Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Dejiny, teória umenia strana 3 z 45

Na začiatku ľudského poznania, v rannom veku ľudstva, potreboval človek odpovede na niekoľko základných bytostných otázok, aby dospel k predstave jedinečného, systematického, kozmického poriadku. Pravda, odpovede na základné otázky jeho vlastnej existencie mohli byť len také, aký bol stupeň jeho poznania sveta rozprestrierajúceho sa okolo neho. A tak vznikli mýty. Mýthos v starej gréčtine znamená rozhovor, rozprávanie. Mýtus, podobne ako sen, nám prináša príbeh v priestore a čase, príbeh, ktorý je vyjadrený symbolickým jazykom. Postupom času však mýty nahradil epos a dej eposov prešiel neskôr do rozprávok. Rozprávka je verným odrazom sveta, tak ako sa on javí primitívnemu človeku. V rozprávke hovoria ľudskou rečou vtáci, stromy, zvieratá, ba aj neživé veci. Je to oduševnená príroda. V rozprávke sa premieňajú zvieratá na ľudí a ľudia na zvieratá, a to sú staré prastaré prvky animizmu. Rozprávka je univerzálny útvar, ktorý nielen v minulosti, ale aj dnes odpovedá na základné otázky ľudského bytia. Milí čitatelia, vydajte sa teda s nami na vzrušujúcu cestu od mýtov k rozprávkam. OBSAH: Mýty, prvá pamäť ľudstva Slovanská mytológia Stvorenie sveta a človeka Mýtus – epos – rozprávka Rozprávka ako spomínanie Čarodejná rozprávka ako skelet Vonkajšia a vnútorná duša v ľudových rozprávkach Rozprávka a folklór Ako rozprávky cestovali Rozprávky západných Slovanov Mytologické prvky v slovenských ľudových rozprávkach Mýtus ako predchodca čarodejnej rozprávky

Publikácia Dejiny britského televízneho humoru v historicko-kultúrnej perspektíve predstavuje britský povestný humor, čo ho spája, rozdeľuje a čím je vlastne výnimočný.

Příběh jižního Kavkazu je příběhem mostu mezi Evropou a Asií. Arménie a Gruzie – dvě nejstarší známé křesťanské kultury – a jejich sdílená středověká minulost během staletí vzkvétaly zasazené do úchvatné krajiny mezi Kaspickým a Černým mořem. Jde o jedny z nejpozoruhodnějších kultur v dějinách lidstva: na křižovatce východního křesťanského a íránského světa se minimálně od sedmého do třináctého století rodily umělecké projevy, které v sobě nemají nic provinčního a svou kvalitou a rozmanitostí často převyšují produkci staré Evropy. Toto bohatství nachází své kořeny v rozdělené a současně sdílené arménské a gruzínské historii, neboť po celé období středověku se oba národy nepřestaly stýkat. Hovořit však o regionu jako o „soudržném“ celku je oprávněné pouze tehdy, je-li tato soudržnost postavena na ontologické rozmanitosti: arménská a gruzínská kultura a umění jsou naprosto jedinečné, stejně jako oba jazyky a příslušné abecedy. Kniha, kterou čtenář drží v rukou, je pokusem přepsat do řeči obrazů to, co bylo popsáno výše: mimořádný dialog mezi přírodou a kulturou, velkou kulturní rozmanitost a zároveň symbiózu mezi různými historickými skutečnostmi středověku.

