Hľadanie: Rozmarínový kríček
zobraziť:
Moje dlouhá cesta v oblacích 2.díl
Prožijte příběh, kterak se z plachtaře z Československa stal obchodní a dopravní pilot, šéfpilot ropných společností, inspektor kanadského leteckého úřadu či inspektor ICAO. To vše okořeněné desítkami dobrodružných, někdy až velmi dramatických situací...
Než vzniklo Československo aneb Každým krokem číhala smrt
Řadu desetiletí se v Československu ve druhé polovině 20. století (za tzv. studené války a za vlády komunistů) o našich legionářích psát nesmělo, natož publikovat nějaké fotografie. Psalo se pouze to, co vyhovovalo tehdejší politické moci a tak se například boje s bolševiky překrucovaly. Pamětníci na 1. světovou válku dávno zemřeli, ale někteří zanechali po sobě písemné vzpomínky, fotografické materiály a mluvené slovo na magnetofonových páskách a jsou i lidé, kteří si zaznamenávali slova z rozhovorů s nimi. Z těchto archiválií můžeme dnes pravdivě zavzpomínat na dobu před více než sto lety. A tak bylo možné, aby vznikla tato knížka, která přibližuje šestiletý osud nejen jednoho legionáře, protože posláním literatury je být svědomím své doby.
Od Ansonů až k Airbasům
Autor zpracoval více než sedmdesátileté období existence všech našich vojenských “dopravek“. Začíná stručným seznámením s etapou působení našich letců u Velitelství dopravního letectva (Transport Command RAF) v závěru II. světové války a poslední úkol 311. perutě při přepravě našich letců a repatriantů z Velké Británie do vlasti.
Chronologicky pak může čtenář sledovat zřizení Letecké dopravní skupiny, Leteckého dopravního pluku Ruzyně/Kbely a následně všechny změny názvů pluku přejmenováním a reorganizacemi “ 1. dopravky“ až do přemístění 1. dopravního výsadkového leteckého pluku Kbely v r. 1959 na Moravu.
Protiletadlová obrněná vozidla
Od počátku dvacátého století se intenzivně vyvíjely dvě zbraně, které měly navždy změnit charakter moderních válek. Jednou bylo letectvo a druhou tanky a ostatní druhy pozemní obrněné techniky. Bylo jen logické, že se musely oba druhy zbraní ve válkách střetnout. Zatímco letouny byly stále dokonaleji vyzbrojovány k útokům na pozemní cíle a posléze vznikly specializované bitevní letouny, musely armády řešit otázku obrany vojsk před vzdušným napadením. Vzhledem k mobilnímu charakteru válek bylo třeba umístit protiletadlovou zbraň na odolný podvozek, aby dokázala doprovázet postupující obrněné nebo automobilní kolony. Již před první světovou válkou se objevily první pokusy o vytvoření samohybného kanónu k ničení nepřátelských balónů, později přicházely stále dokonalejší komplety, mnohdy postavené na tankových podvozcích. V prostředí druhé světové války byla vojsková protiletadlová obrana nutností a svůj význam si zachovala přes období studené války až podnes. Zásadní zlom přišel v období po druhé světové válce, kdy se začaly v armádách rozšiřovat řízené protiletadlové rakety. I tato nová kategorie vojenské techniky se záhy stala součástí mobilních jednotek a protiletadlové střely začaly využívat jako nosičů obrněných vozidel. Kniha Protiletadlová obrněná vozidla je věnována vývoji pancéřovaných strojů, určených k boji s nepřátelskými letadly i vrtulníky a zachycuje vývojové trendy od počátku dvacátého století až po současnost.
