Knihy - Literárna veda, jazykoveda, slovníky strana 10 z 171
Literárna veda, jazykoveda 
Slovníky
zobraziť:
Semipoetický aspekt básnickej identity
Vedecká monografia Kataríny Hrabčákovej skúma problematiku básnickej identity vo vzťahu k výrazovým a významovým rovinám poézie. Bádateľka svoj pohľad sústreďuje na súčasnú slovenskú poéziu a v jej rámci osobitne na tvorbu písanú poetkami. V jednotlivých kapitolách sa otvára problém generačnej spríbuznenosti a rozrôznenosti autorov a autoriek strednej až najmladšej generácie, ktorej je Hrabčáková sama autorskou aj vedeckou súčasťou. Semiopoetický kľúč k uchopovaniu umeleckých textov a literárnovedných kontextov umožňuje monografii rozvíjať otázku hľadania primeranosti jazykových prostriedkov. Rovnako sa usiluje postihnúť základné rozmery osobnej ľudskej výpovede, ktorá je stále ústrednou súčasťou prejavu slovenskej poézie a vytvára krehký sebaobraz pokrytý slovom identita.
Slova v zapomenutí daná
Kniha Patrika Ouředníka navazuje na jeho předchozí práce Šmírbuch jazyka českého a Aniž jest co nového pod sluncem a přináší 1800 hesel, která vysvětlují "slova v zapomenutí daná", tedy slova, která měla nahradit slova cizí tak, aby čeština měla pro každou věc vlastní výraz. Tato slova jsou kdykoli použitelná jako varianty slov běžně užívaných. Čekají jen na váš jemnocit a duchodevření, by mohly nanovo vstou¬pit do vašeho rodného jazyka. Společenský snobismus vám bude věrným spojencem: stačí pronést dotyčné slovo ve vhodnou chvíli ve vhodné společnosti a zbytek už nechte na ostatních. Do roka a do dne zaplaví média.
Čtenář zde nalezne bok po boku výrazy tvořící jazykovou výbavu celých generací i slova mrtvě naro¬zená, resp. spatřivší světlo světa v jediném traktátu, vědecké přednášce či víceméně učeném pojednání, slova propašovaná do slovníků brusiči jazyka českého i momentální a spontánní neologismy toho kterého autora. Uvedené výrazy pokrývají pět oblastí: Svět vyditedlný (vesmír, přírodní jevy, flóra a fauna), Homo physicus (člověk, tělesná činnost, zdraví a choroby), O živobytí lidském (řemesla, nářadí a náčiní, stravová¬ní), Homo sapiens (duševní činnost, lidská povaha, společenský život) a Věrouka (úřady a instituce, věda, ja¬zyk, náboženství, abstrakta). V novodobých slovnících zpravidla chybí, několik málo jich přežívá označeno truchlivým. Byly vesměs excerpovány z období sahajícího od počátku 18. do počátku 20. století čili od Jana Ryvoly k Jakubu Hronovi s občasnými přesahy do minulosti (Komenský, Rosa...) i budoucnosti (Field, Lu¬keš...). Rovnost, volnost! pakliže ne bratrství
Čtyři doby v tvorbě Jana Vladislava pro děti a mládež
Jan Vladislav (19232009) byl významný český básník, prozaik, esejista a překladatel. Přestože po většinu svého tvůrčího života patřil mezi proskribované autory a jeho publikační možnosti byly velmi omezené, nedal se zlomit a pevně vzdoroval totalitnímu režimu. Teprve po pádu komunistické diktatury se čeští čtenáři mohli v plné šíři seznámit s jeho rozmanitou literární produkcí. Ačkoli dětem věnoval na čtyřicet knižních publikací, jeho vlastní básnická a esejistická tvorba v očích odborné veřejnosti rozsáhlé pohádkářské dílo do značné míry zastínila. Cílem této práce je napravit tento dluh postihnout šíři Vladislavova záběru na poli adaptací pohádek, zasadit pohádkářské dílo do kontextu jeho ostatních publikací pro děti a mládež, charakterizovat autorovy adaptační postupy a nalézt v nich styčné body s jeho další tvorbou pro děti. To vše na pozadí dobových událostí a Vladislavových životních peripetií i jeho ostatní tvorby. Publikace je doplněna přílohou s několika dosud nepublikovanými fotografiemi Jana Vladislava z rodinného archivu.
