Najnovšie - Hmyz strana 3 z 5

Třetí svazek s kapitolami Včelí pastva a její zdroje, Včelí produkty a Medovina a nápoje z medu navazuje na I. svazek s kapitolami Zootechnika včelařství a Nemoci včel prevence a terapie a II. svazek s kapitolami Biologie včely medonosné a Šlechtění včel a chov matek. Profesionální včelař a botanik Mgr. Bronislav Gruna provádí čtenáře včelařsky významnou vegetací a s citem sobě vlastním vybral, nafotil a uspořádal do jakéhosi miniatlasu několik desítek včelařsky významných rostlin. Poukazuje na fakt, že trendem dnešní doby je úbytek včelí pastvy, zejména na venkově. Městské prostředí často nabízí pro včely více. Znalost včelí pastvy umožňuje včelaři dobře zvládnout jednu z nejzákladnějších věcí, která je nutná k úspěchu a to je výběr stanoviště. Bc. Michal Počuch včelaří ve Skaličce u Tišnova. Je to doslova nadšenec do hmyzu, který se nehodí do žádných sbírek, neboť na estetičnosti příliš nepobral. Jde o mšice, mery a červce nahánějící hrůzu zahrádkářům a sadařům. Michal Počuch je jimi fascinován, a proto ho můžeme v létě potkat, jak s fotoaparátem chodí po lese a hledá utajené zakladatelky dalších generací. Podle nich a dalších faktorů dokáže předpovědět, jaká bude v daném včelařském roce medovicová snůška. Použitý soubor fotografií producentů medovice Michala Počucha je do velké míry unikátní a nebyl dosud v ČR publikován. Asi žádnému včelaři v tuzemsku nemusíme představovat doc. Ing. Antonína Přidala, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně. Tento přední český apidolog se ujal zpracování kapitoly o včelích produktech. Ty mají mezi potravinami mimořádné postavení. Je prokázáno, že jejich pravidelné užívání přispívá ke zlepšení lidského zdraví. Kapitola se také zaobírá problematikou reziduí nepůvodních látek ve včelích produktech, zvláště v souvislosti s používáním léčivých přípravků ve včelařství. Poslední kapitola se zabývá výrobou jednoho z nejstarších kvašených nápojů medoviny. Autor Ing. Jaroslav Lstibůrek, MBA, z Pasečnice na Domažlicku čerpal své znalosti v Plzeňských pivovarech, ale také vlastními pokusy. Mimo jiné vysvětluje, že podstata výroby medoviny a medového vína je stejná, u medoviny se však z tradičních důvodů předpokládá více zbytkového cukru.

Kniha Příručka včelaře poskytuje moderný pohľad na tradičné včelárenie. Prináša základné informácie o včelách a ich modernom chove vrátane 25 pravidiel moderného včelárenia, ktoré poskytujú jasné základy potrebné na úspešné vedenie včelstiev. Nádejného včelára určite zaujmú aj kapitoly o využití včelích produktov, najmä včelieho vosku. Text, ktorý je podaný veľmi zrozumiteľne a s humorom, sprevádza mnoho fotografií a tabuliek. Kapitola o včelárení v rozličných druhoch úľov určite zaujme aj skúsenejšieho včelára.

Základní pravidlo ekologického včelaření zní: potřeby, nároky a vitalita včelstev stojí nade vše, množství vyprodukovaného medu je až na druhém místě. Často totiž zapomínáme, že hlavní profit ze včel není – jak se obecně traduje – zdravý med, nýbrž jejich opylovací schopnost, která nám zajišťuje obživu. Cílem alternativního přístupu ke včelám je hlavně pochopit, jak včely žijí, co potřebují, aby byly zdravé, a umožnit jim, aby mohly uplatnit svůj přirozený rozmnožovací pud, tedy rojení. Teprve potom i nám dají kvalitní med, nehledě na to, že při hledání potravy jaksi mimoděk opylují rostliny, bez nichž bychom jako lidstvo vyhynuli. Autoři, profesionální němečtí včelaři, ukazují cestu, jak zodpovědně o svá včelstva pečovat, aby byla silná, vitální a následně dávala i zdravý med. Vracejí se k tradičním metodám včelaření, kladou důraz na přirozenou stavbu a rozmnožují svá včelstva rojením. Jejich kniha není klasická a návodná příručka, nýbrž publikace, která ukazuje cestu, jakou může člověk dospět k maximálně přirozenému včelaření. A základem tohoto přístupu je především proměna jeho myšlení a vztahu ke včelám.

