Academia strana 13 z 189

Kniha obsahuje soupis geometrických pojmů, bohatě doplněný ilustracemi a fotografiemi. Klasické i méně známé geometrické úlohy jsou předkládány v historických souvislostech, s důrazem na spojení geometrie s technickou praxí, uměním i s grafikou. Kniha je vhodnou pomůckou do základních či středních škol, kde může sloužit jako zdroj inspirace k dalšímu studiu zajímavých partií geometrie. Podrobněji jsou popsány pojmy související se středoškolskou geometrií, je ukázán jejich význam v nejrozličnějších, mnohdy i překvapujících souvislostech.

Odbojové skupiny stavěné na bývalých příslušnících vojenského zpravodajství tvořily v roce 1939 důležitou část rodící se protinacistické rezistence. Z celého spektra skupin zabývajících se na území protektorátu informační činností se určitým způsobem vymyká odbojová buňka zpravodajských důstojníků Františka Fárka, Antonína Longy a Aloise Čáslavky. Pod krycím jménem Tři konšelé (Konšelé) se ve své práci nabídli přímo exilovému zpravodajskému ústředí a po oživení komunikačních kanálů začali pracovat zcela v intencích jedné z nejvýraznějších osobností našeho vojenského zpravodajství plukovníka a pozdějšího generála Františka Moravce. Předložená publikace čtenáře seznamuje nejen s činností této odbojové skupiny, ale v obecné rovině také přispívá k prohloubení poznatků o počátcích vojenského odboje v prvním válečném roce 1939.

Obsáhlé paměti této významné osobnosti evropské historie první poloviny 20. století jsou jedinečným svědectvím velkých dějinných zvratů ve Finsku i pozoruhodných životních osudů jednoho z největších Finů. V mládí působil Mannerheim jako důstojník v carské armádě a vedl expedici přes Střední Asii a Čínu. Na jaře 1918 stál za občanské války v čele bílých a poté se na krátkou dobu stal regentem své země. Od třicátých let působil znovu jako vrchní velitel finské armády. Té velel v zimní, pokračovací i laponské válce, a pomohl tak Finsku ubránit se Sovětskému svazu a zachovat si nezávislost. Službu vlasti zakončil krátkým prezidentstvím v letech 1944–1946. Poslední roky života strávil v sanatoriu v Montreux, kde sepisoval své paměti.

Heimito von Doderer (1896–1966), jeden z klasiků moderní rakouské literatury, se stal všeobecně známým až v poměrně pokročilém věku právě románem Strudlhofské schody, který poprvé vyšel roku 1951. Na něj navázaly další knihy tzv. vídeňské trilogie, Démoni a Osvětlená okna, propojené některými postavami, ale především autorovou milovanou Vídní za časů dramatických změn rakouského státu a společnosti v prvních třiceti letech 20. století. Spojením místy úmyslně triviálního děje, analytických společenských úvah a impresionistických líčení, podávaných „barokní“ formou složitě rozvětvených souvětí, vytvořil názorově spíše konzervativní umělec osobitý a překvapivě moderní styl pro své dílo, jež může být svým rozsahem vnímáno jako protějšek nedokončeného Musilova Muže bez vlastností, avšak liší se od něj tím, že je ucelené a zakončené.

Soubor pěti povídek s tématem stáří a plynoucího času, s nímž se musí jednotliví protagonisté vyrovnat. Starý bohatý průmyslník se nechá zaměstnat jako vrátný v jedné ze svých budov; pedagog z hudební konzervatoře na odpočinku se po letech setká se svým někdejším žákem, dnes houslovým virtuosem; stařičký spisovatel žijící v ústraní na venkově je čestným hostem při udílení literární ceny pro začínající spisovatele, kde se cítí nepatřičně; někdejší vysloužilec z první světové války sleduje natáčení filmu o příhodě z vlastního mládí a nepoznává sebe ani přátele a ani onu dobu; a konečně v ústřední povídce, jež propůjčila jméno celé knize, zjišťuje starý hrdina při náhodném bezvýznamném setkání v jednom ospalém rakouském městečku, že čas neběží jen lineárně a že si s námi záludně pohrává.

