Knihy - Biografie - Životopisy strana 56 z 500

Žijící legenda a průvodce sérií Zázračná planeta z produkce BBC, sir David Attenborough, vypráví příběh začátku své kariéry přírodovědce, dokumentaristy a popularizátora. V roce 1954 se mladému Davidu Attenboroughovi naskytla životní příležitost cestovat po světě, hledat vzácná, stěží polapitelná zvířata pro Londýnskou zoologickou zahradu a zároveň celou expedici zachytit pro pořad BBC Výpravy za zvířaty. Výpravy do divočiny jsou příběhem těchto cest. Aby mohl Attenborough a jeho tým představit neuvěřitelnou krásu a biodiverzitu naší planety, museli se při pobytu u domorodců a výpravách za mravenečníky velikými v Guyaně, varany komodskými v Indonésii a pásovci v Paraguayi vypořádat nejen s agresivními dikobrazy, divokými prasaty a dravými rybami, ale i se zrádným terénem a nevypočitatelným počasím. Attenborough píše s typickým humorem a šarmem. Výpravy do divočiny ale nejsou jen příběhem fascinujícího dobrodružství, jsou také příběhem muže, který nás přiměl zamilovat si divokou přírodu a který nás dodnes učí, jak důležité je ji chránit. ohlasy: Attenborough vypráví o dobrodružstvích, která zažil před šedesáti lety s typicky britským humorem Je to úžasná kniha pro každého, kdo se chce zprostředkovaně vydat na cestu tak, jako to dělávali dřívější dobrodruzi, a kdo se snaží pochopit, jak daleko jsme pokročili ve snaze o ochranu divokých zvířat. The New York Times Fascinující kniha, neocenitelný záznam prvních tří cest Davida Attenborougha Attenborough dokáže ve čtenáři vzbudit dojem, že je součástí scény, součástí jeho týmu, a proto se jeho kniha tak těžko odkládá Na jejích stránkách, stejně jako na obrazovce, sir David sdílí, ukazuje, vysvětluje. Jeho styl je odzbrojujícím způsobem skromný a naprosto vás strhne. The Telegraph Vzácná příležitost pozorovat nezkušeného Davida Attenborougha uprostřed divočiny.

'There is nothing stronger than a broken woman who has rebuilt herself.' Hannah Gadsby, Nanette Multi-awardwinning Hannah Gadsby transformed comedy with her show Nanette, even as she declared that she was quitting stand-up. Now, she takes us through the defining moments in her life that led to the creation of Nanette and her powerful decision to tell the truth - no matter the cost. Gadsby's unique stand-up special Nanette was a viral success that left audiences captivated by her blistering honesty and her ability to create both tension and laughter in a single moment. But while her worldwide fame might have looked like an overnight sensation, her path from open mic to the global stage was hard-fought and anything but linear. Ten Steps to Nanette traces Gadsby's growth as a queer person from Tasmania - where homosexuality was illegal until 1997 - to her ever-evolving relationship with comedy, to her struggle with adult diagnoses of autism and ADHD, and finally to the backbone of Nanette - the renouncement of self-deprecation, the rejection of misogyny, and the moral significance of truth-telling. Equal parts harrowing and hilarious, Ten Steps to Nanette continues Gadsby's tradition of confounding expectations and norms, properly introducing us to one of the most explosive, formative voices of our time.

'This book is beautiful' Emma Jane Unsworth Climbing gives you the illusion of being in control, just for a while, the tantalising sense of being able to stay one move ahead of death. Helen Mort has always been drawn to the thrill and risk of climbing: the tension between human and rockface, and the climber's powerful connection to the elemental world. But when she becomes a mother for the first time, she finds herself re-examining her relationship with both the natural world and herself, as well as the way the world views women who aren't afraid to take risks. A Line Above the Sky melds memoir and nature writing to ask why humans are drawn to danger, and how we can find freedom in pushing our limits. It is a visceral love letter to losing oneself in physicality, whether climbing a mountain or bringing a child into the world, and an unforgettable celebration of womanhood in all its forms.

