Najnovšie - Náboženstvo strana 153 z 306

Dom Samuel sa narodil v roku 1954 vo Francúzsku. Po rokoch rozsiahlej divadelnej činnosti vstúpil v roku 1983 do kláštora Notre-Dame de Sept-Fons, ktorého novicmajstrom bol v tom čase otec Mikuláš. V roku 1990 bol vysvätený za kňaza a následne opátom Dom Patrikom menovaný za priora. V roku 2002 sa stal jedným zo zakladateľov kláštora Panny Márie v Novom Dvore v západných Čechách. Koncom roku 2011 sa z komunity, ktorá vyrástla na troskách ateizmu, stalo opátstvo a Dom Samuel bol zvolený za opáta.

Životopisný román pre mladých o blahoslavenom Titusovi Zemanovi. Pamätám si mnohých starých saleziánov. Po páde totality v roku 1989 sa „vynorili“ z bytoviek, rodinných domov, civilných zamestnaní a hlásili sa „do služby“. Múdri starci a ľudské skvosty! Niesli v sebe úžasnú pastoračnú skúsenosť. Poznanie o ľudskosti a neľudskosti, o charaktere a podlosti človeka, o vernosti a utrpení za vieru. Nehovorili o tom, čo prežili vo väzení. Postupom času jeden za druhým odchádzali a odnášali si svoje tajomstvá. Nikdy sa nechválili tým, čo vytrpeli. Možno preto, aby neprišli o zásluhy, s ktorými počítali vo večnosti. Až raz to ktosi vyslovil: „Táto generácia má medzi sebou svätcov.“ A prišlo sa na meno Titus Zeman. Hneď sa ozvalo viacero hlasov: „Bol to mučeník!“

Ústav dejín kresťanstva na Slovensku v spolupráci s vydavateľstvom LUC v edícii LINEA RECTA BREVISSIMA predkladajú záujemcom stručnou, ale vedecky dokumentovanou formou menej známe, kontroverzné, zamlčované a neraz falšované historické témy a ich účelovo podmienené interpretácie, ktoré sa odrážajú na súčasnom myslení mnohých a podmieňujú spoločenské dianie v našom národe a štáte. Naším zámerom je priblížiť sa k historickej pravde. Lebo len pravda naozaj oslobodzuje.

Julo Slovák je meno, ktoré je medzi mladými kresťanmi na Slovensku obzvlášť známe. Založil a spolu s vodcovským tímom doteraz vedieť Spoločenstvo SP na Sliači, je lídrom kapely ESPÉ, riaditeľom Projektu Godzone, manželom a otcom dvoch synov, ktorého najväčším snom je vidieť Božie kráľovstvo tu na zemi. Od momentu, kedy pred mnohými rokmi zažil Boží dotyk, však musel prejsť dlhou a mnohokrát aj tŕnistou cestou, aby sa mohol stať tým, kým dnes je. V knihe Odhodlaní zmeniť svet, veľmi otvorene, úprimne a autenticky píše o svojej púti - odkrýva zranenia, svoje chyby a prešľapy, no vo všetko zároveň poukazuje na Božie milosrdenstvo a Jeho lásku. Kniha však nepribližuje len život jedného muža. Sprostredkúva zároveň vývoj Spoločenstva SP, projektu Godzone, kapely ESPÉ, no v prvom rade vzťahov a rodiny, ktorá sa z nich neskôr vyvinula. Odhodlaní zmeniť svet je pozvánkou k životu za hranicou všednosti. Július Slovák nás ňou volá vykročiť zo svojho pohodlia, vystrieť ruky a biblicky zvolať: "Tu som, Bože, pošli mňa." Volá nás dať sa k dispozícii Kráľovi kráľov, snívať Jeho sny.

In this book, the first comprehensive, single-volume work of its kind in English, Martin Goodman explains how Judaism came to be and how it has developed from one period to another, as well as the ways in which its varieties have related to each other. This book addresses one of the world's great religions on a grander scale than any predecessor.

