Academia strana 99 z 189

Ve sbírce Loď jménem naděje se autor Ivan Klíma formou paraboly zamýšlí nad všeobecnými „osudovými“ okolnostmi lidské existence. V novele Loď jménem naděje je to osud společnosti, která se dobrovolně vydá pod vedením paranoidního vůdce na cestu zkázy, v novele Ostrov mrtvých králů je to osud jedince neschopného vymanit se z „prokletí vlastních vzpomínek, které ho vzdalují živým citům a vztahům“.

V atlase jsou představeny všechny původní druhy ryb, obojživelníků a plazů včetně druhů dnes již vymizelých. Oproti starším atlasům jsou do této publikace zařazeny i druhy neúmyslně zavlečené nebo záměrně introdukované či vypuštěné z chovu do přírody, výjimečně pak i druhy, jejichž výskyt sice ještě nebyl doložen, ale nelze jej s jistotou vyloučit. Na 80 barevných tabulích je zobrazeno 107 druhů mihulí a ryb, 22 druhů obojživelníků a 19 druhů plazů. Doprovodný text k jednotlivých druhům zahrnuje informace o rozšíření a výskytu, morfologický popis a údaje o způsobu života. Text je doplněn o mapky rozšíření jednotlivých druhů na území obou republik. Ke každé skupině jsou uvedeny obecné informace, zaměřené zejména na morfologickou charakteristiku skupiny. Kniha je doplněna systematickým přehledem, seznamem literatury a rejstříkem. Atlas je určen jak odborníkům, učitelům a studentům, tak milovníkům a ochráncům přírody, rybářům a dalším zájemcům, profesionálům i amatérům. Má sloužit jako pomůcka pro práci v terénu, umožňující rychlé určení většiny druhů na základě kresby a stručného popisu.

Ann Gibbonsová, která už více než deset let píše o evoluci člověka pro časopis Science, je autorkou čtivé a dynamické knihy o hledání \"spojovacíhočlánku\" mezi lidoopy a lidmi. Přední mezinárodní týmy složené z nejlepších paleoantropologů pátrají v africké poušti po pozůstatcích nejstarších hominidů. Kdo z nich uspěje? Kniha První lidé nabízí pohled do terénu, ale přináší i osobní příběhy \"lovců zkamenělin\", jejichž vysoké vědecké ambice a vzájemná rivalita je ženou k dalším a dalším novým objevům.

Monografie, která vznikla při přípravě stejnojmenné výstavy v Císařské konírně na Pražském hradě 2009/2010, je věnována tématu, které české dějiny umění dosud poněkud přehlížely. Soubor studií několika historiků umění a historiků se podrobně zabývá uměleckou tvorbou spjatou s protestantským vyznáním od počátků reformního hnutí v zábvěru 14. století do porážky českých stavů na Bílé hoře. Cenným přínosem publikace je revize všeobecně rozšířeného názoru o negativním vztahu protestantů k výtvarnému umění. Autoři sledují, jak umění plnilo funkci konfesijní sebeidentifikace. Publikace se zabývá všemi oblastmi umění – architekturou, malířstvím, sochařstvím, uměleckými řemesly.

Cioma Schönhaus se narodil v roce 1922 v Berlíně jako syn ruských emigrantů židovského původu. Za nacistické diktatury na poslední chvíli jen o vlas unikl transportu do vyhlazovacích koncentračních táborů, v nichž zahynuli jeho rodiče i větší část jeho širší rodiny, a v letech 1942-1943 se změněnými identitami ilegálně pobýval v nacisty ovládaném Berlíně. Vlastnoručně falzifikovanými dokumenty nejen chránil sebe sama, ale především také dopomohl k útěku do zahraničí stovkám dalších pronásledovaných lidí, kteří by bez jeho pomoci s největší pravděpodobností byli odsouzeni k smrti. Posléze na něho byl po udání gestapu vydán zatykač, nicméně 3. října 1943 se mu podařilo s pomocí padělaných dokumentů utéct na kole do Švýcarska, kde se dočkal konce války, vystudoval grafiku, germanistiku a psychologii a nakonec založil vlastní grafický ateliér. Ve své vzpomínkové knize, přeložené již do několika jazyků, tento "zachráněný zachránce" (jak ho ve svém článku nazval prestižní německý týdeník Die Zeit) vypráví poutavé, často až neuvěřitelně znějící příběhy z pohnuté doby svého života v národněsocialistickém Berlíně.

Monografie, která vznikla při přípravě stejnojmenné výstavy v Císařské konírně na Pražském hradě 2009/2010, je věnována tématu, které české dějiny umění dosud poněkud přehlížely. Soubor studií několika historiků umění a historiků se podrobně zabývá uměleckou tvorbou spjatou s protestantským vyznáním od počátků reformního hnutí v zábvěru 14. století do porážky českých stavů na Bílé hoře. Cenným přínosem publikace je revize všeobecně rozšířeného názoru o negativním vztahu protestantů k výtvarnému umění. Autoři sledují, jak umění plnilo funkci konfesijní sebeidentifikace. Publikace se zabývá všemi oblastmi umění – architekturou, malířstvím, sochařstvím, uměleckými řemesly.

