Academia strana 6 z 189

Kniha s paleontologickou tematikou časově navazuje na předchozí úspěšný titul Ztracená moře uprostřed Evropy (Academia 2003). Zavede nás do období mladších prvohor před 330–295 miliony let, kdy zvětšující se gondwanské ledovce a variské vrásnění vytlačily z Čech moře a trilobiti uvolnili prostor tropickým lesům obřích plavuní a přesliček. Na pozadí formování superkontinentu Pangea a v rytmu klimatických změn se dozvíme, jak se s těmito událostmi vypořádali živočichové a rostliny a jak se v průběhu desítek milionů let měnila tvář krajiny. Podíváme se do mladších prvohor, kdy černé uhlí bylo ještě zelené a Česko leželo na rovníku. Bohatě ilustrovaná kniha s fotografiemi zkamenělin i paleogeografickými mapkami je určena jak laickým zájemcům o paleontologii, tak i studentům přírodovědných oborů a profesionálním geologům.

Dantova Božská komedie (Commedia – přívlastek „Božská“ v názvu připojil až později Boccaccio) je jedním ze základních literárních děl světové historie, které po celá staletí dodnes inspiruje mnohé umělce a pro každého, kdo se nechá vést uhrančivým rytmem nekonečné řady tercín, zůstává zdrojem úchvatného čtenářského dobrodružství. Dantova cesta záhrobní říší je především symbolickým obrazem lidského života, hledání pravé cesty, a naléhavost úkolu pracovat na zhodnocení vlastního života pociťuje člověk dnes stejně jako ve středověku i kdykoliv jindy v historii. Danta, který podle vlastních slov na prahu věku zralosti zabloudil, provází na cestě peklem a očistcem římský básník Vergilius, na prahu ráje se pak básníkovou průvodkyní stává milovaná Beatrice, ztělesnění ideální, absolutní lásky. Nemůže tomu být jinak, vždyť láska je nejvyšší hodnotou. Božská komedie byla v českém literárním prostředí známá už od doby Karla IV. Od 19. století, kdy se utvářela novodobá česká literatura, se pak stala výzvou pro nejlepší české překladatele (Jaroslava Vrchlického, O. F. Bablera a další), nejnověji se k nim připojil Vladimír Mikeš, jehož překlad vychází nyní ve druhém vydání.

V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích na Třebíčsku výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku k likvidaci nepohodlných osob v kraji. Režim rozpoutal jednu z největších represivních akcí v dějinách Československa s cílem urychlit kolektivizaci a vznik zemědělských družstev, což se mu do té doby na Třebíčsku a jižní Moravě nedařilo. Komunistická strana vyhlásila boj vlastnímu národu. Popravy, deportace celých rodin a konfiskace majetku zastrašily celý kraj. Publikace Průvodce Babický případ odhaluje v kontextu tehdejší doby pozadí, samotný průběh případu i jeho následky pro místní obyvatelstvo. Představuje důležité osobnosti a místa spjatá s touto kauzou.

Sedmý svazek ediční řady L’opera italiana nei territori boemi durante il Settecento zahrnuje příspěvky konference L’opera italiana come un evento festivo, jež se konala v září 2021 v Českém Krumlově v rámci Festivalu barokních umění při příležitosti provedení serenaty Antonia Draghiho L’oblighi dell’Universo roku 1680 k oslavě narozenin císaře Leopolda I. na zámku v Pardubicích. Sborník obsahuje příspěvky badatelů z Itálie (Paologiovanni Maione, Lorenzo Mattei), Německa (Karl Böhmer, Wolfgang Hochstein, Gesa zur Nieden), Rakouska (Elisabeth Hilscher, Konstantin Hirschmann, Jürgen Maehder) a České republiky (Stanislav Bohadlo, Milada Jonášová, Tomislav Volek), kteří se soustředili na aspekt slavnostnosti v kontextu dvorních i městských divadel Evropy.

Po Milanově příchodu k 77 Special Forces v druhé polovině roku 1954 jsme se společně s mým bratrem Ctiradem rozhodli sepsat naše vzpomínky z cesty přes Východní Německo, dokud tyto byly ještě čerstvé v našich pamětech. Tyto vzpomínky, jak jsou v této knížce podány, se po popsaných událostech v Uckru převážně zakládají na Ctiradově pohledu na sběh událostí. Pro ochranu těch v té době ještě žijících v tehdejším sovětském bloku, kteří nám v našich akcích nebo na naší cestě pomáhali, jsme jména míst nebo osob změnili, nebo vynechali. Tento původní spis, Cesta na severozápad, byl základem prací pozdějších badatelů a spisovatelů na toto téma, kteří měli přístup ke zdrojům informací nám tehdy nedostupným. Patří mezi ně kniha mé dcery Barbary Masin Gauntlet (Odkaz). Josef Mašín, 6. června 2024

Kniha Kolem Středomoří je soubor Braudelových textů, které nějakým způsobem souvisejí s jeho zásadní knihou Středomoří a středomořský svět v době Filipa II. Soubor se skládá ze tří částí, z geografického hlediska věnovaných severní Africe, Španělsku a Itálii, a tvoří ho Braudelovy články a recenze knih na téma Středomoří v 16.–17. století. Umožní zejména historikům lepší vhled do způsobu Braudelovy práce, do příprav a obecně vzniku díla, které vyšlo z Braudelovy disertační práce (1947) a poté ho autor upřesňoval a mírně přepracoval (1966). Od prvního vydání v roce 1949 se ve Francii dočkalo osmi dalších vydání.