Spisovatelia: Život a dielo
„Zámerom spisovateľa je zachrániť civilizáciu pred zničením.“
Albert Camus
William Shakespeare a Jane Austenová, Haruki Murakami či Toni Morrisonová. Spisovatelia, ktorí literatúru formovali, aj súčasní autori, ktorí otvárajú nové obzory. Kniha Spisovatelia, život a dielo skúma životnú púť a tvorbu viac než stovky velikánov literárneho umenia. Každého prozaika, dramatika a básnika spoznáte cez portréty, miesta, kde žili a tvorili, aj ukážky originálnych rukopisov.
Od Gigiri po Kakumu
Publikace se zabývá rolí tlumočení v Keni prvních dvou desetiletích 21. století. Jedná se o první práci, která na tlumočení v této zemi i regionu nahlíží z ucelené perspektivy a bere tudíž v potaz aspekty všech podstatných oblastí, které nezkoumá izolovaně, ale naopak integrovaně. Jedná se především o konferenční a komunitní tlumočení, didaktiku tlumočení a podstatné faktory, které tlumočení a roli tlumočníka v místních podmínkách výrazně ovlivňují (multikulturní a multietnické prostředí, role náboženství, migrace, genderové role, kulturní rozdílnosti, společenská tabu aj.). Monografie vychází ze zkoumání akademických zdrojů, které byly k problematice dosud vydány, autentických písemností zkoumaných přímo v Keni a především z dat získaných z rozhovorů s respondenty výzkumu, kteří zahrnovali keňské akademiky i aktivní tlumočníky a překladatele, kteří v zemi dlouhodobě působí a místní podmínky dobře znají.
Rebel Writers The Accidental Feminists
'Make this your next inspirational read. Trust us, it's Oprah's Book Club worthy' Vice
In London in 1958, a play by a 19-year-old redefined women's writing in Britain. It also began a movement that would change women's lives forever. The play was A Taste of Honey and the author, Shelagh Delaney, was the first in a succession of young women who wrote about their lives with an honesty that dazzled the world. They rebelled against sexism, inequality and prejudice and in doing so challenged the existing definitions of what writing and writers should be. Bypassing the London cultural elite, their work reached audiences of millions around the world, paved the way for profound social changes and laid the foundations of second-wave feminism.
After Delaney came Edna O'Brien, Lynne Reid-Banks, Charlotte Bingham, Nell Dunn, Virginia Ironside and Margaret Forster; an extraordinarily disparate group who were united in their determination to shake the traditional concepts of womanhood in novels, films, television, essays and journalism. They were as angry as the Angry Young Men, but were also more constructive and proposed new ways to live and love in the future. They did not intend to become a literary movement but they did, inspiring other writers to follow. Not since the Brontes have a group of young women been so determined to tell the truth about what it is like to be a girl.
Jazyk a dorozumenie
Obsiahly súbor odborných príspevkov je tematicky zameraný na hodnotenie kultúrnosti slovenského spisovného jazyka, v interakcii medzi jazykom a spoločnosťou. Zahŕňa témy z všeobecnej jazykovedy, teórie komunikácie, jazykovej kultúry, lexikológie, onomastiky, mediálnej a politickej komunikácie, sociolingvistiky a literárnej vedy. Zjednocujúcim prvkom je chápanie jazyka ako systému výrazových prostriedkov na uchovávanie a sprostredkúvanie kultúrnych hodnôt medzi generáciami. Dielo môže byť užitočné pre používateľov jazyka v rôznych komunikačných sférach (školy, médiá, inštitúcie, literatúra a pod.) Mapujú súčasný stav spisovnej slovenčiny s ohľadom na formovanie úzu a dynamiku jazykovej praxe.