Průkopník letecké dopravy Josef Sedlář
Zakládající kádr pilotů Československých státních aerolinií nebyl příliš široký, první zmínky o budoucích pilotech lze nalézt v březnu 1923, kdy velitelé leteckých pluků dostali úkol nominovat po šesti zkušených a spolehlivých rotmistrech. Z návrhů velitelů pluků major Holeka vybral celkem 19 pilotů, kteří přicházeli v úvahu pro provozování letecké dopravy. V pravidelném provozu ČSA koncem roku 1923 potom najdeme šest pilotů, jmenovitě rotmistry Josefa Sedláře, Tomáše Galinovského, Karla Brabence, Františka Výborného, Bohuslava Hrazdila a Karla Dovolila.
Na sklade 1Ks
12,54 €
13,20 €
Renta, já 310 dráhu uvolnil
Už jako kluk jsem obdivoval letadla a jejich piloty a moc jsem chtěl také létat. Toto přání se mi splnilo a stal jsem se pilotem. Byly nás stovky, ale ne všichni létali tak dlouho a mnozí nemuseli po celou dobu řešit nějaké dramatické situace za letu, ale já jich měl několik.
Létal jsem pětatřicet let, začínal jsem v aeroklubu na kluzáku ŠK-38 a končil jako zkušební pilot leteckých opraven na MiG-21.
Jak jsem s létáním v aeroklubu začínal a jak se létalo u stíhacího letectva v letech 1950-1985, popisují následující řádky.
Joe od třistajedenácté
V minulých desetiletích se čtenáři měli možnost se seznámit s množstvím vzpomínek příslušníků zahraničního odboje, kteří bojovali jak u pozemních armád tak i u letectva. V řadě případů se jednalo o velmi sofistikované práce s podrobným popisem událostí, dat, jmen atd. V tomto konkrétním případě by čtenář mohl být částečně zklamán a proto na vysvětlení chci říci toto:
Vlastní kniha byla autorem J. Doubkem psána na naléhání kamarádů, žijících s ním v Austrálii a jeho příbuzných. Po válce si nedělal žádné záznamy a když se k sepisování pamětí pustil, bylo mu již po 80. roce věku. Problém spočíval v tom, že po válce se mu ztratil jeho zápisník letů a všechny záznamy neznámo kde spolu s mapou, kde měl zaznamenánu řadu konkrétních akcí. Postupně dával na papír své paměti, které jeho vnučka Tracy brala sebou do Anglie a tam je na počítači přepisovala. Poprvé kniha vyšla v cizině pod názvem „Prague Pimpernel“ jak mu bylo doporučeno již v Austrálii. Následně mě pak strýc požádal, abych mu ji přeložil do češtiny.
Z výše uvedeného důvodu se proto v knize vyskytuje poměrně málo jmen a přesných datumů, které s ohledem na čtenáře nebylo možné nějak vymýšlet a přikrášlovat. Přesto se kniha poprvé vydala v olomoucké VOTOBII v brožované formě a strýc byl velmi rád, že se to podařilo, protože mu jako velkém patriotovi záleželo na tom, aby kniha u nás vyšla.
Mě se podařilo díky ochotě ředitele Vojenského historického archívu v Praze dostat se přímo k operačnímu deníku 311. perutě, kde jsem měl možnost vysledovat konkrétní jména a složení osádek na jednotlivých operačních letech J. Doubka včetně cílů a dat jednotlivých letů. Takže aspoň tímto jsem částečně mohl doplnit vzniklou mezeru v prvním vydání. A protože se v knize zmiňoval i o své expedici v Austrálii, tak jsem tam doplnil pár řádků na přiblížení této etapy jeho života a pro trochu oživení jsem na své schránce na internetu umístil 2 snímky z jeho expedice, kde je především zaznamenán hlasový úvod a popis té expedice spolu s místy, která prozkoumávali. Měl jsem za to, že čtenář, který se do knihy začte najednou (dle možnosti, pokud má dostupný internet) uslyší živý hlas autora, který přednášku k oné expedici namluvil před již téměř 50 lety.
Doufám tedy a přeji si, aby toto druhé vydání, které je tentokrát provedeno s kvalitnější vazbou, čtenáře i po letech zaujalo.