Třetí díl memoárů Stanislava Komárka popisuje a komentuje těžko uvěřitelná léta koronavirové pandemie 2020–2022. Z jakého důvodu byla tato doba tak posedlá smrtí? Jak moc lze smrt trvale vytěsňovat a negovat, když nedílně patří k našemu životu a osudu? Jak klíčovou a neblahou roli sehrávala tehdy média? Představuje rok 2020 jeden z dějinných přelomů, srovnatelný třeba s rokem 1914? Jak prvky paranáboženského uvažování prosakovaly i tam, kde bychom je na první pohled nečekali? Jak prakticky funguje kolektivní projekce jungovského Stínu? Proč se téměř všichni tak ochotně vzdávali občanských svobod ve prospěch iluze jistot? Nejsme už svobodou unaveni a nezačal dějinný pohyb opačný k revoluci z roku 1989, to jest od důvěry v jednotlivce směrem ke vše kontrolujícímu státu-rodiči? Proč zájem o pandemii tak skokově upadl s vypuknutím války na Ukrajině, kdy se „ohnisko smrti“ přesunulo jinam a „vnitřní nepřítel“ byl nahrazen vnějším? A jak se může euroamerická společnost dál vyvíjet?

Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví. Prošla také pozoruhodným teologickým a organizačním vývojem, vybudovala nepominutelné kulturní dědictví modernistických chrámů, jako jedna z prvních otevřela duchovní úřad ženám. Kniha je prvním akademickým zpracováním stoletého vývoje tohoto důležitého náboženského společenství, nevyhýbá se přitom ani temným stránkám jeho dějin a neuhýbá před analýzou problémů, s nimiž se dnes potýká.

Dvousvazková publikace představuje problematiku ukrajinského (integrálního) nacionalismu a aktivit Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády (tzv. „banderovci“) s důrazem na dění v Československu. Dle starší literatury a dobové publicistické produkce se jednalo o proces značně násilný a dodnes využívaný v pokusech o diskreditaci ukrajinského vládního režimu i ukrajinské státnosti jako takové. Chronologicky sleduje témata vzniku a vývoje ukrajinského nacionalismu, jeho formativní období, ideologickou náplň, činnost struktur v Československu i v zahraničí v letech 1918–1960. V neposlední řadě jsou analyzována mylná či zavádějící tvrzení, jež otázku ukrajinského nacionalismu a jeho struktur provázejí. Problematika násilných aktivit ukrajinského podzemí v Československu i v zahraničí je neúměrně zveličována, navíc především strukturami hlásajícími svou kontinuitu s těmi, které se samy dopustily rozsáhlejších zločinů a svými metodami ukrajinské podzemí nejednou inspirovaly a proti kterým ukrajinští povstalci bojovali. Doložené aktivity ukrajinských nacionalistů v Československu obecně neměly primárně násilný charakter, reakce státu na ně byla většinou neadekvátní a přijatá opatření ve výsledku uškodila oběma stranám. Práce primárně vychází z výzkumu provedeného v archivech v České republice, v Polsku a na Slovensku a z odborné literatury domácí i zahraniční provenience. Díl 1. Ukrajinský radikální nacionalismus a jeho projevy Díl 2. Československý kontext

Tato pozoruhodná kniha je napsána stylem typickým pro analytickou filozofii, ale čerpá poučení i z krásné literatury. Autor k tématu nepřistupuje pouze jako nezúčastněný filozof; z každého řádku knihy je cítit, že je to moudrý člověk, který si hledání smyslu života nejen důkladně promyslel, ale také prožil. Jeho závěry, že navzdory nedokonalosti světa, a to i nás samotných, má lidský život smysl, mohou pomoci všem, kteří smysl života hledají či se chtějí ujistit, že nežijí v přeludu a smrtelnost, utrpení, determinismus a další faktory nečiní naše životy bezvýznamnými. Přeložil David Černý.