Stávám se řečí
Oslabování role literárního autora v interpretaci je příznačné pro velké množství literárně-teoretických proudů 20. století. Literární teoretici se vymezovali vůči představě autora jako biografickými fakty určeného tvůrce, jehož niterné prožitky se otiskují do literárních textů a kterého může čtenář skrze tyto otisky zpětně odhalit v jeho pravdě. Asi nejradikálnější podobu tohoto odmítnutí představuje Smrt autora Rolanda Barthese, na kterou později navazuje Michel Foucault s přednáškou Co je autor?. Kniha Anny Schubertové toto úplné vyřazení autora z interpretace literárního textu kriticky rekapituluje a navrhuje alternativní model interpretace založený na teoriích identity Judith Butlerové, Pierra Bourdieua a interpretační metodě Jérôma Meizoze. Pokud identitu autora chápeme jako bytostně otevřenou, dynamickou a utvářenou interakcí s druhými, může poukaz k autorovi naše čtení spíše otevřít a obohatit než omezit a uzavřít. Tento způsob čtení je v závěrečné části uplatněn při analýze vybraných textů obsahujících sebeprezentace čtyř autorů druhé poloviny 20. století: Bohumila Hrabala, Libuše Moníkové, Milana Kundery a Věry Linhartové.
Počátky literární kritiky v českých zemích (1770–1805)
Literární historie zpravidla spojuje počátky české literární kritiky s Josefem Jungmannem. Co ovšem o literární kritice vypovídá doba předjungmannovská, a to nejen o utváření lingvo-etnických kánonů 19. století, ale o naší literární komunikaci vůbec? Monografie představuje výsledky průzkumu více než pěti desítek německy a česky vydávaných časopisů, a dalších soudobých médií, v nichž se v letech 1770–1805 vyhraňovaly představy o literatuře a její sociální roli. Zabývá se pravidly literární komunikace, jak je pro své čtenáře v českých zemích vnášeli první, často zvnějšku přicházející kritikové, a postavením těchto kritiků vůči domácí učenosti osvícenské doby. Sleduje jejich představy o literární veřejnosti, v nichž vedle prestižní společenské instituce divadla nabývala stále významnější místo beletrie, proměnu staršího žánrového systému v moderní otevřený kánon a diferenciaci komunikace o něm v nových, zájmových periodicích i její limity ve střední Evropě. Zkoumá dopady nového systému literatury i na specifické latinské a českojazyčné prostředí českých zemí. Právě zde se monografie dotýká také dalších, obecnějších témat: Jak se ve světle rané kritiky, tohoto pole mimo tradiční církevní či státní autority a úzký vliv privilegovaných zákazníků-umělců, jeví novodobé autorské a čtenářské vztahy k dílu? Jak se vymezují na rozvíjejícím se knižním trhu? Jak se tyto vztahy manifestují v mediálně a etnicky heterogenních, dynamických prostředích, jakým byly české země v závěru 18. a ještě v 19. století? – Vychází ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
Cesty polemiky
Monografie sleduje polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století jako svébytný žánr. Zaměřuje se na různorodé případy a typy polemik od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, resp. dvacátých let 20. století: diskuse o národní literatuře v letech 18861888, možnosti a proměny pojmu literární revoluce v polemikách na konci 19. století, polemiku o dílo a osobnost Jana Nerudy jako jeden z konceptů pořádání veřejného prostoru v letech 18921893. Dále přibližuje koncepční hledání modernistické (symbolistní) umělecké syntézy v devadesátých letech 19. století, programové i osobní polemické střety mezi F. X. Šaldou a okruhem časopisu Moderní revue v letech 18931925, spory o význam díla