Academia strana 82 z 189

Kniha je věnována vztahu umění a mystiky v rámci západoevropské civilizace, a to od 12. do 20. století. Mystika je zde na rozdíl od obecně zažité představy chápána především jako sociální fenomén. Ani „mystika“, ani „umění“ nejsou chápány jako neproměnné nadčasové entity, ale jako součást dynamických společenských procesů, které nelze přesně pochopit, sledujeme-li svět pouze optikou naší soudobé civilizace. Na dlouhé řadě konkrétních případů, čerpaných skutečně od Hildegardy z Bingen až po Williama Blakea, je ukázána proměnlivá dynamika vztahu mystiky, jež často sloužila jako zdroj inspirace, a umění, které časem získalo značnou autonomii a stalo se poměrně nezávislým prostředkem osobního výrazu. Hlavní důraz je kladen na období středověku, renesance a baroka, publikace však končí pasážemi věnovanými problematice moderního a současného umění.

Kniha obsahuje portréty předních osobností české vědy. V souvislosti s názvem se ihned nabízí analogie pohledu na noční oblohu se zářícími hvězdami a dalšími vesmírnými objekty. Vidíme hvězdy různého stáří, svítící s nestejnou intenzitou, někdy jde dokonce o dvojhvězdy či ještě komplikovanější útvary. Podobně září v této publikaci jednak vědecké stálice ve zralém věku, dále hvězdy i dvojhvězdy v té nejlepší badatelské kondici a v sestavě nechybí ani vycházející hvězda deroucí se na středoevropské nebe. Podobně jako praktičtí astronomové, i autoři rozhovorů v této publikaci si museli nutně vybrat, které hvězdy budou zkoumat podrobněji s tím, že řadu ostatních, určitě neméně zajímavých, nechají pro tentokrát stranou. Předkládaný výběr vědeckých hvězd zaslouží každopádně uznání a umožňuje na částech jejich oběžných drah ukázat příběhy z nejrůznějších oborů, od matematiky, fyziky a astronomie přes vědy o živé přírodě až třeba k historii psané i orální.

Kniha je zaměřena na archeologii virtuálního prostoru a putující koncept „odpoutaných obrazů“, které ho zaplňují a utvářejí. „Odpoutanými obrazy“ jsou myšleny obrazy, které se odpoutávají od plochy, okna, rámu a centrální perspektivy, přesně vymezených stylových etap, diskurzu tradiční uměnovědy. Text zkoumá jednotlivé strategie odpoutávání obrazů, nejprve v české moderně přelomu 19. a 20. století, dále se zabývá tím, jaký vliv na zobrazování má proměna vědeckého uvažování o prostoru a teorie čtyřdimenzionality od počátku 20. století. Cílem knihy není pouze popsat historickou proměnlivost úvah o vnímání, o pojetí prostoru a alternativních strategií zobrazování, ale zároveň zproblematizovat některé pojmy, které byly vytvořeny pro materiální dvojdimenzionální obraz a začínají být pro virtuální či multimediální, vícedimenzionální obraz nedostatečné.

Další svazek souborné edice Komenského spisů navazuje tematicky na svazek 9/I. Zahrnuje Komenského práce týkající se minulosti i současnosti Jednoty bratrské. Je to zejména Komenského edice a překlad osmé knihy dějin Jednoty bratrské od polského šlechtice Jana Lašického; Komenský si tuto část Lašického spisu vybral proto, že pojednává o církevním řádu Jednoty, a právě na něj chtěl v době po uzavření vestfálského míru zvláště upozornit, protože jej považoval za velmi důležitý pro přežití církve rozptýlené v exilu. Spis tedy sleduje především pastorační cíl, v české verzi nabádá k návratu k vnitřní kázni v životě Jednoty, v latinské verzi připomíná sesterským evangelickým církvím jednak dlouhou tradici české reformace, jednak důraz na již zmíněnou vnitřní kázeň v životě Jednoty. Svazek dále obsahuje dva drobnější latinské spisky, volně spjaté s osobností švédského krále Karla X. Gustava. První z nich, Vyhlazení Lešna, podrobně líčí poslední dny obyvatel Lešna před dobytím a vypálením polskými vojáky v dubnu 1656. Tato událost, v rámci švédsko-polské války málo významná, byla osudová pro tamní živé centrum Jednoty i pro Komenského osobně. Druhá práce, Děkovné provolání Nejjasnějšímu králi Švédů Karlu Gustavovi, napsaná u příležitosti zpočátku úspěšného tažení proti Dánsku v roce 1658, patří ke komeniologickým objevům 20. století. Stejně jako ve spisku Panegyrik, věnovaném témuž panovníkovi zhruba o tři roky dříve (viz Opera omnia 13) Komenský také zde vyzdvihuje vojenské schopnosti a vladařské přednosti krále jako vzor pro křesťanské panovníky.