3 000 pilotů
Kniha je mozaikou leteckých životních příběhů pilotů, techniků a vůbec lidí od letectva, které osud zavál do Košic. Pro nekteré to byla jen krátká epizoda, ale jsou i tací, kteří létání v Košicích obětovali celý život. Oni jsou důkazem, že letecký duch v Košicích zůstává. Tato sbírka příběhů ať je jim alespoň malou poctou.
Gottwaldovy milosti
Během čtvrtstoletí od zhroucení komunistického režimu v Československu vyšla řada studií i knih na téma poprav obětí politických procesů padesátých let, a jak ukazují diskuze mezi historiky i veřejností, tato problematika je stále aktuální. Přetrvávají diskuze, zda mezi oběti zařadit i funkcionáře komunistické strany, smetené v důsledku vnitrostranického boje. Podobně je tomu s otázkou, koho mezi oběti politických procesů vůbec zahrnout, mezi vyloženě politické procesy se dostaly také případy s částečně kriminálním pozadím a je na dalším bádání, jak se tyto kauzy zhodnotí.
Dosud se však neřešila otázka, která s nejkrvavějšími perzekucemi spadajícími do období prezidentské funkce Klementa Gottwalda úzce souvisí. Je známo, kolik občanů bylo za jeho éry popraveno, žádná studie se však nevěnovala milostem, které první dělnický prezident podepsal.
Pokud pohlédneme na nepříliš dlouhé prezidentské období Klementa Gottwalda z úhlu hrdelních trestů, zjistíme, že na popravištích zemřelo celkem 228 lidí. Z nich bylo 7 kolaborantů či válečných zločinů a 25 vrahů nebo pachatelů hospodářské kriminality. Děsivé však je, že z politických důvodů bylo oběšeno 196 občanů včetně jedné ženy. Roku 1950 se jednalo o 53 popravených, stejně jako roku 1951, v roce 1952 počet stoupl dokonce na 56. V těchto letech tedy v statistickém průměru režim oběsil jednoho svého odpůrce týdně.
Za stejné období podepsal Klement Gottwald 56 milostí, na jejichž základě byl občanům změněn trest smrti na odnětí svobody. Dobu ilustruje fakt, že nejvíce jich bylo uděleno pachatelům válečných zločinů a kolaborantům, celkem 23. V politických kauzách podepsal Gottwald 21milostí a v případě kriminálních deliktů 12. Z nich šlo u 3 osob o trestný čin narušování zásobování, spočívající v padělání potravinových lístků a černý obchod s nimi, u ostatních o vraždy, případně jejich organizování.
Kniha Gottwaldovy milosti se pokusí nastolenou otázku zodpovědět a přinést na první léta komunistické diktatury pohled z nového úhlu.
A dolů musíš
Kniha popisuje cestu jednoho z mnoha chlapců za jeho snem – stát se pilotem. Je situována do období do roku 1964 a ukazuje postupné překonávání překážek na cestě k tomu, být pilotem v té době u nás nejmodernějšího přepadového letounu Mig 21 PF. Zobrazuje život na Svazarmovských letištích při organizaci létání, od prvních krůčků na větroních, přechod k motorovému létání, život v leteckém učilišti a na vojenských letištích. Kniha nejen pobaví, ale popisuje události veselé i smutné, a zejména ukazuje kamarádství a soudržnost lidí kolem létání.
Cyklistické jednotky československé armády
V druhé polovině devatenáctého století se jako jeden z produktů technické revoluce objevilo jízdní kolo a rychle zdokonalovalo. V posledních dekádách jej začaly používat některé armády a v průběhu první světové války již cyklistické jednotky tvořily nedílnou součást řady armád. Objevil se levný a efektivní prostředek pro průzkum, speciální operace nebo rychlé průniky do hloubky nepřátelského území, který měl své využití i v meziválečném období.
