Academia

V této své první knize Zellini krok za krokem sleduje historický vývoj matematického pojmu nekonečna a zároveň jej obohacuje o původní mytické, theologické a literární spekulace, které nekonečno vždy provázely. Od šokujícího pýthagorejského objevu iracionálních čísel k horror infiniti, hrůze z nekonečna, která se line celým starověkem, až po Cantorův oslnivý „ráj“ – a náhlé vyhnání z tohoto ráje spolu s objevem antinomií, které podkopou základy vědy.

Kniha zpřístupňuje paměti dobrovolného hasiče Josefa Procházky z let 1937–1945, který byl zatčen gestapem v prosinci 1944 pro ilegální činnost. Po zatčení zažil sérii brutálních výslechů v pověstné „Pečkárně“ a prošel vězením na Pankráci, odkud byl deportován do Malé pevnosti Terezín. Dochované paměti, sepsané těsně po válce, vydávají svědectví nejen o hrůzách, které musel Josef Procházka prožít, ale i o zapojení hasičstva do odbojového hnutí během nacistické okupace.

Jak může vypadat společnost, která se rozhodla odstranit vše nahodilé, nepředvídatelné a zbytečné? Odpověď nabízí román Převychovaní, který čtenáře zavádí do roku 2276, když ideály Velké francouzské revoluce vedly k radikálnímu přeuspořádání života. Peníze, majetek i rodina zmizely, děti od jednoho roka vyrůstají v institucích a jejich místo i roli v životě určuje systém. Z minulosti zůstala jen nejasná torza bez srozumitelného významu. V tomto prostředí, v němž se střídání partnerů chápe jako projev osobní svobody, se rodí vztah Vogelsauge a Hellkopf, který se vymyká této citové otupělosti. Nález zapomenutých předmětů a knih na krátký čas naruší zdánlivě pevný řád a otevře prostor otázkám, pro které v tomto řádu není místo.

Kniha sleduje na příkladu malé elitní i elitářské skupiny dělníků vzestup dělnického hnutí v éře základních společenských a politických změn od předvečera revoluce 1848 až do počátku první světové války. Hlavním zkoumaným fenoménem jsou proměny kolektivních identit manuálně pracujících v moderní době, které jsou zde nazírány jako předpoklad pro kolektivní strategie a praxe jednání v rámci sociálních hnutí. Práce popisuje typografické tradice a symboly formované od doby vynálezu knihtisku a také podoby sociálních konfliktů a kolektivního vyjednávání o pracovních podmínkách v období vrcholného industriálního kapitalismu a masového dělnického hnutí na přelomu 19. a 20. století. Solidární sítě typografických dělníků zde nejsou zkoumány pouze ve vztahu k ostatnímu dělnictvu, ale i ve vztahu k nedělnickému prostředí, v tomto případě především k intelektuálně měšťanskému milieu, které pro typografy hrálo důležitou roli.

Zkoumání etiky kultury holokaustu usiluje o přehodnocení debat a sporů, které formovaly studia o holokaustu za poslední čtvrtstoletí. V tomto zásadním díle se mezinárodní akademici ze zakládající generace studií o holokaustu potkávají s novou generací historiků, umělců a spisovatelů, kteří posouvají hranice debaty jinými badatelskými či uměleckými postupy. Publikace se zaměřuje na kulturu veřejných památníků, svědeckých výpovědí i artefaktů kulturní paměti a historie, jež vznikly na základě vzpomínek na holokaust, a zkoumá institucionalizaci, globalizaci, ale i nejrůznější zpochybňování kultury holokaustu. Zabývá se třemi vzájemně propojenými tématy, a sice riziky narativu, remediací archivu a politikou výjimečnosti, přičemž jednotlivé eseje a rozhovory zkoumají složitost etiky obklopující diskurs, artefakty a instituce paměti holokaustu.

