Hľadanie: Dějiny Spojených států amerických CZ

Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od úplných počátků. Jádrem knihy jsou však kapitoly o moderních dějinách Slovenska, vrcholících získáním samostatnosti v roce 1993, i o následujících dekádách. Autor má unikátní předpoklady pro napsání první české syntézy slovenských dějin – má české i slovenské občanství a jako přímý účastník byl i u jednání o rozdělení společného státu.

Autor gótských (Getica) a římských dějin (Romana), sepsaných kolem roku 550 n. l., stojí na pomezí mezi dvěma epochami. O jeho životních osudech není mnoho známo vyjma faktu, že se sám hrdě hlásil k příslušnosti ke germánskému kmeni Gótů. Jeho dějiny Gótů přinášejí mnoho unikátních informací o historii tohoto kmene a lze je zařadit po bok obdobných "národních historií" (např. Paula Ciacona či Řehoře z Toursu). Přes jistá omezení spočívající v množství smyšlenek a nepravd, které autor do díla vložil, se jedná o zásadní a nenahraditelný pramen ke zkoumání doby tzv. stěhování národů.V případě rané historie Gótů je Jordanes dokonce naším jediným narativním zdrojem. Oba spisy můžeme zároveň vnímat i jako neocenitelné očité svědectví o hluboké proměně světa, kultury i společnosti na sklonku římského starověku a nástupu evropského středověku.

Učebnica politickej, právnej a sociálnej filozofie, ktorá predstavuje teoretické riešenia politicko-právnych a právno-filozofických problémov v jednotlivých etapách vývoja politického a právneho myslenia i spoločenských zmien, ktoré boli významnými ideovými počinmi reflektované. Ide najmä o prínos najvýznamnejších mysliteľov k poznaniu východísk a povahy prirodzeného a pozitívneho práva, vzťahu etiky, práva a politiky, slobody, rovnosti a spravodlivosti, slobody a spoločenského poriadku, štátu a moci, ľudských práv. Zámerom autorov je oboznámiť študentov práva s dedičstvom politickej, právnej a sociálnej filozofie a zároveň poukázať na konfrontáciu rôznych stanovísk, rozličné štýly myslenia a spôsoby argumentácie. Jej cieľom je prispieť ku kultivácii myslenia študentov a k prehĺbeniu poznania rozmanitostí myšlienkového vývoja právnej, politickej a sociálnej filozofie.

Dějiny Židů jsou svého druhu dějiny světa, ovšem viděné pod velmi neobvyklým úhlem, očima inteligentní a vzdělané oběti. Johnsonovi však jde ještě o víc: ukázat podstatu samé historie a křesťanské civilizace. Žádný národ netrval nikdy s větší neochvějností než Židé na tom, že dějiny mají účel a lidstvo osud. Od nepaměti se drželi této víry tváří v tvář strašnému utrpení. Jejich víra a osud daly vzniknout mnoha velkolepým projektům pro lidstvo, vzniklým jak z božské inspirace, tak vytvořených člověkem. S jistou nadsázkou lze proto říci, že Židé stojí v samém středu věčného úsilí dát lidskému životu vznešený záměr. Tato kniha je nejen monumentální kronikou v čase (4 000 let) a prostoru (celý svět), ale syntézou i dramatem. Zároveň nám dává jakoby nahlédnout na odvrácenou stranu naší vlastní rozporuplné civilizace.

Otázka „Je moja krajina po vstupe do Európskej únie ešte suverénna?“ a ďalšie, ktoré s ňou súvisia, sú časté, najmä po prijatí Lisabonskej zmluvy, po tom ako sa minula úspechom Ústava pre Európu. Týmto problémom sa nezaoberajú všetky členské štáty, avšak nie je to otázka vyhranene len jedného členského štátu. Autor v tejto publikácii pri hľadaní odpovedí rešpektuje historické, filozofické, teoretickoprávne, štátoprávne, medzinárodnoprávne hľadiská problematiky suverenity štátu. Ťažisko riešenia vidí v zdroji suverenity štátu – kto mu zveril moc, a v rozsahu právomocí, ktoré takýto suverénny štát zveril z vlastnej vôle únii. Ako príklady sú tu rozobraté riešenia otázky suverenity ústavnými súdmi niektorých členských štátov Európskej únie. I keď je téma knihy vážna, je napísaná pútavo, núti čitateľa hľadať riešenie spolu s autorom. Môže tak byť zaujímavá nielen pre odbornú verejnosť, ale pre každého, koho zaujíma, čo sa stalo so suverenitou nášho štátu po vstupe do Európskej únie."

