Předposlední český král z roku Přemyslovců, který se stal též králem polským a pro svého syna Václava III. získal korunu uherskou, patří mezi nejvýznamnější panovníky našich dějin. Za jeho vlády se český stát po nešťastném vyvrcholení rytířské epopeje Přemysla Otakara II. znovu stal středoevropskou mocností a zažil též významný rozvoj hospodářský, spojený především s těžbou stříbra v Kutné Hoře, i nesporný vzestup kulturní. Monografie známé historičky přibližuje krále Václava II. jako politika, stejně tak jako aktivního podporovatele a mecenáše vzdělanosti a kultury, zakladatele klášterů – zejména zbraslavského kláštera cisterciáků, jenž se měl stát místem posledního odpočinku českých králů – a v neposlední řadě i jako člověka.