Vítězslava Hálka, resp. o nové pojetí literatury a umění v letech 18941895. Stranou nezůstává ani polemické i politické pozadí vzniku a působnosti manifestu Česká moderna odrážející se v korespondenci J. S. Machara a T. G. Masaryka v letech 18941896, Masarykovo angažmá v rámci tzv. hilsneriády v letech 18991901, rozsáhlý spor o směřování a význam generace devadesátých let v roce 1900 (tzv. pseudonymovou polemiku), proměny ohlasu tvorby a osobnosti K. H. Máchy, ale např. také obraz otevření Obecního domu v roce 1912 v časopisech jako výraz dobové umělecké diskuse. Kniha podává syntetizující obraz o těchto polemikách jako o žánru se zvláštní pamětí, působícím prostřednictvím textů různorodého založení, jako o fenoménu na pomezí diskurzivních praktik, oborů a společenských kontextů. Podobně jako se pohybuje na žánrovém pomezí, překračuje polemika pole literatury (umění) a prolíná se se sférami mimouměleckými. Je rovněž prostorem neoddělitelného prostupování a konfrontací osobního a věcného, soukromého a veřejného.
The Dawn of Language
An erudite, tightly woven and beautifully written account of one of humanity's greatest mysteries - the origins of language.
Drawing on evidence from many fields, including archaeology, anthropology, neurology and linguistics, Sverker Johansson weaves these disparate threads together to show how our human ancestors evolved into language users. The Dawn of Language provides a fascinating survey of how grammar came into being and the differences or similarities between languages spoken around the world, before exploring how language eventually emerged in the very remote human past.
Our intellectual and physiological changes through the process of evolution both have a bearing on our ability to acquire language. But to what extent is the evolution of language dependent on genes, or on environment? How has language evolved further, and how is it changing now, in the process of globalisation? And which aspects of language ensure that robots are not yet intelligent enough to reconstruct how language has evolved?
Johansson's far-reaching, authoritative and research-based approach to language is brought to life through dozens of astonishing examples, both human and animal, in a fascinatingly erudite and entertaining volume for anyone who has ever contemplated not just why we speak the way we do, but why we speak at all.
Translated from the Swedish by Frank Perry
Štylistika
Štylistiku Jozefa Mistríka vydávame pri príležitosti stého výročia jeho narodenia roku 1921. Toto vydanie je úplnou a nezmenenou verziou Štylistiky z roku 1997, poslednou, ktorú ešte on sám pripravil do tlače. Ide v poradí už o štvrté vydanie tejto knihy, ktorú poznajú generácie Slovákov. Študovali z nej, stala sa ich príručkou, keď sa učili narábať s naším jazykom, spoznávať možnosti a tajomstvá slovenčiny. Dodnes staršie exempláre nájdeme v domácich knižniciach, školách a vedeckých pracoviskách, u tých, ktorí potrebujú kultivovať svoje vystupovanie, svoj ústny aj písomný prejav.
Otázkam slovenskej štylistiky sa Jozef Mistrík venoval od šesťdesiatych rokov 20. storočia. Postupne publikoval, rozširoval a dopĺňal už vydané verzie, učil štylistiku na univerzitách a vysokých školách doma aj v zahraničí, mal študentov i nasledovníkov, ktorí využili jeho podnety a vydali ďalšie knihy a štúdie. Jeho zakladateľské dielo sa rozrástlo a zakorenilo v národnej kultúre, takže reklamným sloganom môžeme o knihe dnes povedať, že tá stará slovenská štylistika, je tá pravá slovenská štylistika.
