letech patřil k žákům a spolupracovníkům marxistického teoretika Louise Althussera, z jehož okruhu vzešel vlivný sborník Lire le Capital (Číst Kapitál), na němž se Ranciere autorsky podílel. Na přelomu 60. a 70. let nabývá Rancierovo myšlení svébytného charakteru. Do středu jeho zájmu si pozvolna razí cestu problematika rovnosti. Ta se stane trvalou součástí a klíčovým prvkem jeho myšlení. Monografie Jacques Ranciere se zaměřuje především na Rancierovu politickou a estetickou teorii, ale také na historický kontext jeho myšlení a jeho poměr k dílu některých jeho současníků, například k filosofii Jeana-Françoise Lyotarda či Alaina Badioua.

Tak nám začal nový rok 2021 a všichni si přejeme, abychom co nejdříve zapomněli na ten předchozí. Kvůli zavřeným divadlům a zákazu kulturních a sportovních akcí teď mám více času, a tak jsem si řekl, že budu zapisovat nejrůznější situace, které život přináší. Takto vyjadřuje na začátku své nové knihy autorský záměr Petr Salava, populární diskžokej, producent zábavných pořadů a koncertů, zkušený rozhlasový a televizní moderátor, ale též tvůrce fenoménů doby, známý nejširší veřejnosti. Ve více než stovce sloupků, které měly původně časopisecké určení, komentuje vtipně, vážně, nostalgicky i s notnou dávkou optimismu způsob, jakým se mimořádně aktivní a pandemií k nezvyklému prožívání dlouhých týdnů a měsíců odsouzený člověk může s touto situací vyrovnávat. Pokud vás bude zajímat život jejich autora, podívejte se na internet, tam to všechno je. A v tom zjistíte, že ho znáte lépe, než jste si mysleli. V devatenácti založil fotbalový klub osobností AMFORA, to už je téměř půl století! Patřil k našim prvním profesionálním diskžokejům. Jeho hlas zní po celá desetiletí z rádia a z televize, píše scénáře a produkuje. On to byl, kdo do češtiny přeložil a diváky na stadionech naučil „mexickou vlnu“. A protože mu to nestačilo, vymyslel to tisíckrát adorované, posmívané, uctívané i proklínané „Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop“. Vymýšlí věci, které jdou ze srdce. Podporuje charitativní akce. Projel celý svět. A pořád ho to baví.