Academia strana 89 z 189

Kniha pomáhá čtenáři porozumět proměnám funkce obrazu v moderní společnosti, především pak ukazuje její transformaci po nástupu nových zobrazovacích médií, jako je fotografie, film a televize či nejnověji počítačová prostředí a internet. Mirzoeffova široká analýza kultury obrazu začíná definicí klasického perspektivního 9zobrazování a směřuje k technologickým způsobům tvorby obrazů, přičemž se zastavuje u zásadních témat - např. zkoumá otázku reprezentace, vizualizace, tělesnosti, kolonizace obrazu a obrazem, simulaci (alternativní) skutečnosti, možnosti vytvoření obrazové (mediální) ikony či počátky globalizace kultury obrazu. Kniha je psaná velmi vstřícnou formou a je vhodná jak pro studenty vizuální kultury a médií, tak také pro každého čtenáře, který chce dnešní mediální a obrazovou společnost lépe chápat.

Kniha, která jde za strukturalistický úhel pohledu na narativitu, přináší globální teorii fikcionality opřenou o kulturní antropologii. Vychází z filozofické teorie možných světů, kterou spojuje s formalistickými přístupy k literatuře a mytologii. Pavel zpřístupňuje hluboké pochopení heterogenity textů, zároveň se ale snaží o to umístit fikci do vztahů ke kognitivním a imaginativním funkcím. Argumentace vychází ze specifických logických a lingvistických představ a vede k obecným spekulacím o náboženství, kultuře a estetice. Vychází v edici Možné světy.

První původní česká učebnice klasické řečtiny od roku 1950 je určena především vysokoškolským studentům a je koncipována tak, aby byla přijatelná jak pro klasické filology, tak pro obory nefilologické. Pedagogicky vstřícným způsobem podává ve 33 lekcích systematické výklady veškeré gramatické látky potřebné k četbě klasických textů. Velký důraz je kladen na řecké četby, které v drtivé většině sestávají z autentických vět či delších souvislých textů antických autorů, vybíraných tak, aby ilustrovaly různé reprezentativní složky řecké kultury a byly myšlenkově inspirující nebo alespoň zábavné. Do širšího kontextu jsou texty z četeb zasazovány pomocí výkladů k reáliím, jimiž jsou lekce pravidelně prokládány. Rozsáhlé přílohy zahrnují mj. podrobný přehled řeckých částic, komentovaný přehled základních slovníků a mluvnických příruček pro všechny vrstvy starověké řečtiny, pravidla pro filologický přepis řeckých vlastních jmen a rovněž základní úvod do homérské řečtiny a epického metra.

Autorka, paní Zuzana Švabinská, byla dcerou malíře Rudolfa Vejrycha a adoptivní dcerou slavného malíře a grafika Maxe Švabinského. Její kniha má všechny vlastnosti nezbytné pro dobrou vzpomínkovou literaturu: bohatou látku, zahrnující téměř celé dvacáté století, s velkým, trochu neobvyklým milostným a rodinným příběhem na pozadí historických peripetií, množství známých osobností především z oblasti uměleckého života a v neposlední řadě autorčin velký vypravěčský talent a schopnost čtivě psát. Kniha je strhujícím vyprávěním o Maxi Švabinském, významném umělci, jehož tvorba byla a dodnes je předmětem velmi rozporných hodnocení, upřímným a cenným svědectvím doby i poutavým čtením plným zajímavých postřehů a detailů.

První původní česká učebnice klasické řečtiny od roku 1950 je určena především vysokoškolským studentům a je koncipována tak, aby byla přijatelná jak pro klasické filology, tak pro obory nefilologické. Pedagogicky vstřícným způsobem podává ve 33 lekcích systematické výklady veškeré gramatické látky potřebné k četbě klasických textů. Velký důraz je kladen na řecké četby, které v drtivé většině sestávají z autentických vět či delších souvislých textů antických autorů, vybíraných tak, aby ilustrovaly různé reprezentativní složky řecké kultury a byly myšlenkově inspirující nebo alespoň zábavné. Do širšího kontextu jsou texty z četeb zasazovány pomocí výkladů k reáliím, jimiž jsou lekce pravidelně prokládány. Rozsáhlé přílohy zahrnují mj. podrobný přehled řeckých částic, komentovaný přehled základních slovníků a mluvnických příruček pro všechny vrstvy starověké řečtiny, pravidla pro filologický přepis řeckých vlastních jmen a rovněž základní úvod do homérské řečtiny a epického metra.

