Knihy - Islam strana 2 z 4

Studie zařazené v této knize představují reprezentativní průřez mnohostranným dílem předního českého orientalisty Luboše Kropáčka. Časovým rozpětím svého vzniku (od šedesátých let do současnosti) a tematickou šíří pokrývají velkou část Kropáčkova života i všechny významné oblasti jeho badatelského zájmu (islamologie, arabistika, afrikanistika). Většinu tvoří již uveřejněné práce rozptýlené a mnohdy špatně dostupné , některé statě však vycházejí tiskem poprvé. Pro tento knižní soubor byly všechny doplněny stručnými úvody, které vysvětlují kontext vzniku a případné další souvislosti, rozšířen byl rovněž poznámkový aparát. Vedle religionistů a orientalistů kniha jistě zaujme i širší okruh čtenářů.

Buď naše civilizace zmizí, nebo se z normálních kuchařů, taxikářů, zdravotních sester, švadlen, učitelek a soustružníků stanou bojovníci. Jenže k tomu, aby bylo možné něco vybojovat, musíme nejdřív pochopit, v jaké jsme válce a o co v ní jde. Islamisté a soumrak Evropy je jednou z knih, která pomůže pochopit.

V médiách sa objavuje množstvo názorov na doktrínu islamu, ale len minimum faktov. Nikto totiž neštuduje dva základné zdroje znalostí o skutočnej povahe islamu – Mohameda a Alaha. Tento samoštudijný kurz vychádza z troch esenciálnych zdrojových textov islamskej doktríny – Koránu, Síry (Mohamedov životopis) a Hadísu (Mohamedove tradície). Keď budú vaše znalosti vychádzať z týchto pôvodných textov, vaše pochopenie islamu bude mať pevné základy. Korán i všetky ostatné islamské texty sú napísané tak, aby boli ťažko zrozumiteľné. Ak však ich neprirodzený jazyk nahradíme zrozumiteľnou slovenčinou, získame cenný zdroj poznania. Vďaka tomuto kurzu sa zbavíte všetkých nejasností v oblasti islamu. Pochopíte, čo stojí za udalosťami v islamskom svete a čo to znamená pre našu civilizáciu.

Lze spojovat islám, náboženství staré přes 1400 let, s násilím? Je islám zdrojem současného terorismu, který se někteří zdráhají nazvat islámským, stejně jako odmítají označení Islámský stát? Některé pasáže Koránu jsou mírné a nevybízejí k násilí, některé naopak požadují zotročení a zabíjení nevěřících, avšak i samotná Bible obsahuje násilné příběhy a s křesťanstvím se též pojila krvavá období. Odlišuje se tedy islám od křesťanství? A co Korán a Bible?

Esej francouzkého historika a odborníka na islám Gabriela Martineze-Grose pojednává o průniku radikální formy islámu do Evropy. Rozebírá příčiny tohoto jevu, hledá historické paralely a předkládá řešení. Ve své poslední knize Gabriel Martinez-Gros, francouzský historik a odborník na islám, formuluje originální a velmi znepokojivou hypotézu, která umožňuje nahlížet aktuální vlnu terorismu z nečekaného zorného úhlu, v nově uchopeném a rozšířeném historickém i demografickém kontextu. Současný svět, který autor charakterizuje jako západní imperiální říši, je zmítán všeobecnou pacifikací, chronickou fiskální krizi, individualismem bez solidarity. Vlažná vláda mírumilovných hodnot a odpor vůči násilí vede k odsunutí lokálních nábožensky motivovaných útoků do marginálních zón, z nichž solidární a velmi bojovné skupiny rozpoutávají proti imperiálním centrům nemilosrdný boj. Takovými skupinami jsou podle autora např. narkotrafikanti ve Střední a Jižní Americe, mafiánská uskupení v Evropě, na Rusi a v Číně. Mezi nimi mají pak význačné postavení islamisté z Al-Kajdy či nověji Islámského státu, zejména z toho důvodu, že na rozdíl od ostatních disponují jednoduchým a velmi koherentním diskurzem, který provokuje širokou odezvu a má na mnohé lidi na Západě, kteří hledají „silné“ hodnoty (za něž stojí za to obětovat vlastní život) a transcendentální smysl života, fascinující účinek. Pronikání tohoto diskursu je posilováno paradoxním efektem západního imperialismu: jestliže se Západ v dnešní době nachází v pozici imperiálního ústupu a zdaleka již nevládne světu zcela volně dle své vůle, i nadále se zejména ve vlastním sebevědomí tématizuje v termínech „jakoby tomu tak bylo“ a tedy vše, co se ve světě děje, nahlíží jako nutný důsledek západní politiky. Je zkrátka neschopen připustit, že jisté události jsou výsledkem činnosti jiných aktérů, jednajících dle zcela jiných logik, které se vymykají západnímu pojmovému uchopení a zařazení do Západem narýsovaných dějin. Západ se pak cítí „vinen“ za vše, co se přihází: např. násilné revoluce a převraty v arabském světě musí (podle teorií třetího světa, které se rozvinuly v 50. a 60. letech) nutně být důsledkem někdejší koloniální politiky Západu v této oblasti. Zároveň přetrvává epistémická pýcha Západu: západní komentátoři jsou stále ještě přesvědčení, že vědí lépe, co se děje v hlavě Arabů, než Arabové sami a neberou je vážně. Přesvědčivost a schopnost fascinace islamistického diskurzu vyplývá z toho, že jde o jediný monoteismus, který předpisuje povinnost války v rámci náboženské praxe a je jediným proudem, který je schopen formulovat svoji ideologii ve vlastních termínech a z vlastních zdrojů, nezávisle na Západem psané historii. Je schopen rozvinout, nezávislou vizi světa a dějin. Daří se mu dokonce infiltrovat své termíny do diskursu svého protivníka a tím jej mást. Posun je přitom postupný a na Západě se mu nevěnuje dostatečná pozornost: ještě v případě Iránu a uchopení moci Chomejním se mluvilo o „revoluci“, jejímž plodem byla „islámská republika“, používaly se tedy termíny ze západního arsenálu porozumění historii. V případě Islámského státu se mluví o „chalifátu“ a „džihádu“, přebírají se tedy již termíny původem z islámské civilizace, jejichž obsah a dosah západním komentátorům uniká, zatímco je naprosto zřejmý pro každého muslima.