Dejiny Slovenska a Slovákov je už piate, doplnené vydanie. Jej cieľom je poskytnúť čitateľovi vyčerpávajúcu syntézu dejín Slovenska a Slovákov. Jej ambíciou je doplniť a opraviť doteraz používané učebnice a príručky tam, kde je to potrebné. Autor kladie dôraz na tie skutočnosti, ktoré dokazujú a potvrdzujú prastarú etnogenézu slovenského národa a hlboké historické korene jeho štátnosti. Udalosti týkajúce sa iných, najmä susedných národov a štátov sú zaznamenané iba v takom rozsahu, v akom majú priamy či nepriamy vzťah k slovenským dejinám. Autor venuje pozornosť aj Slovákom v zahraničí. Obsahuje 48 strán farebnej obrazovej prílohy. Kniha obsahuje chronologický prehľad histórie Slovenska od prvého storočia po Kristovi až po rok 2000.

Polybios patří spolu s Hérodotem a Thúkydidem do velké trojice starořeckých historiků. Žil v době římské expanze a ač byl Řek tělem i smyšlením, přijal její ideologii a světovládné ambice. Politicky se angažoval ve vedení achajského spolku a po záboru Řecka Římem r. 168 intervenoval ve prospěch mnoha krajanů, čímž si vysloužil všeobecnou vděčnost. Literárně se věnoval dějepisectví, v němž si za cíl zvolil objasnění římské hegemonie a jejich příčin. Ve svém hlavním díle Historiai (Dějiny) skládajícím se z 40 knih vylíčil dějiny své doby od počátku druhé války punské až po dobytí Kartága, tj. období let 220 – 144 př. Kr. Z tohoto díla se dochovala v úplnosti první pětice knih, ostatní pak ve výtazích. V dějinách dějepisného žánru je Polybios typem pragmatického historika, jenž své dílo založil na osobní zkušenosti a události zaznamenával nezkresleně, podle pravdy. Smyslem historie podle něj není zábava, ale poznání a pochopení minulosti a poučení pro budoucnost. Historik má hledat souvislosti mezi událostmi a zkoumat jejich motivya příčiny. Polybios odvozuje osud státu těsně od podoby a konstrukce jeho ústavy, a právě v římské ústavě, kombinující monarchické, demokratické a aristokratické prvky, shledával základ mocenských úspěchů a perspektivu. Pro svůj postřeh a analytickou hloubku se Polybios stal prototypem moderního pojetí historiografie, jeho politické teorie nalezly ohlas u renesančních a novověkých myslitelů. Dějiny vycházejí poprvé v českém překladu. Přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Ukrajina sa zmieta v napätej vojne s Ruskom o zachovanie svojej územnej celistvosti a politickej nezávislosti. Súčasný konflikt je posledným v dlhej histórii bojov o jej územie a o uznanie jej existencie ako samostatného národného štátu. Oceňovaný historik Serhii Plokhy tvrdí, že ak chceme pochopiť prítomnosť a budúcnosť tejto krajiny, musíme najskôr spoznať jej minulosť. Ukrajinu, ktorá sa nachádza na križovatke medzi strednou Európou, Ruskom a Blízkym východom, formovali rozličné impériá, ktorým slúžila ako strategická brána medzi Východom a Západom – počnúc Byzanciou a Osmanskou ríšou, končiac Treťou ríšou a Sovietskym zväzom. Ukrajina bola po stáročia miestom, kde sa stretávali rôzne kultúry. Miešali sa tu usadlé a kočovné národy a na stepnom pohraničí sa stretávalo kresťanstvo s islamom, čo viedlo k vytvoreniu spoločenstva divokých bojovníkov známych ako kozáci. Súbežné pôsobenie katolíckej a pravoslávnej cirkvi tu zas vytvorilo náboženskú tradíciu, ktorá spája západné a východné kresťanstvo. Ukrajina bola aj domovom miliónov židov či rodiskom chasidizmu – a jedným z vražedných polí holokaustu. Plokhy skúma historickú identitu Ukrajiny na životoch hlavných postáv ukrajinských dejín: kyjevskoruského princa Jaroslava Múdreho, ktorého dcéra Anna sa stala francúzskou kráľovnou; kozáckeho vládcu Ivana Mazepu, ktorého Byron a Puškin zvečnili vo svojich básňach; Nikitu Chruščova a jeho chránenca Leonida Brežneva, ktorý sa napokon stal jeho nepriateľom, a aj na životoch hrdinov protestov na Majdane z rokov 2013 a 2014, ktorí stelesňujú súčasný boj o budúcnosť Ukrajiny. Ako vysvetľuje Plokhy, dnešná kríza je tragickým opakovaním histórie, pretože Ukrajina sa opäť ocitla v centre boja globálnych rozmerov. Kniha Brána do Európy poskytuje jedinečný pohľad na pôvod a potenciálne dôsledky najnebezpečnejšej medzinárodnej krízy od konca studenej vojny.

Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové. Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat.

Teória štátu a práva je predmet, ktorý patrí medzi základné a úvodné predmety pri štúdiu práva, štátovedy, politológie a ostatných príbuzných vied. Publikácia je rozdelená do dvoch častí. Prvá z nich sa venuje predovšetkým ľudskej spoločnosti a štátu ako špecifickej forme organizácie ľudskej spoločnosti. Druhá časť poskytuje úvod do teórie práva, jeho tvorby a aplikácie. Text je doplnený aj výkladom týkajúcim sa náboženstva alebo významu médií modernej spoločnosti. Keďže v súčasnosti rastie význam islamskej právnej kultúry, je učebnica doplnená aj podrobnejším rozborom islamskeho práva. Text poskytuje základné fakty a definície, vychádza z koncepcií po roku 1989. Na konci každej kapitoly sú otázky na zamyslenie. Jazyk knihy je jednoduchý a zrozumiteľný.

Kniha přibližuje v širších historických, politických, kulturních a ekonomických souvislostech globální dějiny Eurasie od poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu po počátek jednadvacátého století. Od úsvitu středověku až do sklonku raného novověku byly rozsáhlé oblasti rozkládající se od Číny přes Střední Asii po Indii a Středomoří integrovány prostřednictvím orientální globalizace, která soustředila největší světový hospodářský a intelektuální potenciál. Evropské společnosti se nacházely na periférii této obrovské zóny tvořené množstvím obchodních a politických vazeb. Atlantická globalizace, jež se zrodila v osmnáctém století v prostoru mezi severozápadní Evropou a Severní Amerikou, byla podmíněna vznikem silného merkantilistického státu, vědeckého světonázoru a ideologie liberalismu. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století atlantická globalizace definitivně zastínila orientální globalizaci a vyústila do západní hegemonie a moderní globální civilizace. Současná stagnace Západu a opětovný vzestup asijských mocností souvisí s krizí euroamerického racionalismu, scientismu a liberalismu, která může být překonána přehodnocením odkazu liberalismu a vytvořením ideologie postliberalismu.

