Knihy - Sochárstvo, plastika strana 1 z 7

Sochy domů a dívka s holubicí. Tak se jmenuje unikátní sochařský projekt českého umělce Krištofa Kintery, který můžete vidět v parku Holubička na Klárově, přímo naproti Kunsthalle Praha. Právě společně s novým pražským prostorem pro umění vydáváme Kinterovu knihu Dívka s holubicí a sochy domů. Fotograficky výpravná publikace na bezmála tří set stranách důsledně mapuje vznik pětatřiceti tunového mikroměsta z betonu & oceli, které vzdává hold odvážné, veřejností ovšem často zatracované architektuře československé minulosti. Proslulý Obchodní dům Kotva manželů Machoninových (1970-75), zmizelý Hotel Praha (1971-1981), kosmická Žižkovská věž Václava Aulického (1985-1992), válkou zasažený Emauzský klášter (1963-68), Mordor neboli Ústřední telekomunikační budova Žižkov (1972-79), dále utopické Kosířské superstruktury (1973-74) či bunkrovitá Státní banka československá (1977-1992) v jedinečném podání Karla Pragera. A nakonec, nad všemi sedmi objekty bdící, nezdolná Dívka s holubicí sochaře Václava Šimka z roku 1958. S knihou Krištofa Kintery, skrze fotografie Martina Poláka, Lukáše Procházky, Matouše Pudila či Vojtěcha Veškrny a Richarda Wiesnera, nahlédnete do nitra brutalistního světa — od prapůvodních plánů a rešerší přes náročnou výrobu těžkotonážních modelů až po finální jeřábové usazení v ekosystému malého parčíku. O padnoucí, maximalistické grafické provedení knihy se postaral Kryštof Doležal a krom textů historika Koryčánka v knize najdete i velký rozhovor mezi Kinterou a Christelle Havranek, hlavní kurátorkou Kunsthalle Praha. „Kouzlo spočívá ve změně měřítek. Co bylo obrovské, je najednou malé. Architekturu odhalujeme ve zcela jiné perspektivě, budovu lépe vnímáme jako celek. Přesně to nám Kinterova socha-model umožňuje.“ — Rostislav Koryčánek, historik umění a kurátor, autor textů v knize. „Při tvorbě soch jsme vycházeli z budov samotných, ale i z jejich plánů a modelů. Ty tehdy většinou ručně vytvářeli sami architekti v podobě až takové minimalistické reduktivní architektury. Jakmile je porovnáš s těmi našimi návrhy, vzniká ti zajímavá vizuální konfrontace. Tahle kniha je nejlepší možný způsob, jak tuhle paralelu myšlení názorně ukázat a jak ty jednotlivé domy odhalit tak, aby byly kompletně nahé. Odhalené až na kost je totiž vidíš jen když se staví nebo až když se bohužel bourají.“ — Krištof Kintera, umělec, autor instalace a konceptu knihy.

