Academia strana 7 z 189

Atlas Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě je pro českého čtenáře první možností nahlédnout do zatím neviděného světa jedné z vědních disciplín s vlastní terminologií, logikou a estetickými hledisky. Tento obor se nazývá ichnologie a zabývá se mnohem širším spektrem objektů, než jsou zkamenělé šlépěje nebo řady šlépějí. Z nejvýznamnějších dalších „stop“ uvedeme doupata, běžně známá ze suchozemských prostředí jako obytné prostory savců. Doupata jako obydlí bezobratlých uvnitř mořského dna jsou však mnohem četnější a rozmanitější. Dále představíme širokou škálu tzv. potravních stop, z nichž uvedeme alespoň takzvané požerky na povrchu mořského dna, stopy po projídání hlubokých partií dna i složité konstrukce sloužící doslova k pěstování a sklizni potravy. Renomovaný ilustrátor pravěkého světa Jiří Svoboda v úzké spolupráci s autorem textu doprovodil knížku desítkou překvapujících pohledů do světa ichnologie. Podobného počinu se prozatím nikdo na světě neodvážil. Knížka může posloužit nejen jako atlas, ale také jako průvodce, protože většina nalezišť vybraných zkamenělých stop dosud existuje a údaje o přístupu k lokalitám jsou v knížce detailně zpracovány.

Kniha představuje zcela ojedinělou výpověď čtyř vynikajících historiků, odborníků na období středověku – medievistů. V rozhovorech se svými žáky a spolupracovníky vzpomínají na roky svého života, mládí, dětství a dospívání; svá studia a celou akademickou kariéru; na to, co je utvářelo a formovalo jako vědce; čeho dosáhli i nedosáhli a také – nikoliv jen tak mimochodem – vyjadřují se k roli, jakou má podle nich hrát zkoumání dějin, a zejména dějin středověku, k porozumění současnosti. Jak to, že před historií si nemůžeme být nikdy jisti? Všichni čtyři se spolu se svými žáky a kolegy pokoušejí dobrat odpovědi na otázku, co vlastně znamená zkoumání středověku pro naši společnou složitou přítomnost.

ETOLOGIE. MECHANISMY, ONTOGENEZE, FUNKCE A EVOLUCE CHOVÁNÍ ŽIVOČICHŮ Jak mozek a hormony ovlivňují chování? Jak se zvířata orientují a jak spolu komunikují? Jak se chování vyvíjí pod vlivem genu a prostředí? Proč spolu zvířata někdy soupeří a jindy spolupracují? Podle čeho si vybírají partnery, jak odchovávají mláďata? Jak se vyvíjel mozek a sociální chování v průběhu evoluce? Jak nám znalost chování pomáhá chránit volně žijící i domácí zvířata či modelovat poruchy lidského chování? Na tyto otázky odpovídá etologie, věda o chování živočichů. Nová učebnice Etologie vysvětluje chování ve čtyřech rovinách: na úrovni mechanismů (tedy jak je chování řízeno souhrou vnějších podnětů a vnitřního stavu zvířete), na úrovni ontogeneze (jak je utvářeno interakcí mezi genotypem a získanými zkušenostmi), na úrovni funkce (jak chování pomáhá živočichům přežít a předat geny potomkům) a na úrovni evoluce (jak se chování proměňuje u živočichů patřících k různým fylogenetickým větvím). Kniha je doplněna oddílem o dějinách etologie a o aplikované etologii a zahrnuje také komplexní kapitoly, které u vybraných skupin živočichů představují chování celistvě: u švábů, rypošů, kukaček, pavouků, netopýrů a člověka.

Kniha se zabývá vývojem pravoslavné církve na území Československé republiky v letech 1918–1938, která reprezentují období jejích počátku a etablování v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi pod vedením Srbské pravoslavné církve. Podrobně analyzuje její spiritualitu, organizaci, jurisdikci, ustavení eparchií a náboženských obcí. Text je souhrnem rozsáhlého výzkumu, který autoři provedli v 18 archivech pěti zemí (Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Ukrajina, české země). Kniha je s ohledem na čtenáře napsána velmi přístupným jazykem a přináší cenné informace nejen odborníkům, ale také poučeným laikům.

Kniha se věnuje především nejnovější slovní zásobě češtiny, avšak částečně se zaměřuje i na slovní zásobu minulých desetiletí či staletí. Čtenáře stručně uvádí do problematiky studia neologismů a archaismů formou kratších statí o jednotlivých slovech, respektive o dalších jazykových a společensko-kulturních jevech. V publikaci čtenáři naleznou řadu aktuálních poznatků, zajímavostí a podnětů k zamyšlení.