Táto knižočka sa môže stať sprievodcom ženy od prebudenia až po uloženie sa k spánku. Uvádza nás do Božej prítomnosti a do vnímania seba ako svätostánku živého Boha. Posolstvo Jo Croissant prináša ženám poznanie, kým sú pod milujúcim pohľadom Otca, aká je ich identita, krása, dôstojnosť a poslanie. O autorovi: Jo Croissant je manželka zakladateľa Komunity Blahoslavenstiev a autorka kníh Kňazstvo ženy kňazstvo srdca (Kom. Blahoslavenstiev 2006) a Tělo chrám krásy (Karm.nakladatelství 2002 titul je vypredaný). Je dlhoročnou lektorkou izraelských tancov, animuje obnovy pre ženy po celom svete.

A következő nemzetközi eucharisztikus kongresszus Budapesten lesz 2020-ban. A magyar főváros egyszer már otthont adott az eucharisztikus világkongresszusnak, mégpedig 1938-ban, amelyen részt vett Eugenio Pacelli bíboros államtitkár mint a pápa követe (a későbbi XII. Pius pápa), és helyettese, Giovanni Battista Montini is (a későbbi VI. Pál pápa). Az itt közölt beszédek segíthetnek bennünket abban, hogy felfedezzük az Eucharisztia valóságának végtelen gazdagságát, s ezen túlmenően, hogy életünknek, tetteinknek, világszemléletünknek valóban az Eucharisztia legyen éltető forrása.

Švýcarský terapeut C. G. Jung nazývá církevní rok terapeutickým systémem. Církevní rok se svými svátky dotýká významných otázek lidské duše a umožňuje nám kontakt s rytmem naší duše, abychom každým rokem dále rostli na vnitřní cestě zrání, uzdravování a proměny. Církevní rok začíná oslavou narození Ježíše, která se nás právě proto obzvláště dotýká: Anselm Grün nás zve k novému a hlubšímu prožívání Vánoc – svátku srdce a smyslů, svátku pro tělo i duši: v jeho meditativních textech se mu daří znovu spojovat emoce i hluboký význam, nově odhalit smysl tohoto období, znázornit jeho jádro. Od období adventu do Tří králů. „Pro mě je církevní rok už svým vnitřním rytmem něco uzdravujícího. Každý rok se těším na advent a na Vánoce. Každé období církevního roku je dobré a svaté a uzdravující období. Už od svého dětství však nejintenzivněji prožívám advent a Vánoce. Jako v žádném jiném období se právě tehdy objevuje touha po novém začátku, touha po domově a bezpečí a touha po lásce, která okouzluje a proměňuje náš život.“

Lze spojovat islám, náboženství staré přes 1400 let, s násilím? Je islám zdrojem současného terorismu, který se někteří zdráhají nazvat islámským, stejně jako odmítají označení Islámský stát? Některé pasáže Koránu jsou mírné a nevybízejí k násilí, některé naopak požadují zotročení a zabíjení nevěřících, avšak i samotná Bible obsahuje násilné příběhy a s křesťanstvím se též pojila krvavá období. Odlišuje se tedy islám od křesťanství? A co Korán a Bible?

Tato proslulá a v mnoha ohledech záhadná série knih velmi ovlivnila duchovní pochody lidstva 20. století. (Popisuje události z přelomu 19./20. století; psána a postupně šířena byla v průběhu první poloviny 20. století.) Každý člověk v ní pro sebe dokáže najít hodnoty, jež ho podnítí k dalšímu zdokonalování. V roce 1894 Spalding ve společnosti jedenácti nadšenců odcestoval na archeologickou expedici na Dálný východ (pod pojmem Dálný východ se tehdy rozumělo mnohem rozsáhlejší území než v současné době.) Po návratu získal věhlas svým vyprávěním o ezoterických příhodách v himálajských horách a indických rovinách; o setkáních s podivuhodnými mistry, kteří měli nadlidské schopnosti a dokázali vysvětlit východní moudrost křesťanskými termíny. Avšak Spaldingovi přátelé brzy pochopili, že nejdůležitější v jeho vyprávění je hluboké učení mistrů o Bohu, vesmíru, člověku, smyslu lidského života a poslání. Samotný Spalding považoval duchovní učení, jež ve svých knihách uváděl, za velmi jednoduché a praktické a vždy se snažil držet dál od tehdy populárního mysticismu a teozofie. Knihy Bairda Spaldinga se stále vydávají v mnoha zemích světa.

