Academia strana 5 z 189

Titul vyšel poprvé v Německu v roce 1930 a již následující rok byl přeložen do češtiny. Autor zde popisuje proletarizaci a ideologické „bezdomovectví“ zaměstnanců. Na základě rozhovorů a příkladů analyzuje pozici zaměstnanců mezi industrializovanou prací, městským prostředím a zábavní kulturou. Autor se ke „kultuře zaměstnanců“ staví kriticky, negativně hodnotí úniky z každodenního života prostřednictvím kultury a sportu, které podle něj vedou k potlačování reality. Z němčiny přeložil J. Víšek, doslov napsal Tomáš Dvořák.

Během druhé světové války se v boji za obnovení státní a národní svébytnosti v okupovaných evropských zemích utvářel narativ zdůrazňující především motivy sjednoceného národa. V této atmosféře ovšem zůstaly zapomenuty a cíleně potlačeny aktivity, které se z tohoto rámce vymykaly a výrazně ho překračovaly. Odbojáři různých národností, původu i ideového přesvědčení se zapojovali do odboje v jiných zemích, vytvářeli mezinárodní sítě, předávali své bojové a organizační zkušenosti, vstupovali do různých národních armád a z nich přecházeli do partyzánských formací, pomáhali uprchlíkům. Mezinárodní tým historiků v knize popisuje širokou škálu aspektů této nadnárodní, transnacionální spolupráce.

Publikace přináší celkový pohled na dějiny výživy a stravování od poválečné bídy a přísného přídělového systému až po velký rozmach české haute cuisine na konci šedesátých let. Autor se zaměřil jak na domácí vaření, tak stravování v restauracích i v jídelnách. Ukazuje, jak se utvářely ceny potravin a co lidé vnímali jako luxus. Zkoumá nejrůznější aspekty ovlivňující stravovací návyky a zaměřuje se i na dobovou propagaci zdravé výživy a na prosazování inspirací ze zahraničí. Problematiku zasazuje do širokého kontextu kulturních, sociálních, hospodářských, ale i politických dějin. Dozvíte se, jak se u nás konzumovalo velrybí maso, co rád jídal Antonín Zápotocký, jak se v padesátých letech přejmenovalo tournedos Rossini, jak se sháněla čočka a játra i jak se bojovalo proti obezitě.

Monografie je zaměřena na institucionální, personální, teoreticko-metodologický i obecně epistemologický vývoj etnologie (národopisu, etnografie a folkloristiky, sociokulturní antropologie) v českých zemích ve 2. polovině 20. století s přihlédnutím k evropskému a světovému vývoji těchto oborů. Jedná se o vůbec první moderní popis a analýzu vývoje etnologie jako svébytného vědeckého oboru s vlastní vnitřní dynamikou, který se v Československu vyvíjel po roce 1945 ve zcela specifických kulturních, sociálních i politických podmínkách totalitární společnosti a ideologie. Vývoj oboru je pojednán jako komplexní proces, kde vedle sebe existovaly oficiální proudy vědy a sféra tzv. badatelských nik vyznačujících se značnou mírou kreativity a vědecké svobody. Dynamika jejich vzájemného střetávání a ovlivňování pak definovala vývoj české etnologie ve 2. polovině 20. století na úrovni akademického sboru (vysoké školy, AV ČR) i v podobě aplikované disciplíny (muzea a skanzeny, lidová umělecká výroba, folklorní festivaly).

Středověký člověk byl oproti nám jistě lepší pozorovatel a zdatnější čtenář oblohy, byl také více ovlivněn vnímáním meteorologických jevů ve smyslu symbolů a znamení, z nichž mnohá nalézal již v biblickém textu. Ze středověkých pramenů vyplývá, že se našli i tací, kteří se pokoušeli konkrétní jevy v atmosféře a jejich příčiny vysvětlit, případně počasí a příbuzné jevy předpovídat. Několika takovým učencům z českých zemí se tato kniha takříkajíc dívá pod ruku a na základě materiálů, které nám zanechali, seznamuje s počátky zdejšího meteorologického zkoumání. Navazuje tak na publikace popisující dějiny meteorologie v českých zemích, jejichž autory byli dosud výhradně přírodovědci, a doplňuje je na základě analýzy převážně latinských rukopisných textů.

Metakritika ke Kritice čistého rozumu je jedním z posledních, největších, a zároveň nejméně známých Herderových filosofických spisů. Představuje nejen nejostřejší dobovou reakci na hlavní dílo Immanuela Kanta, který byl nejprve Herderovým učitelem, nýbrž i jednu z nejzralejších sebereflexí Herderovy vlastní filosofie a filosofie německého osvícenství vůbec. V polemice s Kantem hájí některá základní paradigmata leibnizovského racionalismu a jejich konformitu se zjeveným náboženstvím. V kritické a idealistické filosofii konce 18. století naopak vidí systematickou destrukci křesťanského metafyzického myšlení a proti jejímu apriorismu a formalismu koncipuje vlastní plnohodnotnou alternativu novověké filosofie, založenou na kvalitativním a vývojovém pojetí daností lidského myšlení i bytí.

Publikace se věnuje nejnovější české literatuře prostřednictvím interpretací vybraných literárních děl vydaných v letech 2011–2020 a odborných studií. Úvodní studie zkoumá problematiku literárního života druhého desetiletí 21. století, vztah literatury a společnosti, roli státu v literárním provozu, analyzuje postavení spisovatelů a popisuje jejich profesní sdružování. Všímá si literárních cen, festivalů a veřejných čtení, nakladatelství a literárních časopisů, literární kritiky, charakterizuje nejvýraznější trendy, jako byl nástup mainstreamové literatury, digitalizace a genderová problematika. Následující oddíly knihy jsou věnovány jednotlivým literárním druhům: próze, poezii a dramatu. Vstupní přehledová studie popisuje výchozí stav, typologii, proměny a nové trendy specifické pro ten který literární druh. Po studii následují intepretace básnických sbírek, prozaických děl a dramat vybraných tak, aby nejvýstižněji charakterizovaly sledované období. Způsob zpracování i struktura publikace navazují na svazky V souřadnicích volnosti (Academia, 2008) a V souřadnicích mnohosti (Academia, 2014), s nimiž tvoří celek zkoumající po jednotlivých desetiletích problematiku aktuální literární tvorby.

Poválečné pohraničí bylo tavícím kotlem nadšenců a dobrodruhů, ale i těch, kteří se chtěli „uklidit“ stranou. V Liberci tato situace spolu s událostmi z února 1948 dala vzniknout skupině, která nesouhlasila s komunistickým převratem a rozhodla se proti němu bojovat se zbraní v ruce: vyhodit do povětří prvomájovou tribunu, na které měli stát přední politici a představitelé města. Hlavou celé akce byl Josef Kryslička – četník, partyzán, ale i prominentní přistěhovalec. Atentát se však nekonal, odbojáři vyhodili do povětří sami sebe, když připravovali nálož. Na jejich chybu, ale i na pouhou známost s nimi, doplatili ovšem jiní. Byli odsouzeni v rámci vykonstruovaného politického procesu k mnoha letům odnětí svobody, mezi nimi i úřední lékař Jan Šolc, kterého většina Liberečanů vzpomínala jako toho, kdo pomáhal nespravedlivě vězněným.

V okamžiku svého úmrtí na počátku září 1948 byl Edvard Beneš valnou většinou československé společnosti vnímán jako hrdina. Bez ohledu na složité politické a kulturní reálie, aniž by lidé brali v úvahu jeho skutečný, ne vždy úspěšný životní příběh, nepředstavoval pro řadu svých spoluobčanů nic menšího než zosobnění odvahy, svobody, demokracie, dějinné spravedlnosti a historického zadostiučinění. Skutečného Beneše dalece převýšil mytický Beneš, do jehož podoby se promítla řada představ, idejí, snů, přání, očekávání, ale také sebeklamů, jimiž československá společnost v první polovině 20. století žila a které ji pomáhaly formovat. Tato kniha se prostřednictvím mytického obrazu Edvarda Beneše pokouší vykreslit právě ono mnohotvárné symbolické prostředí, jeho utváření, podoby a význam.

Publikace přináší obsáhlé svědectví o represích vůči československým občanům a krajanům v Sovětském svazu v období druhé světové války. Postihly tisíce uprchlíků z Podkarpatské Rusi, stovky protektorátních Židů a dalších obyvatel okupovaného Československa, kteří hledali útočiště před rasovým nebo politickým pronásledováním ze strany nacistického Německa či horthyovského Maďarska. Většina z nich byla za nelegální přechod hranice, špionáž a další vykonstruované prohřešky sovětskými orgány zatčena a odsouzena k několikaletým trestům nucených prací. V táborech gulagu, rozesetých po celém SSSR, se jejich osudy prolnuly s osudy krajanů již dříve odsouzených v průběhu kolektivizace či Velkého teroru. Další Češi a Čechoslováci se za války stali oběťmi masových vražd a poprav zinscenovaných sovětskou Bezpečností. Kniha, vytvořená předními českými odborníky na základě jejich dlouholetého výzkumu v ukrajinských, ruských a českých archivech i rozhovorů s pamětníky, obsahuje přes tři sta fotografií, dokumentů a map ilustrujících osudy zapomenutých obětí sovětského režimu.

Kniha s paleontologickou tematikou časově navazuje na předchozí úspěšný titul Ztracená moře uprostřed Evropy (Academia 2003). Zavede nás do období mladších prvohor před 330–295 miliony let, kdy zvětšující se gondwanské ledovce a variské vrásnění vytlačily z Čech moře a trilobiti uvolnili prostor tropickým lesům obřích plavuní a přesliček. Na pozadí formování superkontinentu Pangea a v rytmu klimatických změn se dozvíme, jak se s těmito událostmi vypořádali živočichové a rostliny a jak se v průběhu desítek milionů let měnila tvář krajiny. Podíváme se do mladších prvohor, kdy černé uhlí bylo ještě zelené a Česko leželo na rovníku. Bohatě ilustrovaná kniha s fotografiemi zkamenělin i paleogeografickými mapkami je určena jak laickým zájemcům o paleontologii, tak i studentům přírodovědných oborů a profesionálním geologům.