Encyklopedie Sto českých vědců v exilu přináší zasvěcené medailony věnované stovce významných vědců ze všech vědních oborů (matematiky, fyzikálních a technických oborů, chemie a vědy o životě, společenských věd a humanitních oborů), o kterých můžeme plným právem hovořit jako o reprezentantech české a zároveň i světové vědy – jde vesměs o někdejší pracovníky českých ústavů Československé akademie věd (existovala 1952 – 1992), kteří později odešli do exilu a pokračovali ve své odborné práci na významných zahraničních pracovištích; dosáhli tam mimořádných úspěchů a po listopadu 1989 se mnozí z nich vraceli do vlasti napomáhat našim vysokým školám a vědeckým ústavům při překonávání jejich izolace. Na autorství jednotlivých medailonů se podílel široký okruh předních odborníků z různých vědeckých institucí pod vedením pracovníků Kabinetu dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR S. Štrbáňové a A. Kostlána. Kniha je uvedena rozsáhlou úvodní studií A. Kostlána, v níž je shrnuta problematika útěku intelektuálních a vědeckých osobností z komunistického Československa v letech 1948–1989. Čtenáře nepochybně zaujme i obrazové vybavení knihy, které přináší řadu dosud neznámých a nepublikovaných fotografií a dalších zajímavých dokumentů.

Cioma Schönhaus se narodil v roce 1922 v Berlíně jako syn ruských emigrantů židovského původu. Za nacistické diktatury na poslední chvíli jen o vlas unikl transportu do vyhlazovacích koncentračních táborů, v nichž zahynuli jeho rodiče i větší část jeho širší rodiny, a v letech 1942-1943 se změněnými identitami ilegálně pobýval v nacisty ovládaném Berlíně. Vlastnoručně falzifikovanými dokumenty nejen chránil sebe sama, ale především také dopomohl k útěku do zahraničí stovkám dalších pronásledovaných lidí, kteří by bez jeho pomoci s největší pravděpodobností byli odsouzeni k smrti. Posléze na něho byl po udání gestapu vydán zatykač, nicméně 3. října 1943 se mu podařilo s pomocí padělaných dokumentů utéct na kole do Švýcarska, kde se dočkal konce války, vystudoval grafiku, germanistiku a psychologii a nakonec založil vlastní grafický ateliér. Ve své vzpomínkové knize, přeložené již do několika jazyků, tento "zachráněný zachránce" (jak ho ve svém článku nazval prestižní německý týdeník Die Zeit) vypráví poutavé, často až neuvěřitelně znějící příběhy z pohnuté doby svého života v národněsocialistickém Berlíně.

V posledních desetiletích 20. a na počátku 21. století ovládly mysl Evropanů „hygienické ideály“ importované z USA. Evropský trh zaplavily nejrůznější přípravky k údržbě bezchybně čisté domácnosti i těla, zbaveného všeho „nečistého“ (koncept „BO“ – „body odour“ – zbavení lidského těla všech přirozených pachů). V době, kdy má mnoho lidí jediný, dostatečný důvod k osobní hygieně, nadřazený všem jiným – předvádět se –, se hygiena a kosmetika stávají atributem globalizace a významným ekonomickým faktorem. Současně se objevují první náznaky odmítnutí tohoto trendu, vymykajícího se lidské přirozenosti a ve svých důsledcích nebezpečně ohrožujícího přírodu. Zatímco legislativa 19. století, diktovaná představami zdravotní policie, se snažila chránit lidské životy a uchovat lidské zdraví, legislativa 21. století se musí snažit zachránit zdraví a život Země. Ostatně hlavním nepřítelem civilizace přestává být špína, stávají se jím mikroorganismy, hygienickými přípravky natolik zocelené, že je proti nim i nadmíru čistotné lidstvo bezmocné.

Autor žil ve 12. století v Andalusii. Vykládá arabsko-islámský, v základě aristotelský, obraz světa s příměsí mystiky formou vyprávění o chlapci, který se sám na liduprázdném ostrově propracuje vlastní zkušeností a silou rozumu k plnému poznání. Dílo ovlivnilo evropskou literaturu a filosofii. Do češtiny je přeložil I. Hrbek v roce 1957. Nynější nové vydání přidává Ibn Tufajlovu filosofickou předmluvu, dříve vynechanou, a dílo je doplněno úvodem a poznámkovým komentářem, zachycujícími nová zjištění, ohlasy a názory z minulého půlstoletí. Úpravy provedl Hrbkův žák, orientalista Luboš Kropáček.

