Academia strana 108 z 164

První 4,5 miliardy let, od hvězdného prachu až po živou planetu. Jak koevoluce geosféry a biosféry utvářela naši planetu do dnešní podoby? To originálním přístupem odhaluje americký vědec Robert M. Hazen. V živých detailech vykresluje planetární cykly: od doby, kdy Slunce vycházelo co pět hodin, až po oceány před vznikem prvních kontinentů; od Velké oxidace, která zbarvila planetu dočervena, až po vulkanickou činnost, možná skutečnou příčinu zhouby dinosaurů. Jak reakce mezi organickými molekulami a horninami vedly ke vzniku života? Příběh Země je i příběhem průkopníků vědy.

Proč se historie biologického výzkumu ubírala právě těmi cestami, jimiž se ubírala? Popis zrodu a vývoje evoluční teorie od Lamarcka po Darwina. Vývoj buněk a počátky vývojové biologie. Rozvoj genetiky a její splynutí s evolučním myšlením, vznik neodarwinismu a počátky genetiky mikroorganismů. Vznik a rozmach molekulární biologie. To vše v čtivé podobě s dobovými kontexty. V jistém smyslu lze knihu označit za chronologické završení Dějin biologických teorií novověku (Academia 2006) Emanuela Rádla.

Publikace přináší ve členění podle krajů ČR formou místopisných hesel informace o násilnostech nacistické branné moci páchaných na civilním obyvatelstvu mimo bojové situace a mimo místa k represím přímo určená. V knize najdete zločiny spáchané mezi březnem a květnem 1945. Čtyřmi hlavními skupinami násilností jsou protipartyzánské operace na Valašsku a na jihovýchodní Moravě, potlačená povstání a následné represe, jako například v Přerově, Velkém Meziříčí nebo v Trešti, násilnosti spáchané na vězních během pochodů a transportů smrti především v západních a jihozápadních Čechách a nakonec střelba do obyvatel sledujících vojenské ústupové kolony.

Jak jsou využívány nové informační technologie v novodobých válkách a lokálních konfliktech? Jak byla vedena válka v Perském zálivu, na Balkáně nebo na Krymu? A jakým směrem se bude vedení konfliktů vyvíjet? V historii válek hrály informace pro jejich vedení důležitou roli a lze nalézt bezpočet příkladů využití informací k podpoře válečného úsilí. Nikdy v minulosti neměl člověk tak efektivní nástroje komunikace, nikdy předtím však také nebyl v informačním prostředí tak zranitelný. Informace a působení na ně, jejich prostřednictvím či v jejich prostředí se pro vedení válek a vojenských operací staly rozhodující. Problematika informačního působení ve válce není sama o sobě novým fenoménem. Autor ji zasazuje do širšího rámce vedení války a jeho vývoje. K tomu využívá příklady z historických pramenů a koncepce tří civilizačních vln a čtyř generací moderního válečnictví. Na popisu vývoje prostředí je také naznačen možný charakter války v budoucnosti. Zachycuje informační prostředí, propagandu a její vývoj, strategickou komunikaci, informační operace i válku v kybernetickém prostoru. Vzhledem k aktuálnosti ruského informačního působení vůči České republice a jejím spojencům je pro českého čtenáře v samostatné kapitole podrobněji popsán přístup Ruské federace k vedení informační války. Kniha generála Řehky srozumitelným způsobem vysvětluje vedení války v informačním prostředí a čtenáři pomáhá vytvořit si základní představu o specifikách války v informačním věku. Cílem je přispět ke společenské diskusi a vzdělávání v otázkách bezpečnosti a obrany.

Příručky umožňující ilustracemi nebo fotografiemi nahlédnout do rozmanitosti naší zvířeny mají u nás dlouhou tradici a jsou čtenáři stále vyhledávané. Většinou zobrazují různé zástupce fauny podle zoologického systému. V tomto atlasu autoři představují živočichy podle prostředí, ve kterých žijí. Na 263 barevných tabulích je zachyceno téměř 2100 druhů, rozdělených do kapitol o lesích, horách, stepích, otevřené kulturní krajině, mokřadech, stojatých i tekoucích vodách, skalách a sutích, podzemních prostorech, městském prostředí a v neposlední řadě i o plochách člověkem zdevastovaných. Připojen je i přehled vzácných ptačích hostů, kteří čas od času na naše území zavítají. Na začátku jednotlivých kapitol je uvedena základní charakteristika každého prostředí (vegetace, charakter fauny, výskyt v podmínkách ČR), po níž následují obrazové tabule s typickými druhy. Jejich výběr zahrnuje formy známé i neznámé, běžné i vzácné a chráněné. Zatímco u obratlovců jsou pominuty pouze druhy objevující se u nás zcela výjimečně, u mnohem početnějších bezobratlých byly vybrány druhy nejčastěji se vyskytující nebo pro daný typ prostředí typické či jinak významné a také snadněji v přírodě pozorovatelné. Stručný doprovodný text popisuje hlavní určovací znaky jednotlivých druhů či jejich vývojových stadií (i hlasových či jiných projevů, které mohou napomoci k jejich rozeznání v přírodě), zbarvení, výskyt v ČR a případně další obývaná stanoviště. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů od studentů středních a vysokých škol po ochránce přírody i laické zájemce o přírodu kolem nás.

Praktický terénní průvodce květenou Ladaku, svérázné polopouštní oblasti indického Transhimálaje. U jednotlivých druhů nalezneme popis jejich morfologie, ekologických nároků a areálu celkového výskytu. Rozšíření je zobrazeno na přehledných bodových mapách a výškových frekvenčních diagramech. Na barevných fotografiích je představen vždy celkový habitus rostliny, často je připojena také makrofotografie detailů. Kniha se věnuje jak geologii a klimatu Ladaku, tak historii jeho botanického průzkumu, fytogeografie a vegetační zonace. Díky druhovému překryvu je průvodce široce použitelný i v horách západního Tibetu, v Kašmíru nebo Nepálu.

Tato monografie o Emilu Háchovi se soustředí nejen na roli prezidenta druhé republiky a protektorátu Čechy a Morava, ale i na celý jeho život od jihočeského dětství přes působení mladého právníka a vlastence spojeného s českou samosprávou v habsburské monarchii až po roli nejvyššího soudce první republiky. Věnuje se historickému kontextu všech těchto období českých a československých dějin a v závěrečné části i proměnám hodnocení prezidenta Háchy od konce druhé světové války do současnosti. Důležitým aspektem knihy je však také přiblížení lidského rozměru osobnosti Emila Háchy, který nebyl politikem, ale zůstal i v politice především člověkem.