Najnovšie - Hudba - noty, spevníky, príručky strana 74 z 97

Kniha Hity 2 (do 3. tisíciletí) (Jan Macek a kol.): Aký je váš názor? Povedzte ho ostatným návštevníkom ako prvý!

Katalog k výstavě The Pope Smoked Dope, alternativní a populární kultura 60. let. Galerie hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu, 3.6. — 18.9.2005. Projekt bude reprízován v roce 2006 v Moravské galerii v Brně, v Muzeu umění Olomouc a v Severočeském muzeu v Liberci.

Škola Bass master grooves je určena začátečníkům až profesionálům a vznikla po zkušenostech s dlouholetým hraním ve skupinách různých stylů, ale také velkou inspirací ostatních baskytaristů, kterou nasbíral z nahrávek, baskytarových škol a také z živých vystoupení jeden z našich nejlepších baskytaristů Martin Štec. Autor vás seznámí s basovými figurami různých stylů - funky, rock, blues, latinsko-americká hudba, reggae, shuffle a disco.Technicky je škola zaměřená na souhru levé a pravé ruky. Jsou zde jak prstová, tak slapová cvičení, i velmi oblíbená tapingová technika, která při dlouhodobém cvičení výrazně ovlivňuje přesnost hry.

Kniha, ktorú čitateľ dostáva do rúk, je radom prednášok a statí, v ktorých som sa zaoberal najmä dielami Mozarta, Bacha a Monteverdiho.

Společnost FEBIO, pro kterou pracovalo přes 150 předních českých i zahraničních režisérů, je veřejnosti známá především svými původními dokumentárními cykly uváděnými na celoplošných tv stanicích: OKO - Pohled na současnost, GEN - Galerie Elity Národa, JAK SE ŽIJE..., CESTOMÁNIE a dalšími. Na 504 stranách této nejen sběratelské lahůdky najdete vše od vzniku pořadů, přes vzpomínky dramaturgů Febia i Febiofestu a nechybějí zde ani příspěvky od samotných režisérů. Kniha obsahuje kompletní tvorbu nezávislého studia (podrobný popis vyrobených 1200 pořadů s unikátní fotografií z každého z nich!) a stovky snímků ze zákulisí jednotlivých ročníků Febiofestu i jiných méně známých kulturních počinů FEBIA a mnoho dalších zajímavých informací a svědectví o jedné době a jednom dokumentárním studiu, které se ji snažilo zachytit...

