Academia strana 92 z 189

Lidstvo je v přírodním světě zvláštním jevem. Zatímco se lidé ve všech směrech podobají ostatním zvířatům, jejich chování je odlišné. Jejich schopnost adaptovat se jim umožňuje obsadit téměř všechna místa na světě a používat neuvěřitelné množství nástrojů a technik. Kniha nabízí radikální pohled na evoluci lidstva a naznačuje, že naše ekologická dominance a sociální systém pramení z psychologie unikátně uzpůsobené vzniku složité kultury, která je důležitá pro adaptaci lidstva stejně jako humánní biologie a chůze po dvou. Na základě studia antropologie, politických věd, sociologie a ekonomie autoři ukazují, že kultura a biologie jsou složitě propojeny, a naznačují, jak bychom měli přemýšlet o jejich vztazích, abychom lépe porozuměli lidské povaze.

Tato kniha je věnována významné postavě naší vědy Čeňku Strouhalovi, prvnímu profesorovi experimentální fyziky na české univerzitě v Praze. Autor přibližuje jeho vědecký, pedagogický i organizační odkaz, ale i jeho osobní život. Strouhal se uplatnil jako vynikající a oblíbený pedagog, autor mnoha vysokoškolských učebnic, ale i jako zdatný diplomat a organizátor. Postavil se do čela úsilí českých profesorů filozofické fakulty o výstavbu nových budov pro její stísněné ústavy a významnou měrou se zasloužil o vybudování nového fyzikálního ústavu. Autor shromáždil ze zachovaných dopisů členům rodiny a pátráním po mnoha archivech jedinečný soubor Strouhalových dopisů, odhalujících nejen dosud neznámé pozadí některých událostí jeho života, nýbrž i dokreslujících jeho povahové rysy a vzácný lidský charakter.

Publikace se pokouší o nové čtení kanonického díla. Činí tak za pomoci netradičních zorných úhlů a s nimi souvisejících kulturně historických kontextů, dosud ve vztahu k Povídkám malostranských nevyužitých. Čtveřici zvolených hledisek odpovídají čtyři kapitoly knihy. V první jde o zohlednění kontextu Nerudova publicistického psaní a sledování jeho vlivu na žánrový status vznikajících povídek. Druhá kapitola si na základě srovnání topografie fikčního světa povídek s mapou reálné Malé Strany klade otázku, zda je možné číst je aspoň částečně jako prózu dokumentárního typu – a pakliže ne, jakou funkci v nich dobové reálie mají. Třetí kapitola interpretuje Povídky malostranské v kontextu soudobé humoristické prózy. Čtvrtá kapitola využívá současných naratologických konceptů k charakteristice Nerudova způsobu vyprávění, jímž autor svět Povídek malostranských konstituuje jako zdánlivou starosvětskou idylu, ve skutečnosti však jako území plné puklin, chaosu a temných spodních proudů.

Golo Mann (1909-1994), syn slavného německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929, a sám úspěšný spisovatel a historik, ve své autobiografii líčí své dětství a mládí v letech 1909-1933 strávené výlučně v Německu. Autor, oceněný řadou literárních cen (např. Goethova cena města Frankfurtu nad Mohanem za rok 1985), popisuje rodný dům s imponující postavou otce, rané dojmy literatury, hudby a divadla, školní léta i působení ve skautu, pobyt v internátu na zámku Salem, svá studia, která po maturitě absolvoval v Mnichově, Berlíně a Heidelbergu, píše také o Carlu Jaspersovi, socialistickém studentském svazu, svých prvních textech a snaze působit proti duchu vzmáhajícího se nacistického hnutí, o Výmarské republice a všem, co v zárodcích předjímalo vývoj v budoucí třetí říši. Mannova kniha je "moudrá a současně, navzdory vší hořkosti, svým způsobem veselá" (Marcel Reich-Ranicki). Vychází v edici Paměť.

Francouzsko-český obecně vědní slovník, který napsal Dušan sobek, je zaměřen na obecnou rovinu vědecké slovní zásoby, tvořící základ ústního i písemného projevu ve všech vědních oborech (neobsahuje tedy výrazy situačně komunikativní, např. témata rodina, cestování apod.). Je určen uživatelům, kteří již ovládají základy francouzského jazyka, především vědeckým a odborným pracovníkům, doktorandům, vysokoškolským studentům nefilologického zaměření, překladatelům atd.