Vydej se na dobrodružnou výpravu! Včelí společenství v průběhu celého roku CO DĚLAJÍ VČELY V ZIMĚ? EXISTUJE NĚCO JAKO VČELÍ ŘEČ? JAK VČELY VYRÁBĚJÍ LAHODNÝ MED? JAK SE VŮBEC VČELA STANE KRÁLOVNOU? Nahlédni s námi do včelího úlu! Budeme pozorovat pilné včelky zblízka a zjistíme, co vše se v úlu děje. Každá jednotlivá včelka má totiž svůj důležitý úkol: od výchovy nováčků přes stavbu plástů až po sběr nektaru a pylu. Dále se také dozvíme, jak se včelaři o svá včelstva starají, aby se jim dobře dařilo a byla zdravá. Tobias Miltenberger po studiu v Jižní Americe začal pracovat se včelami a od té doby ho to už nepustilo. V průběhu studia zemědělství se věnoval žížalám a včelám, které považuje za důležitá stvoření. Jeho blízké toto zaměření poměrně zaskočilo, Tobias si z toho však nic nedělal. Jeho zájem o včely postupně vzrostl natolik, že právě včelám se rozhodl věnovat i nadále. A díky tomu jim může i pomáhat: Čím více toho o nich ví, tím lépe je také může chránit. David Gerstmeier - Včely jsou Davidovy blízké kamarádky už od dob jeho dětství. Už jako malý kluk se rozhodl, že se stane včelařem, svoje první včelstvo si přál ke dvanáctým narozeninám. Od té doby si David svůj život bez včel už ani nedovede představit. Stal se včelařem a na dva roky odcestoval do Afriky. Tam podporoval jeden včelí projekt a seznámil se s africkými včelami. Po návratu do Německa se vyučil zahradníkem a stal se včelařským mistrem. Ani to mu však nestačilo, včely mu jednoduše přirostly k srdci. Proto se je neúnavně snaží studovat a ukazovat lidem, co mohou udělat pro to, aby se včelám dařilo. Hannah Götteová už jako malé děvčátko ze všeho nejraději trávila svůj volný čas venku v přírodě. Dlouhé hodiny se jen tak toulala lesem, hrála si u potoka nebo se proháněla na koňském hřbetu po zelených lánech. Hannah se jednoho dne stane učitelkou a ráda by okouzlující svět přírody včetně zvířat ukázala také dětem.

Aby byl hmyzí domeček brzy plný života, potřebujete vědět, jaký materiál na jeho stavbu použít. Důležitá je nejenom vnější konstrukce, ale i výplň. Různé druhy hmyzu totiž potřebují ke svému hnízdění různé typy dutin a úkrytů. Musíte také vědět, kde domeček umístit a jak pečovat o něj a o jeho drobné obyvatele. Poté se už můžete usadit někde poblíž a pozorovat a poznávat různé druhy, které se do něj postupně začnou stěhovat.

Praktický průvodce světem včel a včelaření. O včelaření byla napsána spousta knih, z nichž se většina zaměřuje na začínající včelaře. Tyto knihy v rychlém sledu proběhnou včelařským rokem a nejnutnějšími úkony včelaře. Včelař tak sice tuší, co musí udělat, ale obvykle neví proč. Kniha Romana Linharta je úplně jiná: Aby bylo možné včelařit úspěšně, tedy bez rojení a chorob decimujících včelstva, je nezbytné porozumět životu včel, pochopit jeho procesy a podmíněné chování. Publikace je strukturována tak, aby teoretické poznatky z oblasti šlechtění včel a genetiky bezprostředně ústily do snadných a vysoce efektivních praktických rad, jejichž výsledkem bude úspěšné včelaření bez zbytečné chemie – zkrátka včelaření pro 21. století.