Karel Löbl se narodil 21. 9. 1925 v Praze, v rodině strojního inženýra. Po druhé světové válce navázal na povolání svého otce a v padesátých a šedesátých letech pracoval ve Státním výzkumném ústavu materiálu. Jeho profesní dráha však nebyla jen drahou technického odborníka, nýbrž i aktivního politika.Kniha jeho vzpomínek Naděje a omyly začíná poutavým líčením autorova dětství a mládí, strávených na Vinohradech a Zahradním Městě v ovzduší první republiky a protektorátu, záhy však přechází k nadějeplným a dynamickým poválečným létům. Autor zachycuje své aktivity v rámci národně socialistické mládeže, její potýkání se s komunistickými rivaly, tajnou poúnorovou návštěvu prezidenta Beneše i svůj vztah k Emanuelu Šlechtovi, kterého poznal nejen jako předsedu Československé strany socialistické, ale také jako rodinného přítele a svého pedagoga.V druhé polovině knihy pak popisuje své dvacetileté působení v české normalizační vládě, včetně listopadového, či přesněji prosincového předání moci. Jeho paměti čtenáře zaujmou jak svým skrytě ironickým stylem, tak hlediskem, z něhož je v nich na období vedoucí úlohy KSČ nahlíženo. Sám autor tuto pozici nazval mezaninem moci.

Kniha Hora duše, čínského autora Xingjian Gao (v české přepisu čínštiny Kao Sing-ťien, nar. 1940) z 80. let 20. století, nyní žijícího ve Francii, byla v roce 2000 vyznamenána Nobelovou cenou za literaturu a stala se světovým bestsellerem. Román, vycházející nejen z nejlepších tradic čínské literatury a vzdělanecké kultury, ale též ze specifické recepce moderní evropské literatury, rozvíjí složitě komponovaný příběh hledání cesty vlastním životem. Ve dvou základních, stále se ovšem prolínajících vyprávěcích rovinách sledujeme jednak iniciační cestu mladého intelektuála po odlehlém čínském venkově, lesích a horách především jihozápadní Číny, kde se v době postupných dílčích reforem po smrti Mao Zedonga setkává s pozůstatky původní, nezkažené, „ne-konfuciánské“ čínské tradice. Druhou rovinou je až jakési archetypální pásmo dialogu mezi ty a ona, mezi mužem a ženou, odhalující bolest vycházející z jejich věčného potýkání. Nové vydání s unikátními autorovými fotografiemi popisovaných míst.

Náměsíčníci je románová trilogie, kterou napsal rakouský spisovatel Hermann Broch, sepsaná v letech 1930–1932.Kniha patří mezi přední díla moderní evropské prózy a představuje první stavební kámen Brochova filozofického pojímání rozpadu hodnot. Autor ji rozčlenil do tří dílů, charakterizovaných podnázvy „romantika“, „anarchie“ a „věcnost“. V každém z jejich hrdinů zosobnil Broch „ducha doby“ a v díle jako celku usiluje o postižení krize a cítění moderního světa. Česky byl román poprvé vydán v roce 1966 v překladu Rio Preisnera (verše přebásnil Josef Suchý).

Náměsíčníci je románová trilogie, kterou napsal rakouský spisovatel Hermann Broch, sepsaná v letech 1930–1932.Kniha patří mezi přední díla moderní evropské prózy a představuje první stavební kámen Brochova filozofického pojímání rozpadu hodnot. Autor ji rozčlenil do tří dílů, charakterizovaných podnázvy „romantika“, „anarchie“ a „věcnost“. V každém z jejich hrdinů zosobnil Broch „ducha doby“ a v díle jako celku usiluje o postižení krize a cítění moderního světa. Česky byl román poprvé vydán v roce 1966 v překladu Rio Preisnera (verše přebásnil Josef Suchý).

Dvojí svět skrývají Čechy pro každého, lhostejno zda pro svého obyvatele, nebo pro návštěvníka. Jeden, po jehož povrchu skoro pořád chodíme či jezdíme nebo nad nímž se spíše výjimečně vznášíme, jímž (dnes) žijeme, jehož kulisou jsme každodenně provázeni. Druhý svět zůstává téměř permanentně skryt pod jeho povrchem a je to svět těch, kteří tu byli před námi. V knize půjdeme po stopách lidí, kteří v Čechách žili zhruba mezi lety 650 až 25 př. n. l. Byli to Keltové, první jménem známí obyvatelé – moderními slovy občané – Čech. Křížem krážem budeme procházet bývalou doménu Keltů až přibližně k roku 25 před narozením Krista, kdy nám Keltové zmizí z očí jako mávnutím kouzelného proutku. V naší knize přidáváme zbrusu nové pátrání po geniu loci míst, kde se prokazatelně Keltové pohybovali.

Kámen a jiný stavební materiál je nedílnou součástí technické, řemeslné i obchodní historie každé lokality. Tato kniha se v obecné části věnuje kameni, jeho minerálním složkám, vlastnostem, využití, zpracování a rozšíření v Čechách. Ve speciální části je zpracováno 50 hradních objektů přemyslovské doby. Vedle stručného historického popisu zde čtenář nalezne mikroskopický a makroskopický rozbor stavebních kamenů příslušného hradu, doplněný řadou barevných mikrofotografií, nákresů výbrusů i kreseb popisovaných objektů. Slovníček základních geologických, archeologických a stavebních pojmů umožňuje, aby se v knize lépe orientoval i laický čtenář.