Esej francouzkého historika a odborníka na islám Gabriela Martineze-Grose pojednává o průniku radikální formy islámu do Evropy. Rozebírá příčiny tohoto jevu, hledá historické paralely a předkládá řešení. Ve své poslední knize Gabriel Martinez-Gros, francouzský historik a odborník na islám, formuluje originální a velmi znepokojivou hypotézu, která umožňuje nahlížet aktuální vlnu terorismu z nečekaného zorného úhlu, v nově uchopeném a rozšířeném historickém i demografickém kontextu. Současný svět, který autor charakterizuje jako západní imperiální říši, je zmítán všeobecnou pacifikací, chronickou fiskální krizi, individualismem bez solidarity. Vlažná vláda mírumilovných hodnot a odpor vůči násilí vede k odsunutí lokálních nábožensky motivovaných útoků do marginálních zón, z nichž solidární a velmi bojovné skupiny rozpoutávají proti imperiálním centrům nemilosrdný boj. Takovými skupinami jsou podle autora např. narkotrafikanti ve Střední a Jižní Americe, mafiánská uskupení v Evropě, na Rusi a v Číně. Mezi nimi mají pak význačné postavení islamisté z Al-Kajdy či nověji Islámského státu, zejména z toho důvodu, že na rozdíl od ostatních disponují jednoduchým a velmi koherentním diskurzem, který provokuje širokou odezvu a má na mnohé lidi na Západě, kteří hledají „silné“ hodnoty (za něž stojí za to obětovat vlastní život) a transcendentální smysl života, fascinující účinek. Pronikání tohoto diskursu je posilováno paradoxním efektem západního imperialismu: jestliže se Západ v dnešní době nachází v pozici imperiálního ústupu a zdaleka již nevládne světu zcela volně dle své vůle, i nadále se zejména ve vlastním sebevědomí tématizuje v termínech „jakoby tomu tak bylo“ a tedy vše, co se ve světě děje, nahlíží jako nutný důsledek západní politiky. Je zkrátka neschopen připustit, že jisté události jsou výsledkem činnosti jiných aktérů, jednajících dle zcela jiných logik, které se vymykají západnímu pojmovému uchopení a zařazení do Západem narýsovaných dějin. Západ se pak cítí „vinen“ za vše, co se přihází: např. násilné revoluce a převraty v arabském světě musí (podle teorií třetího světa, které se rozvinuly v 50. a 60. letech) nutně být důsledkem někdejší koloniální politiky Západu v této oblasti. Zároveň přetrvává epistémická pýcha Západu: západní komentátoři jsou stále ještě přesvědčení, že vědí lépe, co se děje v hlavě Arabů, než Arabové sami a neberou je vážně. Přesvědčivost a schopnost fascinace islamistického diskurzu vyplývá z toho, že jde o jediný monoteismus, který předpisuje povinnost války v rámci náboženské praxe a je jediným proudem, který je schopen formulovat svoji ideologii ve vlastních termínech a z vlastních zdrojů, nezávisle na Západem psané historii. Je schopen rozvinout, nezávislou vizi světa a dějin. Daří se mu dokonce infiltrovat své termíny do diskursu svého protivníka a tím jej mást. Posun je přitom postupný a na Západě se mu nevěnuje dostatečná pozornost: ještě v případě Iránu a uchopení moci Chomejním se mluvilo o „revoluci“, jejímž plodem byla „islámská republika“, používaly se tedy termíny ze západního arsenálu porozumění historii. V případě Islámského státu se mluví o „chalifátu“ a „džihádu“, přebírají se tedy již termíny původem z islámské civilizace, jejichž obsah a dosah západním komentátorům uniká, zatímco je naprosto zřejmý pro každého muslima.

