Academia strana 106 z 189

Práce se zabývá filozofickými aspekty díla jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů současnosti, v němž se spojuje hluboká znalost židovské náboženské tradice a moderního vědeckého a filozofického myšlení. Nejde ovšem o nějakou lacinou apologetickou syntézu západního modernismu a židovského tradicionalismu, ale o vyjádření bytostné shody principů židovského náboženství s moderním vědeckým racionalismem. Autor postihuje jednak vlivy, které se uplatňovaly při krystalizaci Solovějčikova filozofického myšlení, jednak východiska a směry Solovějčikova vlastního filozofování. Klíčovým slovem Solovějčikovy filozofie je tradiční pojem halacha, který Solovějčik povyšuje na univerzální hermeneutický klíč otevírající nečekané možnosti zakoušení světa, a tedy i cestu k pochopení smyslu lidské existence.

Vzpomínky Marie Czapské (* 1894 v Praze, † 1981 v Paříži), hraběnky pocházející z jednoho z nejbohatších rodů usazených na někdejším polsko-litevském území, jsou nejen archeologií rodinné paměti, v níž vystupují přední evropští politici, diplomati a důstojníci 18. a 19. století a kde se stýkají šlechtické rodiny z Ruska, Polska, Livonska, Rakouska či Čech (matkou Marie Czapské byla Josefina z děčínské větve rodu Thun-Hohensteinů, usazených v Čechách), ale především vzpomínkami na obrovský politický a mentální převrat, který se ve střední a východní Evropě odehrál po první světové válce, během něhož celý tento "svět včerejška" zanikl. Velké dějiny státníků a celých oblastí jsou tak transformovány optikou dívky, která je nahlíží zezdola, z uzavřeného prostředí rodového sídla poblíž Minsku, a která prožívá vlastní komplikované zrání jak na pozadí hroutícího se světa velkých monarchií, tak v atmosféře povstávání nových států a idejí. Díky tomu jsou paměti Marie Czapské působivým svědectvím nejen o zaniklé slávě multikulturního regionu táhnoucího se přes dnešní Polsko, Litvu, Bělorusko a Ukrajinu, ale též o duchu, který formoval celou poválečnou Evropu.

Peter Hoffmann, považovaný za největšího znalce dějin německého vojenského odporu proti nacionálnímu socialismu za Třetí říše, rozvíjí na širokých a zároveň hlubokých základech příběh hraběte Clause von Stauffenberga, šlechtice, důstojníka a pachatele atentátu na Vůdce. Podává podrobný obraz vývoje a proměn duše jedince, propojené s dějinami Německa a Evropy první poloviny 20. století. Claus i jeho bratři, potomci starého šlechtického rodu, po staletí sloužícího králům, náleželi do okruhu mladých přátel básníka Stefana Georgeho a byli stoupenci Tajného Německa. Rysy tohoto Tajného Německa byl Claus zpočátku ochoten spatřovat v hitlerovském režimu a přece se stal nakonec atentátníkem.

Publikace je určená všem milovníkům přírody a přináší přehled zařízení a institucí v naší republice, kde je možné se seznámit s rostlinami a něco se o nich dozvědět. Čtenář získá přehled o většině botanických zahrad a arboret v České republice, které lze

Mýty a legendy Babylónu Autor shromáždil v této knize téměř všechny doposud známé akkadské (babylónsko-asyrské) a dvojjazyčné (sumersko-akkadské) mýty a legendy vyprávějící o stvoření světa a člověka, životě a skutcích bohů a činech pradávných panovníků a legendárních hrdinů, které byly tradovány v mezopotamské Babylónii a Asýrii a přilehlých regionech starověkého Předního východu v období 2. a 1. tisíciletí př. Kr. Nově pořízené překlady jsou doprovázeny podrobnějšími úvody, které se snaží přiblížit kulturně historické okolnosti vzniku a působení oněch narativních skladeb a případně i jejich dalšího přežívání v pozdější antické, biblické a orientální tradici. Texty jsou doplněny poznámkami věcné i bibliografi cké povahy, které čtenáři osvětlí některé jednotlivosti a odkážou ho i naliteraturu, jejíž seznam je připojen na konci svazku. Pro snazší orientaci ve světě babylónských mýtů zde nalezne i výkladový slovník vlastních jmen, s nimiž se bude v jednotlivých příbězích hojně a opakovaně setkávat. Svou šíří přeložených a komentovaných textů je tato kniha ojedinělá i v kontextu světové odborné literatury.

Kniha se zabývá českou literaturou v pohnutých měsících druhé republiky, tj. v době mezi zářím 1938 a březnem 1939. Med ovšem zasazuje dobovou literární produkci a s ní spojenou publicistiku - různým způsobem reagující na "národní katastrofu" po Mnichovské dohodě - do širšího časového a ideologického rámce, ukazuje, jakým způsobem se v ní odráží a svým způsobem vrcholí kritické tendence v podstatě celé prvorepublikové doby. V hlubokých sondách se tak zabývá obecnými principy demokracie a liberalismu, reflexe národní tradice a autorit, sociální otázkou, antisemitismem, jakož i proměnami estetického názoru, vztahem k avantgardě a podobně.

