Knihy - Judaizmus strana 3 z 9

"A zsidó etika két alaptételre épül. Az egyik így hangzik: pikuách néfes, azt jelenti: az élet védelme. Meg lehet törni a szombat törvényét, a kóserság törvényét és az életviteli törvényeket is, ha ezzel megmentünk valakit. Ha nincs más, aki szombaton gyógyszert hozzon, akkor a vallási tilalom ellenére maga a rabbi ül kocsiba, mert ezt írja elő az élet védelmének parancsa. A másik alapelv így szól héberül: tikun olám. Azt jelenti, a feladatunk, hogy azért dolgozzunk: a világ jobb legyen, amikor kilépünk belőle, mint amikor beleszülettünk. A magyar zsidóság jobbá tette közös hazánkat. Ez a könyv a zsidó teljesítményt idéző emlékhelyekről szól. Történelmünk közös kincseiről. Ajánlom azoknak, akiket érdekel az elhallgatott valóság, azoknak, akik szeretnének tájékozódni egy számukra talán alig ismert világban, és azoknak, akik úgy vélik, a tikun olám érvényes iránytű. A menóra a zsidóság egyik legősibb jelképe. Nemcsak pontos leírása található meg a Tórában, hanem a feladata és célja is. Készíts lámpatartót - írja a Biblia -, és készíts hozzá hét mécsest, és úgy rakják fel a mécseit, hogy előre világítsanak. Olyan kulturális örökségről szól ez a könyv, amelyik, mint a menóra, noha a múltban fénylik, mégis előre világít. (Szunyogh Szabolcs)

Scholemovy Hlavní směry židovské mystiky jsou dnes už klasickou oborovou prací, již ocení nejen odborníci – hebraisté, religionisté či historici filosofie; jelikož autor vykládá látku systematicky, přehledně a čtivě, dílo je přístupno i širší kulturní čtenářské obci. Kniha vyšla nejprve v anglickém autorizovaném překladu již v roce 1941 (Shocken Publishing House) a v němčině pak pod titulem Die jüdische Mystik in ihren Haupströmungen v roce 1957 v nakladatelství Suhrkamp. Dílo bylo pak přeloženo do řady jazyků a znovu a znovu vydáváno v němčině a v angličtině. Mezi českými hebraisty ji vysoce oceňoval např. prof. Vladimír Sadek – např. v jeho knize Židovská mystika (2003), v níž se zabývá převážně kabalou, je na Scholema mnohokráte odkazováno. Vydání této knihy v českém překladu Martina Machovce zaplňuje velkou mezeru, která v tomto oboru až doposud v české překladové literatuře existovala.

Kniha významného amerického badatele v oblasti židovských dějin a náboženství, nyní již emeritního profesora Davida J. Halperina (?1947) ze Severokarolínské univerzity v Chapel Hill, zavede čtenáře do oblasti židovského výkladu vybraných kapitol z Ezechielova proroctví, jež zahrnují vizi Božího trůnního vozu (hebr. merkava). Zkoumá společné vlastnosti i ojedinělé rysy, jichž nabývají související motivy a obrazy v písemných pramenech počínaje prvotními vrstvami výkladů (v apokalyptice, midrašových sbírkách, v obou Talmudech či v literatuře Hejchalot) až po jejich proměnu ve zdrojích raně křesťanských a islámských. Důraz přitom klade na rozbor záznamů spojených s mystickou praxí, tzv. dílem merkavy, přičemž vše sleduje v rozmezí prvních antických století až do raného středověku. Autor se ve svých polemikách se současnými představiteli oboru i v dialogu se starověkými autory snaží odpovědět na otázku míry homogenity tehdejších tradic výstupu do nebes a v nich zakotvené praxe, jež se někdy odehrávala v oblasti podzemních proudů mystiky, gnóze a magie. Zde předpokládá vývoj jisté opozice či alternativy vůči formujícímu se rabínskému proudu, která podle něj vycházela z řad méně vzdělaných laiků, příp. konvertitů, navíc v mladém věku plném vnitřních dilemat. Při interpretaci jejich prožitků dochází k závěrům plynoucím z psychoanalytických východisek, aniž by se čtenář musel obávat přílišného zjednodušování: své metody spojuje s náročným požadavkem svobodného, ale nikoli svévolného přístupu.