Jakmile člověk pochopí skutečnou podstatu islámu, dost možná o ní bude chtít přesvědčit ostatní. Přitom zjistí, že lidé o islámu z médií získali falešnou představu, pro kterou hledají argumenty a omluvy. Tato kniha je určena těm, kdo chtějí efektivně informovat druhé o skutečné povaze islámu. Naučíte se účinnou metodu argumentace založenou na faktech. Od 11. září se tyto metody využívají při debatách s omlouvači islámu ze všech politických prostředí. Ať už debatujete s liberálem nebo konzervativcem, pravičákem nebo levičákem, ve světle faktů jim můžete otevřít oči a ukázat pravdu o islámu. Jelikož jsou metody v této knize založené na posvátných zdrojových textech islámu, budou z nich mít největší užitek ti, kdo četli islámskou trilogii (korán, síru a hadísy). Z uvedených příkladů se mohou učit i ostatní, ale čím více faktů budete znát, tím líp se vám v debatách bude dařit.

Az iszlám egy olyan politikai rendszer, amely önálló jogrenddel bír, ezt nevezik saríának. A saría törvények teljesen más alapelveken nyugszanak, mint a mi törvényeink. Közülük számos törvény a nem-muszlimokat is érinti. Mit jelent a saría jog államunk polgárai számára? Hogyan fog ez érinteni minket? Milyen hosszú távú következményekre számíthatunk, ha megengedjük a muszlimoknak, hogy a saría jog szerint éljenek az államunk törvényei helyett? Minden egyes követelés, melyet a muszlimok támasztanak, azon az elgondoláson alapszik, hogy bevezessék nálunk a saría jogot. Engedélyezzük egyáltalán a saríát? Miért? Miért ne? Hogyan tud bármely politikai vagy jogi szereplő döntéseket hozni a saría törvényről anélkül, hogy ismerné azt? Etikus ez? A fenti kérdésekre adott válaszok megtalálhatók a Saría törvény nem muszlimoknak című könyvben.

Islámský stát (IS) s nečekanou rychlostí a brutalitou vtrhnul v roce 2014 skrze zpravodajství do našeho povědomí a od té doby nepřestává vyvolávat mnoho emocí i otázek. Jak chce, abychom jej viděli – a jaký doopravdy je? Jde o do krajnosti dotaženou radikalizaci islamismu či spíše brutální podobu islamizace extremismu? A z jaké perspektivy se nejlépe dobereme odpovědi? V kontextu IS západní média často zmiňují slovní spojení „kultura smrti“. Smrt, záhrobí a očekávaný konec světa hrají zásadní roli v rétorice IS, stejně jako v propagandě, kterou tak účinně ohromují Západ. Bez smrti a záhrobí, a to v mnoha jejich aspektech a rovinách vnímání, je zkrátka přemítání o IS předem odsouzeno k neúplnosti. Smrt „obětujícího se mučedníka“ IS na bojovém poli jako nepřekonatelná bojová taktika; smrt jako vysvobození pro Onen svět plný rajských příslibů v barvité a dramatické propagandě IS; nekompromisní hroboborectví jako radikální přístup k posledním věcem člověka; tedy smrt oslavovaná, zasazovaná do univerzálního kontextu apokalyptického boje sil Dobra a Zla, teologicky rozebírána v souvislostech mučednictví či umně propagandistiky ošetřená v mediálních vzkazech IS směrem na Západ – to vše, a mnohem více, rozebírá monografie editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR.