Budoucnost svobody, kterou napsal Fareed Zakaria, je jednou z nejdůležitějších knih posledního desetiletí, věnovaných globálním politickým trendům. Všem z nás, kterým leží na srdci budoucnost svobody tohoto světa, dává svou střízlivou analýzou životadárnou, zásadní lekci,“ napsal o knize, která se bleskově proslavila po celém světě, významný harvardský politolog a teoretik demokracie Samuel Huntington, známý především svým konceptem střetu civilizací. Zakaria předkládá obraz světa, jehož problémy zdaleka neřeší pouhé rozšiřování demokracie do všech kontinentů. Činí tak se schopností ukázat v podstatě jednoduché historické vztahy, které už většinou nedokážeme vnímat v jejich souvislostech. Nejde mu však jen o dějinné pozadí, odhalující nejednoznačný vztah demokracie a svobody, ale zejména o to, jak jsou právě pro svobodu – ale i pro funkční a liberální demokracii – důležité právní a ústavní instituce. Na mnoha příkladech ze současnosti dokazuje, že ty jmenované a nevolené bývají mnohdy respektovanější i prospěšnější než ty, které vzešly ze svobodných voleb. Neliberální demokracie se tak může stát v jeho pojetí překážkou, zabraňující šíření svobody, a ne cestou ke svobodě.

Publikace se pokouší o nové čtení kanonického díla. Činí tak za pomoci netradičních zorných úhlů a s nimi souvisejících kulturně historických kontextů, dosud ve vztahu k Povídkám malostranských nevyužitých. Čtveřici zvolených hledisek odpovídají čtyři kapitoly knihy. V první jde o zohlednění kontextu Nerudova publicistického psaní a sledování jeho vlivu na žánrový status vznikajících povídek. Druhá kapitola si na základě srovnání topografie fikčního světa povídek s mapou reálné Malé Strany klade otázku, zda je možné číst je aspoň částečně jako prózu dokumentárního typu – a pakliže ne, jakou funkci v nich dobové reálie mají. Třetí kapitola interpretuje Povídky malostranské v kontextu soudobé humoristické prózy. Čtvrtá kapitola využívá současných naratologických konceptů k charakteristice Nerudova způsobu vyprávění, jímž autor svět Povídek malostranských konstituuje jako zdánlivou starosvětskou idylu, ve skutečnosti však jako území plné puklin, chaosu a temných spodních proudů.

Většina lidí by řekla, že problém antisemitismu skončil s druhou světovou válkou. Autor této knihy nás však přesvědčuje o opaku. Antisemitské předsudky, existující v Evropě po staletí, trvají dodnes. Jen se inovovaly, přizpůsobily. Emanuele Ottolenghi se nezabývá staletou historií antisemitského předsudku, ale jen jeho posledními fázemi, tedy obdobím od vzniku Státu Izrael do roku 2006, s důrazem na poslední léta. Na základě statistických údajů získaných při průzkumech veřejného mínění, příkladů antisemitského násilí či nejnovějších publikací, článků a karikatur dokazuje nejen přetrvávání předsudků, ale i jejich souvislost s nejnovějšími událostmi na Blízkém východě. Nejde však jen o předložení příkladů antisemitismu posledních let, ale také o snahu analyzovat jeho příčiny a problematiku spojitosti s událostmi izraelsko–arabského konfliktu.

Román je u Ivana Klímy, především mistra povídky, eseje a dramatu, žánrem spíše výjimečným. Sám autor přiznává, že k napsání Soudce z milosti (jenž v samizdatu v první verzi koloval pod názvem Stojí, stojí šibenička) přispěla naléhavá objednávka větší prózy od švýcarského nakladatele J. Braunschweigera, a ovšem i dusivé společenské ovzduší v republice po událostech šedesátých let. "Koncem roku dvaasedmdesát jsem tedy začal psát román. Za hrdinu jsem si vybral soudce -- nejspíš proto, že mi problémy spravedlnosti, jistě i zásluhou poněkud pohnutých životních zkušeností, připadaly jako obzvláště důležité... Můj hrdina pak řeší pro sebe (i pro mě) klíčové téma: je společnost oprávněna zbavit kohokoliv, třeba i vraha života? A jak si má soudce, pokud je odpůrcem trestu smrti, počínat ve společnosti, která takový trest požaduje?"Hrdina románu, soudce Adam Kindl, však není vystaven jen tomuto ústřednímu právnímu problému, autor mu přisoudil úzkostnou válečnou minulost i kontroverzní přítomnost, obdařil jej mnoha podstatnými problémy tehdejší společnosti, krizí manželského vztahu a to vše zasadil do dialogu s okolím.

