Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Dejiny, teória umenia strana 4 z 45

Publikace je kritickým katalogem k výstavě Konojedská preludia mapující vybrané momenty z historického vývoje a památkového fondu Konojed a jejich okolí. Výstava i katalog byly realizovány v rámci projektu NAKI Hortus Montius Mediorum – Dokumentace, výzkum a prezentace kulturního dědictví vybraných lokalit východního Českého středohoří (2018–2022). Záměrem projektu bylo zmapování, dokumentace, výzkum a následná odborná interpretace fenoménu kulturního dědictví a historické kulturní krajiny v pomezní oblasti současného Ústeckého a Libereckého kraje – regionu, který kvůli migraci obyvatelstva ve 20. století přišel o značnou část svého historického povědomí a identity.

Dnes si už sotvakto vie predstaviť, aké provokatívne boli impresionistické plátna, keď ich v roku 1874 skupinka odvážnych umelcov prvýkrát predstavila verejnosti. Zástancovia nového štýlu zavrhli všetky pravidlá umenia zaužívané v tom čase vo Francúzsku. Po stopäťdesiatich rokoch sa impresionizmus považuje za najprístupnejší a najobľúbenejší maliarsky štýl. Impresionisti maľovali priamo v prírode a s použitím žiarivých farieb a rýchlych ťahov štetca zachytávali prchavé svetelné efekty a dojmy. Ralph Skea ukazuje, ako impresionistickí maliari urobili námetom svojich diel výjavy z každodenného života, a sleduje dejiny hnutia od jeho vzniku vo Francúzsku až po jeho rozšírenie v Amerike a Austrálii. Publikácia vychádza v edícii Umenie v skratke a voľne nadväzuje na diela Ženy umelkyne, Moderné umenie, Surrealizmus.

Výběr 12 děl z tvorby Jířího Anderle.

V dějinách umění došlo během 20. století k několika významným objevům - jedním z nich bylo odhalení umělecké hodnoty a krásy ruských středověkých ikon. Publikace obsahuje překlady pěti zásadních studií ruských autorů (Je. N. Trubeckoj, P. Florenskij, S. N. Bulgakov, B. Uspenskij, S. S. Averincev), v nichž je ikonomalba zkoumána z různých teoretických východisek - od tzv. ikonologické školy, přes teologii kultury a sofiologii, až po sémiotiku a komparativní literární historii. Knihu uvádí studie M. Luptákové "Od masky k osobnosti. Zobrazení naplněného lidství v ikoně" a uzavírá doslov M. Řoutila "Objevování ruské ikony v 19. a 20. století. Sběratelé, mecenáši, restaurátoři a kunsthistorici ve službách umění". Kniha je bohatě ilustrována barevnými i černobílými reprodukcemi ikon, fresek a mozaik, a to jak z vrcholného období ruské ikonomalby, tj. 15.-16. století, tak ikon z prostředí ruské emigrace a současného Ruska.

Metodika přímo navazuje na předchozí metodiku s názvem Liturgické textilie a jejich památková ochrana, přičemž se zaměřuje na specifika prezentace textilií v památkově chráněných objektech (např. zámeckých kaplích) včetně zdůraznění jejich liturgické funkce (druhová skladba, církevní slavnosti). U parament s druhotně využitými světskými textiliemi jde o identifikaci jejich původní funkce a zařazení do širších kulturních souvislostí a doplnění o obrazovou dokumentaci (např. analogické vzory na šlechtických portrétech) a o zdůraznění didaktické funkce prezentace vůči návštěvníkům. Součástí metodiky jsou také shrnující kapitoly o dějinách muzejní prezentace. Další kapitoly se věnují praktickým otázkám (světelná intenzita, vlhkost, různé způsoby prezentace a jejich specifika, výhody a nevýhody, včetně přímé konfrontace se zahraničními přístupy).

Obsiahly obrazový sprievodca barokovým umením, ktorý zaujme tak odbornú verejnosť ako i bežných čitateľov. Podrobne vás zoznámi s centrami barokového umenia, barokovými umelcami, s architektúrou, maliarstvom a sochárstvom, naturalistickými a klasicistickými trendami v baroku... Jedna kapitola je venovaná samozrejme rokoku, ktoré nadviazalo na vrcholné obdobie barokového štýlu.

Od expresionismu po postmodernu - umění dvacátého století před námi defiluje se všemi jeho experimenty a legendárními tvůrci.

Svižná a vtipná rekapitulace dějin umění od pravěku po současnost. Hysterie umění přibližuje zajímavosti ze života a díla českých a světových umělců originální vizuální formou a srozumitelnými dialogy. Vhodné pro děti i dospělé, znalé i neznalé, zaujaté i znuděné. Skvěle poslouží jako šikovná pomůcka zejména studentům a pedagogům uměleckých oborů.