John Fitzgerald Kennedy, illetve ahogy fél évszázaddal a halála után is szinte az egész világ ismeri, JFK, háborús hős, a szabadság és demokrácia ifjú bajnoka, Amerika mitikus államférfija. Zűrös hátterű politikai kalandor, Marilyn Monroe szeretője, középszerű vezető. Pályája, karaktere és sokkoló halála egymással szöges ellentétben álló értelmezések és összeesküvés-elméletek tárgyai, miközben maga az ember a mai napig homályba burkolódzik. Fredrik Logevall, a Harvardon oktató neves történész hét éven át kutatta az "igazi" JFK-t, és e munkának gyümölcse az Egyesült Államok 35. elnökének első átfogó életrajza. Elképesztően részletgazdag és sodró lendületű művének első kötete bemutatja, hogyan váltak a Kennedyk szegény ír bevándorló családból Amerika első számú politikai klánjává, és milyen meghatározó élmények formálták JFK-t betegségektől sújtott gyermekkorán, nyughatatlan egyetemi évein és a második világháború sorsfordító eseményein át az elnökség kapujáig vezető úton. Fredrik Logevall Kennedy-életrajza nélkülözhetetlen olvasmány azoknak, akik meg akarják érteni a 20. század második felének legikonikusabb politikai vezetőjét, és rajta keresztül Amerika fénykorát.

Extravagantní zpěvačka a tanečnice, majitelka nočního klubu, válečná hrdinka, zámecká paní, matka dvanácti dětí, a nakonec bojovnice za práva černochů po boku Martina Luthera Kinga – to všechno byla jedna žena. Josephine Bakerová. Její život byl pestrý a bohatý a nebyla v něm nouze o překvapivé zvraty. I když jí okolnosti nebyly vždy nakloněny, nikdy se nevzdávala. Naopak si vždy šla tvrdohlavě za svým, nepřestávala usilovat o zrušení segregace a zapáleně bojovala za práva obyčejných Afroameričanů. Role, v níž byla stejně významnou a úspěšnou jako v roli okouzlující hvězdy varietních pódií. Poutavé inspirativní vyprávění mapuje téměř celý život slavné Pařížanky původem z chudinské černošské čtvrti v St. Louis. Dozvíte se, jak se z obyčejné tanečnice stala miláčkem Města světel, za co získala vyznamenání od slavného generála Charlese de Gaulla, jaké prožívala milostné peripetie i jak dopadl její sen o „duhové rodině“ adoptivních dětí různých barev pleti.

Otec Dolindo byl vyhledávaný kazatel a nesmírně plodný duchovní spisovatel. Napsal mimo jiné u nás dobře známou Novénu odevzdanosti. Dolindo Ruotolo zemřel v roce 1970, jen dva roky po stigmatizovaném P. Piovi. Osobně se setkali jen jednou, ale v duchovní rovině byli jako dvojčata: sdíleli mystické obdarování, prorocké charisma a dar čtení v lidských srdcích, dar uzdravování a exorcismu, ale především Kristův kříž – výkupné utrpení za druhé, za církev. Dlouhá léta oba pokorně snášeli pronásledování a nespravedlivé zákazy ze strany církevních představených, oba zemřeli v pověsti svatosti. Duchovně doprovázeli zástupy lidí, z nichž mnozí díky nim nalezli Krista nebo nové, hlubší obrácení.