O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází. Dle této tradice má v bibli každá maličkost svůj význam – příběhy, jednotlivá slova, číselné symboly i tvary písmen, to vše má původ v Bohu. Text modlitby, nad kterou se v knize rozjímá, vychází z rukopisů Sinaiticus a Curetonianus, raných překladů do aramejštiny psaných v syrském písmu. Tyto rukopisy časově předcházejí starověký syrský překlad Pešita z 5. století.

Autor zpracovává téma velmi neotřelým způsobem. Pohybuje se mezi několika oblastmi bádání – teologií, filosofií, religionistikou a historií. Přináší řadu originálních pohledů na proměny židovsko-křesťanských vztahů v historii i na jejich další perspektivy. Jádrem knihy jsou však duchovní inspirace judaismu pro současné křesťanství

Každý filosof, ať se jmenoval Lullus, Spinoza nebo Leibniz, jakmile se přiblížil k nejvznešenějším ideím, jichž je lidský duch schopen, blížil se ke kabalistickým názorům; vždyť žádná z historických esoterních kultur se nám nezachovala v takové plnosti a nemluví k duši evropského, Starým a Novým zákonem vychovaného člověka tak srozumitelně, jako právě kabala. Tuto skutečnost nemohl pominout ani Papus - žák proslulého Eliphase Léviho, jeden z nejznámějších moderních mágů. V případě jeho Kabaly jde o jakýsi klíč k okultním tradicím Západu.

Málokterá historická práce vyvolala v posledních letech takový zájem a tak živé reakce, a to jak mezi odbornou, tak laickou veřejností, jako kniha izraelského historika Šlomo Sanda Jak byl vynalezen židovský národ, která vyšla roku 2008 a od té byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Její autor, profesor historie na Telavivské univerzitě, jehož mnozí velebí coby odvážného bořitele mýtů, zatímco jiní jej považují za škůdce, zrádce národa, ba antisemitu, ve své objevné práci dokládá, že nic takového jako židovský národ v etnickém smyslu neexistuje a celý dějinný příběh Židů, tak jak je všichni známe, je ve skutečnosti konstruktem, který se zrodil v hlavách sionistů v druhé polovině 19. století. Šlomo Sand na základě fundovaného výzkumu vyvrací úhelný kámen sionismu, totiž že dnešní Židé, ať už žijí v Izraeli nebo kdekoli jinde, jsou přímými potomky jednoho národa, jehož původní vlastí je území starověké Palestiny a který byl v 1. a 2. století našeho letopočtu ze své domoviny Římany vyhnán, aby se do „zaslíbené země“ po téměř dvoutisíciletém bloudění světem opět navrátil. Autor ukazuje, že k žádnému násilnému vyhnání ze „země zaslíbené“ ve skutečnosti nikdy nedošlo. Římané totiž žádná masová vyhánění nepraktikovali a žádné důkazy o tom, že Židé masově opouštěli Palestinu a odcházeli do exilu, neexistují. Exil je mýtus, za jehož zrodem ostatně nestáli Židé, nýbrž křesťanská tradice. Jaký byl tedy osud Židů, kteří zůstali ve své zemi po zničení druhého Chrámu? Kam se poděli? Zůstali v Palestině a většina z nich v počátcích islámské expanze konvertovala k islámu. A odkud tedy pochází mnohamilionová židovská populace, jež se rozptýlila v blízkovýchodním, středomořském a později evropském regionu? Šlomo Sand dokládá, že jako každý monoteismus i judaismus byl až do 4. století našeho letopočtu misijním náboženstvím, které se čile šířilo a získávalo nové stoupence, a to nejen v bezprostředním okolí Palestiny. K židovství nekonvertovali pouze jednotlivci nebo malé skupinky, judaismus za oficiální náboženství přijímala celá království, ať už se to týká Himjarského království na jihu Arabského poloostrova nebo například Chazarské říše rozkládající se na území mezi Kaspickým a Černým mořem. Od raného středověku byla tedy většina Židů na světě potomky národů, jež nikdy na území Palestiny nevstoupily. Jestliže Sand dovozuje, že Židé podobně jako křesťané či muslimové představovali náboženské, nikoli etnické společenství, rozbíjí tím základní dogmata sionismu a – k nelibosti oficiálních kruhů izraelské historiografie – poněkud problematizuje přirozené historické právo Židů na návrat do domnělé vlasti jejich předků a především jejich exkluzivní nárok na „zemi zaslíbenou“, který prosazují na úkor palestinských Arabů, nečiní tak z pozice primitivního antisionismu, natožpak antisemitismu, z něhož bývá neprávem obviňován. Jakožto znalec dějin nacionalismu si je Sand dobře vědom toho, že dějiny všech národů jsou do značné míry především vyfabulovanými příběhy, a jestliže si sionisté, inspirováni německou nacionalistickou historiografií, židovský národ zpětně vykonstruovali, ba „vymysleli“, jejich snažení nebylo ničím ojedinělým. Národy si své dějiny „vymýšlejí“, to platí obecně, a Židé nejsou o nic více „vynalézaví“ než jiné národy. A jestliže Sand hovoří o Státu Izrael jako o dítěti počatém znásilněním, vzápětí dodává, že i takové dítě má nárok na život. Ani v tomto ohledu nejsou Židé, respektive Stát Izrael, o nic „horší“ než jiné státy. Jak uvádí profesor Pavel Barša v doslovu k českému vydání: „Vždyť také mnohé další státy planety – ne-li všechny – vznikly na základě morálně nepřijatelných či empiricky chybných argumentů, jimiž jejich zakladatelé ospravedlňovali násilí vůči skupinám, které jim stály v cestě. Podobně jako nechce Sand vymazat z mapy jiné státy, vzešlé z nacionalistické či kolonialistické ideologie, nechce z ní vymazat ani Izrael. Žádá jen, aby také Izrael udělal krok směrem k plné rovnosti svých občanů, který většina západních států již učinila, když rasově, nábožensky či etnicky vylučující definice občanské pospolitosti, jejímž výrazem má být stát, vystřídala definicí zahrnující v principu všechny, kteří trvale žijí na jeho území.“ Jinými slovy Sand, který, jak říká název jedné z jeho knih, „přestal být Židem“ a považuje se za sekulárně smýšlejícího Izraelce, žádá, aby jeho stát přestal být režimem sice pluralitním a liberálním, přesto však především etnokratickým, a plně se demokratizoval. Taková proměna se žel zatím zdá v nedohlednu. Kniha je doplněna autorovou předmluvou určenou českým čtenářům a doslovem Pavla Barši.