Thilo Sarrazin (*1945) je jeden z nejoriginálnějších a nejodvážnějších politických myslitelů a budovatelů státu v soudobém Německu. Mimořádný a jedinečný ohlas v Německu i ve světě vyvolala jeho kniha Deutschland schafft sich ab (2010), již Nakladatelství Academia vydalo pod názvem Německo páchá sebevraždu v roce 2011. V letech politického a ekonomického sjednocování bývalé Německé demokratické republiky se Spolkovou republikou Německo byl Thilo Sarrazin zodpovědný za koncepci a provádění německé měnové unie. Mimo mnoha jiných významných politických a správních funkcí, jimiž za celou svou profesní kariéru prošel, zastával v letech 2002 až 2009 funkci finančního senátora spolkového státu Berlín a v následujících dvou letech byl členem představenstva Spolkové banky. Ze všech těchto bohatých a jedinečných zkušeností čerpá jeho poslední kniha Europa braucht den Euro nicht, již nyní předkládáme českému čtenáři v českém překladu, tentokrát v doslovném názvu Evropa euro nepotřebuje. Osvědčeným kritickým způsobem – a podobně jako ve svém předchozím bestselleru nikoli pouze stylem odborným – v ní autor načrtává historii vzniku a fungování eura a kombinacemi množství statistik, analýz, ekonomicko-politických úvah, osobních vzpomínek a prožitků se v nových a nových argumentačních variantách staví proti základní devize Angely Merkelové: „Padne-li euro, ztroskotá i Evropa.“ Na zadní straně přebalu německého vydání poslední Sarrazinovy knihy se k tomu praví: „I když Angela Merkelová touto svou dikcí znovu a znovu přísahá na význam tohoto velkolepého politického projektu, přece jen by chom se měli tázat, chceme-li euro opravdu zachovat za jakoukoli cenu.“

Předkládaná kniha si klade za cíl novým, unikátním způsobem představit souhrnně, v jediném svazku, dějiny člověka na této planetě. Za tímto účelem představuje ve dvou desítkách esejí myšlenky a názory nejlepších českých vědců a akademiků na dané téma. Publikace má dvě části. První, chronologickou, tvoří dějiny světa od vzniku člověka po současnost; na ní navazující druhá část má tematický charakter a soustředí se na vybrané hlavní aspekty lidských dějin. Editory publikace jsou profesor Miroslav Bárta, přední český egyptolog, a profesor Martin Kovář, jedna z vůdčích osobností české moderní historiografie. Jejich předchozí společná publikace, Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur (Praha: Academia 2011), se stala bestsellerem a získala cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze za tvůrčí počin roku. Oba badatelé jsou členy vědecké obce Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Autory jednotlivých příspěvků jsou přední čeští vědci z oblasti humanitních i přírodních věd – Václav Vančata, Jiří Svoboda, Jan Turek, Alžběta Danielisová, Petr Charvát, Jiří Macháček, Václav Drška, Jaroslav Pánek, Miroslav Petříček, Jakub Rákosník, Václav Cílek, Petr Pokorný, Jan Kozák, Ivan Šedivý a Marie Koldinská, Jiří Janák, Jan Royt a Michal Stehlík. Jedná se o unikátní interdisciplinární vědecký projekt, a to nejen v rámci České republiky, který zprostředkovává syntézu a interpretaci bádání mnoha vědních oborů. Kniha je svým zaměřením určena široké čtenářské obci a jistě najde uplatnění i v rámci odborných kruhů a jako doplnění výuky v rámci středoškolského a vysokoškolského prostředí. Jaké byly, jsou a mohou být osudy lidstva na této planetě? Na to hledá odpověď právě vycházející publikace Nakladatelství Academia s předmluvou rektora Univerzity Karlovy v Praze a předsedy Akademie věd České republiky.