Netradiční životopis Pavla Koppa, elektroinženýra, fotografa, pedagoga, úředníka, obchodníka a diplomata, rytíře Řádu hvězdy Itálie, který byl dlouholetým přítelem herce Miroslava Horníčka. Společně vydali populární knihu Chvilky s Itálií, o zemi, z níž pocházejí autorovi předkové a kde on sám prožil celkem osm let jako obchodník a diplomat. Během svého dlouhého života se setkal s mnoho dalšími zajímavými osobnostmi, jako byli např. papež Jan Pavel II., prezident Václav Havel, Jan Werich, Josef Sudek, Eliška Junková, František Nepil, Karel Gott, Anna Fárová, Pavel Smetáček, Olbram Zoubek nebo František Xaver Halas. Byl také svědkem řady přelomových událostí v našich nedávných dějinách, od osvobození rodné Plzně americkou armádou, přes komunistický převrat v roce 1948, vstup „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a sametovou revoluci v roce 1989 až po rozdělení Československa v letech 1992/1993, kdy osobně jako diplomat dělil se svým slovenským kolegou československou ambasádu v Římě. Kniha byla vydána na jaře 2021 u příležitosti autorových osmdesátin, má 510 stran a 115 černobílých i barevných fotografií. Předmluvu ke knize napsal autorův přítel, historik František Xaver Halas, náš dlouholetý velvyslanec ve Vatikánu. Pavel Kopp vypráví s lehkým nadhledem o svých vzdálených italských předcích, zlatokopech, kteří přišli kdysi na Šumavu a kterým tak vděčí i za své příjmení, o svém raném mládí v Plzni, kde koncem války přežil s rodinou těžké bombardování, o své rodině, o svém celoživotním koníčku – fotografování, o kariéře diplomata v milované Itálii a o svých bohatých životních zkušenostech. V samostatné části popisuje podrobněji osobní setkání s význačnými osobnostmi, jako byl Václav Havel, kterého měl možnost osobně doprovázet při jeho oficiální návštěvě v Itálii a Vatikánu, s kardinálem Dominikem Dukou, při prezentaci rodinné kroniky Koppů, protože maminka pana kardinála pocházela ze stejného šumavského městečka, jako autorův otec, a hlavně pak své třicetileté přátelství s Miroslavem Horníčkem. Jejich společná kniha umožnila P. Koppovi vstup do diplomatického světa, a když se ji pak podařilo vydat i v italštině, pozval autor manžele Horníčkovi do Říma, na křest knihy spolu se slavnou italskou herečkou Giulietou Masina, manželkou Federica Felliniho. Nezapomenutelná byla i setkání s fotografem Josefem Sudkem, který dal autorovi mnoho cenných rad, jak má vypadat kvalitní fotografie a umožnil mu později rozvinout jeho fotografickou tvorbu tak, že vyústila v řadu publikací a množství výstav jak doma, tak v i Itálii. Měl také možnost portrétovat naši světoznámou automobilovou závodnici paní Elišku Junkovou a načerpat něco z její vitality a životní moudrosti. Paměti pokračují rodinnými „povídkami“ podanými v humorném duchu a vybranými deníky z mnoha cest po celém světě (Jižní Afrika, USA, Norsko, Japonsko). Kniha končí happyendem, při kterém udělil italský velvyslanec v Praze F.S. Nisio v r. 2021 Pavlu Koppovi italské státní vyznamenání rytíře Řádu hvězdy Itálie za celoživotní zásluhy o rozvoj spolupráce a přátelství mezi Itálií a Českou republikou.

Rozhovor s Franzem Kettem se věnuje především jeho pedagogickému myšlení, které má charakter celistvého vzdělávání zaměřeného k hledání a nalézání smyslu. Tento pedagogický směr vycházející z křesťanského pojetí člověka vznikl jako způsob práce zejména s předškolními dětmi, které měly problematické sociální zázemí. Dnes je to samostatný pedagogický systém, který má své specifické postupy, principy, metody práce a pomůcky a je vhodný pro všechny věkové skupiny. Existenciálně vstřícný postoj k životu, schopnost žít ve vztazích nebo radost z objevování světa a její místo ve vzdělávání jsou jen některé oblasti, které rozhovor otevírá. Kniha je určená zájemcům o pedagogiku Franze Ketta a především pak pedagogům předškolního vzdělávání. S užitkem si ji ale přečtou i rodiče mladších dětí.