Jak porozumět kmenovým společnostem Tématem knihy je identita a soudržnost u populací, které postrádají centralizaci v jakékoliv podobě. Vynecháváme tedy státy i náčelnictví a obecně všechny útvary, které identitu svým členům indukují zvnějšku, jsou vytvořené účelově a udržované mnohdy násilně. Ptáme se na takové úrovně integrace, kterou jsou u archaických společností takzvaně přirozené a lidé je jako takové i vnímají. Současně s tím budeme pátrat po podstatě těchto soudržností a ukážeme si, že mnohoúrovňová identita počínající rodinou, přes klany a kmeny je vždy pevně propojena s kohezí mytologické kompatibility. Pokud je toto spirituální pojítko něčím narušeno, dochází k fatální poruše kulturního systému a společnost hledá spásu v nových kultech a zoufale čeká na cargo. Kniha určitě není suchou teoretickou prací, protože její text žije divokými příběhy společností, na které velké civilizace docela zapomněly. Aztékové a pueblo indiáni z Ameriky, Hutúové a Tutsiové z africké Rwandy, Asmaté a Marind-animové z Nové Guineje jsou příklady společností, s nimiž čtenář vstoupí do kontaktu, aby pochopil, jakou poruchu na křižovatce světů střet odlišných civilizací působí. Dílo je svým pojetím určeno pro odbornou i laickou veřejnost.

Kniha je kontextuální biografickou studií k osobě významného spisovatele, filmového tvůrce, funkcionáře a politického aktivisty Jana Procházky (1929-1971). Nepřehlédnutelný představitel kulturního dění šedesátých let a jeden z čelných protagonistů roku 1968 je dodnes zapsán v paměti nejznáměji coby autor filmů Kočár do Vídně a Ucho. Za svůj krátký život napsal však více než tři desítky scénářů, většinou se silným humanistickým akcentem. Jeho hvězdná umělecká kariéra se zároveň celoživotně protínala s výrazným politickým angažmá, nejprve na vysokých stranických postech, později ve prospěch reformy. Biografie přístupem vychází ze sociologie kultury. Procházkova osobnost, dílo a aktivity jsou zároveň zasazeny do širších souvislostí politických, kulturních a společenských dějin sledované doby.

Napínavý, barokně bizarní příběh afrického prince prodaného do otroctví v jihoamerickém Surinamu je nejen ranou kritikou koloniálního násilí, ale i mimořádně silnou literární výpovědí o moci, svobodě a důstojnosti a jedinečným náhledem do myšlení 17. století. Román z roku 1688 bývá označován za první anglický text bojující proti otrokářství a jde o zásadního předchůdce britského románu. Součástí českého vydání je rozsáhlá úvodní studie, která dílo zasazuje do historického, politického a literárního kontextu a přibližuje život autorky, její vztah k roajalismu i ambivalentní postoj k otroctví a kolonialismu. Vypravěčka příběhu se stává ženským hlasem v mužském světě impéria - a právě tato ženská vypravěčská perspektiva činí z Oroonoka dodnes inspirativní a aktuální text.

Kniha popisuje možné scénáře počátků života na Zemi – zda život vznikal na zemském povrchu, v hlubinách oceánů, či v zemské kůře. Je zmíněna i možnost mimozemského původu živých forem nebo alespoň stavebních kamenů života. Jádrem knihy je příběh evoluce genetické informace od prvních replikujících se molekul, pravděpodobně na bázi RNA, přes vznik genetického kódu, vznik molekul DNA, až po první buňky a následný vývoj bakterií, živočichů i rostlin. Organismy i jejich genetická informace směřují k vyšší složitosti. Cesta genů dospěje až ke člověku – druhu, který se ohlíží a nad svým příběhem zamýšlí. Genom člověka byl přečten a je zde doba, kdy si každý z nás může přečíst genom vlastní. Autor se ptá – co nám nové možnosti genomiky přinesou? Jsme na ně připraveni? Vždyť umíme genomy nejen číst, ale začínáme je i psát. Odhalí nám DNA, co dělá člověka člověkem?

V souvislosti s klimatickou změnou a s nezbytným záměrem zajistit stabilní a funkční lesní porosty roste zájem odborné lesnické veřejnosti také o využití druhů, které u nás nejsou původní. Rovněž potřeba nahradit stávající monokulturní porosty stabilnějšími vede ke snahám o rozšíření sortimentu dřevin schopných odolat dnešnímu turbulentnímu prostředí. Proto je cílem publikace shrnout disponibilní poznatky o introdukovaných dřevinách využitelných lesnickou praxí. Kromě douglasky, grandisky a dubu červeného jsou analyzovány i dřeviny méně zastoupené. Snahou je poskytnout současný stav poznání ohledně jejich ekologických nároků, možnostech pěstování i vystihnout případná rizika, která jsou s rozšiřováním nových druhů v lesních porostech potenciálně spojena.

