Academia strana 3 z 189

Miltonův Ztracený ráj byl až dosud velkým dluhem českého překladatelství. Česká čtenářská obec neměla k dispozici srozumitelný a čtivý překlad této velké básně. Kdysi průkopnický překlad Jungmannův i pozdější překlad Josefa Julia Davida jsou pro současného čtenáře těžko čitelné. Hlavním smyslem této knihy je tuto překážku odstranit a nabídnout čtenářům Miltonovu báseň v současné češtině jako velký, napínavý a dramatický příběh, který se týká kořenů naší civilizace. Z angličtiny přeložil a úvodní studii napsal profesor Martin Hilský.

Šokující, ohavné a „nelidské“ – takové přívlastky dostávalo skalpování čili trofejní zvyk zbavující nepřítele jeho vlasů i s různě velkou částí kůže z hlavy. Obsáhlá knižní monografie pojednává o dlouhé historii skalpáže se zvláštním důrazem na nativní, indiánské kultury Severní Ameriky. Ovšem není to jen americký fenomén. O skythském skalpování v Eurasii psal již antický Hérodotos před 2500 lety a jeho přesné až „etnografické“ svědectví potvrzují osteologické doklady z Altaje (Pazyryk) či ze Sibiře (Ajmyrlyg). Skalpové trofeje se kdysi braly i v Evropě – stopy odnětí kadeří nese třeba už pravěká dětská lebka z dánského močálu (Dyrholmen) či ze Švédska (Alvastra). Zmínky o skalpování – též jako extrémním trestu – najdeme i ve starověkých a raně středověkých textech. V nativní Americe bylo odnětí vlasů či braní trofejních hlav významným činem z řady důvodů (doklad vítězství, magie, rituály), a to jak v předkontaktním období (což dokládají archeologické nálezy o stáří tisíc let i více), tak po příchodu Evropanů, kteří vyhlásili odměny za indiánské skalpy, a stimulovali tak rozvoj skalpovací praxe. Bohatě ilustrovaná kniha osvětluje významy skalpování i lovu hlav a lebek v původním prostředí, ale všímá si rovněž dnešní etiky vystavování takových „artefaktů“ a také odrazů v kultuře a popkultuře: ve filmech, mayovkách, románech či komiksech. Od roku 1906, kdy Georg Friederici vydal disertaci o skalpování, jde o světově nejucelenější práci.

Průvodce po zaniklých obcích je katalogem světa, který neexistuje. Kniha ve stručných medailoncích představuje lokality zaniklé po roce 1945 v důsledku vyhnání českých a moravských Němců, budování hraničního pásma po roce 1948, výstavby přehrad či důlní činnosti nebo budování vojenských výcvikových prostorů. Přibližuje také částečně zaniklé lokality nebo místa, která se změnila z funkčních sídel v rekreační areály. Publikace obsahuje řadu historických i současných fotografií, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány.

Italský teoretik a kritik umění Renato Barilli se ve své nejznámější knize zabývá problematikou technologického pokroku jako předpokladu definice významu výtvarného umění v rámcích uměleckých stylů. Barilli tak narušuje koncepty modernity, postmodernity a současnosti jakožto důsledky politických či kulturních proměn a sleduje jejich umělecké projevy jako problematiku médií, kterou považuje za nositele podstaty umělecké reprezentace.

Kniha Daniela P. Baggeho se zabývá aktuálním tématem informační války v digitálním světě. Autor zkoumá, jakým způsobem Rusko začlenilo digitální potenciál do doktríny informačních operací, přičemž upozorňuje, že pojalo kybernetickou moc nikoliv pouze z hlediska informačnětechnologického, ale také informačně-psychologického. Přitom je pro pochopení ruského přístupu důležité si uvědomit, že Rusko je přesvědčeno, že je samo vystaveno útoku v nepřátelském kybernetickém prostředí. Jádrem Baggeho textu je rozbor ruských strategických a doktrinárních dokumentů z posledních let, k němuž jsou připojeny návrhy možných protiopatření, které by otupily dlouhodobou vlivovou kampaň Ruska namířenou proti Západu.

Kniha vznikla na základě stejnojmenného přednáškového cyklu Literárněvědného fóra Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Svazek přináší šest tematických studií věnovaných literární tvorbě žen v emigraci. Badatelky z různých oborů i zemí se ve svých příspěvcích zabývají problematikou změny jazyka u jednotlivých autorek, výběrem témat i literárních prostředků k jejich zpracování, stejně jako vztahem mezi emigrací a genderem nebo emigrací a traumatem. Pozornosti se přitom dostává také tomu, jak jsou autorky v emigraci svým novým kulturním prostředím přijímány a rámovány.