Polský historik Marceli Kosman (* 1940), profesor historie a politických věd na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani, patří mezi přední znalce pozdně středověkých a novověkých dějin Polska, Litvy, Běloruska a Ukrajiny. Všechna tato území byla v různých obdobích a rozdílnou měrou začleněna do velkého polského a polsko-litevského státu, který patřil na prahu historie kolem roku 1000 a znovu v období od 14. do 17. století mezi významné mocnosti našeho kontinentu. Vzhledem ke svému badatelskému zaměření a také proto, že minulost své země zkoumá nikoli z Varšavy, nýbrž z Poznaně, má M. Kosman zvláště vytříbený smysl pro teritoriální členitost a vnitřní rozmanitost polských dějin. Kosmanovo syntetické dílo pojednává v osmi vyvážených oddílech o složitém vývoji a stabilizaci polského státu za Piastovců, o jeho rozmachu za Jagellonců, o době polsko-litevské monarchické a šlechtické "republiky", o jejím úpadku a rozdělení mezi Rusko, Prusko a Rakousko, o obnovené samostatnosti a jejích problémech, o utrpení a odboji za druhé světové války, o sovětské nadvládě a konečně o zrodu nového Polska na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Věnuje pozornost dějinám státu a společnosti, kulturnímu a náboženskému vývoji, nepřehlíží ani každodennost života v jednotlivých obdobích. Vedle Poláků si všímá i dalších etnik a samozřejmě sousedních národů včetně Čechů. Platí to tím spíše, že kniha, ačkoli v rozšířené verzi vyšla už i polsky, byla napsána právě pro nakladatelství Karolinum a pro české čtenáře. Polské dějiny mají v různých obdobích rozdílnou dynamiku. Zatímco nepominutelná doba feudální rozdrobenosti se může čtenáři jevit jako nesnadno proniknutelná houšť, období rozmachu polského státu a bojů s německými křížovými rytíři, stejně jako průběh velkých krizí 18.-20. století dokážou strhnout pozornost podobně jako Sienkiewiczovo vyprávění, jehož je M. Kosman znalcem a zasvěceným interpretem. Autor syntézy nezastírá své zaujetí tématem, zaujetí tím zřetelnější, čím více se blíží k současnosti. Zároveň však zůstává kritickým historikem, možná až překvapivě kritickým k Polákům a k jejich historickým iluzím a omylům. V tomto smyslu představuje Kosmanovo dílo faktograficky podloženou úvahu nad tisíciletým osudem jednoho z vlivných evropských národů, ale také odpověď na otázku, z jakých kořenů vyrůstá současný vývoj našeho severního souseda. Je to kniha, která obohatí nejen historiky, politology a studenty humanitních oborů, ale i širokou kulturní veřejnost.

Monografia sumarizčného charakteru Malé dejiny Rusínov predstavuje súhrnnú prácu o histórii Rusínov v celom priereze dejín tohto malého stredoeurópskeho národa. Karpatskí Rusíni patria geopoliticky aj zemepisne do strednej Európy, do jej najvýchodnejšej časti, ktorá sa už dotýka pomyselnej historicko-civilizačnej čiary rozdeľujúcej svet na západný - svet latinskej kultúry a východný - ortodoxný, svet byzantskej kultúry. Politické dejiny Rusínov sú úzko spojené s dejinami štátnych útvarov, ktorých súčasťou bolo nimi obývané územie, s Uhorským kráľovstvom, Sedmohradským kniežatstvom, s habsburskou monarchiou, Maďarskou republikou, Československou republikou, Maďarským kráľovstvom, Sovietskym zväzom a Ukrajinou. Karpatskí Rusíni prežívali spolu so všetkými národmi tohto regiónu zložité, búrlivé a často protirečivé dejiny. Vlastné politické dejiny Rusínov začínajú v dobe rusínskeho národného obrodenia v 19. storočí. Dejinami karpatských Rusínov sa zaoberala nielen rusínska historiografi a, ale tiež maďarská, rakúska, ruská, česká, slovenská, sovietska a ukrajinská. Úvahy maďarských, rakúskych, českých a slovenských historikov o tom, že Rusíni sú súčasťou stredoeurópskych dejín sú logické. Na druhej strane dnešná beletrizovaná, nadmieru spolitizovaná a nacionalistická ukrajinská historiografia neuznáva Rusínov ani ako svojbytný národ, ani samostatnosť ich dejín...