Rakouský filozof Konrad Paul Liessmann je autorem knihy Univerzum věcí a proslul knihou Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění, která vyvolala lavinu diskusí v evropských zemích. V Univerzu věcí předkládá k úvaze další pronikavé postřehy o současné společnosti. Kniha je souborem dvanácti esejů, v nichž autor s výsostnou filozofickou erudicí zkoumá každodennost našeho života z úhlů, které otvírají nečekané pohledy a odhalují skryté souvislosti. Víme v době automatizace a globalizace, odkud se berou předměty, jež denně používáme? Jaká je nejvražednější droga světa? Jak zacházíme s hudbou? Jaké jsou objekty naší touhy? Mají peníze charakter? A podle čeho se pozná umění? K těmto a mnoha dalším otázkám dospívá autor, jenž své úvahy věnuje zdánlivě nevinným a všedním věcem, které nás běžně obklopují.

Kniha pamětí emeritního profesora Tomáše Gála s přiléhavým názvem Vykořeněný nebo Pohled odjinud představuje svědectví o vlivu velkých dějin dvacátého století na osud jedince, ale i o moci omylů a náhodných setkání, odvaze riskovat a o umění rozhodnout se v pravý čas. Autor a hlavní protagonista se narodil v roce 1926 v Žilině. Ve svých vzpomínkách postupně zaznamenává rodinnou genealogii, dětství, dospívání na pozadí druhé světové války radikálně zasažené transportem do Osvětimi. Válečné zážitky autor z jakési obavy před opakováním mnohokrát literárně zpracovaného líčí věcně, jako by usiloval o rychlé překlenutí válečných let, a svou pozornost upírá spíše ke světlým okamžikům a humorným momentům. Následuje obraz poválečného optimismu a vysokoškolských let v Praze ovlivněných snahou dohnat ztracené mládí, dále popis peripetií autorovy odborné dráhy napříč matematikou, chemií, fyzikální chemií až k jeho specializaci ? lineárnímu programování. Autor ve své konfesi místy tíhne až k hrabalovskému vypravěčství, anekdotičnosti a reportérství jím mnohokrát vzpomínaného E. E. Kische. V závěru se potom obloukem vrací k pokračování rodinné genealogie a potvrzuje, že vše, co se stalo, mělo svůj smysl. Vychází v edici Paměť.

Kniha pamětí emeritního profesora Tomáše Gála s přiléhavým názvem Vykořeněný nebo Pohled odjinud představuje svědectví o vlivu velkých dějin dvacátého století na osud jedince, ale i o moci omylů a náhodných setkání, odvaze riskovat a o umění rozhodnout se v pravý čas. Autor a hlavní protagonista se narodil v roce 1926 v Žilině. Ve svých vzpomínkách postupně zaznamenává rodinnou genealogii, dětství, dospívání na pozadí druhé světové války radikálně zasažené transportem do Osvětimi. Válečné zážitky autor z jakési obavy před opakováním mnohokrát literárně zpracovaného líčí věcně, jako by usiloval o rychlé překlenutí válečných let, a svou pozornost upírá spíše ke světlým okamžikům a humorným momentům. Následuje obraz poválečného optimismu a vysokoškolských let v Praze ovlivněných snahou dohnat ztracené mládí, dále popis peripetií autorovy odborné dráhy napříč matematikou, chemií, fyzikální chemií až k jeho specializaci ? lineárnímu programování. Autor ve své konfesi místy tíhne až k hrabalovskému vypravěčství, anekdotičnosti a reportérství jím mnohokrát vzpomínaného E. E. Kische. V závěru se potom obloukem vrací k pokračování rodinné genealogie a potvrzuje, že vše, co se stalo, mělo svůj smysl. Vychází v edici Paměť.