Lingvistická analýza slovenských ľudových rozprávok a ich modernizácií obohatená o dobové reálie ako aj slovensko-slovanské súvislosti a súbežnosti. Publikácia obsahuje nasledujúce kapitoly: • Vstupné slovo k čitateľovi • O čom hovoria slovenské rozprávky • Akou rečou hovoria slovenské rozprávky v podaní ich zberateľov a vydavateľov • Slovenský jazyk a slovenský svet v ľudových rozprávkach • Úskalia modernizácie textu slovenských rozprávok • Niektoré slovensko-slovanské súvislosti a súbežnosti

Ve vztahu k tradici, k právě končícím či dávno minulým obdobím a jejich uměleckým postupům a konvencím, se definuje fakticky každý nastupující umělecký proud. Tradice v původním slova smyslu představuje to, co je předávané a přejímané. Je to korpus zvyklostí, konvencí a obyčejů. Velmi úzce souvisí s představou kánonu neboli určité normy a toho, co je dané a přijímané ve smyslu odsouhlaseného a prověřeného souboru pravidel. Kniha ilustruje pomocí konkrétních příkladů z oblasti výtvarného umění, architektury, filmu, literatury a dramatu, jakým způsobem se vztah k tradici, zahrnující její přijímání i odmítání, proměňoval v moderní době.

Moderní archeologie oddělila jednotlivé obory výzkumu tak, aby v nich vyškolení specialisté s pomocí nejmodernější technologie dosahovali co nejpřesvědčivějších výsledků, ale pokulhává ve schopnosti celkového vyhodnocení nálezů mezi jednotlivými obory. Autor se pokouší tento prostor vyplnit. V knize vysvětluje smysl pravěkých jeskynních maleb, nálezů sošek a pravěkých zbraní. Čtenáře podrobně seznámí se záhadnými obrazci na planině Nazca a přizve je ke společnému rozluštění této záhady. Jeho převratné hypotézy jsou jednoduché a přesvědčivé.

Lieb Ferenc új szereplő a 18. századi magyarországi művészet történetében: kastélyok és templomok rokokó falképeinek a közelmúltban azonosított mestere. A gazdagon illusztrált kismonográfia bemutatja az Iglóról Miskolcra, majd Leleszre vándorolt festő eddig megismert életművét, középpontban az edelényi kastély nemrég restaurált kifestésével. Lieb jelentős munkái még a monoki Andrássy-kastély, a tőketerebesi pálos rendi templom és a taktabáji református templom fal- és mennyezetképei az 1770-es, 1780-as évekből. A falképek stílusa, technikája, dokumentumértéke külön fejezetet kapott a könyvben, akárcsak az alkotó családjával, megbízatásaival kapcsolatos levéltári források közlése. Az eredeti tehetségű, vidéki festőről még korántsem tudunk mindent, ám díszítő- és mesélő kedve, jellegzetes figurái, derűs színvilága személyessé és vonzóvá teszik művészetét. A 160 oldalas könyvet 174 kép illusztrálja, a többségük Batár Zsolt felvétele. A szerző művészettörténész, a barokk kor kutatója. Johann Lucas Kracker bécsi születésű, Egerbe települt festőről írott monográfiáját a budapesti Enciklopédia Kiadó jelentette meg 2004-ben magyar és német nyelven.

Dnes si už sotvakto vie predstaviť, aké provokatívne boli impresionistické plátna, keď ich v roku 1874 skupinka odvážnych umelcov prvýkrát predstavila verejnosti. Zástancovia nového štýlu zavrhli všetky pravidlá umenia zaužívané v tom čase vo Francúzsku. Po stopäťdesiatich rokoch sa impresionizmus považuje za najprístupnejší a najobľúbenejší maliarsky štýl. Impresionisti maľovali priamo v prírode a s použitím žiarivých farieb a rýchlych ťahov štetca zachytávali prchavé svetelné efekty a dojmy. Ralph Skea ukazuje, ako impresionistickí maliari urobili námetom svojich diel výjavy z každodenného života, a sleduje dejiny hnutia od jeho vzniku vo Francúzsku až po jeho rozšírenie v Amerike a Austrálii. Publikácia vychádza v edícii Umenie v skratke a voľne nadväzuje na diela Ženy umelkyne, Moderné umenie, Surrealizmus.

Výběr 12 děl z tvorby Jířího Anderle.