O výjimečnosti této knihy se dá hovořit ve více rovinách. Tou první je fakt, že analyzuje ekonomickou transformaci v dřívějších komunistických zemích východní a střední Evropy a v zemích bývalého Sovětského svazu od skončení centrálního plánovaní až po rozmanité výsledné varianty kapitalistického uspořádání v současnosti. Další rovinou je specifičnost a originalita přístupu vycházejícího důsledně z ekonomické teorie politické ekonomie ústící ve vlastní, samostatný přístup dokumentovaný v textu využitím bohatých statistických materiálů a aktivní prací s tabulkami i obrázky. Třetí rovinou je skutečnost, že oba autoři pozorovali a pozorují popisované procesy zvenčí – Martin Myant je profesorem na University of the West of Scotland ve Velké Británii a Jan Drahokoupil je vedoucím výzkumných projektů v Mannheim Centre for European Social Research na University of Mannheim.

Snahou nové Gramatiky češtiny je poskytnout české kulturní veřejnosti a především naší škole (střední i vysoké), studentům i učitelům, ale také publicistům, lektorům, redaktorům a korektorům, autorům a překladatelům uspořádanou soustavu základních, avšak relativně úplných a netriviálních informací o jevech a přirozených pravidlech gramatiky současné, především psané publikované češtiny (neboť jen ona je zatím dostupna serióznímu výzkumu). Ambicí nové Gramatiky češtiny je stát se především praktickou příručkou využívanou širokou kulturní veřejností; teoretické výklady gramatických jevů jsou proto zpravidla omezeny na nutné minimum. Nová Gramatika češtiny je z velké části založena na analýzách živých současných psaných textů, obsažených zejména v Českém národním korpusu. Je proto gramatikou, již užívají všichni dobří tvůrci textů nebo promluv k určitému komunikativnímu cíli stejným způsobem. Účelem nové Gramatiky češtiny je poskytnout nejen praktické poučení, ale také vhled do mnohých tajů přirozených gramatických pravidel, ukrytých v tisícero opakujících se aktů tvorby vět, promluv a textů, založených na týchž modelech.

Snahou nové Gramatiky češtiny je poskytnout české kulturní veřejnosti a především naší škole (střední i vysoké), studentům i učitelům, ale také publicistům, lektorům, redaktorům a korektorům, autorům a překladatelům uspořádanou soustavu základních, avšak relativně úplných a netriviálních informací o jevech a přirozených pravidlech gramatiky současné, především psané publikované češtiny (neboť jen ona je zatím dostupna serióznímu výzkumu). Ambicí nové Gramatiky češtiny je stát se především praktickou příručkou využívanou širokou kulturní veřejností; teoretické výklady gramatických jevů jsou proto zpravidla omezeny na nutné minimum. Nová Gramatika češtiny je z velké části založena na analýzách živých současných psaných textů, obsažených zejména v Českém národním korpusu. Je proto gramatikou, již užívají všichni dobří tvůrci textů nebo promluv k určitému komunikativnímu cíli stejným způsobem. Účelem nové Gramatiky češtiny je poskytnout nejen praktické poučení, ale také vhled do mnohých tajů přirozených gramatických pravidel, ukrytých v tisícero opakujících se aktů tvorby vět, promluv a textů, založených na týchž modelech.