První svazek vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (* 26. března 1952) Co jsem nezapomněl zmapoval autorovo dětství, dospívání na Hradčanech, hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu a otevření nových možností po listopadu 1989. Druhý díl zachycuje autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let do současnosti. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů opisuje i tentokrát velký oblouk od televizních pořadů, dokumentárních filmů a cestování přes hudební alba až k psaní fejetonů, cestopisů a knih o vlastních rodičích. Autor nás zve k nahlédnutí do zákulisí Posezení s Janem Burianem i kontroverzního Burianova dne žen, do nahrávacích studií, v nichž vznikala hudební alba o dívčí válce, křehkých mužích, jiné době, dvanácti druzích samoty a další. Vydáme se s ním i na cesty do Dánska, Portugalska, Chile, na Island a leckam jinam, a stejně tak i do archivů při hledání informací o autorových předcích. Dozvíme se, v čem spočívá osamělost osamělých písničkářů, jak se rodí Jihotaje, co byla rokenrolová skupina Vozembouch i to, jak se žije a pracuje písničkáři-důchodci v covidové době. OBSAH: 5/ Konec století (19912000) / Kdo netočil v Ostravě, neprošel ohněm * Domovní prohlídky * Z deníku provokujícího písničkáře * Z deníku angažovaného písničkáře * Nejprodávanější deska * Carmen královna dobré nálady * Burianova kulturní ozdravovna * Dánsko a já * Poesie * Z tisku * Koncerty * Tamhle sedí syn! * Na Island! * Dokumentaristé * Z rozhovorů * Zlaté časy televize * Sedmička s Falbrem * Splněné sny * Silvestr dobré naděje * Na shledanou zítra * Z tisku * Koncerty * Z deníku cestujícího písničkáře * Jenom zpívám * Klub islandských fanatiků * Na Island podruhé průvodcem poprvé * Z průvodcovy cestovní zprávy pro Hippo * Do života * Do filmových lázní * Je čas na delší cestu * Chile a já * P.S. Pozor, to není cestopis! * Kde je pravda? * Santa Laura 1996 * Sláva, silvestr! * Přestávka * Ženou se člověk nerodí, ale stává * Cesta na ostrovy * Benny Andersen v Arše * Unavený válečník * Dvě severské cesty * Pavel Koutecký o Islandu * 6/ Začátek tisíciletí (20012010) / Zázemí * Novoroční projev * Zrcadlo * Je tu nějaký zavěšený kafe II. * Vítězný únor * Kopírování zachraňuje hudbu! * Drtivé jistoty * Za horama pyrenejskýma * Abych si nemyslel * Festival Osamělých písničkářů * Dívčí válka * Magnesia Litera * Konec Posezení * Muži jsou křehcí * Přízrak v nákupním středisku * Válka písničkářů * BDŽ Setkání jiného druhu * Dvanáct druhů samoty * Podivné narozeniny * 7/ Písničkář třetího věku (20112020) / Do důchodu * Deset let s fejetony * Jak zestárnout * Žádoucí návrat E. F. Buriana * Artefakta * Diktatura poslechovosti * Průvodcem za hranice všedního dne * Na sever i na jih * Dvacet let v Arše * Moji hrdinové v písních * Vlezte mi do záběru * Jiná doba * Z rozhovoru * Burian & Dědeček na blankytném pozadí * Příbuzné si člověk nevybírá * Vojna, Bizarre Band a Jihotaje * Muzikál třetího věku * Improvizace * Osamělí písničkáři na deskách * Z deníku nevěřícího písničkáře: Raz sa možno stretneme * Bytové koncerty aneb Jak se stát dárkem * Hodina duchů live * Jan Burian Band * Z deníku rockera * Z deníku ohroženého písničkáře: Pandemie * Z deníku pandemií ohroženého písničkáře: Vysílá Přední Kopanina * Odcházím k mamince * Diskografie a bibliografie Jana Buriana z let 19922021 * Jmenný rejstřík * Názvový rejstřík

Charakteristickým specifikem tvorby Alexandry Koláčkové jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.