V dějinách umění došlo během 20. století k několika významným objevům - jedním z nich bylo odhalení umělecké hodnoty a krásy ruských středověkých ikon. Publikace obsahuje překlady pěti zásadních studií ruských autorů (Je. N. Trubeckoj, P. Florenskij, S. N. Bulgakov, B. Uspenskij, S. S. Averincev), v nichž je ikonomalba zkoumána z různých teoretických východisek - od tzv. ikonologické školy, přes teologii kultury a sofiologii, až po sémiotiku a komparativní literární historii. Knihu uvádí studie M. Luptákové "Od masky k osobnosti. Zobrazení naplněného lidství v ikoně" a uzavírá doslov M. Řoutila "Objevování ruské ikony v 19. a 20. století. Sběratelé, mecenáši, restaurátoři a kunsthistorici ve službách umění". Kniha je bohatě ilustrována barevnými i černobílými reprodukcemi ikon, fresek a mozaik, a to jak z vrcholného období ruské ikonomalby, tj. 15.-16. století, tak ikon z prostředí ruské emigrace a současného Ruska.

Obsiahly obrazový sprievodca barokovým umením, ktorý zaujme tak odbornú verejnosť ako i bežných čitateľov. Podrobne vás zoznámi s centrami barokového umenia, barokovými umelcami, s architektúrou, maliarstvom a sochárstvom, naturalistickými a klasicistickými trendami v baroku... Jedna kapitola je venovaná samozrejme rokoku, ktoré nadviazalo na vrcholné obdobie barokového štýlu.

Od expresionismu po postmodernu - umění dvacátého století před námi defiluje se všemi jeho experimenty a legendárními tvůrci.

Ako nám umenie pomáha obnovovať nádej? Aký je rozdiel medzi umením a hyperestetikou? Prečo sú zmysluplnosť, spiritualita a závažnosť hlavné znaky umenia? Nakoľko je pri stretnutí s umením dôležitá kontemplácia, ticho a pomalosť? Pri teoretickom uvažovaní o uvedených otázkach autorka vždy vychádza z interpretácie konkrétneho umeleckého diela. V knihe sa preto čitateľ stretne napríklad s týmito autormi a dielami: s videoartom Billa Violu The Raft, básňou Tomasa Tranströmera Z marca 1979, inštaláciou Jannisa Kounellisa Tragédia civilnosti a s viacerými filmami (Sean Penn: Útek do divočiny, Kim Ki-duk: Jar, leto, jeseň, zima... a jar, Ruben Östlund: Štvorec, Terrence Malick: Strom života). Práve prostredníctvom reflexie zážitkových kvalít a osobitých významov daných diel autorka dospieva k všeobecnejším zisteniam o takých antropologických aspektoch súčasného umenia, ktoré sú schopné revitalizovať, dnes tak naliehavo potrebný, nádejný životný modus človeka.