Publikace, která pro velký zájem vychází již ve druhém vydání, je určena všem z vás, kteří léta posloucháte desky, kazety, CD, DVD, kompletujete diskografie svých oblíbených kapel, interpretů, sólistů, všem z vás, kteří hrajete na koncertech, sessionech, zábavách, festivalech, natáčíte po studiích, prostě jezdíte s kapelou, všem z vás, kteří schraňujete veškeré materiály, dokumentaci, noty, memorabilie, tabulatury svých hudebních idolů a vzorů, prostě všem z vás, kteří se zajímáte o muziku, o kytaru. Ještě, než vám tuto knihu představím, tak jedno upozornění pro majitele prvního vydání této encyklopedie. Rozhodně se totiž nejedná o to, že se stejný obsah vydává v nezměněné podobě znovu. První vydání vyšlo roku 1997 a od té doby se mnoho věcí změnilo včetně toho, že jsem se dostal k řádově mnohonásobně většímu množství nahrávek, materiálů a dalších záležitostí, takže když jsme toto druhé vydání s redakcí Muzikusu připravovali, bylo nám jasné, že v žádném případě nemůže jít o pouhé znovuvydání starého textu. Dokonce jsem přistoupil k tomu, že jsem tyto texty zásadně přepracoval, takže zde nepůjde ani o to, že jsem k původnímu obsahu pouze přidal nové skutečnosti, které se sběhly po roce prvního vydání této encyklopedie, tedy v období od roku 1997 do současnosti. Ne, i vlastníci první verze 33+333 světových kytaristů si při rozhodnutí opatřit si toto vydání mohou být naprosto jisti, že dostanou do rukou novou knihu s podstatně rozšířenými, upřesněnými a zejména ucelenými poznatky. Kniha je koncipována stylem, naznačeným již v názvu. Totiž 33 kytaristů je podáno rozsáhlou, podrobnou formou a 333 dalších je zde zastoupeno slovníkově a heslovitě. U kytaristů, zařazených do sekce 33 vás tedy čeká řada osobností, jejichž umělecké a životní příběhy jsou podány v duchu mých mnohaletých seriálů Kytaroví velikáni a Letem kytarovým světem v časopise Muzikus, najdete zde také i poznatky, které jsem uvedl či uvádím i v rámci dalších seriálů v Muzikusu, jako např. Pódiové sestavy slavných kytaristů, Galerie slavných kytar, Doplňky a další. (viz O autorovi). Jsem si zcela vědom toho, že každý z nás má svůj osobitý názor na muziku, na kytaristy, a tím pádem i na jejich výběr do této publikace. Protože ale jde o druhé vydání úspěšně rozprodaného vydání prvního, tak je jasné, že už jenom tím poměrně velkým výběrem 33 kytaristů jsme dokázali oslovit stylově širokou vrstvu zájemců. Navíc, jak jsem slíbil v předmluvě k prvnímu vydání (kde jsou uvedena i kritéria výběru), některé z těch osobností, které se v této publikaci nedostaly mezi těch 33 podrobně zpracovaných (a kterých si vážím stejně, jako zde uvedených) jsme dostali do druhého dílu této encyklopedie, 15+3 světových kytaristů a kytaristek, který vyšel roku 2002. Seznam kytaristů v sekci 33: Najdete zde klasiky z těch nejklasičtějších: Osobnosti samy za sebe (Jeff Beck, Eric Clapton, Jimi Hendrix, Eddie Van Halen, Pete Townshend, Keith Richards), hardrockové virtuózy (Ritchie Blackmore, Tony Iommi, Jimmy Page, Brian May, Angus Young), nové klasiky s obrovským entuziasmem (Eric Johnson, Steve Vai, Randy Rhoads, Joe Satriani, Slash), bluesrockové osobnosti (Peter Green, Gary Moore, Johnny Winter), jižany (Billy Gibbons), jižany s bluesovým cejchem na vestě (Stevie Ray Vaughan), obdivovatele čistého tónu (Hank B. Marvin), artrockové giganty (David Gilmour, Steve Howe), artrockové vizionáře netradičních postupů (Robert Fripp), mistry zpívajících strun (Carlos Santana), myslitele s vlastním světem (Frank Zappa), pohodové nadšence do přirozeného tónu (Mark Knopfler), rockandrollové klasiky (Chuck Berry), bluesové fanatiky (Albert Collins, B. B. King), jazzrockové blouznivce (John McLaughlin), první propagátory elektrické kytary, jazzmany (Charlie Christian)... I v sekci 333 proběhly změny, zejména pak u některých slovníkově uvedených kytaristů. U všech jmen se tedy setkáte s těmito základními údaji: 1) životní data (pokud byla vůbec dostupná). V případě, že byl kytarista znám pod pseudonymem či jinak upraveným jménem, uvádíme jeho rodné jméno v závorce hned za datem narození 2) pod heslem KYTARA jsou uvedeny nejcharakterističtější nástroje (pokud byly pro kytaristu typické) U slovníkově pojatých osobností pak pokračujeme lehkým rozborem jejich kariéry, zhodnocením hry, významu tvorby i nějakými dalšími charakteristickými zajímavostmi (někdy i včetně jejich osobních poznámek) Heslovitě pojatí kytaristé jsou dále charakterizováni dvěma odkazy: 1) KAPELA – zde jsou uvedeny nejvýznamnější skupiny, angažmá, spolupráce (někdy i vlivy, pokud to vyžaduje osobnost) 2) LP – pod tímto odkazem uvádíme dle mého názoru nejvýraznější, nejcharakterističtější desku či skladbu (opět připomínám, že s ohledem na rozsah hesla) Pro vaši lepší orientaci uvádím v některých případech v diskografii u 33 kytaristů i údaje o úspěšnosti umístění alb. Ne, že bych byl zrovna přívržencem ‘sportovních klání’, ale přece jenom to může napomoci k názornější představě o tom, co se poslouchalo a hrálo tehdy a co se zase začíná zase hrát a poslouchat i dnes. Koneckonců, tyto skutečnosti vždy nejlépe vypovídají o vkusu určité generace. A devadesátá léta svým znovuprobuzeným zájmem o poctivě drhnutou muziku a nevykalkulovaný feeling nastavila určitý trend, který, opřen o bohatost forem hudby šedesátých let a první poloviny let sedmdesátých, se již standardním způsobem profiltroval až do dnešních dnů a jeho tlak včetně rámce nejrůznějších retro-snah stále více sílí (už jenom z hlediska obrovské pokladnice tvůrčího entuziasmu) i u nejsoučasnějších interpretů. V této knize najdete i noty (jak je ostatně běžné v rámci mých Kytarových velikánů v Muzikusu). Příklady notace a jejich velmi stručné, ba přímo to nejelementárnější vysvětlení naleznete v závěru knihy. V textu se objeví i známé zkratky: g – kytara, bg – baskytara, dr – bicí, key – klávesy, voc – zpěv, perc – perkuse, sax – saxofon, fl – flétna, vi – housle, synth – syntezátor atd. Méně obvyklé nástroje vypisuji celým názvem. Zkratka p, i, m, a označuje styl klasického způsobu hry: p – palec, i – ukazováček, m – prostředníček, a – prsteníček. Už vás nebudu zdržovat. Udělejte si pohodu a začtěte se do následujících příběhů velikánů nádherného nástroje – kytary.