Publikace se věnuje mapování vlivu novináře, literárního kritika, politika a komunistického ideologa Ladislava Štolla (1902–1981) na formování československé kultury ve 20. století. Život Ladislava Štolla zachycuje formou politické biografie, která ukazuje jeho činnost v kontextu diskusí, polemik a politického vývoje československé kulturní levice. Stěžejní kapitoly se věnují Štollovu politickému působení v kulturní politice 50. let, včetně vlivu jeho nejznámějšího referátu Třicet let bojů za českou socialistickou poezii. V knize je zachycen Štollův politický vzestup i období kritického zhodnocení jeho politicko-estetických konceptů v období destalinizace druhé poloviny 50. let, mocenského pádu v době pražského jara 1968 i jeho návratu a činnosti v 70. letech.

Celou knihou Lépe žít a milovat díky terapii časové perspektivy se jako červená nit táhne heslo vyrovnaná časová perspektiva. Kniha nabízí praktické návody, jak jí dosáhnout a vymanit se z přehnaného zaujetí minulostí, přítomností či budoucností. Rozebírá různé časové perspektivy a poskytuje návod, jak určit vlastní převládající časovou perspektivu. Podrobně vysvětluje specifika problematických situací a stavů (deprese, úzkosti, stresu, toxických vztahů, šikany, přehlížení), ale i běžných životních situací, ve kterých se ocitáme (zaměstnání, sex, rodičovství, nehody). Tehdy může terapie časové perspektivy pomoci, a autoři nám ukazují jak. Praktické návody jsou prokládané osobními příběhy čerpajícími z jejich praxe.

Ivan Michajlovič Majskij byl v letech 1932–1943 sovětským velvyslancem ve Velké Británii. V dobách, kdy bylo (nejen) pro sovětské diplomaty krajně nebezpečné vést si osobní deník, přestavují jeho zápisky ojedinělou výjimku, i vzhledem k Majského menševické minulosti a také literárním kvalitám a určité míře upřímnosti, se kterou zaznamenává klíčové události této pohnuté doby: vývoj sovětsko-britských vztahů, appeasement, vyjednávání vedoucí k uzavření paktu Ribbentrop-Molotov, válku a přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem. Autor výběru z Majského deníků Gabriel Gorodetsky vytvořil speciální českou verzi, v níž detailněji zohledňuje československou problematiku, zejména průběh a okolnosti mnichovské dohody.

Soubor esejí a reflexí Tomáše Mazala Pes na gondole přináší nejen nový vhled do světa literatury, výtvarného umění a filmu, ale je také osobitou autorovou výpovědí výběrem námětů i jejich uchopením. Mazalovy texty spojuje pečlivé pátrání v pramenných podkladech, umanuté hledání téměř neznatelných stop a pozapomenutých, ve své době však významných postav a míst. Prostor dostává také jeho typická ironie spojená s rozvinutou imaginací, skrze něž se vyslovuje o nejzákladnějších východiscích tvorby. V rovině lidské i umělecké se zajímá u autorů a jejich osudů i příběhů a prostoru, v němž jsou vkořeněni, ponejvíc o situace mezní, ovšem s pochopením a jistou cudností, zvlášť vzácnou v čase, v němž jsou všudy přítomné způsoby bulvárních médií.

V dalším z řady zoologických klíčů navazuje autor zpracováním hospodářsky velmi důležité čeledi brouků – Dermestidae (kožojedovití). Publikace je zpracována podle nejnovějších poznatků vědy. Klíče jsou zpracovány dvojjazyčně a umožňují určování pokud možno na základě nápadných a dobře zjistitelných vnějších znaků. Pouze tam, kde nelze jinak, jsou použity i znaky vnitřní či nesnadno zjistitelné (všechny takové jsou vyobrazeny). Klíče jsou modifikovány pro území České a Slovenské republiky, ale jsou zde zahrnuty i druhy, jejich začlenění do naší fauny lze očekávat z důvodu exportu či importu různých skladištních komodit.

