Academia strana 4 z 189

Naše dosud nejobsáhlejší kniha o léčivých houbách je určena zejména pro studenty přírodních věd a farmakologie, ale také pro všechny milovníky přírody, praktické houbaře a zájemce o léčbu a prevenci chorob pomocí přírodních prostředků. Kniha zahrnuje přes 480 barevných fotografií hub a více než 165 ilustrací biochemických struktur. Každý druh léčivé houby je charakterizován makroskopickým popisem a hlavními znaky, jimiž se odlišuje od některých podobných druhů, se kterými by mohl být zaměněn, obsahem zjištěných bioaktivních látek, jejich léčivými účinky a možným praktickým využitím dané houby.

Energie a civilizace Energie je jedinou univerzální měnou. Neobejde se bez ní nic. Člověk je jediným živočichem, který dokáže systematicky využívat energie mimo své tělo pomocí síly svého intelektu a obrovského množství artefaktů – od nejjednodušších nástrojů po spalovací motory a jaderné reaktory. Epochální přechod na fosilní paliva ovlivnil vše: zemědělství, průmysl, dopravu, zbraně, komunikaci, ekonomiku, urbanizaci, kvalitu života, politiku i životní prostředí. Kniha panoramaticky a interdisciplinárně popisuje energetické éry lidstva a předkládá čtenářům odborně zpracovaný univerzální přehled. Je rozsáhle aktualizovanou a rozšířenou verzí Smilova díla Energy in World History (1994), do níž bylo začleněno obrovské množství materiálu odrážejícího dramatický vývoj energetických studií za poslední dvě desetiletí.

Kniha Thomase Rida pojednává o dezinformacích jako nástroji politického zápasu. Podnětem k jejímu sepsání se staly pokusy ovlivnit americké prezidentské volby v roce 2016, jimiž se autor profesionálně zabýval. Zároveň poukazuje na to, že dezinformace, jejichž šíření se v digitálním věku neobyčejně usnadnilo, představují závažnou hrozbu pro západní liberální demokracii. K jejich náležitému pochopení a zhodnocení je nezbytné znát pestrou historii dezinformačních kampaní různých států, kterou autor sleduje od roku 1921, přičemž jedním z významných informačních zdrojů se pro něj stal bývalý československý komunistický rozvědčík Ladislav Bittman (1931–2018), jenž od roku 1968 žil ve Spojených státech.

Příběh vražd, které nikdo nenařídil, nikdo nespáchal a nikdo nevyšetřil Od konce května do začátku června 1945 bylo v Postoloprtech zavražděno minimálně 763 civilistů, ale obětí bylo zřejmě ještě více. Někteří ze zavražděných byli příslušníky NSDAP, SS nebo SA, ale i ti měli stanout před řádným soudem, nikoli před popravčí četou. Většina obětí se provinila tím, že mluvila německy. Tento zločin nespáchali lokální mstitelé či snad takzvaní partyzáni poslední minuty, kteří začali proti nacismu udatně bojovat 8. května 1945 odpoledne, ale pravidelné jednotky československé armády. Tento zločin byl dva roky po jeho spáchání vyšetřován parlamentní vyšetřovací komisí, která dospěla po výsleších řady aktérů a svědků k závěru, že k vraždám sice došlo, ale měly svoje dobové opodstatnění a nikdo za ně není přímo odpovědný. Tato kniha vypráví příběh vražd, které nikdo nenařídil, nikdo nespáchal a nikdo nevyšetřil.

Atlas obsahuje fotografie 450 druhů parožnatek, mechorostů, plavuní, kapraďorostů a semenných rostlin, které můžeme najít v našich stojatých a tekoucích vodách nebo na střídavě zaplavovaných, podmáčených či silně vlhkých stanovištích. Fotografie doplňují popisy a ekologické charakteristiky jednotlivých druhů, údaje o jejich rozšíření na území ČR a poznámky k případné užitkovosti nebo jedovatosti. Krátká obecná část knihy shrnuje základní poznatky o ekologii jednotlivých skupin vodních a mokřadních rostlin, jejich společenstvech a ekosystémových funkcích a službách. Atlas je určen širokému okruhu zájemců o život rostlin v našich vodách a mokřadech. Poslouží také jako užitečná příručka profesionálním i amatérským ochráncům přírody a při výuce na středních a vysokých školách přírodovědného, rybářského, zemědělského, lesnického a vodohospodářského zaměření.