Již československé legie v Itálii vybudovaly první cyklistické útvary a v této tradici se pokračovalo i v meziválečné republice. V průběhu dvacátých let disponovala československá armáda cyklistickými jednotkami u jezdectva a hraničářských útvarů, před polovinou třicátých let pak došlo k jejich rozsáhlé reorganizaci. Armáda pak disponovala pěticí cyklistických praporů, které existovaly až do nacistické okupace. V letech druhé světové války postavilo cyklistické jednotky protektorátní vládní vojsko i armáda Slovenské republiky, zcela poslední útvar tohoto druhu se ale objevil v rámci exilové československé armády. S koncem druhé světové války se uzavřela čtvrt století dlouhá a pozoruhodná historie tohoto druhu zbraně v československých ozbrojených silách.
Na sklade 1Ks
14,11 €
14,85 €
S Indiánem na letounu
Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické.
Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých...
Spitfiry nad bojištěm
Příběh československého pilota RAF F/Lt Kurta Taussiga
Na sklade 1Ks
13,06 €
13,75 €
Ženy na popravišti
V letech 1945 – 1947 a pak znovu od března do prosince 1948 probíhala v Československu tzv. první a druhá retribuce. Jednalo se o proces potrestání válečných zločinců a kolaborantů, kteří se provinili podle tzv. velkého retribučního dekretu (č. 16/1945 Sb.). Na principu potrestání těchto zločinců se shodly exilové reprezentace okupovaných evropských států již počátkem roku 1942. O rok později přijaly za své tuto myšlenku i spojenecké velmoci. Ještě během války byla čs. exilovými institucemi vypracována norma, tvořící právní rámec pozdější retribuce. Od léta 1945 tak v českých zemích působilo 27 mimořádných lidových soudů (na Slovensku byla situace poněkud odlišná), jimiž bylo v průběhu výše uvedené doby odsouzeno více než 30 tisíc válečných zločinců a kolaborantů. Z nich nad 738 vyslovily soudy trest smrti, který byl vzápětí vykonán. Mezi nimi se nacházelo také 67 žen. Bylo to vůbec poprvé v dějinách novodobého českého trestního práva, co byl nejvyšší trest na ženách nejen vynesen, ale i vykonán. V knize jsou vůbec poprvé všechny tyto případy na základě primárních historických pramenů zrekonstruovány a popsány. Je to také vůbec poprvé, co je pozornost věnována tomuto aspektu poválečného vyrovnání se s okupační minulostí.
Sokolovo ve stínu propagandy
Knižní prvotina mladého autora „Sokolovo: pod pláštěm propagandy“ přináší dosud neznámé informace týkající se prvního bojového vystoupení čs. vojáků na východní frontě u Sokolova v březnu 1943. V první části knihy je hlavní důraz kladen na počátky odboje v Polsku, internaci Čechoslováků v SSSR a zejména na vojenské a politické pozadí organizování Československé vojenské jednotky v Buzuluku a boj o Sokolovo. Kniha podává také první ucelený přehled detailního popisu nasazení nepřítele - vojáků 6. tankové divize Wehrmachtu a jejich ztrát. Autor se věnuje i otázce čs. zajatců.
Ve druhé části se zabývá poválečnými osudy bojovníků od Sokolova nebo odkazem boje o Sokolovo nejen v armádě, ale i v kultuře. Přibližuje i personální a propagandistické spojitosti se západočeským Sokolovem, který byl přejmenován z německého Falknov na český název právě u příležitosti 5. výročí bitvy u Sokolova. Knihu doplňují bohaté přílohy a přibližně 250 převážně nepublikovaných fotografií. Autor využil domácích i zahraničních archivních materiálů, aby podal co nejpřesnější obraz bitvy.