Dezinformace a hate speech se staly běžným tématem našich diskusí. Povědomí o rizicích spojených s těmito fenomény však roste úměrně s nejistotou, zda jsme jim schopni porozumět, natož efektivně čelit. Oporou může být mezinárodní výzkum, který se pokouší odpovědět na následující otázky: Jak se dezinformace a nenávistné projevy typicky šíří? Jaký je běžný dopad jejich projevů na chování a psychiku jednotlivců i skupin? Jaký typ obrany se osvědčuje, a jaký nikoli? Kniha je průvodcem po aktuálních zkoumáních dezinformací a hate speech z hlediska filozofie a právní teorie. Zahrnuje také nejnovější poznatky plynoucí z praxe zaměřené na boj s těmito fenomény. Četné textové i obrazové příklady nenávistných projevů a dezinformací jsou primárně spojeny s obdobím pandemie covidu-19 a války na Ukrajině.

V České republice je více než 40 botanických zahrad a arboret a mezi návštěvníky se těší stále větší oblibě. Již dávno nejsou určeny jen pro odborníky nebo vědce, ale nabízejí bohatý populárně-naučný program a celoroční vyžití i široké veřejnosti a školám. Publikace představuje většinu z veřejnosti přístupných botanických zahrad a arboret. Čtenář získá souhrnné informace o rostlinných sbírkách ve sklenících i na venkovních plochách, o otevírací době a vstupném, pravidelných akcích pro veřejnost i školy a další užitečné údaje pro spokojenou návštěvu. Fotografie doplňují představu o tom, co zajímavého je zde k vidění. Zahrady jsou v publikaci řazeny abecedně podle názvu obce, v níž se nacházejí, a jejich rozmístění na našem území je zobrazeno v přehledné mapě.

Když se řekne včela, většina lidí si představí včelu medonosnou a někteří si vzpomenou i na několik druhů čmeláků. Na světě však existuje více než 20 000 druhů včel a ty sociální tvoří vedle mnoha samotářských jen malou část. Ačkoli nám mohou zástupci různých druhů včel připadat jako nemyslící, naprogramované a zaměnitelné entity, skutečnost je zcela odlišná a mnohem zajímavější, jak ve své knize ukazuje německý biolog Lars Chittka. Čtenáře prostřednictvím mnoha vědeckých prací, včetně vlastních studií i letitých děl průkopníků zkoumání blanokřídlého hmyzu, provede fascinujícím smyslovým světem včel, odhalí jim jejich pozoruhodné kognitivní schopnosti, například učení se pozorováním jiných jedinců, a ukáže, že každá včela má vlastní osobnost, a dokonce možná i vědomí.

Abecední rejstřík vědeckých a českých jmen pro svazky 1–9 Publikace obsahuje celkový rejstřík ke všem devíti svazkům Květeny České republiky. Skládá se ze dvou částí, rejstříku vědeckých jmen a rejstříku českých jmen. Rejstřík vědeckých jmen je strukturovaný a zahrnuje platná jména taxonů uvedených v jednotlivých svazcích, jejich synonyma, odkazy na tabule a mapy jednotlivých taxonů. Rejstřík českých jmen obsahuje pouze odkaz na stranu hlavního zpracování daného taxonu. Celkový rejstřík slouží nejen k rychlému vyhledávání informací o taxonech zpracovaných v Květeně ČR, ale zároveň i jako přehledný soupis taxonů naší květeny.

Autorka předkládá čtenářům výsledky svých jedinečných výzkumů týkajících se osobnosti skutečně evropského významu – zahradního architekta Josefa Fritsche (narozen v Čechách, činný zejména v Toskánsku). Petra Březáčková jako vůbec první analyzuje proměny neformálních zahrad v majetku habsbursko-lotrinské dynastie mezi Toskánskem a Čechami v letech 1737 až 1849. Kniha zahrnuje kapitoly věnované genezi „anglických“ neboli neformálních zahrad, jejich šíření v Itálii a ve střední Evropě, zabývá se nejen dobovými teoretickými spisy o zahradním umění, ale také intelektuálním životem Florencie druhé třetiny 18. století. Dokumentová příloha obsahuje odborníky velmi ceněné transkripce vybraných, dosud nepublikovaných archivních materiálů. Kromě rozboru cenných archiválií je v publikaci kladen důraz také na historicko-kulturní kontext někdejšího Velkovévodství toskánského v perspektivě nových estetických a etických tendencí 18. století a první poloviny 19. století – tedy zejména osvícenectví, zednářství a romantismu.