Kniha náboženských a filosofických sekt a škol perského učence Muhammada aš-Šahrastáního (1086–1153) je všeobecně pokládána za nejvýznamnější islámské středověké dílo věnované náboženstvím a filosofickým směrům na tehdejším Blízkém východě a ve Středomoří. V prvním díle této pomyslné „protoreligionistické encyklopedie“ různých proudů, sekt a teologických škol v islámu se Šahrastání snažil, na rozdíl od svých předchůdců na poli hereziografie, především vysvětlovat a analyzovat, nikoliv soudit a proklínat. A právě pro tuto svou relativní nestrannost, jakož i přehlednost a úctyhodný rozsah je Šahrastáního kniha stále vydávána, studována i citována jakožto význačný pramen ke studiu středověké islámské duchovnosti. Bohatě komentovaný český překlad Bronislava Ostřanského obsahuje rozsáhlou úvodní studii věnovanou jak Šahrastáního odkazu a jeho interpretaci, tak i jeho zasazení do kontextu středověkého islámského myšlení. Neskromnou ambicí tohoto aparátu je, aby kniha byla užitečná pro odborníky a zároveň srozumitelná také pro širší obec zájemců o problematiku středověkého „světa islámu“.

Třetí svazek Uměleckých památek Moravy a Slezska organicky navazuje na předchozí díly (A–I, 1994; J–N, 1999) – formálně, metodikou výzkumu i zpracováním; k tomu bylo vše vyloženo v Úvodu 1. svazku UPMS. Na vymezeném území (viz mapu na proponovaném přídeští) se zabývá 270 sídelními celky, městy, městečky, vesnicemi a jejich částmi v abecedním uspořádání sub č. 655–802, obsahujícími díla umělecké povahy v rozsahu od slovanské kultury po současnost. Zabývá se hist. urbanismem, výtvory z oblastí architektury, sochařství, malířství a uměleckého řemesla – pokud se nacházejí in situ. Zmiňuje i depozitní instituce, archivy a muzea, a souborně charakterizuje jejich umělecké sbírky. Významnou součástí tohoto svazku je rejstřík umělců se základními biografickými údaji, zahrnující na 3000 jmen obsažených v dosud vydaných dílech, a také obrazová složka reprezentující 2010 fotografií a 356 výkresů.

Profesor Rudolf Zahradník byl v letech 1993 až 2001 předsedou Akademie věd České republiky, poté jejím čestným předsedou. Především byl ale výraznou postavou vědeckého i společenského života, daleko přesahující hranice své vlasti. V této knize, která je zároveň poctou i jeho paní Mileně, na manžele Zahradníkovy vzpomínají přátelé, rodina, kolegové i žáci, kteří měli všichni možnost zažít laskavou, ale zároveň nesmlouvavou přítomnost Rudolfa Zahradníka a nekonečnou přívětivost jeho manželky.

Výbor zahrnuje dva texty Eliase Canettiho. V souboru esejů Kniha proti smrti autor – vědom si konečnosti lidské existence, ale až zápasivě ji nepřijímající – medituje způsobem někdy až neuvěřitelně překvapivým nad ohraničeností existence člověka; jeho konečnost tu vášnivě odmítá, tu se s ní rezignovaně smiřuje. V Hampsteadu, anglickém městě, kde nějaký čas žil, zaznamenával Canetti jako obvykle své postřehy o politice, umění či tvůrcích. Tyto jeho stručné i obsáhlejší úvahy, krátké i delší myšlenky, někdy téměř aforistické, ale vždy pronikavé, obsahuje kniha Dodatky z Hampsteadu.

Kniha čtenářům přibližuje místa, která jsou spojena s činností lidí, již se v době druhé světové války zapojili do odbojové činnosti navázané na tehdejší Sovětský svaz. Od zpravodajců, kteří v protektorátu působili od rozpadu Československa, přes výsadky vysílané z různých center ze Sovětského svazu s úkoly zpravodajskými až po skupiny ryze bojové, vysazené s cílem vytvořit na okupovaném území partyzánské skupiny a posílit ozbrojený boj proti nacistům. Kromě osudů konkrétních vojáků, občanů předválečného Československa, z nichž většina v SSSR prošla speciálním výcvikem, jsou v knize vzpomínáni i jejich domácí pomocníci, bez kterých by se stanovené cíle nepodařilo splnit.

Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20. srpna 1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. Pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze. Předkládaná kniha, kterou připravil jeho syn René a doplnil ji úvodním slovem a svými autentickými fotografiemi, představuje především Böllovy deníkové zápisky z oněch několika dní strávených v Praze, dále jeho dva esejistické texty reflektující srpnové události a několik rozhovorů pro tisk. Máme tak jedinečnou možnost dozvědět se, jak vnímal Pražské jaro, jeho násilné potlačení a pozdější vývoj v ČSSR význačný západoněmecký spisovatel, pro nějž byla svoboda nedělitelná.