Syn zámožného advokát Filipa Messera a Berty, rozené Heim; oba byli židovského původu a německého jazyka. V roce 1900 se M. přestěhoval do Budapešti a nechal si úředně změnit příjmení na „Meszlény“, od r. 1902 studoval na zdejší univerzitě filologii, v r. 1908 tu obhájil práci věnovanou dílu H. W. von Gerstenberg. V letech 1909–14 žil ve Švýcarsku – nejprve v Bernu, poté v Ženevě (z této doby pochází několik jeho knižních monografií a především série statí publikovaných zejména v berlínském časopise Die Grenzboten), v r. 1912 se habilitoval na ženevské filozofické fakultě. Po vypuknutí války načas zakotvil v Poznani a redigoval tu časopis Aus dem Posener Lande, během r. 1915 musel narukovat. V r. 1917 byl vojenské povinnosti zproštěn a začal vyučovat na obchodní akademii v Pozsony/Pressburgu. V r. 1918 vyšla konečně knižně první část jeho monografie o Carlu Spittelerovi (Karl Spitteler und das neudeutsche Epos). V poválečné Bratislavě zůstal zakotven až do r. 1922; podílel se na provozu místního Uměleckého spolku, v r. 1920 vydával měsíčník Das Riff. V r. 1922 se stal lektorem němčiny na pražské české filozofické fakultě, rok nato se tu neúspěšně pokusil o habilitaci, pokračoval nicméně v práci lektora. Zásadní platformu našel už v té době v deníku Prager Presse, kam přispíval texty o literatuře, avšak postupně především o aktuální kunsthistorické či výtvarněkritické produkci. Do roku 1940 M. spojil síly také s redakcemi několika dalších periodik – nejvýrazněji s časopisy Kunst für Alle, Svobodný zednář, Forum, Dílo a Filosofická revue, v roce 1938 vyšel knižně jeho diptych Jak se dívat na obrazy a Jak se dívat na sochy. Válku přežil, k transportu do Terezína nastoupil až v únoru 1945. I po válce vyučoval na pražské filozofické fakultě, v textech publikovaných do r. 1948 se zabýval zejména evropskou lyrikou, měl pravděpodobně v plánu vydat další větší rilkovskou práci, na což nedošlo. Poslední lektorské kurzy si odbyl v r. 1958. Kniha je v první řadě výborem z textů Richarda Messera (Meszlénye/Meßlenyho). Většinu jich publikoval německy, a protože texty jsou ponechány v původním znění (a na tom základě pouze edičně upraveny), výsledná antologie je dominantně německojazyčná. Vzniklý korpus, čítající větší stati i drobné recenzní glosy, má vybídnout k zevrubnějšímu – byť průřezovému – seznámení s okruhy témat, jimž M. věnoval pozornost, má být příležitostí k nahlédnutí jedné specifické intelektuální dráhy, v jejích konkrétních artikulacích a dis/kontinuitách. Jednu z dlouholetých linek M. záběru otevírá hned úvodní stať věnovaná dílu C. Spittelera. Jeho eposy se mu staly středem úvah o spektru epických žánrů a možnostech eposu v moderním literárním diskurzu, v těchto souvislostech se zabýval také dramatickou tvorbou J. W. Goetha a Ch. F. Hebbela, prozaickými novinkami „mladých Švýcarů“ a později také dílem R. M. Rilka; provázanost látky a určité (totiž švýcarské) státně-politické idey sledoval v knize Tell-Probleme. Švýcarské prostředí mocně stimulovalo také M. interes o výtvarné umění, který se přelil i do pokusů výtvarněkritických či kunsthistorických, soustředěných zejména k pracím F. Hodlera, G. Giacomettiho a C. Amieta. V těchto dvou vrstvách se M. psaní pohybovalo i po další desetiletí, s převahou druhé z nich v letech první republiky, resp. až do r. 1940, z něhož pochází poslední text našeho výboru. Po druhé světové válce de facto M. coby výtvarný kritik/historik umlká, vraceje se k fascinaci dílem Rilkovým – ovšem v obecnějším kontextu pojmu moderní lyriky. Zvláštní složku utváří několik textů programních, v nichž M. exponoval svou pozici kulturněpolitickou: z nich byla do výboru zařazena dvojice textů z období tajemnického působení v bratislavském Uměleckém spolku (1919), dále stati Die wirtschaftliche Verantwortung (1921), Wege zur Einheit (1924), Kaserne rechts, die Kirche links, die Maurer in der Mitte (1930) a Ziele und Wege (1936).

Idea je prvním významným dílem Erwina Panofského, slavného historika umění, který se věnoval převážně ikonografii a ikonologii. Tato kniha vychází z přednáškového cyklu pořádaného E. Cassirerem na Warburg Institute v Londýně a zabývá se proměnami platónského pojmu „idea“ od antického umění až po Michelangela a Dürera. Mapuje hlavní milníky vývoje estetických teorií a na textech antických i renesančních teoretiků umění i umělců samotných ukazuje, jak se tento pojem postupně začal používat zcela proti Platónově původní intenci.