Masarykovy vražedkyně
Kniha Masarykovy vražedkyně se pokouší přinést pohled na dosud historicky nezpracované téma, nejzávažnější kriminalitu žen v meziválečném období. Odtud pochází i název publikace poukazující na vlastní obsah. Námětem jsou totiž osudy všech žen, které byly v období existence první republiky odsouzeny k trestu smrti a před jeho vykonáním zachráněny milostí prezidenta republiky. Jím byla takřka ve všech případech první hlava československého státu, Tomáš Garrique Masaryk. Mezi omilostněnými najdeme příslušnice různých sociálních vrstev a vzdělání i diametrálně odlišných motivací. Naprostá většina z nich však byla odsouzena za vraždy, leckdy několikanásobné, zcela ojedinělou se stala k smrti odsouzená špiónka. Text přináší nový pohled na otázku ženské kriminality i postoje prvního prezidenta T. G. Masaryka k oblasti udělování milosti v hrdelních případech. Text nepopisuje jen vlastní soudní případy, ale snaží se zobrazit i další životní osudy odsouzených žen. U značné části temných antihrdinek, tvořících námět jednotlivých kapitol, se podařilo dohledat i jejich fotografie a kniha tak není pouhým popisem zločinů anonymních pachatelek, ale dává jim i reálnou tvář. Lze říci, že do laskavého pohledu na kriminalitu první republiky, jíž nabízel legendární seriál Hříšní lidé města pražského, má drsná skutečnost značně daleko.
Zahraniční větroně se značkou OK
Dvoudílná kniha přináší přehled všech zahraničních typů kluzáků, větroňů a motorových větroňů, které od roku 1945 nosily značku OK. Krátká historie vývoje větroňů s technickými popisy, technickými údaji a výkresy je doplněna stručnou historií jejich provozu v naší zemi a doprovázena mnohdy unikátními snímky. První díl vedle všeobecného úvodu a vysvětlení jednotlivých pojmů přináší popisy větroňů vyrobených v zahraničí s výjimkou Německa. Německo již od počátku dvacátých let bylo světovou plachtařskou velmocí a toto postavení si stále udržuje. Proto nepřekvapí, že větroně německé konstrukce jsou hojně rozšířeny po celém světě. Německé konstrukce větroňů významně ovlivňovaly naše předválečné plachtění, válečná kořist v podobě německých kluzáků a větroňů se od léta roku 1945 stala základem československého bezmotorového létání, a to až do doby, kdy domácí letecký průmysl dostatečně zásobil naše aerokluby plachtařskou technikou. V období po roce 1989 se paleta bezmotorových letadel obměňovala a významně rozšiřovala především o německé typy, z nichž některé byly u nás licenčně vyráběny. Z důvodu významu a počtu německých typů létajících se značkou OK se autoři rozhodli věnovat jim samostatný druhý díl této publikace, ve kterém bude představeno přes šest desítek základních typů.