Kniha je sborníkem příspěvků ze stejnojmenné konference, která se zabývala mytickou zvířenou v tradicích východní Asie (Japonska, Koreje, Tibetu, Indie, Číny, Tchaj-wanu).Toto téma je nahlíženo badateli z různých oborů: orientální filologie, historie, obe

Práce se zabývá filozofickými aspekty díla jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů současnosti, v němž se spojuje hluboká znalost židovské náboženské tradice a moderního vědeckého a filozofického myšlení. Nejde ovšem o nějakou lacinou apologetickou syntézu západního modernismu a židovského tradicionalismu, ale o vyjádření bytostné shody principů židovského náboženství s moderním vědeckým racionalismem. Autor postihuje jednak vlivy, které se uplatňovaly při krystalizaci Solovějčikova filozofického myšlení, jednak východiska a směry Solovějčikova vlastního filozofování. Klíčovým slovem Solovějčikovy filozofie je tradiční pojem halacha, který Solovějčik povyšuje na univerzální hermeneutický klíč otevírající nečekané možnosti zakoušení světa, a tedy i cestu k pochopení smyslu lidské existence.

Zatímco v dosavadním českém literárněvědném bádání převládal zájem o sémantiku časoprostorových motivů, zformulovaný v konceptu literární topologie, autorka předkládané publikace zkoumá, jak je prostor konstituován v procesu vyprávění a jeho recepce. Jak vzniká v průběhu četby představa prostoru v naší mysli? Jaké předpoklady pro to vytváří výstavba vyprávění? Poskytuje literární teorie koncepty, které by nám dovolily přiblížit se k zodpovězení těchto otázek?

Kniha přináší kritické shrnutí dosavadních zkoumání, rozborů a výkladů různých složek a problémů základního díla české poezie. Autor však předkládá také výsledky vlastních výzkumů a analýz z poslední doby. Důstojně vypravená publikace obsahuje kromě samotné básně část věnovanou Máchově osobnosti a genezi jeho arcidíla, dále rozsáhlý oddíl s rozbory a interpretacemi různých složek stavby básně, a konečně třetí část zabývající se vývojem recepce a ohlasů Máje. Kromě vyobrazení v textu, vztahujících se k Máchovu životu a ke vzniku a prvnímu vydání Máje, kniha obsahuje obrazovou přílohu s ukázkami ilustrací Máje a portrétů K. H. Máchy a CD s výběrem nahrávek přednesů Máje v interpretaci předních herců z minulosti i současných.

Že Západ má v sobě, ve svém civilizačním úspěchu, již připraven svůj zánik - tato hrozivá, ale současně i temně přitažlivá myšlenka se vracela znovu a znovu, ve chvílích krizí různého druhu, celozápadních i lokálních i jen personálních, autorských. Vracela se v dílech vědeckých, myslitelských i literárních - a ovšem zvláště v dílech, v nichž se prvek odborný a umělecký různě prolínají a vzájemně potencují. Jedním z vůbec nejvlivnějších děl s tímto tématem se ve dvacátém století stala kniha Oswalda Spenglera, která svým názvem vrací do hry onu prapůvodní významovost pojmu Západ, sugerující zánik, soumrak, tmu a smrt: Untergang des Abendlandes, Zánik Západu.

Knihy vzpomínek, mozaiky individuálních lidských osudů, obohacují naše představy o jakékoli historické etapě svou bezprostředností i konkrétními prožitky. Pavel Spunar (* 1928) vyrostl v pražské intelektuální rodině s bohatými kulturními kořeny i zázemím,

Kniha teatrologa Vladimíra Justa (* 1946) Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (19451989) nejen v datech a souvislostech je přepracovanou a doplněnou prací, jež má nahradit dávno rozebranou publikaci Česká divadelní kultura v datech a souvislostech 19451989 z roku 1995. V jedinečné syntéze představuje nejen vývoj českého divadla mezi lety 19451989 ve čtyřech kapitolách zabývajících se vztahem divadla a revoluce, divadla a stalinismu, divadla a uvolnění ve velkých šedesátých a divadla a normalizace, ale je ojedinělá i důsledně kontextovým výkladem: v obsáhlé, o tisíce údajů rozšířené Chronologii událostí, jejímž spoluautorem je divadelní bibliograf František Knopp (* 1946), postihuje v širokém záběru souvztažnost divad la a politických i kulturních událostí nejen domácích, ale i světových. Divadlo se tak stává klíčem k rozumění celé epoše a kniha je svým encyklopedických charakterem vynikajícím nástrojem pro kontextové zkoumání nejen role divadla v totalitním státě , ale i českých kulturních dějin druhé poloviny dvacátého století.

Knihy vzpomínek, mozaiky individuálních lidských osudů, obohacují naše představy o jakékoli historické etapě svou bezprostředností i konkrétními prožitky. Pavel Spunar (* 1928) vyrostl v pražské intelektuální rodině s bohatými kulturními kořeny i zázemím,

Kniha představuje osobitý souhrn rozhovorů s představiteli české vědecké obce, který nabízí široké čtenářské obci pohled na vědecké bádání (jak v oblasti humanitních, tak i přírodovědných či sociálních vědních disciplín). Rozhovory vznikaly v průběhu let

Kniha představuje osobitý souhrn rozhovorů s představiteli české vědecké obce, který nabízí široké čtenářské obci pohled na vědecké bádání (jak v oblasti humanitních, tak i přírodovědných či sociálních vědních disciplín). Rozhovory vznikaly v průběhu let