Kniha se věnuje fenoménu poválečných Displaced Persons, tedy osob, které byly přemístěny v důsledku událostí druhé světové války. Po skončení konfliktu bylo potřeba miliony lidí dopravit doslova všemi směry domů. V návaznosti na mezinárodní kontext nahlíží autorka tento problém v československé perspektivě. Jednotlivé kapitoly představují průběh péče o přemístěné osoby po osvobození, vznik a fungování shromažďovacích Displaced Persons Camps, každodennost Čechoslováků v těchto táborech vyčkávajících a jejich návrat do vlasti. V neposlední řadě je rozvíjena otázka, jak byli tito přemístění, respektive repatrianti vnímáni v poválečné československé společnosti.

Nakolik se česká avantgarda zajímala o sociální situaci v poválečném Československu? Otevřela celosvětová hospodářská krize pro literární či výtvarnou tvorbu nová témata? A jak na sklonku třicátých let pociťovali dramatici či filmaři ohrožení evropské demokracie? Na tyto otázky hledají odpověď historičky a historici literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby v druhém svazku kolektivní monografie Gesto a skutečnost nazvaném podle divadelní hry Viléma Wernera Lidé na kře. Ve čtyřech desítkách případových studií věnovaných známým i zapomenutým dílům a kulturním událostem badatelky a badatelé napříč humanitními obory odhalují nové souvislosti a rozkrývají vztahy mezi uměním a politikou.

Hmyzí tváře / Insect Faces odhalují skrytou krásu a neuvěřitelnou různorodost hmyzu – nejpočetnější a nejrozmanitější skupiny živočichů na naší planetě. Pomocí moderních mikroskopů vytvořili vědci z Biologického centra Akademie věd ČR osmdesát unikátních snímků, jež zachycují zástupce všech hmyzích řádů v dosud nevídaném detailu. Působivé makrofotografie hmyzích hlav doplněné kresbami celého těla tak vedou čtenáře cestou evoluce trvající více než 400 milionů let. Doprovází je zajímavosti o vlastnostech, adaptacích i životních strategiích hmyzu.

Nepatří ani k rostlinám, ani k živočichům, ba dokonce ani houby to nejsou. Už tím mnohé fascinují. Hlenky jsou zajímavé pro vědce různých oborů, ale jsou také výzvou pro domácí chovatele a makrofotografy. Přestože jsou hlenky čím dál populárnější, až doposud o nich v češtině nevyšlo souborné dílo. Kniha netradičně psaná v první osobě – „my hlenky“ – se snaží tuto mezeru zaplnit. Hlenky se tak samy představují ve své rozmanitosti a kráse. Těžištěm publikace jsou barevné makrofotografie. V krátkých textech vás hlenky provedou svým životem, inteligencí, vztahem k člověku a významem v přírodě. V neposlední řadě popisují a ukazují znaky, podle kterých může i začínající zájemce určovat běžné druhy. Pro pokročilejší pozorovatele jsou u řady druhů uvedeny také mikroznaky doplněné mikroskopickými snímky.

Kniha se soustřeďuje především na zahrádkaření v zahrádkových osadách. Právě zahrádkové osady jsou součástí evropských měst už 150 let. A jsou v Evropě všudypřítomné. Jsou tedy dlouhodobou – třebaže proměnlivou – a běžnou součástí měnících se měst. Zahrádky i celé zahrádkové osady představují prostory, které jsou pro moderní evropské město typické. Díky tomu je možné zahrádky použít jako nástroj k důkladnému prozkoumání vztahu mezi městem, městským životem a přírodou, ale i proměn těchto vztahů v průběhu času.

Kniha o masožravých rostlinách, jedné z nejzkoumanějších skupin, která je často pěstována entuziasty i univerzitami a zastoupena ve všech klimazónách světa, má dvě části: první je složena z kapitol o všech pěstovaných rodech, druhá sestává ze „zpráv“ o rodech nepěstovaných, o zvláštních nedořešených problémech a také o autorových dosud nepublikovaných pozorováních a drobných objevech. Publikace spojuje odborné a vědecké aspekty, které autor nashromáždil v rámci profesionální botaniky, s poznatky z jeho mnohaleté pěstitelské praxe během působení v botanické zahradě. Kniha je doplněna více než 600 fotografiemi.