Když se řekne "válka o Náhorní Karabach", většina z nás si nejspíš matně vzpomene, že to bylo dávno a daleko. A málokdo bude vědět, že tam od května 1994 panuje "dočasné" příměří - ani válka, ani mír, stav, který se mezinárodní společenství marně snažilo pomoci nějak uspořádat. Pro Thomase de Waala není karabašská válka ani dávno, ani daleko: pečlivě zmapoval, co jí předcházelo, jak probíhala, i jak skončila-neskončila. Jeho Černá zahrada by mohla sloužit jako učebnice o nacionalismu, o tom, jak vzniká a jak mrzačí pohled na dějiny i lidské myšlení a osudy. A také jako učebnice dějin postsovětského Kavkazu či rozpadu Sovětského svazu. Černá zahrada však zdaleka není suchá příručka, ale také skvěle napsaný poutavý cestopis, z něhož je velmi dobře cítit, jak autor miluje Jižní Kavkaz i jeho obyvatele, jak jim rozumí - a jak ho trápí, že se nedokážou vymanit ze slepé uličky vzájemné nenávisti.

Kniha Řeč o řeči je především souborem studií zaměřených na různé oblasti užívání řeči: řeč (a jazyk) v různých sférách komunikace, na to, jak funguje řeč v běžném životě dospělých (např. Jsme v řeči in? - o módě a "nákaze" v řeči, Humor v řeči, řeč humoru) i dětí (I děti prožívají svou řeč?), ve veřejném styku, v administrativě i v odborném styku i ve škole; na to, jak se řeč mění (viz např. Expanze předložky na) a kterým vlivům a jak podléhá, kteří činitelé ji ovlivňují, kterých nedostatků se uživatelé dopouštějí a proč, a to ve volbě pojmenování (např. při vyjadřování přibližné míry, viz výrazy téměř, skoro, necelých, …), v tvarech slov, ve větných konstrukcích. Řada statí se zaměřuje na frazeologii, na její mnohdy neadekvátní užívání při tvorbě projevu i na její mylné chápání při recepci, ale také na její vtipné variace a aktualizace. Studie poskytují pohled i na dynamiku v uvedených rovinách, předznamenávají i jisté vývojové tendence češtiny. Mnohé studie se tematicky dotýkají (vedle vážných problémů řečových) i humorné stránky vyjadřování, zvláště, ale nejen frazeologického. Vedle tvorby projevu (i s uvedenými rysy) si všímají i přijímání textu adresáty včetně jejich problémů s neporozuměním a nedorozuměním vzniklým nezáměrně i záměrně autory a příjemci.

Publikace Minerály pod nohama, v průmyslu a ve sbírkách je rozdělena do dvou částí. První je věnována vysvětlení základních pojmů z mineralogie a geologie a nastínění geologických pochodů, během nichž minerály vznikají. Vyjmenovány jsou základní typy geologických prostředí, společenství minerálů a zdrojů průmyslově využívaných minerálů. Úvodní část knihy obsahuje tři přehledné tabulky se základními typy hornin a jejich charakteristikou. Druhá, hlavní část knihy je přehledem abecedně řazených minerálů, a to především těch, které jsou v přírodě nejrozšířenější, a pak také minerálů, které mají praktické využití v průmyslu. Zařazeno bylo i několik sběratelsky zajímavých minerálů. U každého druhu minerálu je uvedeno jeho složení, popis, využití (pokud nějaké má) a jeho hlavní výskyty v České republice a ve světě. Většina minerálů je představena na dvou či více fotografiích.

Kniha Atlas geometrie, kterou napsala Šárka Voráčová, obsahuje soupis geometrických pojmů bohatě doplněný ilustracemi a fotografiemi. Klasické i méně známé geometrické úlohy jsou předkládány v historických souvislostech, s důrazem na spojení geometrie s technickou praxí, uměním i s grafikou. Kniha je vhodnou pomůckou do základních, či středních škol, kde může sloužit jako zdroj inspirace k dalšímu studiu zajímavých partií geometrie. Podrobněji jsou popsány pojmy související se středoškolskou geometrií, je ukázán jejich význam v nejrozličnějších, mnohdy i překvapujících souvislostech.

Přední myslitel islámského klasického věku Abú Hámid al-Ghazálí (1058-1111) ve svém díle originálním způsobem spojil téměř všechny duševní disciplíny své doby. Studoval islámské právo, byl profesorem islámské teologie a soukromě bádal v řecké filosofii. Po své konverzi, jež se stala historickou, nakonec zakotvil v súfismu. Na sklonku života zachytil podstatu náboženství v nedlouhém, hutném, ale přístupném textu nazvaném Výklenek světel (Miškát al-anwár). Kniha nese jméno podle koránského Verše světla, jehož je komentářem, jakož i podle svého tématu poznání osvícením. Pro svůj netradiční pohled na duchovnost na pomezí filosofie a mystiky vyvolává Výklenek už několik století údiv. Vychází v edici Orient