Katalog k výstavě Hany Purkrábkové v Museu Kampa představující její osobitou tvorbu, v níž se propojuje naivizující realismus zobrazení se smyslem pro ironii a absurditu banálních situací. „Sochařka a keramička Hana Purkrábková (1936–2019) patří do generace šedesátých let minulého století. Společně s tvorbou užité keramiky se věnovala keramické figurální plastice. Zprvu v komorním provedení, jež od osmdesátých let, kdy získala na práci větší prostor, proměnila v rozměrnější vyjádření. Ve středu jejího umění od počátku stál život člověka a jeho prostředí, do něhož zahrnovala život psů a koček, které měla ve své blízkosti. Z důvěrného poznávání a porozumění obou těchto světů také dokázala ve své tvorbě vytěžit výmluvné analogie. V citlivé, spontánní modelaci plastik, prováděné s nebývalou přirozeností v poddajném materiálu keramické hlíny, ji vedly pozorovatelský talent a výborná obrazová paměť. S laskavým humorem a šibalskou ironií dokázala ze zachycených postřehů lidského chování vytěžit trefné záznamy zaměřené na nestřežená gesta a banální situace. Zhmotňovala jimi úsměvné lidské slabosti a pokleslosti, ale i duševní prázdnotu a výrazy lstivosti, záludnosti, zlomyslnosti a útočné agresivity. Myšlenkami, které do svých figur a bizarních tvorů Hana Purkrábková vtělovala, nás nejednou také vede k zamyšlení i nad námi samotnými; k zamyšlení o našem životě a současném světě. Její umění je v tomto ohledu ucelené a ve svém tvůrčím pojetí nebývale sourodé. Z bezprostřednosti vidění vycházel i sochařčin způsob zpracování výtvarné formy nejednou založený na modelačních „hrnčířských“ principech. Užívala je ke stavbě těl zvnitřku navenek – k vyjádření nakynuté tělesnosti, kterou pointovala přesvědčivým detailem nebo barvou. Živým pramenem jejího osobitého umění se stal smysl pro humor a vrozené humánní a sociální cítění. Ostatně i ty jsou patrné z jejích velkoformátových kreseb a pracovních skic, které jsou nedílnou součástí přítomné výstavy.“ Mahulena Nešlehová

Publikace Věci venku se soustřeďuje na dílo Čestmíra Sušky pro veřejný prostor – umění umístěné v exteriéru města či v krajině, které má šanci oslovit i ty, kteří výstavní síně nevyhledávají. Publikace mapuje jeho tvorbu od počátku osmdesátých let až do současnosti. Čestmír Suška patří k osobnostem, které zásadně formovaly podobu českého sochařství v krajině i městském kontextu.

Výber z výtvarnej tvorby sochára a vizuálneho umelca Martina Dzureka za posledných 30. rokov

Monografia významného sochára a reštaurátora vychádza v spolupráci autorky Dany Janáčkovej so Záhorským múzeom v Skalici. Vyšla k okrúhlemu jubileu umelca (60 rokov) a hĺbkovo spracúva jeho 35 ročné dielo – doterajšiu mnohorakú tvorbu, ktorá sa pohybuje v širšom tvorivom rozpätí voľnej výtvarnej tvorby (kresba, plastika, reliéfne obrazy). Publikácia tak predstavuje jeho svojské postavenie, keď svojim kumštom, citom k remeslu, vzťahom k materiálu, impulzami a poučeniami programovo spojil kreatívneho sochára s bohatými znalosťami a zručnosťami reštaurátora do autentickej formy. V jeho tvorbe tak pulzuje práca s tradičnými materiálmi, pričom využíva a zapája technické reštaurátorské postupy.

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř „celoslovácká“ slavnost.

Ambrůzovy práce představují ve všech tvůrčích etapách autentický a mimořádně zajímavý příspěvek k povaze sochařského díla a současného umění, na pomezí sochy, objektu, instalace, intervence a architektury, a to především ve vztahu k prostoru a přírodě.

V publikaci Gravitační pole nevyslovitelného dochází k setkání dialogu jazyka poezie a výtvarného umění. Kniha je záznamem dialogu významného anglického sochaře Antonyho Gormleye a české autorky poezie Pavly Melkové, v němž se postupně vyjevovala příbuznost cíle hledaného a obou jazyků na cestě k němu. Linie slov básně i čáry kresby jsou stopy přibližování k tvaru podstaty - světa, našeho života, vztahů, situací. Jsou stopami jeho obkružování, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk. A v tom je smysl jejich setkání. Kniha vychází dvojjazyčně, tak aby byla plnohodnotným dialogem obou autorů a přístupná v obou jazykových prostředích. Je také důležitým příspěvkem v přiblížení Antonyho Gormleye českému čtenáři, o kterém v českém jazyce doposud nevyšla žádná publikace. Kniha zároveň interpretuje kresby Antonyho Gormleye, které podobným způsobem nebyly zatím knižně uchopeny.