Včely sú životne dôležité pre budúcnosť našej planéty, no sú ohrozené a ich počet stále klesá. Kniha, ktorú držíte v rukách, ponúka pozoruhodný pohľad do ich sveta a ukazuje, ako môžeme včely chrániť, pomáhať im a tešiť sa z nich v každodennom živote. Prečo sú včely také dokonalé opeľovače? Čo môžeme zmeniť v našom najbližšom okolí, aby sme prilákali rozličné druhy včiel a zabezpečili pre ne potravu? Ako sa zbiera med? Odpovede na tieto a mnohé ďalšie otázky nájdete v praktickej príručke Včely, ktorá je určená nielen včelárom, ale každému, koho zaujíma svet včiel či včelárstvo.

Zájemcům o včelaření kniha nabízí základní informace o všem, co by měl začínající včelař vědět. Úvodní kapitoly se stručně zabývají biologií včel a včelstev, což autor podkládá za velmi užitečné pro pochopení praktických zásahů do včelstev a reakcí včel na ně (superorganismus včelstvo, anatomie včely, obydlí včel). Konkrétní zásahy do včelstev jsou podrobně, ale obecněji, postupně probrány v kapitolách o průběhu včelařského roku (nářadí a pomůcky, práce u včel, včelařův rok). Navazující část příručky se pak věnuje rozdílům a specifikům včelaření v jednotlivých úlových sestavách (klasické dvouprostorové včelaření, nástavkové včelaření). Závěrečné kapitoly se zabývají včelími produkty a jejich získáváním.

Publikace uvádí na 80 stranách jevy, které lze v průběhu roku pozorovat na česně, na letáku a v blízkosti úlu, a jejich náležité vysvětlení. Včelař tak díky knize zkušeného včelařského mistra H. Storcha může poznat, co se ve včelstvu děje, a nemusí k tomu otevírat úl a včelstvo vyrušovat. Každé otevření úlu a zvláště pak zásahy v plodišti způsobují narušení činnosti a života včelstva jako organismu. Kniha Na česně tak vede k citlivějšímu přístupu ke včelstvům a k respektování jejich celistvosti. Proto je v zahraničí oblíbenou včelařskou klasikou, vydávanou pravidelně již desítky let. Česky vychází poprvé.

Úspešné cesty k zdraviu včiel Blaho včelstva závisí od podmienok prostredia a chovu. V tejto knihe nájdu včelári rady napísané zrozumiteľne a podľa najnovších vedeckých poznatkov. Dozvedia sa, ako majú svoje včelstvá viesť a starať sa o ne, aby predišli chorobám. Základy Anatómia včely medonosnej, včelstvo ako organizmus, prevencia a pôvodcovia chorôb, stanovenie diagnózy a boj proti chorobám Špeciál: veľký prehľad diagnóz Choroby a ich liečba Choroby plodu, choroby dospelých včiel, otravy, deformácie a anomálie, škodcovia Špeciál: varroáza a jej liečba

Bohatě ilustrovaná kniha vás díky srozumitelným textům, stovce kreseb a mnoha fotografiím naučí, co a jak máte správně dělat u včel během celého roku. Vysvětlí vám vazby včel na okolní přírodu a počasí v průběhu střídajících se ročních dob, naučí vás, jak se o včelstva starat, aby se nenarušoval jejich přirozený životní cyklus, jak získat med a ostatní včelí produkty. V první – obecnější či teoretické – části se seznámíte s biologii včely, odbornými termíny, úlovými sestavami, nezbytným včelařským vybavením a také s nemocemi, které poškozují včelstva. Hlavní a zásadní je ale praktická část rozdělená na čtyři roční období. V jednotlivých kapitolách vám autor vysvětlí konkrétní úkony, které musíte udělat v průběhu roku. Témata jsou rozčleněna na dvojstrany, bohatě ilustrovaná a v zájmu srozumitelnosti opatřená i fotografiemi z autorova archivu. Důležité jsou informace o nemocech včel, zejména varoóze, největší hrozbě našich včelstev,i o nutných a účinných opatřeních proti nim. Kniha je koncipována velmi prakticky a vychází z dlouholetých včelařských zkušeností autora.

Cílem této knihy je poskytnout komplexní moderní pohled na obor včelařství především pro začínající včelaře. Současně má přispět i zkušenějším včelařům k rozšíření v praxi potřebných znalostí biologických základů, vybavení a navazujících technik včelaření, řekl o svém nejnovějším díle dr. Švamberk. Všichni chceme včelstva silná, zdravá a v pohodě. Zde je návod, jak toho dosáhnout, konstatovala Radka Ingrová, redaktorka knihy a včelařka. Celobarevná publikace se velkým množstvím originárních fotografií.