"És kezdetben teremtette az Örökkévaló..." (Mózes első könyve, első fejezet, első vers) Teremtette a világot. A rendet. Az embert. A Törvényt. A hagyományt. Teremtette Galántát és Galántán a zsidó asszonyokat és édesapákat. Gyermekeket és unokákat. Teremtette a vőlegény hangját és a menyasszony hangját, a szombat kacagását és a temető csöndjét. Teremtette a zsidó-magyar együttélést és a zsidó-magyar különválást. Teremtette a nemzeti törvényeket és a zsidó törvényeket. "A többi néma csend..." És ez a milliónyi élmény és emlék mind-mind benne van Hrbácsek-Noszek Magdaléna nagyon igényes és alapos munkájában. Benne van a képekben és szavakban. A diagramokban és a táblázatokban. A monológokban és a diskurzusokban. És ez mind megírva tollal, könnyel és érzelmekkel. A szerző minden mondatán érződik az az alázat, amivel a témához illetve a téma érzékenységéhez fordult.

Canaanite glosses, i.e. medieval Slavic, especially Czech glosses, recorded in Hebrew script, have aroused the interest of researchers since the first half of the19th century. Despite long-term research their appearance has not been sufficiently described and explained until today. A conference, the contributions to which are contained in this book, was organized as a part of and supported by the grant project of the Czech Science Foundation No. P406/11/0861 Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země (Canaanite Glosses in Medieval Hebrew Manuscripts Related to the Czech Lands). Its goal was to diminish the number of unresolved questions by focusing on the problem of Knaanic language proper as well as connected phenomena. Many leading scholars in Hebrew, Yiddish, and Slavic linguistics have contributed to the volume. To illuminate the problem from different perspectives, scholars from related fields were welcome to contribute. In total, seventeen contributions have been gathered bringing new findings contextualizing the Canaanite glosses as well as new findings of the glosses themselves. Further achievements are new facts about related phenomena like a literary depiction of Prague´s pogrom of 1389, etymology of the word for Jew in Common Slavic, biblical usage of the word Canaan or glosses of a small corpus of Judeo-Portuguese, all of which are published in the present volume. The contributors to the volume adopted various methodological approaches, which was encouraged to show the plurality of perspectives and open further discussions. The editors hope that these proceedings substantially contribute to many of the topics of the most recent research and open new research horizons in this field for the future

