Najnovšie - Literárna veda, jazykoveda strana 8 z 57

Interpunkce je v naší písemné kultuře něčím samozřejmým. Její používání ale není zcela jednoduché. Existují interpunkční pravidla, která lze chápat jako specifickou formu jazykové analýzy: pracuje se s jazykovými kategoriemi jako text a věta, ale ve hře jsou i jevy jako hlavní a vedlejší věty, souřadnost… Pravidla a teorie, o které se opírají, se v čase i prostoru různí. Tato kniha popisuje dějiny a vývoj české teorie interpunkce v evropském kontextu od 16. století do dnešních dnů. Dominantním východiskem je antická nauka pěstovaná v rámci rétoriky a tradovaná v latinské vzdělanosti středověku, reflektovány jsou také vlivy jiných jazykových kultur, vliv latinské kultury raného novověku a zejména pak německé jazykové kultury v 18. a 19. století. Procházíme tedy zásady psaní teček, čárek, virgulí, středníků, dvojteček a dalších značek od první gramatiky češtiny až po poslední Pravidla českého pravopisu a jejich výklady se zřetelem k souvislostem dobové vzdělanosti a kultury. Zvláštní pozornost je věnována vývoji pojmových a terminologických základů, především tradičnímu rétorickému konceptu periody, který byl postupně nahrazen moderním konceptem věty. Kniha je příspěvek k dějinám lingvistiky, ale také k dějinám kultury. Interpunkce je tu konkrétním příkladem transferu vědomostí a forem mezi evropskými kulturami.

Pojmy čas (vyprávění), postava a román neumožňují intelektuálnímu čtenáři ani badateli rychlé a efektní polapení. Rodí se totiž ze složité syntézy — sdílená zkušenost s lidmi, časem a narací se zde vetkává do pojmového myšlení a řeči, celému procesu přitom vládne jen svobodný zákon literatury. Monografie Čas, postavy, román podniká do prostoru této syntézy jedinečnou výpravu. Využívá při tom hermeneutické modely převzaté z Ricśurova Času a vyprávění, ale též výsledky kognitivní naratologie. Výsledkem je neotřelé nasvícení (možností) románové teorie a interpretace.

Alexander Halvoník (1945) študoval na FFUK v Bratislave francúzštinu a slovenčinu. Po skončení štúdia pôsobil na viacerých postoch v oblasti kultúry, naposledy ako riaditeľ Literárneho informačného centra. Recenzie, literárne materiály a preklady uverejňuje v literárnych časopisoch a iných periodikách. Knižne debutoval autorským prerozprávaním, Rozprávok z tisíc a jednej noci (1944). Svoj prozaický talent prezentoval v novele Svrbenie krvi (1996) a zbierke poviedok a noviel Generačníci (2021), mapujúcej citové a intelektuálne rozpory, ľudí po roku 1989 a v poprevratovom období. Jeho koncízne vtipné, ironické a štýlovo prepracované prózy odkrývajú boľavé miesta spoločnosti. Je autorom novely pre mládež Mátoha, neboj sa (2014). Literárnokritické články a eseje publikoval v knihách Premeny I (2004) a Premeny II (2014). Je spoluautor Dejín slovenskej literatúry (2009). Z francúzštiny preložil okolo 40 knižných titulov.. Je nositeľom viacerých ocenení vrátane Ceny ministra kultúry. ,,Neviem, kedy presne Alexander Halvoník publikoval svoj prvý literárno-kritický text, ale viem, že na poli literárnej kritiky pôsobí okolo päť desaťročí. Patrí k našim najaktívnejším kritikom, pričom ťažiskom jeho činnosti je poctivá recenzistika. V Halvoníkovom zornom poli sa ocitali nielen aktuálne vydávané knihy našej národnej spisby, ale aj inonárodné dielo preložené do slovenčiny. Halvoník sa sústreďuje na prózu, poézii sa venuje ojedinele. Jeho prístup k dielam sa vyznačuje pozorným čítaním, dokonalou znalosťou kontextov, precíznou a presvedčivou argumentáciou, a to v prípade kladného i záporného hodnotenia. Autor je erudovaný znalec, odborník par excellence, pravdaže, využíva literárnovednú terminológiu, ale aj výstižné obrazné vyjadrenia, no zbytočne sa v nich neutápa, takže veľkým kladom je. Že jeho texty sa dobre čítajú.“