Nový pohľad na úchvatný svet včely medonosnej Včely medonosné fascinujú ľudí už od nepamäti – či už ako producentky medu a vosku, majsterky organizácie v usporiadanom spoločenstve alebo architektky pôsobivých pravidelných konštrukcií plástov. Rozsiahlym opeľovaním kultúrnych rastlín sú pre nás jednoducho nenahraditeľné. Vedci, skúmajúci tajomstvá tohto hmyzu, odhaľujú záhady „fenomenálnych včiel“ – a pri každom kroku ich čakajú nové prekvapenia. Kniha dáva čitateľovi možnosť nahliadnuť do aktuálneho diania pri získavaní vedomostí a často priekopníckych poznatkov, ktoré v posledných rokoch objavila aj skupina vedcov okolo profesora Tautza vo Würzburgu. Čitateľ sa tiež oboznámi s množstvom jedinečných fotografi í Helgy R. Heilmannovej a tým získa aj nový pohľad na tieto evolučne úspešné tvory. „Včelstvo je ako čarovná studňa, čím viac z nej čerpáme, tým viac nám prináša“, poznamenal raz trefne Karl von Frisch, legenda výskumu včely medonosnej. Nechajte sa do nej vtiahnuť aj vy.

Knížka o včelách a jejich produktech - jak vznikají, jaké mají složení a vlastnosti, jaké jsou problémy s jejich kvalitou. Je zde uvedeno mnoho receptů na využití medu při pečení tradičního i netradičního pečiva, úpravě masa a příloh, při přípravě nápojů nealkoholických i alkoholických, postupy při léčení popálenin a jiného poškození kůže. Podrobně jsou popsány různé postupy výroby svíček a jiných přípravků z vosku, u pylu, mateří kašičky a propolisu možnosti využití ve výživě, kosmetice a farmacii.

Právě vychází dlouho očekávaný II. svazek učebnice Včelařství z publikační produkce PSNV-CZ, z. s. Druhý svazek s kapitolami Biologie včely medonosné a Šlechtění včel a chov matek navazuje na I. svazek s kapitolami Zootechnika včelařství a Nemoci včel – prevence a terapie. Zpoždění ve vydání II. svazku čtenářům vydavatel kompenzuje kvalitnějším obsahem nejen s nejnovějšími poznatky z biologie a fyziologie včely medonosné, ale také zařazením nových trendů v oblasti šlechtění, zejména ve směru zvýšené vitality včelstev a odolnosti včel proti nemocem. Vydavatel do týmu autorů přizval mladé začínající včelaře, kteří jsou však erudovanými odborníky v oblasti biologie, fyziologie, genetiky a šlechtění živočichů. Naplňuje se tak cíl kladený od začátku tvorby tohoto čtyřsvazkového díla, aby učebnice byla srozumitelná také začínajícím včelařům a zároveň seznamovala s novými poznatky a trendy oboru. Moderní přístup se projevuje i v grafickém pojetí, názornosti a fotografickém doprovodu textu. Kolektiv autorů se tentokrát snaží přívětivou a čtenářsky poutavou formou vysvětlit poměrně složitou problematiku včelí fylogeneze, morfologie a anatomie, popsat příbuzné druhy včel, plemena včely medonosné, zaměřuje se na výživu včely medonosné, popisuje šlechtění včel, inseminaci a plemenářskou práci. Nezapomíná také na praktické rady, jak optimálně odchovat včelí matky pro vlastní potřebu i komerční účely. Autoři čerpali inspiraci ze zahraničních zdrojů a přidali vlastní zkušenosti z tuzemska. Entomolog doc. RNDr. František Weyda, CSc., doplňuje anatomickou část publikace jedinečnými a zatím nepublikovanými snímky orgánů včel a částí těla včely z optického, ale především elektronového mikroskopu.