Jozef Mistrík je známy predovšetkým ako jazykovedec a pedagóg. Štylistika je asi jeho najznámejším, kultovým dielom, ale nedá sa obísť mnoho ďalších aktivít. Neštudoval iba jazyk a slovenčinu. Od svojich profesionálnych začiatkov sa venoval stenografii, strojopisu, slovenčine, ruštine, grafológii, reči tela, braillovmu písmu pre zrakovo postihnutých a posunkovej reči pre sluchovo postihnutých, rétorike, teórii umeleckého prednesu, literatúry, divadla, rozhlasu, televízie a audiovizuálnych znakových systémov. Všetky tieto fenomény majú spoločné poslanie, sú to médiá medziľudskej komunikácie. Skúmal ich formy a obsahy, zlepšoval možnosti vyjadrenia, pomáhal pri rozširovaní dorozumievacích schopností s percipientmi. Štylistika stála na vrchole toho všetkého. Keď kedysi chodieval peši z rodnej Španej Doliny do školy v Banskej Bystrici, na cestu si dal úlohu učiť sa slovíčka esperanta. Sníval, že tento umelý jazyk sa môže stať platformovou porozumenia celého sveta. Nestalo sa tak. Ale esperanto, ktorým sa naučil hovoriť, mu bolo inšpiráciou, aby rozvíjal a kultivoval najrôznejšie spôsoby medziľudskej komunikácie.
Miloš Mistrík
Barokní frontispisy v tiskařské bohemikální produkci
Frontispis, tedy celostránková ilustrace umístěná zpravidla proti titulnímu listu, představoval u barokních tisků jakési "okno" do tématu knihy, zprostředkovával potenciálnímu kupci obsah svazku. Toto dvousvazkové dílo je prvním souhrnným zpracováním problematiky frontispisů u bohemikálních tisků ze 17.18. století. První svazek obsahuje výkladovou část, v níž autorka přibližuje vývoj barokního frontispisu, třídí frontispisy z hlediska tiskařů a nakladatelů, analyzuje ve vztahu k obsahu a žánru tisků, podává ikonografický rozbor, přibližuje jejich tvůrce a zamýšlí se nad rolí frontispisu v barokní knižní kultuře. Druhý svazek přináší soupis více než 1200 bohemikálních tisků s frontispisy. Oba svazky doprovází více než 300 vyobrazení frontispisů a oba jsou vybaveny rejstříky. Dvousvazkový komplet vychází ve spolupráci s Knihovnou Akademie věd ČR.
Přenos vědění
Studium dochovaných rukopisů je klíčovým prostředkem k zodpovězení otázek spojených se středověkou písemnou kulturou a vzdělaností. Autoři knihy zkoumají problematiku šíření znalostí v předmoderní společnosti na příkladu čtyř mimořádně úspěšných středověkých děl, která sledují ze všech perspektiv, jež dochovaný materiál umožňuje. Zvolili si spisy, které spojuje zřetelná snaha o přenesení různě definovaného vědění napříč vzdělanou společností. Osudy vybraných středověkých bestsellerů popisují od jejich vzniku přes rukopisné šíření v českých zemích až po rozličné formy užívání a recepce v dalších textech. Svým výzkumem autoři nabízejí materiál k rekonstrukci intelektuálních sítí v daném geografickém prostoru a k poznání funkce konkrétních děl v různých sociálních prostředích. Kniha tak přispívá k vytvoření komplexního obrazu čtenářské a rukopisné kultury v jejích pozdně středověkých proměnách.
Didaktika literatury: výzvy oboru
Autor monografie zastává názor, že existují tři oblasti, které je třeba mít v oboru didaktiky literatury i školním literárním vzdělávání na zřeteli a které je třeba udržovat v rovnováze, aby obor ani školní předmět neztratily estetické, resp. estetickovýchovné zaměření: 1. četba (četba literárních textů a její reflexe), 2. tvorba (konstrukce a rekonstrukce textu a jejich reflexe), 3. nauka (poznávání kontextů relevantních pro interpretaci textu, udržení kulturní kontinuity a kulturní identity). V současném pojetí literárního vzdělávání stále převládá naukový přístup (redukovaný navíc na literární historii a frontální organizační formu výuky). Kniha ukazuje, že je třeba rozvíjet všechny významné oblasti literárního vzdělávání (z nauky např. literární teorii; četbu a tvorbu a jejich reflexi) a jiné přístupy než (tradičně) naukové, a to především z toho důvodu, že žáci mají rozumět literatuře tak, jak převládá v reálném životě, ve čtenářství, v kultuře.