Kniha sa venuje umeleckým akciám realizovaným v mestskom priestore v rokoch 1965-1989 na Slovensku. Zameriava sa na analýzu a kontextualizáciu akcií (happeningov, performancií, eventov) v rámci stredoeurópskeho, ale aj širšieho euro-amerického priestoru. Úlohou publikácie je bližšie interpretovať vybrané akcie, založené na situačnom a aktivizačnom charaktere alebo spoluúčasti diváka vo vymedzenom časovom období. Mesto ako spoločenský, kontaktný a komunikačný priestor vybrané akcie posúva k špecifickým významovým konotáciám (sociálnym, politickým, aktivizujúcim, poetizujúcim a.i.). Kniha je po úvodných metodologických a historicko-analytických kapitolách členená do štyroch hlavných kapitol. Popri analýze procesuálnych a poetickejších variant (Prechádzka ako umelecká aktivita) sa publikácia zameriava na akciu ako formu slávnosti či naopak; banálnej, nenápadnej aktivity (Akcia ako slávnosť a skutočnosť). Predposledná časť sleduje hravé aspekty umenia akcie (Akcia ako forma hry) a záverečná kapitola sa zameriava na osobné autorské intervencie do verejného priestoru (Intervencia, situácia, živá plastika). Záver predstavuje súhrnné pomenovanie špecifických vlastností, ktoré sú pre akčné a situačné umenie v mestskom priestore na Slovensku charakteristické vzhľadom k spoločensko-politickým i kultúrno-geografickým špecifikám. Zvolený rámec umožňuje prehĺbiť interpretačné hľadisko vybraných akcií, zohľadniť ich význam a rezonanciu v rámci verejného priestoru. Ten predstavoval, v zvolenom období, výrazne kontaktný, až konfliktný, represívnym priestor. Umelecké akcie v meste reprezentovali nielen snahu rozšíriť umelecký kontext a prepojiť ho s každodennosťou, ale aj vnímať realitu intenzívnejšie a reflexívnejšie. Vnímať mesto ako "javisko" k umeleckému gestu, k hre ktorá zvýznamňuje a ozvláštňuje udalosť. Na druhej strane sa intervencia do verejného priestoru stáva aj možnosťou kritickej revízie širších spoločenských a verejných štruktúr. Ján Kralovič pôsobí ako vedecko-výskumný pracovník Sekcie vizuálnych a kultúrnych štúdií Centra výskumu VŠVU v Bratislave.

Publikace postihuje „genia loci“ AMU v jednotlivých obdobích její existence a načrtává aspekty ovlivňující její fungování a kreativní potenciál jejích pracovníků v druhé polovině 20. století. Kniha přinese patnáct rozhovorů s osobnostmi, které jsou s AMU úzce spojeny. Tématem rozhovorů jsou vzpomínky na léta strávená v AMU, na činnost na jednotlivých fakultách, na kolegy i na výrazné postavy z řad studentů. Rozhovory jsou doplněny interpretační studií, která vychází nejenom z uveřejněných rozhovorů, ale i z dalších životopisných vyprávění získaných v rámci několik let probíhajícího výzkumu.

Eseje popredného českého filozofa Miroslava Petříčka o histórii filozofie, ilustrované dielami slovenského maliara Rudolfa Filu. Dialóg slova a obrazu, vypovedateľného a viditeľného, jazykovej referencie a výtvarnej reprezentácie, diskurzu a figúry. Znesie kniha, ktorá má byť priestorom pre ich konfrontáciu, vzniknuté napätie? Ako píše v predhovore knihy Peter Michalovič: „Pozeratjte na Filove obrázky, čítajte Petříčkove texty a hlavne spájajte jedno s druhým. Keď to dokážete, získate vedenie, ktoré nielen poúča, ale aj poskytuje radosť.“