Kniha zaznamenává osobní vzpomínky řídícího učitele Karla Hlaváčka, jeho ženy Hany a vnuka Borise na Hlaváčkovu odbojovou činnost během 2. světové války. Ve své škole ve Veselé u Rovenska pod Troskami vybudoval tajnou místnost, ve které skrýval osoby hledané gestapem. Mezi nimi také doc. Vladimíra Krajinu a manželku generála Václava Vlčka, který byl v té době u prezidenta Edvarda Beneše v Londýně. Vl. Krajina byl jedním z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za druhé světové války. Karel Hlaváček také neohroženě pomáhal s úkrytem parašutistické skupiny Antimony, která měla navázat spojení mezi českým odbojem a Londýnem a spáchat atentát na K. H. Franka. Rovněž pomáhal parašutistům s jejich vysíláním do Londýna. Po zatčení gestapem zabránil Karel Hlaváček svým neohroženým osobním jednáním s K. H. Frankem likvidaci několika obcí v Českém ráji, které měl postihnout osud Lidic a Ležáků a zachránil tak před jistou smrtí více než 10 000 lidí. Do konce války byl Karel Hlaváček vězněn v koncentračním táboře Terezín, kde zůstal i několik dní po osvobození a spolu s herečkou Natašou Gollovou ošetřoval nemocné nakažené tyfem. Za jeho odbojovou a hrdinskou činnost ho komunistický režim potrestal: 25. února 1948 byl ráno v 5,30 novou totalitní tajnou policií zatčen a opět skončil ve vězení. Více se dočtete v samotné knize Životy druhých jsou víc než můj, která obsahuje kromě mnoha dokumentárních fotografií i výpověď vrchního strážmistra Jaroslava Kodeta, přímého svědka zatýkání skupiny Antimony.

Hedy Lamarr se proslavila prvním zobrazením ženského orgasmu v dějinách filmu, ve snímku Gustava Machatého Extase. Její cílevědomost a doslova nadpozemská krása nakonec našly své uplatnění v Hollywoodu, kde se Hedy stala obdivovanou bohyní filmového plátna. Do širokého povědomí se ale zapsala také jako vynálezkyně. Její práce na frekvenčním přelaďování, které se stalo „pradědečkem“ technologie Bluetooth, byla významnou součástí protinacistického odboje. Sexuální symbol, kleptomanka závislá na plastických operacích, zahořklá žena, která se nikdy nesmířila s úpadkem své slávy? O Hedy Lamarr koluje spousta legend. Michaela Lindingerová na základě nových zdrojů vyvrací zažitá klišé a vykresluje zcela nový obraz bývalé „nejkrásnější ženy světa“.