Irodalomtörténet? Az is. Izgalmas oknyomozás, hogy valójában kik voltak ezek a valahai alkotók? Az is. Életútfeltárás, életműelemzés? Az is. Kor- és kórrajz? Az is. De legfőképp igazi Háy-próza. Tele humorral, gondolattal, a valahai életművek teljesen újszerű megközelítésével. Olyan könnyedén lép át más korok világába, olyan természetesen beszél a valahai alkotókról, hogy észre se vesszük, hány év választ el tőlük, s lelkesen vetjük bele magunkat ebbe a világba, aminek hősei a tankönyvekből jól ismert, sokszor unalmasnak vagy épp érdektelennek tartott alakok. "Író vagyok, nem akartam más írókat szobornak látni, nem akartam szobrok közt élni. Ki akartam szabadítani őket ebből a fogságból, mert a vaspáncél csak a középkori lovagoknak áll jól, az íróknak nem. Azt akartam, hogy legyenek újra érinthetők, közvetlenek és megszólíthatók. Hogy olyanok legyenek, mint a barátaink, a rokonaink, az osztálytársaink. Hogy embernek látszódjanak, nagyszerűeknek és esendőeknek, olyanoknak, akikre lehet haragudni, és olyanoknak, akiket lehet szeretni. Hogy minden olvasó érezze, ők még mindig hozzánk beszélnek, és rólunk beszélnek, a mi sorsunkhoz szólnak hozzá. Elevenséget akartam, mert az irodalom nem múzeumi tárgy. Ott van az életünkben, ha akarjuk, hogy ott legyen." (Háy János) A Kik vagytok ti? mint írói vállalkozás is példátlan. Hatalmas mű, óriási, sokéves munka. S az eredmény egy olyan könyv, ami Szerb Antal óta először mer újszerűen és jól olvasható stílusban a magyar irodalom alkotóihoz nyúlni.

Vydejte se s námi do světa domorodých Američanů a prozkoumejte jejich bohatou kulturu a jazyky. Objevte jedinou ucelenou publikaci o jazycích a kultuře domorodých Američanů, která je na českém trhu k dispozici. Kniha nabízí podrobný přehled jazyků původních obyvatel amerického kontinentu. Čtenáři se mohou těšit na ukázky slovní zásoby a detailní lingvistický popis vybraných jazyků. Poutavé fotografie jsou pečlivě vybrány tak, aby dokreslovaly informace v textu a zpestřily obsah. Kniha obsahuje mapy a schémata jazykových rodin a fýl, které vám poskytnou přehled o rozmanitosti těchto jazyků. Najdete zde také klasifikaci indiánských jazyků, podrobné rejstříky a seznam použitých jazykovědných termínů.

Soubor odborných statí a dalších příspěvků věnovaných Petru Nejedlému, přednímu diachronnímu bohemistovi a dlouholetému vědeckému pracovníkovi oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, u příležitosti jeho 70. narozenin. Příspěvky tuzemských i zahraničních autorů reflektují jubilantovy široké, nejen odborné zájmy, zahrnující problematiku lingvistického zkoumaní starších fází češtiny, zejména slovní zásoby, s přesahy do historie, slavistiky, etymologie nebo klasické filologie. Bez povšimnutí však nezůstala ani oblast pedagogická, která se u jubilanta neomezuje jen na působení ve vzdělávacích institucích, ale promítla se také do jeho činnosti související s organizací Olympiády v českém jazyce. Součástí sborníku je též kompletní bibliografický soupis Nejedlého prací.

A collection of 366 facts about language to enliven each day of the year. In this ingenious and diverse collection of 366 stories, events, and facts about language, David Crystal presents a selection of insights from literary and linguistic writers, poets, and global institutions, together with the weird and wonderful creations of language enthusiasts to enliven each day of the year. This day-by-day treatment illustrates the extraordinary, the weird, and the wonderful creations of language, covering everything from holidays like “Morse Code Day” and “Talk Like William Shatner Day” to the forensic phonetics used to catch serial killers. The book covers writers from many different eras and cultures, including William Shakespeare, Oscar Wilde, Emily Dickinson, Toni Morrison, R. K. Narayan, Wole Soyinka, and many more. Some days focus on pronunciation, orthography, grammar, or vocabulary. Others focus on the way language is used in science, religion, politics, broadcasting, publishing, the arts, and the Internet. Some days acknowledge the achievements of language study, such as in language teaching, speech therapy, deaf education, and forensic science, as well as technological progress, from the humble pencil to digital software. Several days celebrate individual languages, including those spoken in small language communities. A celebration of creativity and change, this book will inspire readers to make a daily date with language.