Ako nám umenie pomáha obnovovať nádej? Aký je rozdiel medzi umením a hyperestetikou? Prečo sú zmysluplnosť, spiritualita a závažnosť hlavné znaky umenia? Nakoľko je pri stretnutí s umením dôležitá kontemplácia, ticho a pomalosť? Pri teoretickom uvažovaní o uvedených otázkach autorka vždy vychádza z interpretácie konkrétneho umeleckého diela. V knihe sa preto čitateľ stretne napríklad s týmito autormi a dielami: s videoartom Billa Violu The Raft, básňou Tomasa Tranströmera Z marca 1979, inštaláciou Jannisa Kounellisa Tragédia civilnosti a s viacerými filmami (Sean Penn: Útek do divočiny, Kim Ki-duk: Jar, leto, jeseň, zima... a jar, Ruben Östlund: Štvorec, Terrence Malick: Strom života). Práve prostredníctvom reflexie zážitkových kvalít a osobitých významov daných diel autorka dospieva k všeobecnejším zisteniam o takých antropologických aspektoch súčasného umenia, ktoré sú schopné revitalizovať, dnes tak naliehavo potrebný, nádejný životný modus človeka.

Syn zámožného advokát Filipa Messera a Berty, rozené Heim; oba byli židovského původu a německého jazyka. V roce 1900 se M. přestěhoval do Budapešti a nechal si úředně změnit příjmení na „Meszlény“, od r. 1902 studoval na zdejší univerzitě filologii, v r. 1908 tu obhájil práci věnovanou dílu H. W. von Gerstenberg. V letech 1909–14 žil ve Švýcarsku – nejprve v Bernu, poté v Ženevě (z této doby pochází několik jeho knižních monografií a především série statí publikovaných zejména v berlínském časopise Die Grenzboten), v r. 1912 se habilitoval na ženevské filozofické fakultě. Po vypuknutí války načas zakotvil v Poznani a redigoval tu časopis Aus dem Posener Lande, během r. 1915 musel narukovat. V r. 1917 byl vojenské povinnosti zproštěn a začal vyučovat na obchodní akademii v Pozsony/Pressburgu. V r. 1918 vyšla konečně knižně první část jeho monografie o Carlu Spittelerovi (Karl Spitteler und das neudeutsche Epos). V poválečné Bratislavě zůstal zakotven až do r. 1922; podílel se na provozu místního Uměleckého spolku, v r. 1920 vydával měsíčník Das Riff. V r. 1922 se stal lektorem němčiny na pražské české filozofické fakultě, rok nato se tu neúspěšně pokusil o habilitaci, pokračoval nicméně v práci lektora. Zásadní platformu našel už v té době v deníku Prager Presse, kam přispíval texty o literatuře, avšak postupně především o aktuální kunsthistorické či výtvarněkritické produkci. Do roku 1940 M. spojil síly také s redakcemi několika dalších periodik – nejvýrazněji s časopisy Kunst für Alle, Svobodný zednář, Forum, Dílo a Filosofická revue, v roce 1938 vyšel knižně jeho diptych Jak se dívat na obrazy a Jak se dívat na sochy. Válku přežil, k transportu do Terezína nastoupil až v únoru 1945. I po válce vyučoval na pražské filozofické fakultě, v textech publikovaných do r. 1948 se zabýval zejména evropskou lyrikou, měl pravděpodobně v plánu vydat další větší rilkovskou práci, na což nedošlo. Poslední lektorské kurzy si odbyl v r. 1958. Kniha je v první řadě výborem z textů Richarda Messera (Meszlénye/Meßlenyho). Většinu jich publikoval německy, a protože texty jsou ponechány v původním znění (a na tom základě pouze edičně upraveny), výsledná antologie je dominantně německojazyčná. Vzniklý korpus, čítající větší stati i drobné recenzní glosy, má vybídnout k zevrubnějšímu – byť průřezovému – seznámení s okruhy témat, jimž M. věnoval pozornost, má být příležitostí k nahlédnutí jedné specifické intelektuální dráhy, v jejích konkrétních artikulacích a dis/kontinuitách. Jednu z dlouholetých linek M. záběru otevírá hned úvodní stať věnovaná dílu C. Spittelera. Jeho eposy se mu staly středem úvah o spektru epických žánrů a možnostech eposu v moderním literárním diskurzu, v těchto souvislostech se zabýval také dramatickou tvorbou J. W. Goetha a Ch. F. Hebbela, prozaickými novinkami „mladých Švýcarů“ a později také dílem R. M. Rilka; provázanost látky a určité (totiž švýcarské) státně-politické idey sledoval v knize Tell-Probleme. Švýcarské prostředí mocně stimulovalo také M. interes o výtvarné umění, který se přelil i do pokusů výtvarněkritických či kunsthistorických, soustředěných zejména k pracím F. Hodlera, G. Giacomettiho a C. Amieta. V těchto dvou vrstvách se M. psaní pohybovalo i po další desetiletí, s převahou druhé z nich v letech první republiky, resp. až do r. 1940, z něhož pochází poslední text našeho výboru. Po druhé světové válce de facto M. coby výtvarný kritik/historik umlká, vraceje se k fascinaci dílem Rilkovým – ovšem v obecnějším kontextu pojmu moderní lyriky. Zvláštní složku utváří několik textů programních, v nichž M. exponoval svou pozici kulturněpolitickou: z nich byla do výboru zařazena dvojice textů z období tajemnického působení v bratislavském Uměleckém spolku (1919), dále stati Die wirtschaftliche Verantwortung (1921), Wege zur Einheit (1924), Kaserne rechts, die Kirche links, die Maurer in der Mitte (1930) a Ziele und Wege (1936).