Souborné vydání autorových esejů z let 1987–2010. Týkají se živé přírody – zvířat, rostlin a hub – a vědy o ní, to jest biologie, života, osudu a postavení vědců, environmentalismu a ochrany životního prostředí a rovněž literatury a některých cizích zemí. Některé z nich vycházejí knižně poprvé, jiné byly rozptýleny v dosavadních souborných knižních vydáních – zde jsou prezentovány v tematických celcích. Žánr eseje má tu výhodu, že v něm lze vyslovit i věci, které by jinde přečnívaly a nevyřčeny tlačily biologa na duši.

Autor žil ve 12. století v Andalusii. Vykládá arabsko-islámský, v základě aristotelský, obraz světa s příměsí mystiky formou vyprávění o chlapci, který se sám na liduprázdném ostrově propracuje vlastní zkušeností a silou rozumu k plnému poznání. Dílo ovlivnilo evropskou literaturu a filosofii. Do češtiny je přeložil I. Hrbek v roce 1957. Nynější nové vydání přidává Ibn Tufajlovu filosofickou předmluvu, dříve vynechanou, a dílo je doplněno úvodem a poznámkovým komentářem, zachycujícími nová zjištění, ohlasy a názory z minulého půlstoletí. Úpravy provedl Hrbkův žák, orientalista Luboš Kropáček.

Publikace se snaží objasnit znepokojující otázku, proč atmosférické koncentrace metanu během posledních 5000 let rostou, jakkoli z historického vývoje vyplývá, že bychom měli pozorovat spíše pokles. Podobnou "nesrovnalost" autor objevil též u dalšího významného skleníkového plynu, u oxidu uhličitého. Kriticky vzrůstající trendy koncentrací zmiňovaných skleníkových plynů uvádí autor ve spojitost s lidskou činností, jmenovitě se zemědělstvím. V souvislosti s tím na jednom místě píše: "Vědci si až donedávna mysleli, že lidé začali podnebí měnit teprve před 100 či 200 roky a že to byl přímý důsledek změn zapříčiněných vypouštěním plynných zplodin do ovzduší po průmyslové revoluci. Já však nabízím jiný pohled: klima přestala utvářet příroda a začal je utvářet člověk již několik tisíc let nazpátek a stalo se to v důsledku zdánlivě ,nevinných? inovací souvisejících se zemědělstvím. Klima jsme utvářeli ještě předtím, než jsme začali stavět města, než jsme se naučili psát a než jsme založili všechna světová náboženství. Obdělávali jsme totiž půdu."

Setkání s mladou, poněkud zvláštní a nevyzpytatelnou dívkou změní od základu život úspěšného vědce – muž, žijící dosud spořádaným životem, se dopouští jedné pošetilosti za druhou a obrátí naruby život svůj i svých blízkých. Milostný příběh se postupně mění ve virtuózní líčení všeobecně platného zápasu člověka, který se ze všech sil snaží uniknout osudu, ale podlehne prázdnotě nenaplněného života. Tragikomický příběh dává autorovi příležitost k brilantnímu zachycení charakterů jednotlivých postav i dobové atmosféry. Román byl poprvé vydán v roce 1972, vyšel v překladech v devíti evropských zemích a byl zfilmován ve Švédsku.

Galilea Galileiho můžeme právem zařadit po bok takových velikánů vědy, jakými jsou Newton, Einstein nebo Darwin. Byl to sice zbožný katolík, ale díky své genialitě se dostal do sporu s církví a mnozí lidé jej dnes považují za mučedníka. Kniha Michaela Whitea Antikrist Galileo je nejen životopisem tohoto vědce období doznívající renesance, ale přináší také obraz doby, v níž věda byla až příliš těsně spjata s náboženstvím. Autor v ní sleduje události, které provázely Galileův život od prvního udání z kacířství až po proces, jenž s ním inkvizice uspořádala v roce 1633, kriticky pohlíží na církev, která svým přístupem zbrzdila vývoj vědy, a na základě důkazů objevených ve vatikánských archivech zpochybňuje po léta opakovaně uváděné důvody, jež vedly ke Galileovu odsouzení. Ukazuje, proč se Galileo stal pro církev postavou tak problematickou, že ještě po mnoha staletích považoval pozdější papež Benedikt XVI. za nutné označit tento proces za „důvodný a oprávněný“.

Setkání s mladou, poněkud zvláštní a nevyzpytatelnou dívkou změní od základu život úspěšného vědce – muž, žijící dosud spořádaným životem, se dopouští jedné pošetilosti za druhou a obrátí naruby život svůj i svých blízkých. Milostný příběh se postupně mění ve virtuózní líčení všeobecně platného zápasu člověka, který se ze všech sil snaží uniknout osudu, ale podlehne prázdnotě nenaplněného života. Tragikomický příběh dává autorovi příležitost k brilantnímu zachycení charakterů jednotlivých postav i dobové atmosféry. Román byl poprvé vydán v roce 1972, vyšel v překladech v devíti evropských zemích a byl zfilmován ve Švédsku.