Nejtěžší redakce mého života. Bestseller, který nikdo nečekal. Co se dá naučit od autorů, kteří neumějí psát. Na co si dává pozor editor sto let starých komiksů. Nakladatelství je úžasná a zábavná dílna, ve které se rodí jedny z nejkrásnějších a nejdůležitějších věcí na světě. Ovšem abyste v něm obstáli, nestačí mít literární rozhled a naučit se gramatiku. Musíte si osvojit nakladatelské myšlení. Tato kniha je pomyslnou TEDx konferencí spojenou s FuckUp Night redakčního světa. Dozvíte se, jak milovníci poezie vybudovali jeden z nejvýznamnějších vydavatelských domů. Co je třeba podniknout, abyste na literární nebe vystřelili hvězdu. Jak se staví úspěšná ediční řada a jak se neztratit v překladu. A stojí za to přizvat si k psacímu stolu umělou inteligenci? Kniha nápadů, zkušeností a postřehů nabízí exkurzi do zákulisí nakladatelství knihomolům, studentům či knihkupcům. Zkrátka všem, kteří žijí knihami. Soubor, který uspořádal dlouholetý šéfredaktor Paseky Jakub Sedláček, nabízí pohled do tvůrčí dílny řady profesionálů nakladatelského a redakčního světa: Miroslava Balaštíka (Host), Viktora Bezdíčka (Paseka), Petry Diestlerové (Euromedia), Joachima Dvořáka (Labyrint), Lenky Jandákové (Kher), Jindřicha Jůzla (Odeon), Michala Kašpárka (Český rozhlas), Františka Kotlety (Epocha), Petra Onufera (Argo), Zuzany Válkové (Seznam) a dalších. Knihu doprovází ilustrace Lukáše Fibricha.

Renesance tradičně argumentačního pojetí rétoriky, kterou ve 20. století v podobě neorétoriky nabídli mj. Ch. Perelman a S. Toulmin, znovuotevřela cestu k jejímu funkčnímu uplatnění ve vzdělávání. V podobě soutěžního debatování dostala agonální rétorika sofistů moderní háv, uchovala si však své tradiční poslání: rozvoj dovedností a znalostí v oblastech kritického myšlení a argumentace, vyhledávání a hodnocení informací a komunikačních kompetencí. Dnešní soutěže v debatování přidaly nutnost prohlubování znalostí o světě okolo nás a týmovou spolupráci.

Renesance tradičně argumentačního pojetí rétoriky, kterou ve 20. století v podobě neorétoriky nabídli mj. Ch. Perelman a S. Toulmin, znovuotevřela cestu k jejímu funkčnímu uplatnění ve vzdělávání. V podobě soutěžního debatování dostala agonální rétorika sofistů moderní háv, uchovala si však své tradiční poslání: rozvoj dovedností a znalostí v oblastech kritického myšlení a argumentace, vyhledávání a hodnocení informací a komunikačních kompetencí. Dnešní soutěže v debatování přidaly nutnost prohlubování znalostí o světě okolo nás a týmovou spolupráci. V České republice se soutěžní rétorika na středních a vysokých školách pěstuje již více než čtvrt století. Soubor textů Soutěžní rétorika: debatování formou KP odráží zkušenosti a poznatky, které byly za tuto dobu shromážděny. Jde o první text tohoto druhu, který se s cílem podpořit vzdělávání v oblastech rozvíjených neorétorikou obrací k širší pedagogické a žákovské veřejnosti.

V této knize autor zkoumá možné stopy vlivu irštiny a iroskotské misie na slovanštinu v raněstředověké střední Evropě. Uvažuje o tom, co povaha těchto stop vypovídá o činnosti této misie, a klade si také otázku o ideovém a metodologickém pozadí badatelů píšících o iroskotských misionářích.