Pablo Escobar bol najväčším narkobarónom, akého nosila Zem. Do svojej smrti v roku 1993 patril k najbohatším obyvateľom planéty a ovládal osemdesiat percent globálneho obchodu s kokaínom. V roku 1965 sa kolumbijské špeciálne sily pod velením agenta Britskej tajnej služby MI6 vydali na záťah, aby z úkrytu vtedy ešte mladého bezvýznamného kriminálnika Pabla Escobara ukoristili peniaze. Akcia vyvrcholila prestrelkou, po ktorej zostalo mnoho mŕtvych. Escobarovi a niekoľkým jeho mužom sa podarilo uniknúť. Na mieste zostal jediný živý tvor, bábätko menom Roberto, Pablov nemanželský syn. Robertova matka zahynula na mieste. Podivuhodným riadením osudu sa agent MI6 nad dieťaťom zľutoval, vzal ho so sebou a neskôr si ho adoptoval. Z Pabla Escobara sa časom stal jeden z najväčších zločincov v dejinách a z Roberta tromf v rukách britských tajných služieb. Chlapec až do dospelosti netušil o svojej pravej totožnosti, hoci sa s Escobarom stretol. Je zrejmé, že Robertov adoptívny otec a britská vláda s týmto gangstrom tajne spolupracovali, aby mali pod kontrolou pranie špinavých peňazí a obchod s drogami. Pred smrťou odovzdal adoptívny otec Robertovi papier so zašifrovaným textom, ktorý podľa neho vedie k úkrytu s Escobarovými „stratenými miliónmi“. Vďaka tejto knihe sa šifra prvý raz dostáva na svetlo sveta. Z anglického originálu Son of Escobar: Fisrt Born (Ad Lib Publishers Ltd., Londýn 2020) preložil Peter Tkačenko. Ukážka z textu Mala vtedy len trinásť rokov, čiže jeden rok pod kolumbijskou hranicou legálneho pohlavného styku, ich spojenie však bolo znamením, že mladý Escobar už vtedy nezvykol vyčkávať na čokoľvek, po čom zatúžil. Mal za sebou nejednu menšiu krádež a dvojica čerstvých tínedžerov si zrejme veľmi nelámala hlavu nad tým, čo na ich styk hovorí zákon. Tak ako mnohé iné dievčatá v jej veku, aj María sa dala zviesť čarom tohto sebaistého staršieho chlapca. Človek si vie predstaviť jej šok, zmätok a pocity viny, ktoré sa jej zmocnili, keď o niekoľko týždňov zistila, že je tehotná. Narodenie nemanželského dieťaťa v takej silno nábožensky založenej krajine znamenalo uvrhnúť do hanby celú matkinu rodinu. O potrate nemohlo byť reči, ani keby bol legálny. Oveľa bežnejšie bolo poslať zmätenú tínedžerku, aby porodila niekde inde, a medzičasom vymyslieť plán, ako prijateľne vysvetliť narodenie dieťaťa. Pre Maríu to znamenalo pobyt vo vzdialenej dedinke v kopcoch západne od bogotského medzinárodného letiska. Cítila sa osamelá, ale po narodení syna sa nazdávala, že ju môže ohroziť len choroba alebo všetečné otázky miestnych zvedavých žien. Nikdy by jej nezišlo na um, že ju a chlapca môže ohroziť čosi také nepredstaviteľné ako útok agentov zahraničnej rozviedky.

Vyhlášený snajpr Bayeru Leverkusen a také pěti prestižních evropských lig, dříve rovněž Sampdorie Janov, AS Řím, Lipska, ale také fotbalista Sparty a Bohemians, se zaskvěl zejména na EURO 2020. S pěti góly se společně s Cristianem Ronaldem stal střelcem turnaje. Jednoho z nejlepších fotbalistů historie však předčil právě svým dalekonosným až bájným lobem, pomalu padesátimetrovým, do sítě Skotů, nejkrásnějším zásahem šampionátu, skutečně střelou roku. “Dostal se ke mně odražený balon, už během zápasu jsem se koukal, kde stojí gólman. Periferně jsem se podíval, viděl jsem, že je venku, a prásknul to tam.” Patrik, stále jen šestadvacetiletý, se vypracoval na forvarda světového formátu, sledují ho pomalu všechny excelentní kluby včetně Paris Saint-Germain. Jen si představme, že by nastupoval po boku Messiho a Neymara! A proč by ne, vždyť je komplexním fotbalistou a k tomu kanonýrem, skvělým technikem, který zakončuje oběma nohama, nemálo gólů střílí hlavou. V bundeslize dokáže střelecky soutěžit s takovou star, jakou je snajpr Bayernu Robert Lewandowski, nejlepší hráč FIFA posledních dvou let. “Pro mě bylo EURO povedeným turnajem,” svěřil Patrik Schick. “Ovšem všichni víme, že jsme při troše štěstí mohli být ještě výše. Učinili jsme maximum, v závěru zápasu s Dány jsme už neměli sílu ho zvrátit.” Bez Patrika si sestavu Čechů jen těžko dokáže představit Jaroslav Šilhavý. Národnímu kouči a týmu Česka výrazně pomohl vyválčit na Evropě čtvrfinále a nyní se k prvnímu střelci upínají naděje v zápase se Švédy o účast na světovém šampionátu 2022 v Kataru. V průběhu roku Patrik může navíc poměřit své schopnosti právě s Cristianem Ronaldem či Álvaro Moratou v utkáních Ligy národů s Portugalskem a Španělskem. “Hráčům jsme po prohraném čtvrfinále s Dánskem poděkovali. Na EURO jsme hráli na hranici svých možností a pracovali na něm jako tým. Osobně naši účast na šampionátu hodnotím jako úspěch. Co jsme dokázali, je úžasné,” řekl Jaroslav Šilhavý. “Naši hráči celý šampionát odmakali, vydali se na turnaji na 150 procent a zaslouží si absolutorium.” Kouč, který národní mužstvu vyzvedl z šedivého průměrně a výtečně tým pro turnaj vyladil, nechtěl nikoho vyzvedávat, ale je nad slunce jasné, že stěžejní oporou se stal Patrik Schick. Právě jeho, bezpochyby nejlepšího fotbalistu Česka současnosti, představuje tato originální výpravná kniha obohacená plakátem. Vznikla ve spolupráci s fotbalovým měsíčníkem Hattrick a je věnována všem fanouškům české fotbalové reprezentace a fotbalu vůbec.

Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy. Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.

Juan Pablo Escobar, jelenlegi nevén Juan Sebastián Marroquín Santos a világtörténelem legismertebb drogkereskedőjének a fia. Medellínben született 1977-ben. Építész és ipari tervezőmérnök. Mint pacifista, párbeszédet és megbékélést kezdeményezett azokkal, akik a nyolcvanas és kilencvenes években lettek apja drogkereskedelemmel kapcsolatos terrorizmusának áldozatai. Gyakran tart előadásokat, szerepelt az ENSZ Nemzetközi Békenapján bemutatott, díjnyertes dokumentumfilmben, amely „Apám bűnei” (Pecados de mi padre) címen jelent meg 2009-ben. A családi történeteket mindig hallgatás övezi, és csak az idő múlásával válik kimondhatóvá és meghallhatóvá az igazság. Azt hittük, hogy mostanra már mindent elmondtak Pablo Escobarról, a drogkereskedőről, Latin-Amerika valaha élt legszörnyűbb bűnözőjéről, de ezek a történetek mindig külső szemlélők történetei voltak, sosem az otthon melegéből mesélték el őket. Huszonegy évvel a Medellín kartell fejének halála után, Juan Pablo Escobar utazásra indul a múltba, amit nem válaszhatott, ami elkerülhetetlenül a sajátja, hogy megmutathassa apja eddig ismeretlen oldalát: egy férfi, aki elképzelhetetlen kegyetlenségre volt képes, miközben a családját a végletekig szerette. Ez a fiú nem az apát próbálja mentegetni, nem megváltást keres számára, hiszen a saját története is az erőszak szövedékéből épül fel.

Nevyřešená záhada, nebo přísně střežené tajemství? Deník Anne Frankové si přečetlo více než třicet milionů lidí na celém světě. Třináctiletá židovská dívka Anne si ho psala, když se za druhé světové války skrývala se svou rodinou a dalšími čtyřmi osobami v tajném Přístavku jednoho amsterdamského domu, dokud je nacisté nezatkli a neposlali do koncentračního tábora. Od té doby celé generace fascinuje záhada, kdo Anne a její rodinu zradil? A proč? Navzdory hojnému počtu děl – článkům, knihám, divadelním hrám – o Annině osudu však nikdo jasně nevysvětlil, jak se osmi lidem podařilo přežít více než v těsném úkrytu a kdo nebo co nakonec přivedlo nacisty na jejich stopu. A právě tuto záhadu objasnil mezinárodní tým odborníků, který vedl zvláštní agent FBI ve výslužbě Vincent Pankoke, pomocí moderních technologií, nedávno objevených dokumentů a sofistikovaných vyšetřovacích metod. Tento neúnavný a zapálený tým vyšetřovatelů, badatelů i dobrovolníků důkladně prostudoval desítky tisíc stran spisů, včetně těch, které dosud nikdo nespatřil. Vedl rozhovory s mnoha potomky lidí, kteří rodinu Frankových znali. S využitím metod vyvinutých FBI vyšetřovatelé pečlivě rekonstruovali několikaměsíční sled událostí, které v srpnu 1944 vedly k nechvalně proslulému zatčení, a dospěl k šokujícímu závěru. Kniha Kdo zradil Anne Frankovou? je poutavým vyprávěním o této misi. Autorka, uznávaná novinářka a historička Rosemary Sullivan, představuje vyšetřovatele, vysvětluje motivy skrývajících se osob i jejich pronásledovatelů a vytváří profily podezřelých. Zároveň barvitě vykresluje živý obraz válečného Amsterdamu, místa, kde bez ohledu na to, jak bohatí, vzdělaní a opatrní jste byli, nikdy jste nevěděli, komu můžete věřit.