Fascinujúci román zachytáva historický úsek z dejín židovského národa. Biblický príbeh o Abrahámovi sa opiera o fakty zo Svätého písma, Starého zákona. Autorka ho však obohatila množstvom poznatkov týkajúcich sa náboženstva, kultúry, vzdelanosti, staviteľstva či umeleckých remesiel. Silou svojej predstavivosti tiež približuje čitateľovi krajinu tzv. úrodného polmesiaca, kde sa dej odohráva, a atmosféru tých čias: spôsob života pastierskych kmeňov, jednoduchých mestských ľudí, ale aj príslušníkov vyšších tried, kňazov a vládcov mestských štátov. Čitateľ získa plastický obraz života praotca Izreala Abraháma, ako aj života vyvoleného národa, nemal by však zabudnúť, že ide o román.

Výbor z talmudického traktátu Berachot (část Ro'e) opatřený překlady; jazykovým rozborem; vysvětlivkami a poznámkami.

Žili muslimové a židé ve středověku mírumilovně bok po boku v jakési „mezináboženské utopii“? N ebo byli židé pod muslimskou nadvládou pronásledováni podobně jako v křesťanských zemích? V e své knize Pod křížem a půlměsícem, která přehledně rozebírá postavení židů v křesťanském a islámském světě z hlediska právního (srovnává islámské, křesťanské a pohanské římské právo), hospodářského a sociologického, se historik M ark C ohen snaží vyvracet zažité stereotypy a mýty o „zlém křesťanství a hodném islámu“, zejména zjednodušující pojetí „temného“ židovského středověku v křesťanských zemích a idealizaci soužití s muslimy ve Španělsku. S ystematické srovnání života židů „pod křížem a půlměsícem“, které autor nabízí, nicméně ukazuje, že vztahy islámu a judaismu, jakkoli nebyly ideální, byly méně konfrontační a násilné než soužití křesťanů a židů na západě. Autor nechává promlouvat četné prameny a přináší nový pohled na otázky hierarchie, marginality a etnicity a na téma pronásledování a kolektivní paměti. Kniha se ve světě dočkala velmi pozitivního přijetí jak u laických čtenářů, tak i u odborné veřejnosti. V anglofonním světě se stala bestsellerem a byla přeložena do řady evropských jazyků i do hebrejštiny, arabštiny a turečtiny.

Kniha vrchního rabína britského Commonwealthu, sira Jonathana Sackse – O svobodě a náboženství obsahuje třicet šest zamyšlení, ve kterých se rabín Sacks zabývá problémy současnosti na pozadí starozákonních textů a naopak vysvětluje biblické texty na příkladech z dnešního světa. Tato kniha dále rozšiřuje a prohlubuje texty Příběhů Tóry. Právě její autor dr. Jan Divecký volně přeložil a uspořádal výběr z cyklu pravidelných úvah nad tématy týdenních oddílů čtení Tóry, nazvaného Covenant & Conversation. Z názvů kapitol vybíráme: Násilí ve jménu náboženství • Víra a odvaha • Babylonský příběh • Dlouhá cesta ke svobodě • Judaismus a islám • Modlitby praotců • Esav s lidskou tváří • Vyvolení a ti druzí • Morální dilema • Tváří v tvář vlastnímu osudu • Revoluce času • Efraim a Menaše.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha predstavuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto "živé vstupy" konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

Současné hebrejsko-české vydání Chamiša chumšej Tora - Pěti knih Mojžíšových přináší úplný hebrejský text základního textu judaismu spolu s paralelně tištěným českým překladem, který v letech 1998-2012 vytvořil vrchní zemský a pražský rabín Efraim Sidon. Hebrejský text i překlad jsou rozděleny do kapitol a členěny do týdenních oddílů (parašiot), předčítaných o šabatu. Biblický text je doplněný haftarami (čtením z proroků) k jednotlivým týdenním oddílům Pěti knih Mojžíšových, tak jak se recitují při šabatové bohoslužbě. Zachovat maximální věrnost hebrejskému originálu umožňuje rabi Sidonovi mnohaleté studium hebrejské bible, znalost rabínské tradice výkladu jejího textu a v neposlední řadě i skutečnost, že patří k uznávaným autorům českého jazyka. Výsledkem je překlad, který tomu, kdo jej bude studovat nebo i jen číst, umožní svou původností, odvahou a vnitřní pravdivostí větší blízkost a hlubší pochopení tohoto základního biblického textu.