Kolektívna monografia Literárne krajiny Bratislavy. Obraz mesta po roku 1918 je svojím zameraním ojedinelá a v istom zmysle prvolezecká. Desaťčlenný autorský kolektív v nej podáva výsledky výskumu literárneho obrazu Bratislavy, vytvára a interpretuje katalóg jeho kľúčových toposov v časovom rámci približne jedného storočia, v ktorom slovenská metropola prešla zásadnými politickými, etnickými a kultúrnymi zmenami. Literárny obraz Bratislavy sa doposiaľ neustálil okolo kánonického jadra niekoľkých základných autorov a textov, ako je to v prípade niektorých iných európskych miest, ktoré sú úzko spojené s dielom alebo biografiou slávneho spisovateľa. Zostáva heterogénny až fragmentárny, je stále skôr nedokončenou mozaikou. V literárnych krajinách tohto mesta však možno dobre identifikovať niekoľko priestorových konštánt, kľúčových literárnych toposov, ktoré súvisia s hraničnou geografickou, kultúrnou a jazykovou polohou Bratislavy, ako aj s jej politickou a urbanistickou históriou. Kniha prináša systematické a súčasné, hoci nie encyklopedicky vyčerpávajúce spracovanie literárnej krajiny Bratislavy. Veríme, že bude dobrým aktuálnym sprievodcom po tejto problematike a zároveň jedným z východísk budúcich výskumov.

Literární výzkum osobnosti Terézie Vansové a její literární, vydavatelské a osvětové činnosti poskytuje fascinující obraz ženy odhodlané, alespoň v rámci svých možností, přispět k blahu mnohých; ženy se silně zakořeněným žebříčkem hodnot, který si nejenom vystavěla, ale během svého života jej také následovala; ženy často osamocené a osamělé, stojící mimo hlavní proud jak literární, tak i politický či ideový, ženy jakožto zástupkyně slovenské inteligence, avšak žijící svůj život v úzkém sepětí s venkovským slovenským lidem. Terézia Vansová si plně uvědomovala funkčnost literární komunikace na lince autor – čtenář – dílo a považovala literaturu za jeden z nástrojů masové komunikace, díky kterému byla schopna ovlivňovat i hodnotový rámec samotného čtenáře.

Onomaziologický slovník zásadním způsobem doplňuje a sjednocuje dříve vydané čtyři díly Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Zahrnuje frazémy a idiomy všech čtyř vydaných svazků, které změněnou organizací a způsobem prezentace spojuje dohromady podle jednotného hlediska, a to významu. Většina tradičních slovníků nabízí svá hesla tak, že v nich hledáme abecedně podle výchozího hesla, resp. jeho formy. Tento slovník, který je onomaziologický a je vlastně tezaurem české frazeologie, vychází naopak od významu hesel a způsob hledání tedy převrací (místo od výchozí formy začíná od výchozího významu frazému a idiomu). Podle zvoleného konkrétního významu uvádí všechna hesla pro něj relevantní, která jsou uvnitř tříděná mj. podle toho, zda jde o přirovnání, výrazy neslovesné, výrazy slovesné anebo větné (což odpovídá uspořádání vydaných a abecedně uspořádaných čtyř svazků). Použité výchozí významy, podle kterých je tu vše uspořádáno, jsou jednoslovné, podle potřeby jsou ale doplněné o potřebné kombinace pokrývající významové jádro hledaného výrazu. Takto se tu pro výchozí význam „bojovat“ objevuje množství hesel různého typu z jednotlivých svazků slovníku, která sémanticky spojuje tento výchozí význam „bojovat“ a jeho podtypy, a najde se tu pak např. bojovat jako lev, nenechat něco (jen) tak (tj. bojovat proti něčemu), hájit svou existenci (tj. bojovat o svou existenci), hájit čest praporu (tj. v podtypu bojovat za ideál společný), bojovat na život a na smrt (tj. bojovat do konce), rvát se s osudem (tj. bojovat s vývojem nepříznivým), bojovat za čest a slávu (tj. bojovat nezištně), ale i Přeskoč, přelez, jenom nepodlez. (tj. bojuj vynalézavě, ne však nečestně!) a mnoho dalších. Tímto způsobem podle podobnosti seřazená a do podtypů a podle původních svazků hierarchizovaná a uspořádaná data jsou tu sesbírána a představena poprvé a jinde k dispozici nejsou; svým způsobem tvoří protiklad k onomaziologickému slovníku obecnému (např. Rogetovu, který pro češtinu nově existuje také), který je však založený pouze na jednotlivých slovech (pojmech) a frazémy neobsahuje. Princip, který se tu užívá jako výchozí, je široce pojímaná podobnost, ale i obdobnost a další významové souvislosti (včetně opozitnosti). Je třeba zdůraznit, že frazémy zde prezentované jsou přebírány z předchozích čtyř formálně orientovaných, tj. alfabetických svazků frazeologického slovníku, kde jsou však roztříštěné podle tematiky těchto svazků a nedávají představu celku frazeologie národního jazyka ani jejího složení. Pro velký rozsah dat (výchozí čtyři slovníky tvoří téměř 4000 stran) tento tezaurus tedy postupuje nutně úsporně a upouští od podrobného popisu významu (kromě stručných glos jako výše), který si lze podle potřeby ověřit pamětí či hledáním v uvedených čtyřech slovnících; slovník je tedy primárně určen pro kompetentní rodilé mluvčí češtiny. V tomto smyslu představuje vůbec první onomaziologický slovník národního jazyka tohoto druhu, který jiné jazyky postrádají. Uživateli odbornému i laickému nabízí tento slovník první ucelené pokrytí a zpracování české frazeologie a idiomatiky ve smyslu onomaziologickém, tezaurovitém. Zároveň se tu v praktické rovině nabízí i nejbohatší zdroj poznání jazyka a možnost výběru výrazů pro vytříbeného autora, autora učebnic a slovníků, překladatele, studenta, ale i lingvistu a další zájemce. Je to poutavé čtení upozorňující především na bohatost českého pojmenovávacího aparátu na úrovni frazémů a idiomů, jehož popis dosud nebyl k dispozici, ale specificky i na to, že se dá psát i mluvit vybraněji a jemněji, pro leckoho rafinovaněji, než jen pouhým řazením jednoduchých běžných slov do jednoduchých vět.