Stále si myslíme, že islám je náboženství, a tak pro něj uznáváme svobodu náboženského vyznání. Islám ale NENÍ primárně náboženství. Je to ideologie, které jde o uchopení moci.

Autor tejto publikácie sa snaží vysvetliť v stručnosti otázku podstaty života, existencie a podoby života po smrti s odvolaním sa na niektoré verše Koránu - základného prameňa islamského náboženstva, ktoré obsahujú informácie spojené s touto témou. Niektoré závery nemusia byť úplne totožné s výkladom niektorej z autorít islamského náboženstva, ale skôr sú to závery autora, ku ktorým dospel v dôsledku dlhoročného štúdia a analýz Koránu a jeho veršov. V každom prípade sa snažil, aby bola každá myšlienka aj doložená veršami, na ktoré sa odvoláva, aby tak mal čitateľ možnosť si o tom viac prečítať a tým sa aj viac zahĺbiť do celej témy posmrtného života..

Oblast Blízkého východu, odedávna žhavá půda, stojí dnes v popředí pozornosti ještě více než jindy. Pod vlivem aktuálních bouřlivých událostí probleskují v tisku zprávy o náboženských uskupeních dlouhou dobu koexistujících ve větším či menším souladu s majoritním islámem. Životní praxe i věroučné zásady těchto obcí jsou neodborníkům povětšinou jen velmi málo známy, stejně jako forma soužití s jejich okolím. Přitom jejich poznání a zachycení jejich historického vývoje a osudů zprostředkovávají závažný vhled do myšlenkového i politického vývoje celé oblasti. Přední domácí odborníci na jednotlivá blízkovýchodní náboženství proto spojili své síly v nové monografii mapující marginalizované nábožensko-etnické skupiny Blízkého východu. Čtenář najde v knize kapitoly věnované jezídům, mandejcům, alawitům, drůzúm, šabakům a járesáníům, syrským a arménským křesťanům, maronitům, koptům a álevitům, jakož i zamyšlení nad vývojem v oblasti Blízkého východu za poslední dvě staletí. Texty jsou v naprosté většině založeny na přímém terénním průzkumu a znalostech z první ruky. Svazek je doplněn unikátními fotografiemi pořízenými samotnými autory.

Kauza dánských karikatur z roku 2006, která rezonuje našimi médii do dnešní doby, vražda nizozemského režiséra Thea van Gogha či vyvraždění hinduistů během muslimské nadvlády v Indii mají jednoho společného jmenovatele – a tím je zakladatel islámu Mohamed. Ve jménu jeho a jeho učení se odehrávají dobré i zlé činy a ve jménu ochrany jeho cti jsou rukou muslimů vražděni ti, kteří si dovolí Mohameda kritizovat nebo zesměšňovat. Kdo ovšem byl Mohamed a jaký je jeho životní příběh? S tím nás na stránkách této knihy seznamuje bývalý muslim Alí Síná, který byl kdysi sám vychováván ve víře v Mohameda a v jeho učení. Kniha představuje stručný Mohamedův životopis, a jakožto příspěvek k vyvážené diskusi o islámu je určena především studentům středních škol.

Korán opakovaně nařizuje každému muslimovi, aby následoval dokonalý příklad Mohamedova života. Jeho slova a činy se souhrnně nazývají sunna. Tu můžeme poznat mimo jiné na základě tradic ustavených Mohamedem, které se nazývají hadísy. Pro muslimy jsou hadísy mnohem směrodatnější než korán. Nám pak o Mohamedovi zprostředkovávají úchvatné záznamy. Víme, jak vypadal, jaký měl smysl pro humor, jakým pověrám věřil i jak jedl. Zaznamenány jsou i detaily o jeho sexuálním a rodinném životě a jeho vůdcovské roli. Kdyby tu byl pouze korán, islám by nemohl existovat. Korán neposkytuje dostatek informací pro praktikování islámu. To hadísy obsahují vše, co je potřeba k následování příkladu Mohameda jako manžela, otce, vůdce nebo válečníka. Hadísy jsou snadným vstupem k pochopení Mohamedova života a islámské doktríny.