A korona című sorozat rajongói minden bizonnyal örömmel fogadják ezt a remek életrajzot a New York Times bestseller szerzőjétől, amely az örökös reflektorfényben élő II. Erzsébet királynő és húga, Margit történetét dolgozza fel. A nővérek mindig közel álltak egymáshoz, és jó barátok voltak. Azonban amikor a sors furcsa fintorának köszönhetően nagybátyjuk, VIII. Eduárd úgy döntött, hogy lemond a brit trónról, kettejük kapcsolata hirtelen megváltozott. Margitnak attól kezdve kötelessége volt teljesíteni Erzsébet kívánságait, és pukedliznie kellett a nővére előtt, akit addig csak Lilibetnek hívott. Erzsébet mindig sztoikus nyugalommal, derűsen fogadta húga különcségeit, de Margitnak küzdenie kellett azért, hogy megtalálja helyét és pozícióját a rendszerben. Az sem volt számára könnyű, hogy megfeleljen a környezete elvárásainak, és ez gyakran vezetett feszültségekhez. Ismert történet, hogy a királynőnek kellett közölnie Margittal az egyház és a kormány döntését, mely szerint nem támogatják házasodási szándékát az elvált Peter Townsend repülőezredessel. A kialakult helyzetben a hercegnő választás elé került: megtartja nemesi címeit és az ezekkel járó biztos egzisztenciáját, vagy mindezekről lemond a szerelméért. A könyv bemutatja, hogyan alakult a testvérek kapcsolata a zárt családi körben töltött idilli gyerekkorban, szüleiktől elválasztva a világháborús évek alatt, majd a király halála után, amikor Erzsébet követte apját a trónon. Andrew Morton legújabb életrajzi munkája betekintést nyújt a két alapvetően eltérő természetű testvér életébe: egyikük mindent a kötelességnek és a felelősségteljes viselkedésnek rendelt alá, a másik mindennek ellenszegült. A könyv egyedülálló részletességgel mutatja be, milyen hatással voltak a testvérek a monarchiára és a királyi családra, valamint azt is megtudhatjuk, hogyan tudtak alkalmazkodni a huszadik század társadalmi normáinak változásaihoz.

Publikace se vydává po stopách československého a českého krasobruslení od jeho úplného počátku až do současnosti, nechybí ani úvodní kapitoly o tom, jak lidé vůbec začali bruslit a poté i krasobruslit. Každá kapitola se zaměřuje na určitý úsek dějin a na nejvýznamnější české, potažmo československé reprezentanty té doby. Díky poskytnutí jedinečných materiálů od Českého krasobruslařského svazu poodkrývá skutečně zajímavou a bohatou historii tohoto v Čechách velmi oblíbeného sportu a také obsahuje osobní výpovědi krasobruslařských hvězd, jako jsou například Jozef Sabovčík, Eva Graham Romanová, Radka Kovaříková, René Novotný, Petr Barna a další. Kniha je doplněna bohatou fotografickou přílohou a na konci obsahuje přehled držitelů medailí a šampionátů významných pro naše krasobruslení.