Publikáciu zostavili Magdalena Bystrzak a Viliam Nádaskay. Ponúka prehľad najpodnetnejších literárnokritických a polemických článkov, ktoré boli venované slovenskej literatúre v uplynulom roku. Okrem toho, že predstavuje súčasné uvažovanie o domácej literatúre, je aj prehľadom najvýraznejších diel minulého a sčasti aj predminulého roka. Súčasťou publikácie sú aj bilančné štúdie zostavovateľov o aktuálnej poézii a próze. Kritická ročenka 2022 bezprostredne nadväzuje na rovnomennú antológiu, v širšom časovom horizonte na súbory Kritika, ktoré v polovici šesťdesiatych rokov (1964 – 1967) vychádzali vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ. Predstavuje výber z literárnokritických textov, ktoré boli v roku 2022 publikované časopisecky a na webe. Literárna kritika dnes často podnecuje ku kritickému a analytickému premýšľaniu o súčasnosti, estetike alebo kultúre vôbec. Nemá byť obyčajnou strážou kánonu, ale prostriedkom plodného umeleckého a spoločenského dialógu. Nenúti vyjadriť negatívny postoj, ale argumentačne zdôvodniť výber a vkus. Teoreticky je naďalej hracou plochou a živým priestorom diskusie, v praxi je však aj niečím iným – realizuje sa v textoch, ktoré sú roztrúsené po časopisoch a na webe. Preto vznikla antológia, ktorej cieľom bolo zozbierať to, čo vyvoláva záujem o rozhovor. Autormi Kritickej ročenky 2022 sú okrem zostavovateľov: DALFAR, Daniel Domorák, Patrik Garaj, Tamara Janecová, Martin Makara, Matej Masaryk, Patrik Miskovics, Viliam Nádaskay, Ľudovít Petraško, Katarína Pirháčová, Edita Príhodová, Zoltán Rédey, Jaroslav Šrank a Eva Urbanová.