Kniha zavede zájemce na místa konspiračních schůzek odbojářů, do bytů rodin podporovatelů parašutistů připravujících atentát na Reinharda Heydricha, do kanceláří krycích firem Sicherheistdienstu, do tajné porodnice zřízené gestapem, na místa, kde trpěli pražští židé, do podzemí, kde nacisté připravovali výstavbu podzemních továren, do sálů, kde se scházeli čeští fašisté, a na barikády a velitelská stanoviště pražského povstání. zároveň ukáže, že i během okupace byla praha místem, kde i přes nacistický útlak existovaly ostrůvky svobody a kulturního života. publikace je doplněna velkým množstvím dosud nepublikovaného obrazového materiálu a přehlednými mapkami.

Dílo německé mystičky a vizionářky, přezdívané „rýnská Sibyla“, abatyše kláštera sv. Disiboda u Bingenu a zakladatelky dvou dalších klášterů (Rupertsbergu v r. 1150 a Eibingenu v r. 1165), Hildegardy z Bingenu (1098–1179), dodnes udivuje svým rozsahem (kromě četných vidění je autorkou řady spisů lékařských a přírodovědných, kázání, básní, hymnů, množství dopisů a také jednoho dramatu), neobvyklým v době, kdy drtivá většina žen byla negramotná a jen hrstce z nich se dostalo formálního vzdělání. Výsledkem autorčina velkého zájmu o přírodu jsou dva spisy – příručka praktické medicíny Causae et curae a přírodovědně-medicínský spis Physica, k němuž patří právě i část věnovaná ptákům (Lib. VI., De avibus). Oddíl De avibus pojednává v návaznosti na jiné starověké či středověké přírodovědné spisy (Aristotelés, Plinius Starší, Physiologus Graecus et Latinus, Isidor ze Sevilly, Hrabanus Maurus) o 72 létavcích, části jejichž těl mohou být užitečné v medicíně, autorka se věnuje také popisu vzhledu jednotlivých opeřenců, jejich přirozenosti, typických vlastností či zvyklostí a uvádí u většiny z nich také recepty, jak připravit účinný lék. Pro dnešního čtenáře je to čtení nepochybně zajímavé, třebaže se magické praktiky mohou z pohledu současné medicíny jevit přinejmenším jako úsměvné, přesto je spis cenným zdrojem poznatků nejen ze středověkého lékařství, ale rovněž i pro autorčiny přesné postřehy z oblasti přírodovědné. Způsob využívání určitých bylin a taktéž některá Hildegardina dietetická doporučení zůstávají platná i v současné době.

Biofysikální chemie je interdisciplinární obor zabývající se aplikací fysikálně-chemických přístupů při řešení biologických problémů. Probíraná látka je v knize rozdělena do tří oblastí. První z nich zahrnuje analysu biologicky významných jevů, pro jejichž chápání je fysikálně-chemický přístup rozhodující; řadíme sem celý soubor problémů spojených s bioenergetikou, nekovalentními interakcemi, strukturou vody, kinetickou analysou biologických procesů a ději na membránách. Druhým okruhem je využití fysikálních metod v biologii; podrobněji jsou vysvětleny principy a aplikace spektrofotometrie, fluorimetrie, kalorimetrie, cirkulárního dichroismu, rentgenové krystalografie, nukleární magnetické resonance, radiometrie a výpočetních metod, používaných při určování prostorové struktury biomakromolekul. Třetí okruh, který prostupuje celou učebnicí, tvoří kvantitativní problémy, s nimiž se v biochemických a biologických laboratořích setkáváme a pro jejichž řešení je fysikálně-chemický přístup nezbytný; jednotlivé kapitoly jsou doplněny řadou řešených příkladů, které probíranou látku ilustrují. Zvláštností této učebnice jsou krátké vložené fejetony, pomocí nichž je obtížná látka srozumitelnějším způsobem převyprávěna. Kniha je pojata jako základní učebnice; je určena jak studentům přírodovědných oborů, tak pracovníkům zabývajícím se biochemií, biologií, biomedicínou a příbuznými obory, ale také všem, kdo se chtějí blíže seznámit s biofysikální chemií.