Lingvistika se často snaží prezentovat jako přírodní věda. Tvrdí se, že uživatelé jazyka jsou řízeni slepým jazykovým instinktem, a předpokládá se, že jejich jazykové chování lze popsat čistě ve fyziologicko-biologických termínech. Esa Itkonen ve své knize ukazuje, že tato představa je zásadně mylná, a přichází s pozoruhodně komplexním a přesvědčivým vysvětlením toho, jak jazyk existuje a funguje. Jeho argumentace je založena na tom, že jazyk je souborem milionů tzv. sdílených, tříúrovňových znalostí existujících tzv. v intersubjektivitě myslí jeho uživatelů – a že kvůli tomu má inherentně normativní charakter. Tato originální konceptualizace jazyka pak autorovi v 28 krátkých kapitolách a 6 apendixech umožňuje přesvědčivě vysvětlit a usouvztažnit řadu nesnadných teoretických i praktických otázek, které jsou aktuální i v současném českém myšlení o jazyce a v české jazykové situaci – například že „to, co má být, nelze odvozovat z toho, co je“ (normativita), ale že „to, co je, může mít vliv na to, co má být“ (jazyková změna) nebo že „my nemáme jazyk, ale jazyk má nás“ (jazyková správnost).

Rozhovory se svým otcem vedla v letech 2012–2013 jeho dcera. Osnovou rozhovorů jsou historické zvraty od roku 1939 do roku 1989, které zásadně ovlivňovaly Loewensteinovy životní osudy. Loewenstein se přísně drží objektivity, nesklouzává do sentimentálních tónů, o vlastním životě a jeho peripetiích přemýšlí v souvislostech a s nadhledem. I proto jeho vyprávění dokáže poměrně přesně vyvolat obrazy doby. Rozhovory se však zabývají i obecnějšími tématy z oblasti historie, společenského a politického vývoje atd. Podrobně a z více úhlů se dotýkají mnoha méně reflektovaných témat, vzhledem k Loewensteinovu původu i vědeckému zaměření i témat poměrně vzácných. Prof. PhDr. Bedřich Loewenstein, CSc., (1929–2017) historik. Narodil se v pražské česko-německo-židovské rodině a vyrůstal v kulturně mnohovrstevnatém a bilingvním prostředí. Po studiu na Univerzitě Karlově (přerušeném z politických důvodů na začátku 50. let) pracoval v Historickém ústavu ČSAV, v roce 1970 byl propuštěn, v roce 1979 pak odešel do Západního Berlína a nadále působil na tamní Freie Universität. Po roce 1989 spolupracoval s českými vědeckými institucemi, časopisy a nakladatelstvími. Doc. PhDr. Miriam Löwensteinová, Ph.D., koreanistka, Zabývá se korejskou literaturou starou i novou, překládá. Přednáší na Filozofické fakultě UK v Praze. Dcera prof. Bedřicha Loewensteina.

Monumentální biografie rakouského politika a diplomata a s ním celé epochy evropských dějin mezi Francouzskou revolucí a revolucí roku 1848 poprvé vyšla v roce 2016, potřetí 2022, roku 2019 anglicky. Jejím předstupněm byla útlejší kniha Metternich. Státník mezi restaurací a modernou roku 2010. Podtituly obou knih naznačují, jak autor osobnost jednoho z nejvýznamnějších hybatelů politických dějin porevoluční Evropy znázorňuje: na základě podrobného studia jeho rodinného archivu a osobní pozůstalosti zbavuje pohled na Metternicha zažitých stereotypů a ukazuje jej v mnohovrstevnatosti osobních i mezinárodně-politických souvislostí. Zdůrazňuje různost rolí, které hrál, a to, že jeho počínání bylo vedeno strategickým myšlením, nikoli pouhým oportunismem.

Autorka se věnuje skupině Nakam, polovojenské organizaci přeživších holokaustu, kterou vedl Aba Kovner a která plánovala genocidní pomstu na německém národě. Kniha je výsledkem mnohaletého výzkumu, během nějž poprvé úplně a komplexně zdokumentovala činnost skupiny. Tato organizace "Mstitelů" čítala asi padesát mladých mužů a žen, kteří po druhé světové válce plánovali vyvraždit šest milionů Němců jako pomstu za holokaust. Ačkoli kniha líčí snahu Židů pomstít se Němcům, Poratová poznamenává, že "většina Židů si spíše než cestu pomsty zvolila cestu pozitivní: budování země, zakládání komunit a rodin". Právě toto považuje za zásluhu židovského národa: "Navzdory všemu, co jim bylo provedeno, si drtivá většina z nich vybrala život."