Chcete, aby vaše texty byly pro čtenáře přístupné a užitečné, jen občas nevíte, jak se zbavit zlozvyků, které máme skoro všichni pod kůží? Kniha Pište čtivě a srozumitelně se stane vaším majákem v rozbouřeném moři české stylistiky! Všichni občas píšeme text, na kterém záleží. Někdy jde o komunikaci s klienty, jindy o texty na vlastní webovky, do blogu nebo na sociální sítě. Někteří z nás ještě studují a jejich denním chlebem je psaní různých esejů a akademických prací. Jiní zase v práci píšou dokumentaci, obchodní podmínky, návody či pokyny. Ať už jste na tom vy osobně jakkoli, určitě chcete, aby vaše texty byly nejen reprezentativní, ale i srozumitelné, čtivé a přehledné. Tahle publikace vám v tom pomůže. Nejsou to skripta pro jazykové odborníky, ale normální, lidsky napsaná knížka, která vám jednoduchou a vtipnou formou vysvětlí základní principy stylisticky učesaného a srozumitelného textu. Šílení korektoři vás ruku v ruce provedou úskalími „úředničiny“ – u jejich příkladů z praxe se (doufejme) pobavíte, někde chytíte za nos a vězte, že vám na mnoha místech ze „zaumných“ formulací naskočí husí kůže. Máte dojem, že když budete psát lidsky a jednoduše, budete na svého čtenáře působit jako povrchní nevzdělanec? Chyba lávky! Díky Pište čtivě a srozumitelně se naopak ujistíte, že čím víc se vám podaří přiblížit své texty běžnému a srozumitelnému jazyku, tím víc nadšení a děkovných dopisů můžete očekávat. Prostřednictvím rad, návodů, příkladů a cvičení se postupně naučíte ze svého psaného projevu vymýtit nadužívaná přivlastňovací zájmena, trpné rody, juxtapozice a – světe div se – zvládnete na uvolněné místo dosadit vedlejší věty i slovesa, a to naprosto přirozeně a s lehkostí. Autoři, bratři Behúnovi, už svou předchozí knihou, která se zabývala hlavně pravopisnými a gramatickými pravidly, dokázali, že umí mluvit o češtině bez příkras, přemíry cizích slov a zbytečných podrobností. Jejich nejnovější dílo vás naučí psát čtivě a přirozeně, a navíc vás zaručeně pobaví. O autorech Dalibor Behún (*1983) Občasný překladatel, ale hlavně jazykový korektor, copywriter a lektor kurzů přístupné češtiny. Spoluautor knihy Pište správně česky – poradna šílených korektorů. Petr Behún (*1985) Korektor, překladatel, copywriter a lektor jazykových kurzů na vysokých školách, v soukromých i státních společnostech. Spoluautor knihy Pište správně česky – poradna šílených korektorů.

Pro profesionály i pro laiky – je tu nyní učebnice, která vás dokáže hantecu naučit. Také vám pomůže zorientovat se v rozdílech mezi „organicky vzniklou“ brněnštinou, jazykem „živlů na okraji společnosti (tzv. plotny)“ i současným hantecem. Seznámí vás s legendou brněnského hantecu Frantou Kocourkem i s díly některých současných autorů, kteří se věnují literární činnosti v tomto ojedinělém jazykovém fenoménu. Jsme přesvědčeni, že tato učebnice usnadní mimobrňanům porozumění hantecu (ať už mluvenému nebo psanému), autorům píšícím v hantecu poslouží jako gramatická příručka, odborníkům zamotá hlavu a většinu čtenářů pobaví. A co chtít víc?

Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy. První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. V prvním kroku se vychází od sledování výskytu tvarů slova filosofovat a sestupuje se přes několik vrstev k možné vlastní filosofické naléhavosti Haškova románu, která vyvěrá z konfrontace jedince s dějinami. Druhý krok připomíná začlenění Haškova románu do dějin moderního románu v pojetí Milana Kundery, který zároveň ukazuje, že tyto dějiny jsou mj. určovány tím, jak se moderní román sám k fenoménu dějin vztahuje. Ve třetím kroku se v kontextu Heideggerových dějin metafysiky předkládá pokus vidět, jak Haškův román odpovídá na situaci konce těchto dějin. Druhá studie srovnává Haškovu tvorbu s myšlenkovým a tvůrčím světem Georga Lukácse, a to nejen ohledně možnosti zařazení Haškových Osudů v rámci Lukácsovy typologie románu, nýbrž odhaluje i hlubší intelektuální spřízněnost obou autorů přes motiv zvěcnění člověka, jež je příznačné pro moderní společnost, a přes pojetí obrany proti němu. Poslední studie chápe Haškův román jako modernistické dílo, které má svými postupy blízko Eliotově Pusté zemi, Joyceovu Odysseovi a Rilkovým Elegiím z Duina. Studie se zaměřuje na dvě zmínky z předmluvy a doslovu k prvnímu dílu, věnované Hérostratovi a svatému Aloysiovi. Obě zmínky lze uchopit v perspektivě aplikace tzv. mýtické metody typické pro modernistickou literaturu. Cílem poslední studie pak je zvážit, co spojuje hledače věčné slávy a masturbátora falešné kultury, již v románu představují určitá výchovná paradigmata, oproti kterým se však konečným výchovným paradigmatem stává sám Švejk.