Láska je podstata Boží, jak zvěstují hlavní světová náboženství, nejzřetelněji pak křesťanství, kde je láska zosobněna ve Vykupiteli Ježíši Kristu. A jako podstata Boží je láska také základem lidského bytí. Autor nám zprostředkuje různé křesťanské pohledy na lásku a poukazuje například na řadu pozoruhodně shodných rysů mezi myšlením křesťanským a řeckým. Jeho nadějeplná studie zdůrazňuje absolutní Ježíšovu lásku dovršenou na kříži a zároveň je výzvou k lásce (ba i k nepřátelům!) jako k síle, která dokáže proměnit člověka a dát mu správný orientační bod v dnešním složitém světě. Grünova knížka je oslavou lásky a nanejvýš vhodným základem k rozjímání o této největší z božských ctností.

Moderny kresťan je dnes vystavený mimoriadne silnému tlaku zo strany sveta, aby akceptoval, či dokonca prijal za vlastné rôzne teorie materializmu, liberalizmu, okultizmu, založené na podpore hriechu či dokonca temných síl. Špiritizmus, mágia, okultné liečiteľstvo, šamanizmus, woo-doo, REIKI, vykladanie kariet, veštenie..., to všetko je v modernom svete mediálne podporované a šírené, bez ohľadu na fatálne následky pre dušu i život človeka a celej spoločnosti. Novodobé „bosorky“ vystavujú svoju temnú duchovnú príslušnosť pred svetom na obdiv, akoby sa jednalo o pozitívnu, všeobecne prospešnú identitu. Na rukách známych osobností môžeme vidieť červené šnúrky proti urieknutiu, v médiách sa ospevujú duchovné energie, šamanizmus, magické obrady. Ľudia oklamaní dvojtvárnosťou „duchovných poradcov“ mate-r.álne podporujú ich pochybnú prax, ktorá v skutočnosti slúži rozširovaniu temnoty, nie Božieho Svetla, napriek prítomným svätým obrazom, sviečkam, prežehnávaniam, údajnej svätenej vode a slovám o Bohu...

Táto knižka obsahuje krátke príbehy končiace malou myšlienkou. Príbehy sú ako tabletky duchovnej múdrosti. Stačí jedna na deň. Po prečítaní príbehu nemôžeš zostať tým, kým si bol.

Perpetua, Cecília, Uršuľa, Agnesa, Genovéva, Hildegarda z Bingenu, Klára, Gertrúda, Brigita, Angela Merici, Terézia z Ávily, Ružena Limská, Margita Mária Alacoque, Mária Magdaléna de’ Pazzi, Gemma Galgani, Teresa Musco, Natuzza Evolo... Za každým z týchto mien sa ukrýva jedinečný príbeh. Stretnutie, boj, odpoveď. To sú momenty, ktoré charakterizujú osudy mnohých žien fascinovaných Božou prítomnosťou. Žien oddaných modlitbe a praktickej láske, ktoré stáli nablízku chudobným a biednym. Žien jednoduchých i vzdelaných, šľachtičien i slúžok. V určitom okamihu života sa stretol ich a Ježišov pohľad a ony – priťahované touto Božskou silou – sa rozhodli žiť z neho a s ním. Už navždy. Hoci mali tieto ženy pohľad upretý na nebo, zostávali nohami pevne na zemi, pripravené konať v prospech ľudí. A Boh im viditeľným spôsobom dával zakúšať pomoc v podobe nebeských anjelov. Spoločným menovateľom týchto výnimočných mystičiek, patriacich do tisícročnej histórie Cirkvi, je skutočnosť, že na ich ceste boli prítomní anjeli, ktorí neustále kontemplujú Boha tvárou v tvár, velebia ho a slúžia mu. Ženy ochraňované anjelmi strážnymi, ktoré odvážne čelili prekážkam, zmenili prostredie a život svojej doby, založili nové rehoľné rády a boli nositeľkami nádeje a lásky. Lásky, ktorá všetko znáša, všetko verí, všetko dúfa a všetko vydrží.