Na sklade 1Ks
10,45 €
11,00 €
Diatopické varianty verbální flexe na území kontinentálního Portugalska
Monografie se zabývá dialekty v evropské portugalštině a přináší výzkum diatopických variant verbální flexe na území kontinentálního Portugalska. Vychází z korpusu sestaveného z dialektologických dizertačních prací a dialektologických dotazníků Manuela de Paiva Boléa a Luíse F. L. Cintry, ve kterém tyto varianty identifikuje, následně popisuje jejich historický vývoj a pak je lokalizuje s cílem odhalit jejich příslušnost k severním či jižním portugalským dialektům. V závěru je systematizuje podle jejich charakteru na jevy rázu fonetického, morfologického či morfonologického.
Na sklade 1Ks
12,54 €
13,20 €
dostupné aj ako:
Dialekt ako prejav identity
Monografia Miroslavy Gavurovej prináša geolingvistický pohľad na dialekt ako na materinský jazyk i ako na jedinečný prejav identity. Okrem teoretických východísk, ktoré sledujú nové globálne trendy v skúmaní dialektov, sa v monografii obracia pozornosť na výrazové možnosti dialektu v rozličných jazykových formách: v ľudových nárečových rozprávkach, v náboženských i ľúbostných piesňach v nárečí či v sústave neúradných antroponým vidieckej komunity. Bádateľka tieto prejavy vníma ako jedinečný odraz jazykovej a kultúrnej identity a ich udržanie považuje za prostriedok vytvárania kultúrnej odolnosti komunity. Využíva skúsenosti rodenej hovoriacej v šarišskom nárečí, ktoré sa stalo základným materiálovým východiskom monografie.
Stručný příběh románu
Kromě informací o jednotlivých dílech se také dozvíte, proč jsou v kulturních dějinách důležité. V knize jsou také popsané různé žánry, témata a techniky týkající se románů. Předmluvu napsal profesor Peter Boxall z Universit of Sussex.
Přístupnou a stručnou formou se seznámíte s novými cestami, jak si užít své oblíbené knihy - a objevíte nové, na které se můžete těšit.
Život na bojiskách tohto sveta (Reflexie k téme každodennosti v slovenskej tvorbe 16. – 17. storočia)
Texty zo 16. - 17. storočia na tému životných bojov spája viera v zmysel hodnôt, v zmysluplnosť života, ktorá dáva človeku i spoločenstvu nádej na existenciu. Dobový štýl komunikácie, ktorý sa v nich prezentuje, je pre súčasníka fascinujúcim zážitkom. Naši predkovia sa totiž vyjadrovali obrazne. Aj bežný život, jeho činnosti, rituály, boli pre nich výjavom, scénou. Prežívali ich ako skutočnosť, ktorá má svoj existenciálny presah. Kontemplatívnosť bola preto významnou črtou dobovej kultúry. Vplývala na spôsob, akým sa každodenné udalosti stávali súčasťou vedomia kolektívu, ako sa uchovávali v jeho kultúrnej pamäti.
Kategória literárna veda, jazykoveda a slovníky nájdete bohatý výber diel zameraných na štúdium literárnej vedy, jazykovedy a slovníkov. Nájdete tu literárne teórie, analýzy literárnych žánrov, jazykové javy a slovníky.
Nájdete tu zaujímavé knihy, ktoré vám pomôžu lepšie porozumieť literatúre, jazyku a ich vzájomným vzťahom. K najznámejším odborníkom v tejto oblasti patria Roman Jakobson, či Ľudovít Štúr.