“My breath is a part of the universe pulsating.” Czech-born Slovak sculptor Maria Bartuszová (1936 – 1996) studied at the Ceramics and Porcelain Studio at Prague’s Academy of Arts, Architecture and Design, and spent most of her life in Košice, Slovakia. This Catalogue Raisonné provides a comprehensive overview of her sculpture, her original techniques and methods, and themes and ideas she explored that have remained undiscovered for a long time. A distinctiveness of Maria Bartuszová's approach is her concentration on the intimate experience of art, perceiving the creativity of nature and being connected to the laws of the universe. She used her knowledge of natural sciences, combined with a holistic approach, and her skill of intuitive guidance and the imaginative activity of play, as a conceptual method while experimenting with materials and the technical potential of sculpture. Her morphological thinking sought ideal form and haptic attraction, which encourages the viewer to touching – forging a certain closeness and intimate experience based on physical and mental participation. Maria Bartuszová’s work exudes fascination with life, but also humility towards it, both of which are the driving force behind her creativity. This project has been supported using public funds provided by Slovak Arts Council.

Monografie mapuje tvorbu významného představitele generace českých sochařů, která na uměleckou scénu vstoupila na začátku jednadvacátého století. Lukáš Rais (1975) jako základní materiál používá železo, staré cisterny, kovové stojany lamp, ale hlavně nejrůznější trubky a roury. Ryze užitkové předměty proměňuje – a v podstatě recykluje - do podoby monumentálních soch a objektů, které se stávají součástí veřejného prostoru, architektury i krajiny. „Mají v sobě zakódováno něco, co je blízké i lidem, kteří jinak současné umění, zvláště abstraktně zaměřené, nevyhledávají. Především jsou však krásné,“ zamýšlí se v knize kritik umění Petr Volf. Jedinečné sochy jsou zachyceny na fotografiích Salima Issy a autorem grafická podoby publikace je Anna Issa Šotolová.

Kniha je věnovaná sepulkrálnímu sochařství českého středověku v rozmezí šesti staletí. Hlavní devíza spočívá v komplexnosti pohledu a v interdisciplinárním přístupu ke studovanému materiálu. Text knihy sestává ze dvou základních částí – z úvodních studií a podrobného katalogu. Úvodní části zaměřují pozornost zejména na význam sepulkrálního sochařství v životě středověké společnosti, na typy nekropolí (královské, církevní, šlechtické), zkoumají vliv husitství a utrakvismu na výtvarnou stránku náhrobků a analyzují kritické výhrady předních husitských a utrakvistických ideologů, které měly negativní vliv na rozvoj náhrobní skulptury, zkoumají typy náhrobků a ikonografickou stránku jejich výzdoby, umístění náhrobků v sakrálním prostoru a jejich sémantický vztah k ostatní chrámové výzdobě, proměny výtvarného ztvárnění i epigrafické stránky v průběhu staletí. Druhou částí knihy je vědecký katalog prací. Katalogová část zahrnuje 260 katalogových hesel náhrobků s kompletní fotodokumentací, přepisem a analýzou náhrobních nápisů a s popisem různých druhů materiálů, z nichž jsou náhrobky vytvořeny. Téma má výrazný mezinárodní aspekt – kniha se zapojí do mezinárodního bádání o evropské sepulkrální skulptuře a seznamuje odbornou veřejnost s dosud neznámými díly této oblasti.