Po vzniku Charty 77 hledal komunistický režim způsoby, jak potlačit domácí opozici. Akce Asanace umožnila režimu v 80. letech vystěhování nepohodlných signatářů Charty. Tato publikace je zaměřena na výpovědi generace proživších akci Asanace osobně, a dále druhé a třetí generace jejich potomků. Zachycujeme vyprávění účastníků a analyzujeme je v mezigeneračním srovnání. Popis výpovědí tří generací doplňují čtyři další texty – osobní zkušenosti s akcí Asanace Ivanky Lefeuvre z první generace, úvaha Věry Roubalové o zkušenostech těch, kteří v Československu zůstali, pohled účastníka druhé generace, Vavřince Hutky, a úvaha o domovu z hlediska zkušenosti migrantů. Ukazujeme psychologické důsledky vyhnání, vykořenění a přerušení kontinuity.

Antituristický průvodce Římem Martina C. Putny je strhujícím čtením. Manifestem, kázáním, kulturně-historickou studií, stejně jako reportáží či básní. Tisíciletí života města měst předkládá nadmíru poučeně, s nadšeným, nakažlivým zaujetím a s tak šťavnatým jazykem, že čtenář-poutník díky němu může vnímat Řím bez přehánění všemi smysly. A ještě více než kdy dříve bude toužit jej spatřit a zas a znovu se do něj vracet. – PhDr. Pavel Hájek, Ph.D. Toto věru není „turistický průvodce“. Naopak, na začátku je polemika proti masovému turismu coby společensky i ekologicky škodlivému jevu. Přesto je však třeba cestovat, právě i „proti turismu“, a hledat místa skutečně důležitá – ne ta, o kterých turistická propaganda říká, že jsou důležitá –, a hledat souvislosti a smysl viděného. Tento (ne)průvodce v krátkých kapitolách prochází chronologicky dějiny Říma od nejranější antiky po současnost a ukazuje, kde je ta která epocha nejlépe viditelná v městské krajině, které známé, či naopak málo známé budovy a artefakty a „místa paměti“ o ní nejvíc vypovídají. Některé kapitoly však nejsou striktně chronologické, ale částečně i tematické (Řím židovský, Řím protestantský a antiklerikální, Řím levicový). Kapitoly jsou psány stručně, ovšem vždycky s literární jiskrou drobných aktualizací, paralel a sarkasmů; a také s citacemi z literárních pramenů, od Catulla a Ovidia po Karla Skalického a Andrého Acimana. Publikaci průběžně doprovází soubor fotografií, vytvořených autorem textu, také se ovšem lišících od běžných fotografií v průvodcích: Nikoliv ikonické budovy a artefakty, ale naopak pohledy netypické a detaily městské krajiny či „neznámých“ uměleckých děl. – prof. Mgr. Martin C. Putna, Dr.

Kniha se pokouší o analýzu jednoho z posledních kulturních tabu. Začíná jeho prehistorií v Bibli a antice, kdy se tento nejméně škodlivý a nejuniverzálnější způsob sexuálního uspokojování pěstoval prakticky bez zájmu náboženských i vědeckých autorit, a končí třetí vlnou feminismu, konceptuálním uměním a online světem dnešní doby, kdy je masturbace stále považována za něco trapného a nevhodného. Počátky tohoto postoje vidí Thomas W. Laqueur v osvícenství – konkrétně na počátku 18. století, kdy se tématem mnoha morálních i lékařských debat stal anonymní traktát s názvem Onania.

V tomto průkopnickém díle Kwame Anthony Appiah, mnohými považovaný za „jednoho z nejdůležitějších filozofů dnešní doby“ (New York Times Book Review), mění způsob, jakým chápeme lidské chování i to, jak dochází k sociálním reformám. Pomocí oslnivé argumentace ukazuje, že nová demokratická hnutí v posledním století nebyla vedena zákonnými opatřeními shora. Zabývá se ukončením instituce souboje v aristokratické Anglii, bouřlivými boji o ukončení svazování chodidel v Číně 19. století, povstáním obyčejných lidí proti hrůzám transatlantického otroctví a vraždami ze cti v současném Pákistánu. Vytvořil „fascinující studii morální revoluce“ (Philadelphia Inquirer), která poukazuje na rozhodující roli, kterou v boji proti nelidskosti člověka vůči člověku hraje čest.

Osmý svazek Spisů Jakuba Demla shrnuje texty z let 1928–1932, ve kterých se projevuje další fáze jeho vývoje: Po bojovném antiklerikalismu počátku dvacátých let a po nadšení pro Sokol z poloviny dvacátých let nastává jeho „katolické pokání“, návrat k názorovým pozicím tradicionalistickým, ba ultramontánním. Tento posun souvisí jednak se zklamáním ze Sokola, jednak s opětovným sblížením s prostředím Staré Říše, v níž Deml kdysi svou dráhu začínal, a jednak s Demlovým novým angažmá pro dominikánský časopis Na hlubinu. Svazek je doprovázen doslovem, ediční poznámkou, překlady všech cizojazyčných pasáží, vysvětlivkami reálií, jmenným rejstříkem a reprodukcí ilustrací a obálek původních vydán