Idea je prvním významným dílem Erwina Panofského, slavného historika umění, který se věnoval převážně ikonografii a ikonologii. Tato kniha vychází z přednáškového cyklu pořádaného E. Cassirerem na Warburg Institute v Londýně a zabývá se proměnami platónského pojmu „idea“ od antického umění až po Michelangela a Dürera. Mapuje hlavní milníky vývoje estetických teorií a na textech antických i renesančních teoretiků umění i umělců samotných ukazuje, jak se tento pojem postupně začal používat zcela proti Platónově původní intenci.

V monografii Česká problémová dramatika šedesátých let 20. století se literární vědec a pedagog Masarykovy univerzity David Kroča (1973) zabývá obdobím, jež je pro poetiku původní české divadelní hry v mnoha ohledech přelomové. Z žánrově rozmanité divadelní tvorby šedesátých let zvolil pro svůj výzkum specifickou linii tzv. problémové dramatiky, v níž autoři nahrazují běžný dramatický konflikt vyhrocenou konfrontací různých názorů na nastolený problém. Vstupní teoretické a kontextové kapitoly zohledňují dobové vývojové tendence v české dramatice i důležité inspirační zdroje zahraniční. Jádro práce tvoří analytické a interpretační kapitoly, jež se zabývají rozborem těch divadelních her, v nichž autoři řeší závažné existenciální problémy a kladou otázky společenské a mravní odpovědnosti.

Kniha mapuje divadelní život v Mikulově od doby, kdy panství získal rod Dietrichsteinů, až do začátku druhé světové války. Ve svých hlavních částech se zabývá zámeckou divadelní kulturou, školským divadlem, kočovnými společnostmi, které do města přijížděly a v neposlední řadě také zrodem měšťanské kultury.

Kniha sa venuje umeleckým akciám realizovaným v mestskom priestore v rokoch 1965-1989 na Slovensku. Zameriava sa na analýzu a kontextualizáciu akcií (happeningov, performancií, eventov) v rámci stredoeurópskeho, ale aj širšieho euro-amerického priestoru. Úlohou publikácie je bližšie interpretovať vybrané akcie, založené na situačnom a aktivizačnom charaktere alebo spoluúčasti diváka vo vymedzenom časovom období. Mesto ako spoločenský, kontaktný a komunikačný priestor vybrané akcie posúva k špecifickým významovým konotáciám (sociálnym, politickým, aktivizujúcim, poetizujúcim a.i.). Kniha je po úvodných metodologických a historicko-analytických kapitolách členená do štyroch hlavných kapitol. Popri analýze procesuálnych a poetickejších variant (Prechádzka ako umelecká aktivita) sa publikácia zameriava na akciu ako formu slávnosti či naopak; banálnej, nenápadnej aktivity (Akcia ako slávnosť a skutočnosť). Predposledná časť sleduje hravé aspekty umenia akcie (Akcia ako forma hry) a záverečná kapitola sa zameriava na osobné autorské intervencie do verejného priestoru (Intervencia, situácia, živá plastika). Záver predstavuje súhrnné pomenovanie špecifických vlastností, ktoré sú pre akčné a situačné umenie v mestskom priestore na Slovensku charakteristické vzhľadom k spoločensko-politickým i kultúrno-geografickým špecifikám. Zvolený rámec umožňuje prehĺbiť interpretačné hľadisko vybraných akcií, zohľadniť ich význam a rezonanciu v rámci verejného priestoru. Ten predstavoval, v zvolenom období, výrazne kontaktný, až konfliktný, represívnym priestor. Umelecké akcie v meste reprezentovali nielen snahu rozšíriť umelecký kontext a prepojiť ho s každodennosťou, ale aj vnímať realitu intenzívnejšie a reflexívnejšie. Vnímať mesto ako "javisko" k umeleckému gestu, k hre ktorá zvýznamňuje a ozvláštňuje udalosť. Na druhej strane sa intervencia do verejného priestoru stáva aj možnosťou kritickej revízie širších spoločenských a verejných štruktúr. Ján Kralovič pôsobí ako vedecko-výskumný pracovník Sekcie vizuálnych a kultúrnych štúdií Centra výskumu VŠVU v Bratislave.