V předkládané knize autor zkoumá, jak se k učení Ježíše Krista staví islám, a zabývá se otázkou ideologických a teologických rozporů mezi těmito dvěma světovými náboženstvími. Lhoťan se tak snaží překlenout mnohdy příliš povrchní pohled na islám formulovaný propagátory mezináboženského dialogu. Kniha poukazuje nejen na zásadní rozdíly mezi interpretací postavy Ježíše Krista v islámu a křesťanství, nýbrž také poukazuje na problémové části mezináboženského dialogu, kdy křesťané mnohdy podléhají strachu z kritiky kontroverzních části islámu. Přitom by však části islámu, jež jsou neslučitelné nejen s křesťanstvím, ale i s civilizovanou společností ctící humanitu a lidskou svobodu, neměly být přehlíženy. V Čechách a na Moravě bývá součástí islámské misie místy až agresivní a lživá agitace zaměřující se proti křesťanství, kdy je muslimy využíváno protikřesťanských a protikatolických nálad v české společnosti. Tato kniha proto představuje sumarizaci základních faktů potřebných pro pochopení problému islámu a islamizace, a to nejen křesťany, ale i ateisty. Byť je autor bývalým muslimem, jenž se po studiu života Ježíše Krista přiklonil ke křesťanství, uctívá jako zásadní hodnotu danou Bohem právo na svobodu přesvědčení. Jeho kniha tedy není zamýšlena jako prezentace pozitivního obrazu křesťanství na úkor islámu či ateismu, spíše má být české společnosti jakýmsi varováním, poněvadž vlivem současné expanze islámu podpořené vymíráním křesťanského společenství mohou již příští generace žít ve společnosti islámem formované. Na příkladu takovýchto společností podřízených islámskému právu se dnes již ukazuje, že i středověká křesťanská netolerance byla oproti vládě islámu jen „procházkou růžovým sadem“.

Slovenský preklad svätej knihy moslimov Koránu.

Z blogu nominovaného na cenu Magnesia Litera autorka vybrala skoro padesát článků, většinu z nich o muslimech, a doplnila je velmi osobním textem o svém vztahu k islámu. Dala si práci s pochopením, vysvětlením a okomentováním společenských jevů, se kterými se v posledních pár letech v České republice setkáváme právě ve vztahu k tomuto náboženství. Rozklíčovala pár „záhad“ a objevila zdroje některých prohlášení a „pravd“, které se donekonečna opakují v médiích, a přitom vůbec pravdami nejsou. S nadhledem a humorem odhaluje čtenářům islámský svět zblízka, ne takový, jak se jeví z velké vzdálenosti. A zároveň si zachovává tolerantní, ale kritické myšlení celoživotního ateisty, leckdy skeptického i k vlastním závěrům.

Přemítání o smrti, záhrobí i onom světě již od pradávna zaměstnává věřící všech náboženství, což platí bezezbytku rovněž pro muslimy. Přitom nikde v islámu nedoznal rozpor mezi literou islámského práva a zavedenými zvyklostmi takové hloubky jako právě v problematice funerální. Jedná se tedy o významné kolbiště, kde se po staletí střetávají i míjejí různé výklady islámu. Kolektivní monografie Smrt, hroby a záhrobí v islámu s podtitulem Poslední věci člověka pohledem muslimských pramenů se zaměřuje právě na tento neklidný terén nejen středověkého, ale též soudobého muslimského myšlení a praxe.

Publikace se zabývá tradicemi sunnitských muslimů spjatými s narozením, svatbou, smrtí a pohřbem. Obřady a zvyky provázané se třemi vybranými životními etapami člověka jsou omezeny na sunnitské muslimy žijící v Sýrii, Jordánsku, Izraeli a na území Palestinské autonomie. Kniha popisuje tradice sunnitských muslimů žijících ve zmiňovaných arabských zemích spolu s tradicemi Syřanů, Jordánců a Palestinců žijících v České republice a také zvyky českých konvertitů k islámu. Jsou zde popsány adaptační procesy muslimských tradic v českém milieu jakým způsobem muslimové žijící v České republice adaptují přinejmenším část svých tradic na rozdílné kulturní, společenské, náboženské a právní prostředí české tradičně nemuslimské společnosti. Rozdílné socio-kulturní a právní podmínky, které Česká republika nabízí svým muslimům, jsou porovnávány s tradiční arabskou muslimskou společností.

Arabský a islámský svět v minulosti i v současnosti. Jeho dějiny, filosofie, náboženství, literatura, hudba, architektura, rodinné vztahy, tradice, kuchyně, oblékání, řemesla a další rozličné lidské činnosti. Na to vše soustřeďují autoři svou pozornost. Vycházejí z přesvědčení, že je dobré vědět více o světě, jehož vztahy s křesťanskou Evropou jsou pevnou součástí dějin. Zvláštní pozornost pak věnují počátkům a vývoji česko-arabských vztahů.