Podmínkou k dosažení dobrého výsledku včelaření je stálá péče o dobré zdraví chovaných včelstev. Autor nabízí celistvý pohled na zdravá a nemocná včelstva a jeho snahou je pomoci chovatelům dobře se v této problematice zorientovat, včas rozpoznat příznaky napadení včel a zvolit účinný postup nápravy. Samostatné kapitoly jsou věnovány včelímu plodu, nemocem včel podle jejich původců (škůdců, bakterií, hub, virů), syndromu CCD a předcházení ztrát způsobených roztočem varroa. Velká pozornost je věnována moru včelího plodu. Důležité jsou i kapitoly o otravách včelstev a hygieně ve včelařství. Téma doplňují informace o možnostech využití mikroskopování ve včelařství.

Vážení čtenáři, přátelé včelaři, všichni víme, že včelstva tady byla dávno před člověkem. Stáří prvního, jakéhosi mutanta včely a vosy se odhaduje na 100 milionů let. Nálezy včel starých 65 – 35 milionů let již vykazují stejné rysy jako včely současné a všeobecně se má za to, že již v průběhu těch let byl vývoj včely medonosné dokončen. Člověk je ve svém vývoji teprve na počátku, dá se říci ve stavu kojence, a tak přisát na mateřský prs přírody saje živiny v podobě nafty, zemního plynu a uhlí. Raději ani nemyslet na to, kdy tento zdroj vyschne a člověk se bude muset postavit na vlastní nohy a žít jen z toho, co sám od prvopočátku vytvoří. Nejlepší podmínky pro život včel poskytuje rovníkové pásmo se svým snůškovým obdobím devíti měsíců a třemi mezisnůškovými měsíci. V podmínkách našeho mírného pásma se včelstva musela naučit přežívat kruté zimy a zužitkovat krátké snůšky trvající pouhé týdny, v některých letech dokonce jen dny. Všechna včelstva, která si nedokázala přinést dostatek zásob i v po sobě následujících nízkosnůškových letech, příroda svou tvrdou selekcí vyřadila ze života bez možnosti se množit. Množit, a tedy dožít se věku člověka mohla jen včelstva s vysokou nadprodukcí medu. Včelstva na rozdíl od všech jiných organismů se množila vždy nepravidelně. Jejich množení je totiž (kromě vlastních sil a snůškového období) závislé i na nalezení vhodné dutiny stromu. Ta se může ve kmeni stromu vytvořit odhadem po 100 letech a její trvání je 200 a více let, až do rozpadu kmenu stromu. Včelstva rovněž na rozdíl od všech jiných organismů nikdy nehynula stářím, ale rozpadem kmenu, v jehož dutině žila. Je všeobecně známo a potvrzeno, že rojením či uměle rozdělené včelstvo přinese dohromady mnohem méně medu než nerozdělené. Věku člověka se mohla tedy dožít pouze včelstva, u kterých po jejich vyrojení před hlavní snůškou si každá část (mateřské včelstvo, roj) dokázala sama pro sebe přinést dostatek zásob. Minimální množství zásob pro plnohodnotný další rozvoj je 25 kg (v USA ponechávají včelstvům 30 kg.) Všechna ostatní včelstva, která ten rok nenašla vhodnou dutinu stromu, musela tedy přinést minimálně 60 a více kg medu. Na jejich vysoké nadprodukci se přiživovali lesní hlodavci, ptáci, medvědi (když se jim vešla přední tlapa do česna, protože to nikdo včelstvům nezužoval). Později pak člověk brtník, který přišel na to, že v dutině je mnohem více medu, než kam rukou dosáhne. Vyřízl na opačné části stromu otvor, kterým vyřezával plástve s medem a příklopem ho pak uzavíral. Tehdy byl člověk pouhým sběračem. Tak mu les vedle hub, malin, jahod, borůvek, ostružin atd. dával každoročně i med. Z té doby se nám dochovalo jen pár obrázků. Je na nich vidět muže na kmeni stromu a jeho rodinu, ženu, děti, jak v mísách odnášejí vyřezané plásty s medem. Dalším silným selektivním faktorem je rozmanitost počasí. To má dvě stránky: likvidační a vyučující. Tak v krutých zimách s vysokou vrstvou zmrzlého sněhu přežívají jedinci, kteří se naučili najít a vyhrabat pod sněhem potravu. Hyne ta lesní zvěř, co to nezvládla. Zrovna tak v dobách, kdy chladné jaro nedovoluje vyletovat nebo kdy letní bouřky smyjí mšice a ukončí snůšku, přežívají jen ta včelstva, která se naučila dostatečně zužitkovat i krátkou, třeba jen několikadenní snůšku. Přírodní výběr (přírodní selekce) není pouze třídící, ale je též hnacím motorem evoluce. Tak se původní včelstva naučila postupem času překonávat dlouhé zimy, zužitkovat i ty nejslabší snůšky, rojit se vždy jen do předem nalezených vhodných dutin na den přesně v době před vydatnou snůškou, rozpoznat stav matky a měnit ji vždy jen ve vhodnou dobu, ubránit si potřebné zásoby i v nejsilnějších zimních mrazech a spoustu dalších schopností. Kdyby to totiž neuměla, nikdy by se věku člověka nedožila. Jak posuzujeme tato původní, pouze přírodním výběrem řízená včelstva? Označili jsme je slovem „divoká“ (tedy neušlechtilá, méně hodnotná, pro chov nevyhovující), jejich dílo pak „divočinou“. Úplný opak je ale pravdou. Tato