Často mávame skúsenosť, že oživovať myšlienky a modlitbu inšpirovanými slovami Svätého písma nie je ľahké. Objavovať, že Božie slovo je životodarným prameňom, ktorý napĺňa našu túžbu po Bohu, ktorý uspokojuje naše srdcia, nás stojí mnoho úsilia. Potrebujeme ľudí, ktorí by podnecovali naše uvažovanie. Vďaka nim slovo, o ktorom rozjímame, zapáli v nás iskru viery, nádeje a lásky. S vedomím tejto potreby ponúkame na adventné chvíle modlitby a osobného stretania sa s Pánom rozjímania, ktoré napísal jeden z najvýznamnejších jezuitov na prelome 20. a 21. storočia, páter Peter Hans Kolvenbach SJ, bývalý generálny predstavený Spoločnosti Ježišovej. Knižka obsahuje zamyslenia nad všetkými evanjeliovými úryvkami, ktoré sa čítajú pri adventných omšiach.

Autor deníku před deseti lety prožil příběh putování, který zásadně ovlivnil jeho další život. V poutnickém životě je člověk připraven o podporu rodiny a přátel; není jisté, že bude pokaždé snídat nebo večeřet; není jisté, že v noci bude spát pod střechou, ani to, že ho nohy donesou tam, kam chce dojít. Na neorganizované pouti se takové situace „existenční vydanosti“ objevují celkem často. Autor prožil několik životu nebezpečných situací, které ho naučily všímat si okamžiků, kdy k němu mluvil Bůh – ať už skrze situace či skrze „anděly“. On k nám mluví často, ale my si toho ve starosti o svou „zajištěnost“ často nevšimneme. Poutník je daleko víc závislý na tom, zda rozezná okamžik, kdy se s ním Bůh potkává. Kniha je výzvou pro ty, kdo mají strach spolehnout se na Toho, kterého nevidíme, většinou necítíme a jen tušíme, že nějak musí být. Lidem dneška se daří úspěšně strhávat svůj život mimo ostří aktuálního okamžiku. Ale poutníka právě teď dře puchýř, zrovna teď vnímá vůni moře či vítr nebo v jedinečné chvíli cítí, že každý krok má velký smysl. Nemyslí na zítřek, nemyslí na včerejšek. Přestože jde poutník k jasnému cíli, který je daleko před ním, žije v přítomnosti, protože jen tu může ovlivnit – anebo naopak jí může být proměněn. Jestli se naučíte číst i mezi řádky tohoto deníku, budete ho číst správně.

Ačkoliv se neshodnou na pozitivním či negativním hodnocení, církevní, kulturní a sociální historici různých konfesí a světonázorů sdílejí přesvědčení o zásadním významu reformace pro další vývoj západní civilizace a křesťanské víry. Výročí 500 let od zahájení reformace představuje příležitost reflektovat mnohostranné dopady změn vyvolaných reformací s dostatečným odstupem. Mezi ty nejdůležitější otázky patří: Jak souvisí konfesní proměny 16. století s nástupem Západu k mocenské, technologické a nakonec kulturní dominanci novověku a moderny? Lze prokázat spojení mezi vznikem konfliktní plurality 16. století, nenávistně rozděleného křesťanstva s procesem sekularizace západní společnosti? Autor knihy, církevní a sociální historik, na základě svého studia vyjadřuje přesvědčení, že právě ve vývoji 16. století lze hledat kořeny současné krize nejen tradičních křesťanských církví ale rovněž celé západní civilizace.

Každý z nás túži byť spasený. Na ceste k spáse nám Cirkev ponúka sviatosti. Uvedomujeme si ich silu? Čo máme robiť, aby nám sviatosti prinášali hojné ovocie? Ponúkame Vám niekoľko námetov do každodenného života.