Životopisná kniha Čajkovskij, psaná živou až reportážní formou, nás provádí Ruskem 19. století. Setkáme se nejen s Čajkovským, ale i s řadou dalších významných osobností ruské kultury, s celkovým kulturním klimatem společnosti.

Elektronická hudba je tím způsobem hudebního vyjádření, kde figuruje více či méně uměle generovaný a/nebo uměle tvůrčím způsobem upravený signál. Autor se pokusil shrnout vše potřebné pro pochopení principů umělého generování zvuku, tvůrčí práci s ním a v neposlední řadě i pro zušlechtění zvukových možností současné elektroniky pro lidské ucho.

Richard Scheufler připravil pro zájemce o hru na basovou kytaru kreativní videoškolu pro začínající a středně pokročilé baskytaristy, ve které prozrazuje základní pravidla hry na tento nástroj.

Autorka (v současné době sama vyučuje hru na zobcovou flétnu na mateřských školách) předládá tuto Školičku sestavenou z jednoduchých lidových písní, které používá při výuce a které zároveň patří u dětí k nejoblíbenějším. U názvů not zvolila dnes už téměř zavedená jména pro jednotlivé tóny. Nejběžnější jména jako Honzík, Adélka, nebo Gustík je ovšem možné měnit, jak se komu líbí. Nechybí ani nákresy hmatů na zobcové flétně. U každého nového hmatu je zásoba několika písní, ve kterých se nový tón vždy objeví. Písničky jsou doprovázeny dětskými kresbami vhodnými k vybarvování. V závěru knihy jsou i klavírní doprovody k některým vybraným písním. Školička je určena pro učitele zobcových fléten, může ale dobře posloužit i rodičům, kteří se chtějí se svými ratolestmi zobcovou flétnou zabývat. Pro další pokračování ve studiu hry na zobcovou flétnu upozorňujeme na druhý díl Školičky s názvem „S flétničkou do školy“, který je určen dětem věkové kategorie 1. tříd ZŠ. K sešitu lze dokoupit CD, na kterém najdete nahrané samostatné doprovody k jednotlivým skladbičkám. Je určeno k procvičování a zábavnému domácímu koncertování.

Soubor písní od Rangers - Plavci

Notová publikace Jana Crona pro flétnu, klarinet, klavír na čtyři ruce a tamburínu. První klavír je zapsán do jedné notové osnovy, záleží na interpretovi, jaký prstoklad v rukou zvolí. Po ukončení studia na gymnáziu nastoupil v roce 1979 na ostravskou Janáčkovu konzervatoř do třídy prof. Alexandra Dědiny na obor kytara. Během studia konzultoval hudební repertoár u prof. Štěpána Raka. Následovaly koncerty sólové, komorní i účinkování v žánrově odlišných sestavách. Zároveň měla odborná i laická veřejnost možnost seznámit se s tvorbou mladého hudebníka prostřednictvím jeho spolupráce s ostravským rozhlasem. Následně se uplatnil i v ostravském televizním studiu coby autor scénické hudby a hudební režisér. Souběžně s touto bohatou činností působil jako pedagog a komponoval skladby pro žáky hudebních škol. Jeho tvorbu můžeme vnímat jako hudbu nekonvenční, spojující moderní prvky s klasickými, instrumentálně i harmonicky bohatou. Cronova odpověď současné hudební „nadprodukci“ spočívá v tvůrčí invenci a identickém chápání prvotní životní a hudební etiky, tedy potřebou harmonie jako kategorického imperativu – v hudbě i životě. Z konkrétní tvorby můžeme jmenovat CD písní anglického renezančního skladatele J. Dowlanda (se zpěvačkou L. Halamovou a kytaristou M. Ládrem) vydanou u Melantricha v r. 1995. V současné době spolupracuje s kanadským, u nás žijícím pedagogem, překladatelem a hudebním nadšencem M. Landrym, s nímž již v roce 1994 vydal u Montanexu knížku Let´s sing in English.