Cílem knihy je oživit zájem o dílo profesora Karlovy univerzity Vladimíra Tardyho (1906-1987), prominentního českého psychologa 20. století. V první části je Tardyho životní příběh začleněn do kontextu dramatických společenských změn ve střední a východní Evropě, které se v bývalém Československu projevily dvěma vlnami politické represe. Další čtyři části jsou věnovány Tardyho odbornému přínosu v oblasti filosofie, psychologie osobnosti, dějin psychologie a grafologie, a to včetně ohlasů jeho práce. Autorky vycházely z Tardyho publikovaných i nepublikovaných studií, z jeho deníků, osobní korespondence, ze vzpomínek pamětníků i z nově zpřístupněných archivních materiálů. V příloze čtenář nalezne úplnou bibliografii Tardyho díla, včetně 130 recenzí, chronologický přehled významných událostí jeho života a rozhovor s docentem Karlem Balcarem, který byl Tardyho studentem i spolupracovníkem. Vychází v edici Paměť.

Tato nápaditá a netradiční kniha se prostřednictvím praktických a zábavných "myšlenkových experimentů", které si čtenáři mohou vyzkoušet sami na sobě, snaží najít klíč k jednomu z největších tajemství mysli, otázce vědomí. Nejde o žádné logické hlavolamy typu sudoku ani o vědecké bádání, jak funguje lidský mozek. Ani o nějaké abstraktní filozofické hry. Spíš to je měsíční kurs tvůrčích a podnětných cvičení, která vám poskytnou rámec ke zkoumání, jak doopravdy funguje vaše mysl - a také mysli ostatních. Hrátky s myslí hledají s pomocí špetky psychologie, sociologie a politologie odpovědi na tradiční filozofické otázky. Z tohoto zábavného, podnětného a překvapivého úvodu k myšlení o myšlení si čtenář odnese přinejmenším poznání, jak nesmírně různorodá a úžasně osobitá naše mysl je a jak překvapivě málo jí zatím rozumíme. Vychází v edici Galileo.

Kniha, která je doplněna obsáhlými poznámkami, CD-ROMem a souborem dokumentů, je příspěvkem ke studiu mocensko-politického sytému v Československu v letech 1948–1960 a jejím cílem je zaznamenat hlavní úseky činnosti Národní fronty a proměny, jimiž ve sledovaném období procházela: zpracovává tak téma, které bylo s výjimkou ideologicky poplatné práce Jaroslava Mlýnského z roku 1978 historiky spíše opomíjeno. Národní fronta ve své padesátileté historii prošla třemi zásadními změnami. Do politiky vstoupila jako mocensky významný faktor a nakonec skončila v postavení bezmocné instituce. Autor tuto cestu sleduje ve třech kapitolách: od formování Národní fronty jako koaličního seskupení politických stran přes vznik akčních výborů v únoru 1948 a jejich působení v politických čistkách na všech úrovních společenského a politického života (včetně tělovýchovy a církví) v letech 1948–1949 až po postupný přechod Národní fronty do role převodové páky komunistické strany v 50. a 60. letech. V poslední, čtvrté kapitole se autor věnuje zvláštní funkci ústředí Národní fronty, které z její rozpočtové kapitoly přidělovalo finanční prostředky všem společenským organizacím a nekomunistickým stranám (vyjma odbory a svaz mládeže) a kontrolovalo jejich využívání.

Jedinečná kniha, napsaná původně v angličtině (On Behalf of Their Homeland) jedním z dlouholetých činovníků a předsedů exilové Společnosti pro vědy a umění (SVU) Miloslavem Rechcíglem ml. (* 1930 v Mladé Boleslavi), o jedinečné celosvětové organizaci, která vykonala mnohé pro zahraniční reputaci Československa a jeho nástupnických států. Společnost pro vědy a umění založili v roce 1958 čeští a slovenští intelektuálové v zahraničí, kteří byli nuceni opustit rodnou zemi po násilném komunistickém převratu v roce 1948. Činnost Společnosti, která odráží lásku a oddanost zahraničních Čechů a Slováků k jejich rodné vlasti a tvoří nedílnou součást české a slovenské kulturní historie, se rozvíjela především ve Spojených státech amerických, ale postupně Společnost prostřednictvím místních skupin rozšířila svou působnost i do zemí západní Evropy či Austrálie. Miloslav Rechcígl ve své knize, která slučuje přednosti pečlivé historické práce i očitého svědectví jednoho z nejvýznamnějších účastníků popisovaných dějů, zdokumentoval důležité události a aktivity Společnosti pro budoucí historiky a dal nahlédnout do pozadí jejích důležitých rozhodnutí. Součástí knihy je nejen bohatá obrazová dokumentace, ale také textové přílohy zahrnující např. zdravice amerických prezidentů Geralda Forda, Jimmyho Cartera a Ronalda Reagana.