Velence - Európa Las Vegasa. Furán hangzik, ugye? Pedig tényleg számtalan színes, érdekes, néha pedig megbotránkoztató dolog történt itt az 1700-as években, ahová e könyv lapjain utazunk. Derítsük ki, milyen érdekességekről adtak hírt - akár vicces vagy épp fontoskodó hangnemben - a Köztársaság kémei! Ismerkedjünk közelebbről Casanova alakjával - történetében előkerülnek a bizarrul hangzó higanykúrák és a szifilisz, sőt még az óvszerek is! Nem maradhat el a kaszinók bemutatása sem, ahol a szerencsejáték mellett az önfeledt szexuális élmények, titkos légyottok is fontos szerepet játszottak. A kíváncsi olvasó beleveszhet a karneváli forgatagba, és még farsangi fánkra is ácsingózhat - emellett arra is fény derül, hogy a ciao, mint köszönés, szintén velencei gyökerekkel bír. Ikonikus festőművészeket, furcsa sorsú paloták történeteit, a színházi világ változásait és a kasztráltak szárnyaló dalnoki népszerűségét is megidézzük a könyv lapjain. Bepillantunk az Arzenálba, hisz itt készültek a Köztársaság kecses gályái, amelyek tengeri mérföldek ezreit szelték át, hogy a legkülönfélébb egzotikus fűszerekkel, drágakövekkel, színes-mintás kelmékkel, teákkal és ki tudja, még milyen specialitásokkal megrakva térjenek haza Velencébe. Miféle változásokat hozott a könyvnyomtatás elterjedése Velencében, vagy épp hogyan született meg a ma is ismert kurzív betűtípus, az Italic? Hogyan esett jókora késésbe a velencei közkönyvtár építése? Miért szorultak ki végül a főtérről a korábban ott lévő pici hotelek, a húspiac, a kis mozgó árusok és a latrinák? Megannyi színes történet! S akinek még ez sem elég, az kaphat ízelítőt a divat és a parókák igen különleges, korabeli világából, vagy beleshet a ma már 300 éves múltra visszatekintő, népszerű velencei kávéházba, a Caffe Florianba is.

Publikace postihuje „genia loci“ AMU v jednotlivých obdobích její existence a načrtává aspekty ovlivňující její fungování a kreativní potenciál jejích pracovníků v druhé polovině 20. století. Kniha přinese patnáct rozhovorů s osobnostmi, které jsou s AMU úzce spojeny. Tématem rozhovorů jsou vzpomínky na léta strávená v AMU, na činnost na jednotlivých fakultách, na kolegy i na výrazné postavy z řad studentů. Rozhovory jsou doplněny interpretační studií, která vychází nejenom z uveřejněných rozhovorů, ale i z dalších životopisných vyprávění získaných v rámci několik let probíhajícího výzkumu.

Horst Bredekamp - a Humboldt Egyetem professzora, az úgynevezett Warnke-iskola meghatározó tagja - 2007-ben tartott Adorno-előadásaira épülő kötetében a művészettörténet-elmélet és nyelvértelmezés olyan áthatását mutatja meg, amellyel minden előzetes osztályozás nélkül a kép(ek) eltérő-variábilis kifejezőerejét vizsgálja. Különbséget tesz sematikus, szubsztitutív és intrinzikus aktus között, s ennek alapján tárgyalja a különböző korok képalkotását és egyben a hatáskiváltás módozatait. Az első marokkövektől a mai transzgenikus biomunkákig ívelő elemzésekben kiterjesztett képfogalmat használ, a mesterségesen létrehozott tárgyak tág körével foglalkozik, hogy megértesse és egyetemessé tegye a képi aktus működését. Az átfogó igényű összegző mű annak feltárása, hogy az egymással érintkező és/vagy egymásra felelő képtechnikák milyen eszközöket használnak ahhoz, hogy az ember számára valamit megjelenítsenek.

Eseje popredného českého filozofa Miroslava Petříčka o histórii filozofie, ilustrované dielami slovenského maliara Rudolfa Filu. Dialóg slova a obrazu, vypovedateľného a viditeľného, jazykovej referencie a výtvarnej reprezentácie, diskurzu a figúry. Znesie kniha, ktorá má byť priestorom pre ich konfrontáciu, vzniknuté napätie? Ako píše v predhovore knihy Peter Michalovič: „Pozeratjte na Filove obrázky, čítajte Petříčkove texty a hlavne spájajte jedno s druhým. Keď to dokážete, získate vedenie, ktoré nielen poúča, ale aj poskytuje radosť.“