Další publikace z edice „Zoologické klíče“ umožňuje determinaci všech červotočů žijících v ČR a na Slovensku, a to i včetně druhů, které byly nalezeny v sousedních zemích a jejichž výskyt je na předmětném území pravděpodobný. Určena je jak specialistům v daném oboru, tak i všem dalším zájemců, od amatérských entomologů až po žáky škol s hlubším zájmem o biologii. Kniha obsahuje základní informace o čeledi Ptinidae, určovací klíče, katalog druhů a obrázky a fotografie téměř všech druhů. Obdobná publikace pro daný region dosud nebyla k dispozici, tato mezera je nyní zacelena.

Kniha Jméno – objev a zmizení věci představuje pokus o fenomenologii přirozeného jazyka jako dobře organizovaného systému a přirozené řeči jako života a dějinného vývoje tohoto systému. Neustávající péče o přirozenou řeč představuje pro lidi jejich nejvýznamnější úkol a rozhodující životní aktivitu právě jako základ a určující obsah jejich duchovního života, života společenství i jednotlivců. Jenom takto získávají schopnost spolupracovat, navzájem se dorozumívat a bezpečně i spolehlivě se ve vlastním životě orientovat. Zároveň soustavná a neustávající práce usilující o řádné užívání řeči také lidi přesvědčuje o jejich povinnosti soustavně a bděle organizovat zdravé a náležité užívání řeči. Takto se také učí čelit všem úskalím a rizikům, demagogii, podbízivosti, tlachání, lehkovážné a neodpovědné řeči, všemu, co ohrožuje řádné a produktivní užívání řeči. Právě to od základu rozvrací způsobilost lidí žít důstojně a smysluplně jako platní příslušníci zdravého společenství a jako jednotlivci schopní žít s radostí a potěšením ze života.

Hmyzí škůdci působí v lesích škody, které často velkoplošně rozvracejí lesní hospodářství. Proti nim bojuje ochrana lesů, která za 200 let své existence shromáždila rozsáhlé vědecké a praktické poznatky. Do tohoto profilového lesnického oboru vstupuje lesnická entomologie, která všestranně zkoumá lesní hmyz a jeho funkci v lesních společenstvech. Poslední dílo, které se u nás tímto oborem zabývalo, vzniklo před 50 lety. Za tu dobu byla zformována systémová ekologie a bylo shromážděno mnoho nových poznatků o lesním hmyzu. Autoři, dlouholetí vysokoškolští učitelé a vědečtí pracovníci, zkoncipovali toto dílo tak, aby odpovídalo současnému stavu lesnické entomologie. Je určeno nejen studentům všech typů lesnických škol a pracovníkům lesnické praxe, ale i ochráncům přírody a všem přátelům lesa.

Začátek roku 2011 přinesl do řady arabských zemí změnu v podobě svržení několika dlouhověkých a zdánlivě neotřesitelných režimů. Byla to právě éra těchto autokratických režimů, která definovala podobu velké části Blízkého východu mnohdy už od padesátých let 20. století a která po sobě zanechala nefunkční politické instituce, občanskou společnost a do značné míry i ekonomiku. Přes odstup dvou let je stále příliš brzy na definitivní názory o povaze a dopadech revolučních událostí. Snahou autorů této knihy je především popsat různé jevy a geopolitické změny, k nimž v souvislosti s revolucemi došlo. Zabývají se důvody, které vedly k pádu tří režimů v severní Africe, ekonomickými aspekty revolucí, vývojem politického islámu (v jeho liberálních i konzervativních podobách), dopadem událostí na regionální (Izrael, Turecko) i mezinárodní aktéry (USA, EU) a konečně i íránským vměšováním v Bahrajnu a postavením Saúdské Arábie. Vychází v edici 21. století.