Lacná kniha Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací (-50%)
Kniha „Od 313. (čs.) perutě až ke 4. stíhací letce“ vychází u příležitosti řady “jubileí“ s číslovkou 70. – výročí ukončení II. světové války a návratu našich zahraničních leteckých jednotek do vlasti, – výročí zahájení reorganizace zahraničních leteckých jednotek do mírové organizace čs. letectva v rámci obnovené čs. branné moci.Autor se zaměřil na popis pokračovatelů jedné z čs. perutí – 313. Jejím nástupcem se dnem 28. říjnu 1945 stala 3. letecká divize a rámcové letecké pluky LP 7 a LP 8, každý s jednou letkou letounů “Spitfire“.V knize se dočteme, že od autora to nebyla volba náhodná. Z této perutě “pocházel“ S/Ldr./ škpt. let. František Fajtl, vedoucí skupiny našich letců, kteří byli v r. 1944 uvolnění z RAF a stali se základem našich leteckých jednotek v SSSR. Ale hlavně to byla skutečnost, že dosud nebyla komplexně a pravdivě historie “osmičky“ popsána. V řadách tohoto pluku působil nejdříve jako náčelník štábu a po té pověřený velitel pluku autorův dlouholetý přítel Zdeněk Škarvada.Kniha je uspořádána tak, že sledujeme chronologicky organizační a personální výstavbu “osmičky“, ale nikoliv isolovaně od ostatního “dění“ v čs. letectvu jednotlivých obdobích od r. 1945 do konce r. 1994.Kniha začíná kapitolou, kterou autor označil jako “nultou“. V ní se vrací k pramenům. Stručně přibližuje válečné období 313. čs.perutě v RAF, anabázi tzv. “Fajtlovy skupiny“ na východní frontě, organizace 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Na závěr kapitoly zařadil návrat čs. letců z východní i západní fronty v roce 1945. Autor využil pro popis výstavby “osmičky“ množství rozkazů velitele pluku , jak se zachovaly v archivních fondech VÚA/VHA. Proto se může zdát popis jako strohý výčet, ale díky tomu se mu podařilo to vše “vtěstnat“ na cca 300 stran takové množství informací a jmen. Místo “povídání“ najdeme v knize také rozsáhlou fotodokumentaci. Především sehnal a použil na 130 fotografií skupin pilotů a techniků s popiskou osob, více než 50 fotografií letecké techniky, používané u osmého pluku. Úžasné úsilí věnoval autor “personám“ – sehnal a uspořádal více než 220 fotografií osob, zastávající funkce na vyšších velitelských stupních letectva, fotografie všech velitelů pluku, řady funkcionářů štábů a téměř všech velitelů letek „osmičky“ (a to vč. úplně prvního npor. Masaříka u letky “Spitfirů“ ve Kbelích až po posledního velitele bojové letky pplk. Ing. Aloise Koutného 4. sslt v Přerově). U všech velitelů pluku jsou různě obsáhlé informace o jejich letecké službě.Dovíme se, že pluk dostal číslovku 8, používal dva krycí názvy: VÚ 5448, VÚ 6354, čtyři otevřené názvy: Letecký pluk 8, 8. letecký pluk, 8. letecký stíhací pluk proudový a 8. stíhací letecký pluk a de iure existoval v období od 28.10.1945 do 30.4.1991.K 30.4.1991 byl v Brně zrušen a z jeho podstaty vznikla 81. samostatná stíhací letka Sliač a 82. samostatná stíhací letka Mošnov. Z té pak ještě od listopadu 1993 vznikla ještě 4. samostatná stíhací letka Přerov, zrušená k 31.12.1994. V závěru knihy jsou vloženy stručné informace a zákresy letišť, kde byl pluk dislokován. Zajímavé jsou kopie zápisů z “Kmenového listu bojové zástavy“, dokladující skutečná data předání a převzetí velení pluku. Podrobný přehled o organizaci útvaru lze vidět v několika úplných sestavách funkcionářů pluku (štáb, letky, inženýrská služba) v různých obdobích. Celá řada přehledů přibližuje, jak byly “složeny“ jednotlivé letky, kdo jim velel a v řadě případů se lze dočíst, jak byla v různých obdobích přidělena letecká technika (typ vč. tr. čísla) pilotovi a technikovi. Protože jsou u jednotlivých přehledů uvedeny čísla “rozkazů“ velitele pluku a data vystavení, “dostanou“ pamětníci šanci zavzpomínat na kamarády a kolegy “ve zbrani“. Zároveň lze z přehledů zjistit, jaká technika a v jakých počtech byla v daném období používána. Je dobře, že autor “nezapomněl“, že u pluku sloužily jako vojákyně či občanské pracovnice ženy a aby jim poděkoval, vložil fotografie alespoň některých z nich. V závěru knihy lze najít i stručnou informaci o jednotkách letištního a radiotechnického zabezpečení, které pluk zabezpečovaly a kdo těmto útvarům velel.
Na sklade 1Ks
9,90 €
19,80 €
dostupné aj ako: