Academia strana 90 z 189

Kniha Sparta, kterou napsal profesor historie na univerzitě v Cambridgi Paul Cartledge, jehož životopis Alexandra Velikého znají i čeští čtenáři (Academia 2007), podává poutavý výklad dějin mocného řeckého státu, který díky své neobyčejné vojenské sí le a pevné organizaci zaujal již v 6. století př. n. l. dominantní postavení mezi ostatními městskými státy klasického Řecka, stál v čele Peloponnéského spolku a proslavil se se v obranné řecko-perské válce známý je především hrdinný boj spartského krále Leónida a jeho tří set mužů při marné obraně Thermopyl. V 5. století př. n. l. se rozpory mezi Spartou, která reprezentovala oligarchii, vládu několik málo příslušníků aristokracie, a demokratickými Athénami vyhrotily v peloponnéskou válku. V následujících stoletích vliv a moc Sparty postupně klesaly. Cartledge poutavě vypráví o dramatické, především vojenské historii Sparty, ale pojednává také o politickém uspořádání tohoto státu a zvláštnostech života spartské společnosti.

Filosof Abú ´l-Walíd ibn Rušd (Averroes, 1126-1198) je dodnes považován za jednoho z největších islámských filosofů a nejčistšího aristotelika. Přejal a rozvinul racionalismus řecké filosofické tradice a přeměnil ho v mocný intelektuální nástroj sloužící k odhalování pravdy, aniž by k tomu bylo zapotřebí náboženství. Jeho význam pro Evropu byl tak zcela určující - svými myšlenkami Ibn Rušd přispěl k růstu scholastiky a renesance a ovlivnil další významné myslitele, jako byli např. sv. Tomáš Akvinský či Maimonides. Vychází v edici Orient.

Divy a záhady Indického oceánu je pozoruhodné historicko-geografické dílo s velkými literárními kvalitami z druhé poloviny 10. století, vzniklé v jednom z přístavních měst Perského zálivu, je sbírkou vyprávění a příběhů, které autor Buzurg ibn Šahrijár slyšel od námořníků a kupců, plavících se do Indie, na Srí Lanku, do Malajsie, Indonésie, do Číny a podle východního pobřeží Afriky. Na jednu stranu představuje svérázný soubor tehdejších poznatků o exotických zemích Východu, o životě, zvycích, pověrách jejich obyvatel, stejně jako o nejen mořské fauně a flóře, na druhou stranu obsahuje poutavou látku folklorního charakteru s mnoha fantastickými a pohádkovými prvky, které mohly inspirovat např. cyklus o cestách Sindibáda námořníka.

Sborník dvanácti studií odborníků z několika akademických pracovišť, jehož pořadateli jsou Jana Temelová a Martin Ouředníček, je zaměřený na současné sociální proměny pražských čtvrtí. Hlavní město zaznamenalo v posledních dvaceti letech demokracie a tržní ekonomiky klíčové změny ve vnitřní struktuře i organizaci městského prostoru, které sem přinesl nový institucionální, ekonomický i mezinárodní kontext postsocialistického období. Tyto změny formují prostředí Prahy po roce 1990 a přinášejí jak pozitiva a nové příležitosti, tak i negativní důsledky a problémy. Sborník Sociální proměny pražských čtvrtí obsahuje zpracování celé škály závažných témat od souvislostí populačního vývoje s kriminalitou a vnímání bezpečnosti v pražských čtvrtích, přes kvalitu života seniorů a témata spojená s životem cizinců, až po proměňující se význam funkce centra během dne a otázku veřejných prostor v nových rezidenčních čtvrtích. Texty mají jednotnou strukturu a nabízejí čtenáři kromě výsledků empirického výzkumu z poslední doby rovněž zasazení problémů do širšího teoretického rámce a srovnání Prahy s vývojem v dalších evropských městech. Sborník představuje hluboké sondy do různých oblastí s výraznou dynamikou sociálního prostředí v posledních desetiletích. Vychází v edici Urbanismus.

Kniha Filozofie a zrcadlo přírody představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice. Rorty demaskuje a odmítá nárok hlavního proudu západní filozofické tradice zakládat a vyhodnocovat pozn ávací nároky všech oblastí kultury prostřednictvím působnosti tribunálu čistého rozumu, jejž má spravovat a zároveň ztělesňovat filozofie samotná. Richard Rorty nachází kořen tohoto sebepochopení filozofie v pojetí poznání jako přesné reprezentace a snaží se toto pojetí demaskovat jako sebeklamné podlehnutí vizuální metaforice zrcadlení, vedoucí k pojetí mysli jako průzračného zrcadla skutečnosti.

Dílo nazvané Okrsky (al-Chitat) historika a literáta, šajcha Taqíjuddína Ahmada al-Maqrízího (1364–1442) představuje jeden z klíčových pramenných textů k poznání středověkého (mamlúckého) Egypta včetně jeho bohatých a fascinujících reálií. V tomto rozsahem monumentálním a obsahově pestrém encyklopedickém spise před námi postupně ožívají jednotlivé části země, tradičně pokládané za živoucí srdce arabského světa, stejně jako tamní památky, to vše prokládané četnými historickými, etnografickými, ale i zcela legendárními vsuvkami. Popsání pozoruhodností Egypta přináší reprezentativní komentovaný výběr z Okrsků a vedle topografie přibližuje egyptské obyvatele, jejich náboženství, tradice, zvyklosti i bájnou minulost země. Maqrízího dílo může spolehlivě zaujmout nejen historiky nebo arabisty, ale i širší řady zájemců o minulost „země na Nilu". Přeložil Bronislav Ostřanský.

V roce 1773 vydal Christoph T. Delius, profesor Báňské akademie v Bánské Štiavnici, první vysokoškolskou učebnici hornictví "Anleitung zu der Bergbaukunst, neboli Úvod do hornictví". Dílo se rozšířilo nejprve po celé monarchii a později bylo další skoro dvě staletí využíváno nejenom v Evropě, ale rovněž v Latinské Americe. Deliovo jméno bylo jedním dechem vyslovováno s Agricolovými "Dvanácti knihami o hornictví" (1556), které shodou okolností rovněž dvě stě let představovaly hlavní světovou učebnici hornictví, která svému účelu sloužila nejenom v Krušných horách, ale také například v Mexiku. Třetím podobným tiskem, který vznikl v Čechách a na několik staletí se stal základní prací svého druhu, a to pro celý tehdejší svět, bylo dílo "O rybnících" Jana Dubravia (1547). Vychází v edici Europa.

Monografie mapuje historii Pražského lingvistického kroužku, vědeckého sdružení, jež od roku 1926 do poválečných let představovalo jedno z nejvýznamnějších světových center lingvistiky a filologie a zásadním způsobem ovlivnilo vývoj těchto disciplín. Práce vychází z historických dokumentů uložených v archivu AVČR i z některých pramenů dalších a na jejich základě popisuje odborný i každodenní život Kroužku ve všech jeho aspektech. Pozornost je věnována zejména přednáškové činnosti - práce přináší dosud nejúplnější a nejpodrobnější seznam přednášek proslovených na půdě Kroužku - a kolektivním vystoupením PLK. Monograficky zaměřené kapitoly podrobně analyzují též otázku členství v Kroužku (čtenář v nich nalezne mj. odpověď na to, kdo z významných světových lingvistů byl členem PLK nebo s ním alespoň úzce spolupracoval) a korespondenci členů Kroužku i instituce jako celku. Výkladové kapitoly jsou doplněny rozsáhlými přílohami, obsahujícími mj. přepisy dokumentů z archivu a řadu dosud nezveřejněných dopisů. Vychází v edici Historie.

Autor Peter Atkins ve své knize Čtyři zákony, které řídí vesmír, vysvětluje podstatu termodynamických zákonů, které řídí vše, co se děje ve vesmíru. S minimálním využitím matematického aparátu provází čtenáře po představách o vlastnostech energie a jejích přeměnách v jiné formy, o entropii, volné energii i nedosažitelnosti absolutní (termodynamické) nuly. S pomocí těchto zákonů dochází k neodvratitelnému závěru, že vesmír musí jednoho dne zemřít.

V období mezi roky 800 a 300 př. n. l. zažil svět doslova explozi nových náboženských koncepcí. Proč se právě Sokrates, Buddha, Konfucius, Jeremiáš a Lao-c´ – mezi jinými – objevili v rozpětí těchto pěti staletí? A proč si všichni ve svých úvahách o lidstvu byli tolik podobní? Karen Armstrongová se věnovala tomuto období dějin ve snaze dokázat pojítka mezi rozmanitou skupinou tehdy žijících mystiků, teologů a filozofů. Podařilo se jí tak vytvořit obsáhlou, místy ovšem i diskuze hodnou studii, která osvětluje duchovní proměnu člověka a vývoj jeho pohledu na svět.

Klasické dílo polské sociologie a etiky z r. 1956. Analýzu několika evropských podob měšťanské morálky autorka otvírá shrnutím nepříliš vybíravé kritiky „měšťáka“, s níž přišla v 19. a 20. století především levice. Benjamin Franklin jí pak slouží jako ilustrace typického modelu měšťanské morálky. Již tyto první kapitoly předznamenávají přístup ke zpracování tématu: detailním rozborem vybraných osobností anglické, francouzské, italské a německé společnosti v rozmezí několika staletí nachází hodnoty a normy skutečných i přisuzovaných rysů měšťanské kultury a morálky a hledá jejich vzájemné souvislosti. Kniha je ceněna zejména pro inspirativní a originální pohled na L. B. Albertiho, Volneye či legendárního Robinsona Crusoea z pera Daniela Defoea. Doslov ke knize napsal prof. Miloslav Petrusek.

Klasické dílo polské sociologie a etiky z r. 1956. Analýzu několika evropských podob měšťanské morálky autorka otvírá shrnutím nepříliš vybíravé kritiky „měšťáka“, s níž přišla v 19. a 20. století především levice. Benjamin Franklin jí pak slouží jako ilustrace typického modelu měšťanské morálky. Již tyto první kapitoly předznamenávají přístup ke zpracování tématu: detailním rozborem vybraných osobností anglické, francouzské, italské a německé společnosti v rozmezí několika staletí nachází hodnoty a normy skutečných i přisuzovaných rysů měšťanské kultury a morálky a hledá jejich vzájemné souvislosti. Kniha je ceněna zejména pro inspirativní a originální pohled na L. B. Albertiho, Volneye či legendárního Robinsona Crusoea z pera Daniela Defoea. Doslov ke knize napsal prof. Miloslav Petrusek.

Básník a esejista Friedrich Georg Jünger (1898–1977), mladší bratr spisovatele a filozofa Ernsta Jüngera (s jehož texty Chůze lesem či Na mramorových útesech se již mohli v překladu seznámit i čeští čtenáři), se ve svém rozsáhlém eseji, který byl napsán v roce 1939, ale vydán mohl být až po válce, zabývá kritikou moderního fetišismu techniky. V tomto již klasickém díle kritiky kultury předjímá moderní debatu o ekologii a udržitelnosti. Jüngerova kniha se právem řadí po bok tak epochálním dílům, jako byla Horkheimerova Dialektika osvícenství, a podcenit nelze ani způsob, jímž Jüngerovo myšlení ovlivnilo filozofii techniky pozdního Heideggera.

Kniha Životy císařů, sepsaná kolektivem význačných badatelů v oboru antických dějin, líčí životy dvanácti nejzajímavějších a nejvlivnějších římských císařů (Augusta, Tiberia, Caliguly, Claudia, Nerona, Vespasiana, Hadriana, Marca Aurelia, Septimia Severa, Diokleciána, Konstantina a Justiniána) a je vhodnou studijní příručkou nejen pro čtenáře dosud neobeznámené s tématem, ale i pro ty, kdo již dějiny římské říše v hrubých obrysech znají. Součástí knihy jsou i ilustrace, doporučená literatura k dalšímu studiu na konci každé kapitoly, časová tabulka římských dějin, slovník odborných pojmů a rodokmeny dynastií.

Básník a esejista Friedrich Georg Jünger (1898–1977), mladší bratr spisovatele a filozofa Ernsta Jüngera (s jehož texty Chůze lesem či Na mramorových útesech se již mohli v překladu seznámit i čeští čtenáři), se ve svém rozsáhlém eseji, který byl napsán v roce 1939, ale vydán mohl být až po válce, zabývá kritikou moderního fetišismu techniky. V tomto již klasickém díle kritiky kultury předjímá moderní debatu o ekologii a udržitelnosti. Jüngerova kniha se právem řadí po bok tak epochálním dílům, jako byla Horkheimerova Dialektika osvícenství, a podcenit nelze ani způsob, jímž Jüngerovo myšlení ovlivnilo filozofii techniky pozdního Heideggera.

Ivan Klíma je autorem knihy O lásce, tichu i zradě. V posledních letech se vrátil ke své oblíbené literární formě, k povídkám. O povídce tvrdí, že je to nejobtížnější literární útvar, navíc dobrá povídka má být krátká, zvláště v dnešní době, kdy je každý z nás zavalen množstvím slov a vyprázdněných sdělení. V tomto útlém souboru, shrnujícím prózy většinou napsané v posledních dvou letech, najdeme i celý oddíl „Velmi krátkých povídek“, na nichž autor dokázal, že lze poutavý příběh, jednou milostný, po druhé až hororový, sdělit opravdu jen několika větami.