Stylizovaná románová kronika Až se hnou vody (v definitivní podobě vydaná rusky roku 1872) zůstala u nás na rozdíl od Leskovových známých povídek a románů stranou pozornosti – česky vyšla poprvé a naposledy před více než sto dvaceti lety (1903). Nový překlad Jana Machonina potvrzuje neobyčejnou živost a modernost této prózy, v níž Leskov více než jinde opustil formu románu, využíval odcizené perspektivy jakoby filmového vypravěče a ve střídání různých stylových rovin výrazně obohatil jazyk prvky odposlouchané reci. Do bezmála idylického prostředí jednoho ruského městečka, zvláště malého společenství jeho pravoslavných duchovních, proniká atmosféra moderní doby, volnomyšlenkářství a nihilismus, jak se tehdy nové myšlenkové proudy v Rusku označovaly. Tyto střety probouzejí k životu zápletky, jejichž bizarnost nabývá místy až absurdních poloh. Tak Leskov utkal podivuhodnou sít směšných i dojemných příhod, z níž vyvstává působivý obraz duchovní a materiální podstaty Ruska 19. století v celé jeho složitosti.

Autorka v této knize překračuje hranice tradičního pojetí vyobrazujícího prostitutky jako oběti nebo společenský problém a místo toho na fenomén prostituce v Rakouském císařství na přelomu 19. a 20. století pohlíží optikou sociální historie odrážející společenské názory a postoje tehdejší doby. Na základě rozsáhlého studia dobových dokumentů ukazuje, že prostituci provozovaly ženy i ze své vlastní vůle, že ji vnímaly jako řemeslo. Detailně analyzuje vztah mezi povolenou a skrytou prostitucí, mravnostní policií a dalšími kontrolními orgány. Přibližuje prostředí komerčního sexu včetně zákazníků, pasáků a provozovatelek nevěstinců, jež v nepříliš změněné podobě přežilo i zánik habsburského impéria v roce 1918.

Esej Karla Jasperse o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách vyšel poprvé v Německu v roce 1946. Němci jeho vydání – pouhý rok po své válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země – nijak nevítali. Zato americký důstojník dohlížející na univerzitu prý za nej Karlu Jaspersovi děkoval s tím, že není napsán jen pro Němce, nýbrž také pro svědomí vítězných Spojenců. Český překlad této autorovy práce byl poprvé vydán v roce 1969, a ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Není to totiž ani zdaleka pouze historický dokument dokreslující dávno minulou situaci poválečného Německa. Jádro knihy tkví v poznání, že my všichni jsme odpovědni za minulost, ale také za budoucnost a především před budoucností. Jak ve své předmluvě upozorňuje Ladislav Hejdánek, Jaspersova knížka je vším jiným, jen ne moralizováním; je to soubor myšlenek a zejména otázek člověka, který sám prošel mnoha nelehkými dilematy.

Antologie představí veřejnosti dvanáct pozoruhodných divadelních a pět rozhlasových her, které vznikly anebo byly uvedeny v období protektorátu a z nichž zhruba polovina není čtenářsky dostupná, či dokonce nikdy nebyla publikována. Cílem svazku je vytvořit představu o dobové původní dramatické tvorbě, což bude v knize podpořeno také úvodními odbornými studiemi o dramatické produkci a o divadelním a rozhlasovém prostředí za okupace.

Bennettovo dílo Ženský román (v orig. Old Wives' Tale) patří ke klasickým dílům anglické literatury – např. kritik John Carey jej v knize Pure Pleasure zahrnul do svého výběru padesáti kvalitních a zároveň čtenářsky nejvděčnějších románů 20. století. Nový český překlad Ženský román se v názvu snaží tak jako originál o ironickou dvojznačnost. Bennett si do titulu vypůjčil lehce pejorativní idiomatické spojení (česky nejspíše „babská povídačka“), ale pojal ho v doslovném smyslu a skryl pod něj psychologicky nesmírně propracovaný příběh (tale) o životě dvou povahově odlišných sester a později manželek (wives). Mezi jejich společným dětstvím a stářím sleduje osudy jedné z nich v rodném Staffordshiru a druhé v Prusy obléhané Paříži a všímá si přitom zdánlivě všedních, a přece magických i traumatických okamžiků lidského života, jež jsou nezávislé na „velkých“ dějinách.