Literární bedekr nás zavádí na místa spojená se životem a dílem dvou velkých postav českého národního obrození, dvou vrstevníků a přátel, Karla Havlíčka a Boženy Němcové. Bohatě obrazově vybavená příručka věnuje pozornost pražským lokalitám, kde Havlíček a Němcová bydleli a pracovali (oba víckrát změnili adresu), na Žofíně si vzpomeneme, že tam mladá Němcová v roce 1843 okouzlila na českém plese intelektuální elitu, nemineme místa, kde bývaly redakce Pražských novin a Národních novin, jejichž redaktorem byl Havlíček, vstoupíme do salonu Františka Palackého, kam oba zacházeli, vydáme se také po stopách Josefa Jungmanna, Karla Jaromíra Erbena či Karoliny Světlé, zastavíme se před domy, kde Havlíček a Němcová zemřeli, na Olšanech a Vyšehradě postojíme u jejich hrobů.

Publikace otevírá otázku role společenských věd při zkoumání příčin, projevů a řešení změny klimatu, na níž se významně podílejí sociální, politické i ekonomické faktory – a koneckonců i lidské chování. Klimatická změna zasahuje všechny aspekty lidské činnosti a bytí. Společenské vědy tak pro její zkoumání a řešení hrají klíčovou roli, byť byla tato oblast po dlouhou dobu téměř výhradně doménou věd přírodních. Přední čeští vědci z několika společenskovědních disciplín, mj. sociologie, ekonomie, politologie, pedagogiky či práva, v rámci knihy ukazují společenský rozměr klimatické změny a vysvětlují stěžejní obsahové poznatky daného společenskovědního oboru. Rovněž zkoumají vliv klimatické změny na příslušný vědní obor a poukazují na potřebu interdisciplinarity.

Kniha představuje dosud nejrozsáhlejší výbor Chlebnikovovy poezie v češtině. Překladatelé přeložili (až na výjimky, jakou je například palindromická báseň) všechny Chlebnikovovy verše z tohoto zásadního období autorovy tvorby. Záměrem bylo představit českému čtenáři neuvěřitelnou různorodost Chlebnikovovy poezie, jež se zdaleka neomezuje na jazykové experimenty a hříčky, ale poukazuje na rozsáhlé autorovy znalosti ve velmi odlehlých oborech, jakými jsou třeba ornitologie či matematika, a poodhaluje i Chlebnikovův bohatý vnitřní vesmír a obrovský myšlenkový záběr.

Období německé okupace českých zemí a druhé světové války v letech 1939–1945 představuje důležitou cézuru nejen v osudech jednotlivých vědců, ale také samotné vědecké infrastruktury. Uzavření českých vysokých škol a univerzit, zabrání jejich majetku, zničení cenných sbírek či pronásledování příslušníků inteligence – to vše reprezentuje jen jednu část nacistické politiky. Méně známou kapitolu ukazuje přístup k protektorátnímu resortnímu výzkumu či vývoj a transfer technologií v rámci zbrojní výroby do protektorátu. Předkládaná práce se pokouší analyzovat nejen hlavní linie německého přístupu, ale také kompetence a rozhodovací pravomoci v rámci nacistického polykratického politického systému.

Východiskem publikace jsou dramatické události roku 1956 – odhalení Stalinových zločinů na XX. sjezdu KSSS, bouře polských dělníků i protikomunistické povstání maďarského lidu. Ukazuje, jak se vládnoucí KSČ snažila situaci stabilizovat násilnými prostředky i kroky vedoucími ke zvýšení životní úrovně obyvatel. Přibližuje tak významné okamžiky vývoje, jako byla volba Antonína Novotného prezidentem republiky v roce 1957, třídní a politické prověrky o rok později, sebevražda ministra Šlechty a jeho manželky, dokončení kolektivizace zemědělství, ale i tak významný úspěch, jaký představovala československá expozice na světové výstavě v Bruselu. Práce končí vyhlášením Československé republiky socialistickým státem v roce 1960. Tento zdánlivý triumf komunistického režimu však v sobě nesl zárodky dalších problémů, které vyvrcholily reformním hnutím šedesátých let.

Monumentální dvoudílná monografie malíře Vojtěcha Hynaise s bohatou obrazovou přílohou si klade za cíl zaplňovat mezeru v dosavadním bádání o českém a evropském umění přelomu 19. a 20. století. Proto se v první části předkládá náhled na Hynaisův život v kontextu soudobého kulturního dění. Kromě kapitol zaměřených na způsob malby, stavbu kompozic a práci s modely jsou těžištěm knihy tematicky učleněné bloky. Zázemí života, kontakt se světově významnými osobnostmi či práci s žáky na Akademii přibližuje vhled do autorovy korespondence. Druhý díl knihy zahrnuje soupisový katalog Hynaisových olejomaleb a pastelů, přičemž bohaté přílohy přibližují životopisná data, soupis výstav, cen a vyznamenání, adres ateliérů a bydlišť a ukázky Hynaisových podpisů. Vychází ve spolupráci s Galerií KODL.

Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.