Knížka „Chrousti na zábradlí balkónu“ je prvním pokusem Pavla Peciny o jakousi beletristickou faktografii nebo faktografickou beletrii a měla by být prvním dílem jeho zoologických „vzpomínek na život“. Jinak se zabýval spíše odbornými publikacemi; kromě několika vědeckých článků o skupinách bezobratlých živočichů, které studoval v „univerzitní části“ svého života, to je velké množství popularizujících publikací z oborů entomologie, arachnologie, etologie, ekologie, chovatelství a ochrany přírody. Sám si dost považuje také série článků a sloupků, které vycházely v časopise Nika. Z knižních publikací je možno zmínit 3 díly „Kapesního atlasu chráněných a ohrožených živočichů“ (SPN Praha, 1979–1990), „Kořeny zla“ (Vydavatelství Niky, 1994) a spoluautorství na knize „Život lesů“ (s profesorem J. Jeníkem, jedním z autorových guru – Albatros, Praha, 1986). Za zmínku stojí i několik statí v knize „Hmyz: chov – morfologie (editor Fr. Kovařík, Nakladatelství Madagaskar, Jihlava, 2000). Zoolog Pavel Pecina se narodil v Praze v říjnu roku 1938. Díky vnímavým a tolerantním rodičům měl možnost od dětství rozvíjet své biofilní a biologické zájmy, což nakonec vyvrcholilo studiem na tehdejší biologické fakultě Univerzity Karlovy, kde obhájil entomologickou diplomovou disertaci na katedře systematické zoologie. Ještě před státnicemi nastoupil na místo zoologa do Východočeské zoo ve Dvoře Králové nad Labem, kde působil (včetně dvouleté vojenské služby) v letech 1961–1964. Začátkem roku 1964 odešel do Prahy, kde dočasně zakotvil v Lidovém výrobním družstvu invalidů (později Dipře) , kde zhotovoval mikroskopické preparáty pro školy. V září mu bylo nabídnuto místo asistenta na katedře systematické zoologie, kterou jako její absolvent před třemi a půl roky opustil. V roce 1966 byl přeřazen na řádnou aspiranturu, v jejímž průběhu se zabýval taxonomií, ekologií a rozšířením jedné skupiny půdních roztočů. Aspiranturu a kandidátskou práci dokončil v roce 1969 a obhájil v roce 1971 (v Brně u profesora J. Kratochvíla). Po skončení aspirantury nastoupil (v září 1969) do Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, kde měl na starosti péči o chráněná území, přípravu jejich vyhlašování a zoologickou problematiku ochrany přírody. V září 1989 přešel do Zoo Praha, kde se věnoval (v prvních letech pod „hlavičkou“ Společného vědeckého pracoviště zoo a ČSAV) záchranným chovům a programům pro ohrožené druhy Československé republiky až do roku 1999, kdy odešel do penze.

Brožurka z edice Klíč k soběstačnosti podává na 80 stranách čtenářsky přístupný a informativní přehled o všem, co potřebuje vědět začínající včelař. Také vám pomůže se zorientovat v současné často vyhrocené diskusi kolem ohrožení chovů včel varoázou, jejich přírodní či chemické ochrany i kolem otázek kolem toho, jak dalece je správné do života včel zasahovat a co je pro tento společenský hmyz přirozené. Knížka obsahuje i zajímavé čtení o úloze hmyzu a jiných divoce žijících živočichů na zahradě.