Kniha se zabývá fascinujícím pozdně starověkým mystickým textem, který vznikl v talmudickém období v židovském prostředí v oblasti Blízkého východu. Patří mezi několik málo textů, u nichž není pochybnost, že náleží k žánru hejchalotické literatury. Tímto termínem se označují pozoruhodné, u nás téměř neznámé texty, obsahující záznamy o mystických vizích lidí, kteří si říkali jordej merkava. Tato literatura se obvykle datuje do prvních několika století obecného letopočtu, vychází však z ještě starších tradic z období druhého Chrámu. Především navazuje na vize proroka Ezechiela, který spatřil nebeský trůn-vůz, hebrejsky "merkava". Jde tedy o vize Boha na trůnu (případně jen vize trůnu) a obvykle i vize nebeské bohoslužby, kterou vykonávají andělé. Hejchalotická literatura je pak taková literatura, v níž našla mystika merkavy své vyjádření v podobě putování nebeskými paláci nebo jednotlivými nebesy až k Božímu trůnu - merkavě (palác je hebrejsky hejchal, odtud název hejchalotická literatura).

Moderní dílo rabína Zeev Greenwalda zachycuje tradiční halachické zákony v uceleném souboru, který je vhodným průvodcem pro každodenní život. Kniha se stala velmi rychle populární jak v Izraeli, tak v ortodoxních židovských komunitách v USA.

Výklad prvních dvou kapitol knihy Berešit (Genesis), v nichž autor nachází dva lidské prototypy - kreativního a majestátného (a majetnického) "Adama I" a Bohu oddaného muže smlouvy, osamělého "Adama II". Klasická práce spojující kantovský existencialismus a židovskou teologii. V r. 1964 přednesl Solovějčik úvahu Konfrontace. V ní poprvé nastínil tezi o "dvojím druhu" člověka, založenou na interpretaci dvojí biblické zprávy o jeho stvoření. Solovějčik dochází k závěru, že tak jako Bible popisuje toto stvoření dvakrát, avšak pokaždé jinými slovy, tak existují i dva typy osobností - na jedné straně osobnost jednoduchá, svým způsobem sebestředná, směřující k moci a k ovládnutí přírody, osobnost neohlížející se zpět, tj. osobnost nekonfrontovaná; a na druhé straně osobnost pochybující, uvědomující si jak svou existenci, tak i nepřekonatelný rozpor mezi tím, "čím je, a tím, čím by měla být". Tato teze se pak stala základem Solovějčikova eseje Osamělý člověk víry. Rabi Josef Dov (Bär) Solovějčik (1903-1993) byl talmudista, filosof, jeden z vůdčích představitelů tzv. moderní ortodoxie. Ve své práci se zabýval vytvořením a prohloubením konceptu Tora u-mada, tedy syntézy klasické židovské učenosti, vycházející z Tóry a Talmudu, s moderním západním vědeckým myšlením. V češtině vyšla jeho kniha Halachický člověk (Academia, Praha 2012).

Jaké to asi je, žít v Izraeli? Máte-li na krku čtyřicítku a dvě děti, bude váš život podobný životům vašich vrstevnic, ať už bydlíte v jakékoli části civilizovaného světa. Váš den bude plný starostí a starání o rodinu, děti a domov, ale ty všímavější, mezi něž patří i autorka Modlitby za déšť, si dokážou vychutnat i malá každodenní vítězství a zázraky. Vyskytují se snad v biblické krajině častěji než v jiných koncích světa? Možná ano, možná ne. Možná víc než na místě záleží na naší citlivosti a pozorovacích schopnostech. To už, vážené čtenářky a čtenáři, posuďte sami. Kdo ví, třeba se po přečtení téhle knížky začnete dívat na svět kolem sebe trochu jinýma očima.