Kniha analyzuje způsoby vyobrazování alchymického laboratoria ve třech oblastech výtvarného umění: v žánrové malbě, především nizozemské 17. století, ve vyobrazeních provázejících alchymická pojednání jak rukopisná, tak tištěná a ve vyobrazeních specializovaných technických traktátů, především těch zaměřených na hornictví a hutnictví. Metodologickým východiskem jsou jak ikonografické uměnovědné analýzy, tak i analýzy zobrazovaných námětů z hlediska dějin vědy a dobově používaných technologií. Pomocí těchto metod je nově posouzen význam těchto vyobrazení, jaký měla v sociálních a kulturních kontextech, v nichž vznikala a pro něž byla určena.

Poslední člověk je vedle Frankensteina patrně nejlepším dílem Mary Shelleyové. Apokalyptický román se odehrává koncem jednadvacátého století, kdy je země zasažena neznámou pandemií, jež se rychle rozšíří po celém světě a téměř vyhubí lidstvo. Vedle tématu apokalypsy se román věnuje politickým otázkám, zejména pak rozpuštění monarchie a nastolení republiky v Anglii. Zároveň je text poctou dvěma básníkům, kteří byli Shelleyové velmi blízcí: P. B. Shelleymu a lordu Byronovi.

Jak je to vlastně s klimatickou změnou? Jsou opravdu elektromobily nejlepším řešením, jak snížit emise? Jak fungují viry třeba jako ten, co způsobil nedávnou pandemii? Co můžeme nazvat nejvýkonnějším superpočítačem na světě? Jakými pravidly a zákonitostmi se řídí naše společnost a čemu vděčíme za to, že dnes žijeme v demokracii? Na podobné zásadní a aktuální otázky odpovídá druhý díl Nezkreslené vědy. Zábavně, srozumitelně, ale protože za ním stojí na slovo vzatí odborníci, tak také poučeně a nezkresleně. Vrhněte se do čtení a brzy zjistíte, že věda není žádná nuda!

Kniha komplexně zpracovává drogový problém v Československu od roku 1938 do roku 1989, kdy u nás byly u moci totalitní režimy – vláda Protektorátu Čechy a Morava, kontrolovaná německými okupanty, a poté komunistický režim. Publikace je rozdělena do tematických bloků obsahujících nástin mezinárodní situace a poté rozbor stavu v Československu. Hlavními tématy jsou využívání drog tajnými službami a armádou, lékařský výzkum psychoaktivních látek, nelegální produkce a distribuce drog, drogové subkultury a konzumace drog, legislativní rámce drogového problému, práce bezpečnostních složek, léčba drogových závislostí a prevence toxikomanie. Cílem publikace je přispět k prohloubení informovanosti o problému zneužívání drog a k formování protidrogové politiky v České republice.

Publikace je rozdělena do dvou částí. První je věnována vysvětlení základních pojmů z mineralogie a geologie a nastínění geologických pochodů, během nichž minerály vznikají. Vyjmenovány jsou základní typy geologických prostředí, společenství minerálů a zdrojů průmyslově využívaných minerálů. Úvodní část knihy obsahuje tři přehledné tabulky se základními typy hornin a jejich charakteristikou. Druhá, hlavní část knihy je přehledem abecedně řazených minerálů, a to především těch, které jsou v přírodě nejrozšířenější, a pak také minerálů, které mají praktické využití v průmyslu. Zařazeno bylo i několik sběratelsky zajímavých minerálů. U každého druhu minerálu je uvedeno jeho složení, popis, využití (pokud nějaké má) a jeho hlavní výskyty v České republice a ve světě. Většina minerálů je představena na dvou či více fotografiích. 2., opravené vydání.

Cestopisně laděné vyprávění popisuje zážitky z cest po známých i pozapomenutých místech na území historického Království obojí Sicílie, tedy po jižní části Apeninského poloostrova a Sicílii. Kniha obsahuje barvité líčení tradičních turistických míst jako Sorrento, Neapolský záliv, Benátky, Paestum, Capri, Palermo či Neapol a lze ji v jistém smyslu položit vedle známějších cestopisů viktoriánského období z pera Johna Murrayho, Johna Ruskina či Charlese Dickense. Vyprávění obohacuje řada esejisticky laděných zamyšlení na vybraná historická, společenská a kulturní témata, ale i líčení mnohdy humorných setkání s místními obyvateli všech společenských vrstev a jejich způsobu života. Kniha překračuje úzce vymezený žánr dobového „turistického průvodce“ a stává se živoucím svědectvím o kultuře, zvycích a tradicích jižní Itálie a Sicílie poloviny devatenáctého století.