Vývoj peněz na svobodném trhu a jejich úplné ovládnutí státy, to je téma proslulé. Rothbardovy knihy. Publikace byla sepsaná velmi působivě pro nejširší okruh čtenářů. a její obsah je stále aktuální. Zneužívání této ohromné moci nad penězi a celou ekonomikou je jen dalším logickým krokem. Profesor Rothbard popisuje mechanismus uchvácení peněz a popis ničivých vládních intervencí a zhoubné politiky centrálních bank do rozpadu brettonwoodského systému. Vývoj od 70. let až ke vzniku eura zachycuje a vysvětluje v obsáhlém doslovu Guido Hülsmann. Celá kniha prokazuje, že za inflaci a hospodářské krize jsou odpovědny centrální banky nástroj, kterým stát ovládá peníze.

Ľudstvo od dôb, keď sa náš prvý predok prvýkrát postavil na dve nohy, prekonalo obrovskú cestu ale ako sme sa vlastne dostali až tam, kde sa nachádzame dnes? Príbeh vývoja ľudstva sa pred vnímavým čitateľom odvíja v tejto knihe opisujúcej konflikty, intrigy, obdobia získania i straty moci, vznik a zánik veľkých civilizácií, ríš, kráľovstiev a impérií, ktoré vzápätí často navždy zmizli v bezodnej studnici času. Kniha obsahuje viac než štyristodvadsať farebných i čiernobielych ilustrácií, ktoré poskytnú čitateľovi vizuálne pohladenie duše. Takmer každá dvojstrana sa zaoberá konkrétnou historickou témou, vo väčšine prípadov doplnenou prehľadnou chronológiou, ktorá umožňuje rýchlo sa zorientovať v danej dobe alebo vynikajúco poslúži pri hlbšom hľadaní dejinných súvislostí. Ak vás zvedavosť nabáda odostrieť závoj tajomstiev vzniku prvých civilizácií a ženie nástojčivá túžba preniesť sa do sveta útočiacich mongolských hôrd alebo odhaliť skryté príčiny kolonializmu kniha Dejiny sveta od praveku po súčasnosť je tou najľahšou a najkrajšou cestou, ktorá vás tam na perutiach poznania privedie. Rozšírením vedomostí po prečítaní tejto knihy vnímavý čitateľ získa prehľad i nadhľad aj nad dianím v súčasnom meniacom sa svete.

Šiesty diel zachytáva obdobie slovenských dejín druhej polovice 20. storočia, presnejšie od skončenia druhej svetovej vojny v roku 1945 až po vznik samostatnej Slovenskej republiky v roku 1993, s miernym presahom na niektorých miestach. Je to časový úsek, ktorého drvivá väčšina spadá do neľahkej doby, keď bol na Slovensku nastolený totalitný komunistický režim s jeho neblahými následkami pre všetky sféry slovenskej spoločnosti. Text je rozdelený do troch častí (hláv), pričom prvá je venovaná krátkemu úseku rokov 1945-1948, druhá nasledujúcemu obdobiu do zlomového roku 1968 a posledná do rozpadu ČSFR a vzniku dvoch nových štátov na začiatku 90. rokov.

Dejiny sú nevyhnutnou súčasťou pohľadu, akým každý národ vníma sám seba, preto často bývajú predmetom sporov. Publikácia prináša príspevky 28 renomovaných historikov, ktorí vlastnými slovami opisujú minulosť svojej krajiny tak, ako ju vnímajú oni a ako sa bežne chápe v ich vlasti. Čitateľ má možnosť pozrieť sa na niektoré známe štáty z netradičného uhla: ako vidia samy seba, ako sa vyrovnávajú s kontroverznými udalosťami svojich dejín a ako si želajú byť vnímané v súčasnosti. Je zaujímavé sledovať, aký odlišný môže byť tento pohľad v porovnaní s optimistickým obrazom prezentovaným napríklad v turistických sprievodcoch. Egypt, India, Irán, Grécko, Čína, Írsko, Španielsko, Francúzsko, Rusko, Česko, Poľsko, Maďarsko, Turecko, Brazília, Mexiko, Holandsko, Švédsko, Veľká Británia, USA, Austrália, Ghana, Fínsko, Argentína, Kanada, Taliansko, Japonsko, Nemecko, Izrael