Galerie hlavního města Prahy uvádí na knižní trh dlouho očekávanou reedici zásadního sborníku František Bílek (1872–1941), který doprovázel velkou retrospektivu sochaře v Jízdárně Pražského hradu v roce 2000. Aktualizovaná a doplněná publikace poskytuje prostřednictvím odborných studií, soupisů a rozsáhlé biografie od předních historiků umění a teoretiků dosud nejucelenější pohled na život a dílo tohoto mimořádného umělce secesního symbolismu a mystika, který ve své tvorbě obsáhl široké spektrum výtvarných forem od sochařství, architektury přes kresbu, grafiku až po umělecké řemeslo. Výpravný sborník s rozsáhlou obrazovou přílohou vychází za podpory MK ČR. Texty: Aleš Filip, Xavier Galmiche, Martin Jindra, Dagmar Koudelková, Milan Kreuzzieger, Hana Larvová, Jaroslav Med, Dana Mikulejská, Marcela Mrázová, Roman Musil, Jan Rous, Milouš Růžička, Otto M. Urban, Josef Vojvodík, Jindřich Vybíral, Petr Wittlich, Polana Bregantová, Marie Halířová, Milan Kreuzzieger, Pavel Myslín, Veronika Rubášová (abART Archive of Fine Arts) Fotografie: Irena Armutidisová, Jaroslav Bárta, Matěj Bárta, Dana Cabanová, Jan Diviš, Hana Hamplová, Václav Jirásek, Aleš Jungmann, Bedřich Kolář, Michaela Kvítková, Blanka Lamrová, Oto Palán, Prokop Paul, Jan Pospíšil, Milan Posselt, Bohuslav Sýkora, Miloslav Šebek, Gabriel Urbánek, Antonín Vodák, archiv Galerie hlavního města Prahy, archiv Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, fotoarchiv Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, sbírky Židovského muzea v Praze, soukromý archiv

Katalog Suška Kameny / Škoda Objekty vychází ke stejnojmenné výstavě Michala Škody a Čestmíra Sušky konané v Zámku Troja od 6. dubna do 3. října 2022. Michal Škoda pracuje s maximálně redukovanými tvary, které v prostoru hybridně expandují a nepřipomínají tak klasické stereometrické útvary. Působí jako objekty odvozené z futuristické architektury nebo schránky ukrývající nějaké magické tajemství. Vedle toho se intenzivně zabývá kresbou, která je plošným vyjádřením prostorových rozvrhů sledovaných v objektech. Vedle minimalistického tvarosloví je důležitou výrazovou složkou jeho prací užití černého monochromu nebo jednoduchého kontrastu černé a bílé. Čestmír Suška svou práci často definuje skrze materiál. V současnosti stojí pevnýma nohama v nové etapě, která je svázána s kamenem. Perforované cisterny jsou minulostí a odebírání hmoty z kamenného bloku představuje zcela opačný sochařský postup, který vyžaduje nejen řemeslo a flexibilní vnímání kvality kamene, ale nesmí zároveň dojít k ohnutí původní koncepce budoucího díla.

V souboru studií sleduje P. Wittlich příběh evropského moderního sochařství: ukazuje váhu jeho vzorů, zápas o nové pojetí prostoru, význam světelné režie sochy a nuance tvůrčího procesu, zakotveného již v přípravě soch. Pozornost věnuje klíčové osobností tohoto vývoje A. Rodinovi i předním představitelům českého sochařství (F. Bílkovi, L. Šalounovi, B. Kafkovi, J. Štursovi, O. Gutfreundovi), zamýšlí se nad tvorbou E. A. Bourdella a A. Maillola, trasuje sochařský ohlas avantgardy u J. Lipchitze a H. Moora. Své pohledy na transformace moderního sochařství uzavírá výkladem Giacomettiho a nástupu amerického sochařství v 60. letech 20. století.