Český bestiář přináší příběhy několika mužů, kteří během 20. století fatálně selhali a podlehli totalitním ideologiím. V jejich jméně psali básně, učili děti, udávali Gestapu i Státní bezpečnosti, chodili na schůze Vlajky i KSČ a vyháněli a vraždili Němce. Někteří tak činili z osobního prospěchu, jiní věřili ve šťastné zítřky, ať už národně socialistické, nebo socialistické. Dramatické, někdy až bizarní příběhy Jaroslava Nachtmanna, Miroslava Hnáta/Hanuše, Jindřicha Cinka, Ludvíka Špirka, Vladimíra Smrčiny, Josefa Rejthara, Jaroslava Čermáka a Miloše Cettla snad budou pro čtenáře dostatečným varováním, aby nepodléhali falešným prorokům.

Kolektivní monografie je sestavena z upravených a doplněných příspěvků z konference Estetik Markalous a literát John uspořádané olomouckou katedrou bohemistiky Filozofické fakulty UP a Ústavem pro českou literaturu AV ČR ve dnech 26.–27. dubna 2022 u příležitosti 140. výročí narození Bohumila Markalouse – Jaromíra Johna (1882–1952) a 70. výročí jeho úmrtí. První část monografie bilancuje Markalousovu činnost na poli estetiky, vzdělávání a publicistiky (její součástí je i edice korespondence a edice vzpomínek), druhá část přináší interpretace a aktuální zhodnocení Johnova literárního díla.

Qušajrího pojednání (arabsky ar-Risála al-qušajríja), jež napsal jeden z nejvlivnějších středověkých súfijských učenců, imám Abú al-Qásim al-Qušajrí (986–1072), bývá často pokládáno za nejoblíbenější i nejautoritativnější klasické shrnutí učení súfijů. Dodnes jej súfijové rádi využívají pro didaktické potřeby, neboť Qušajrí nezamýšlel pouze přehledně shrnout učení duchovních mistrů předchozích generací, jejich pojmosloví i nauku o mystické cestě, nýbrž také přesvědčivě ukázat, že toto učení je plně ve shodě s islámem, jak jej chápali raní muslimové. Oba cíle se mu podařilo splnit na výtečnou, a tak se v jeho encyklopedickém díle přednosti apologetické snoubí s přehlednou strukturou i výstižným výkladem stěžejních konceptů. Složitý a mnohovrstevnatý pojmový svět súfismu tak nachází v Qušajrího veledíle jeden ze svých klíčů i vrcholů. Druhý díl českého překladu Qušajrího pojednání přináší nejobsáhlejší část Qušajrího sumy, a to výklad věnovaný jednotlivým etapám na mystické cestě k Bohu, jakož i souvisejícím morálně psychologickým otázkám a duchovním reáliím.

Tato kolektivní monografie se v kontextu nedávných životních výročí předního českého lingvisty a světově uznávaného odborníka v oblasti slovotvorby Miloše Dokulila (1912–2002) snaží mapovat a hodnotit vliv české koncepce na další slovotvorné výzkumy. Představuje některé současné projekty a bádání v oblasti slovotvorby a zaměřuje se na výstupy, které vycházejí z vědeckého přínosu Miloše Dokulila a na jeho základě slovotvornou (a šíře lingvistickou) teorii obohacují a rozvíjejí. Příspěvky jsou rozděleny do tří základních tematických okruhů: Teoretické a metodologické aspekty slovotvorného výzkumu – možnosti a meze; Tvoření slov v systému jazyka; Tvoření slov ve slovanských jazycích. Publikace zahrnuje třicet dva příspěvků psaných v sedmi slovanských jazycích a v angličtině.

Autentická, dokumentárně vzpomínková a zároveň svérázně provokativní kniha jednoho ze zakladatelů dadaistického hnutí Raoula Hausmanna přináší očité svědectví o zrodu a podobách jedné z klíčových epoch ve vývoji moderního umění: "Nejdůležitějším postřehem – protože dada bylo víc než dada – je, že na počátku byly rozmanité, vzájemně provázané podněty a společenská i umělecká kritika a revolta. Tyto nepostihnutelné vlivy zůstaly pro většinu z nás skryty a vyjevují se zřetelněji až nyní; v tom se dada podobá jiným aktivitám. Ve své době ale bylo vše dada a dada bylo vším."

Dějiny Spojených států amerických Samozřejmé pravdy historičky Jill Leporeové jsou čtivě napsané dějiny Spojených států amerických a k nim přiřazených protikladů, jež tuto zemi provázely od samého vzniku. Události i historické osobnosti jsou poměřovány ústavou USA, z níž si Leporeová vypůjčila i název („Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni...“). První psaná demokratická ústava světa vznikla v zemi, kde otroky vlastnili samotní její tvůrci. Vedoucí představitelé země vedli při formování Unie debaty o tom, zda při sčítání lidu otroky zahrnout mezi lidi, nebo je počítat jako majetek. Autorka nabízí nepřikrášlený pohled na (politické) dějiny USA od Kolumba po Trumpa a vyhýbá se přitom generalizování, anachronickým výkladům i tendenčnosti.