Dantova Božská komedie (Commedia – přívlastek „Božská“ v názvu připojil až později Boccaccio) je jedním ze základních literárních děl světové historie, které po celá staletí dodnes inspiruje mnohé umělce a pro každého, kdo se nechá vést uhrančivým rytmem nekonečné řady tercín, zůstává zdrojem úchvatného čtenářského dobrodružství. Dantova cesta záhrobní říší je především symbolickým obrazem lidského života, hledání pravé cesty, a naléhavost úkolu pracovat na zhodnocení vlastního života pociťuje člověk dnes stejně jako ve středověku i kdykoliv jindy v historii. Danta, který podle vlastních slov na prahu věku zralosti zabloudil, provází na cestě peklem a očistcem římský básník Vergilius, na prahu ráje se pak básníkovou průvodkyní stává milovaná Beatrice, ztělesnění ideální, absolutní lásky. Nemůže tomu být jinak, vždyť láska je nejvyšší hodnotou. Božská komedie byla v českém literárním prostředí známá už od doby Karla IV. Od 19. století, kdy se utvářela novodobá česká literatura, se pak stala výzvou pro nejlepší české překladatele (Jaroslava Vrchlického, O. F. Bablera a další), nejnověji se k nim připojil Vladimír Mikeš, jehož překlad vychází nyní ve druhém vydání.

V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích na Třebíčsku výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku k likvidaci nepohodlných osob v kraji. Režim rozpoutal jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa s cílem urychlit kolektivizaci a vznik zemědělských družstev, což se mu do té doby na Třebíčsku a jižní Moravě nedařilo. Komunistická strana vyhlásila boj vlastnímu národu. Popravy, deportace celých rodin a konfiskace majetku zastrašily celý kraj. Publikace Průvodce Babický případ odhaluje v kontextu tehdejší doby pozadí, samotný průběh případu i jeho následky pro místní obyvatelstvo. Představuje důležité osobnosti a místa spjatá s touto kauzou.

Sedmý svazek ediční řady L’opera italiana nei territori boemi durante il Settecento zahrnuje příspěvky konference L’opera italiana come un evento festivo, jež se konala v září 2021 v Českém Krumlově v rámci Festivalu barokních umění při příležitosti provedení serenaty Antonia Draghiho L’oblighi dell’Universo roku 1680 k oslavě narozenin císaře Leopolda I. na zámku v Pardubicích. Sborník obsahuje příspěvky badatelů z Itálie (Paologiovanni Maione, Lorenzo Mattei), Německa (Karl Böhmer, Wolfgang Hochstein, Gesa zur Nieden), Rakouska (Elisabeth Hilscher, Konstantin Hirschmann, Jürgen Maehder) a České republiky (Stanislav Bohadlo, Milada Jonášová, Tomislav Volek), kteří se soustředili na aspekt slavnostnosti v kontextu dvorních i městských divadel Evropy.

Po Milanově příchodu k 77 Special Forces v druhé polovině roku 1954 jsme se společně s mým bratrem Ctiradem rozhodli sepsat naše vzpomínky z cesty přes Východní Německo, dokud tyto byly ještě čerstvé v našich pamětech. Tyto vzpomínky, jak jsou v této knížce podány, se po popsaných událostech v Uckru převážně zakládají na Ctiradově pohledu na sběh událostí. Pro ochranu těch v té době ještě žijících v tehdejším sovětském bloku, kteří nám v našich akcích nebo na naší cestě pomáhali, jsme jména míst nebo osob změnili, nebo vynechali. Tento původní spis, Cesta na severozápad, byl základem prací pozdějších badatelů a spisovatelů na toto téma, kteří měli přístup ke zdrojům informací nám tehdy nedostupným. Patří mezi ně kniha mé dcery Barbary Masin Gauntlet (Odkaz). Josef Mašín, 6. června 2024

Kniha Kolem Středomoří je soubor Braudelových textů, které nějakým způsobem souvisejí s jeho zásadní knihou Středomoří a středomořský svět v době Filipa II. Soubor se skládá ze tří částí, z geografického hlediska věnovaných severní Africe, Španělsku a Itálii, a tvoří ho Braudelovy články a recenze knih na téma Středomoří v 16.–17. století. Umožní zejména historikům lepší vhled do způsobu Braudelovy práce, do příprav a obecně vzniku díla, které vyšlo z Braudelovy disertační práce (1947) a poté ho autor upřesňoval a mírně přepracoval (1966). Od prvního vydání v roce 1949 se ve Francii dočkalo osmi dalších vydání.