Prvá monografia sochárky Marie Bartuszovej predstavuje dielo našej najvýznamnejšej umelkyne, ktoré je objavené a zhodnotené v medzinárodnom kontexte. Očakávanou je aj pripravovaná výstava autorky v Tate Modern v Londýne v roku 2022. Maria Bartuszová (1936 – 1996) sa narodila v Prahe vo vtedajšom Československu, študovala v ateliéri keramiky a porcelánu na VŠUP, ale väčšinu svojho života prežila v Košiciach. Monografia v štyroch chronologicky členených kapitolách prináša komplexný prehľad jej sochárskej tvorby, autorských techník a metód, tém a myšlienok, ktoré boli dlhý čas neznáme. Súčasťou knihy sú aj eseje významných zahraničných autorov. Zvláštnosťou prístupu Marie Bartuszovej je koncentrácia na intímne prežívanie umenia, ktoré vníma kreativitu prírody a je napojené na princípy fungovania univerza. Poznatky z prírodných vied, kombinované s holistickým prístupom, ale aj schopnosť intuitívneho vedenia či hry ako tvorivej imaginatívnej činnosti, používala ako konceptuálnu metódu pri experimentovaní s materiálmi a remeselnými možnosťami sochárstva. Jej morfologické myslenie hľadalo tvarovú dokonalosť a haptickú príťažlivosť, ktorá nabáda človeka na dotyk – na vnútorné priblíženie a intímne prežívanie, vychádzajúce z telesného a duševného zážitku. Vyžaruje z neho fascinácia životom, ale aj pokora k nemu, obe sú hnacou silou jej tvorenia.

Akademický sochař a restaurátor Jan Bradna (*1943) má za sebou půl století tvůrčí práce, která pomohla navrátit zašlou krásu velké řadě památek na našem území včetně těch úplně zničených. Není divu, že jej v roce 1988 zaujal pohnutý osud Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, kterému poté věnoval více než tři desítky let života. Ve svém vyprávění nám předkládá vlastní příběh, který se protnul s úžasným příběhem rekonstrukce a návratu prvního barokního sousoší na Staroměstské náměstí. Jan Bradna v něm díky své profesi a citu pro nápravu křivd sehrál jednu z ústředních rolí. Byla zkouškou víry, plná dramatických zvratů, obětavé a trpělivé práce. Ačkoli text nezapře odbornou erudici a celoživotního tvůrčího ducha, je především laskavým svědectvím jednoho krásného lidského života.

Kniha přináší výběr z nejnovější tvorby jedné z nejosobitějších umělkyň současnosti. Erika Bornová je vypravěčkou silných, mnohoznačných příběhů. Ať se již jedná o sochařský cyklus věnovaný Almě Mahlerové a jejím mužům, o uhrančivé akrylové Autoportréty nebo o imaginativní kresby Rostlin či Vodních bytostí, vždy s nadsázkou reflektuje banalitu života, s náruživostí sobě vlastní se snaží rozklíčovat složité předivo lidské představivosti a snů a se vší vážností ohledává komplikovaný vztah člověka ke světu, k druhým, k sobě samému i k přírodě. Publikaci děl Eriky Bornové doprovázejí texty znalců jejího díla Martiny Pachmanové a Otty M. Urbana. The book presents a selection of the latest works by Erika Bornová, one of todays most distinctive artists and a teller of forceful and multifaceted stories. Her sculptural cycle dedicated to Alma Mahler and her men, her captivating acrylic self-portraits, her imaginative drawings of Plants or Aquatic Creatures they all reflect, with a sense of hyperbole, the banality of life. Working with her distinctive passion, Bornová attempts to untangle the complex web of peoples imagination and dreams while engaging in a serious exploration of our complicated relationship to the world, to others, to ourselves, and to nature. With expert texts on her work by Martina Pachmanová and Otta M. Urban.

Kniha o díle významného českého akademického sochaře Ladislava Janoucha je doprovázena autorovými texty k jednotlivým kapitolám barevné celostránkové fotodokumentace (Skicy a návrhy, Keramika, Žena-torza, Portréty, Realizace v architektuře a veřejném prostoru). Kniha obsahuje přehled výstav a závěrečný text ředitele Rabasovy galerie Václava Zoubka.

Kniha o životě a tvorbě akademického sochaře a restaurátora, který tragicky zemřel. Kniha představuje jeho bohatou restaurátorskou činnost i volnou tvorbu, několik básní ze sbírky- básně z notesu i ukázky fotodokumentace tramské činnosti, která byla nedílnou součástí jeho života.