Academia strana 80 z 189

Kniha zachycuje příběh mladíka, který se v roce 1949 pokusil ilegálně překročit státní hranice. Namísto „svobodného světa“ ho čekaly dva roky v různých táborech nucené práce a služba u PTP. O táborech nucené práce nebylo napsáno mnoho knih, a tak se autor snaží čtenáři přiblížit důvody jejich vzniku a podmínky, které v nich panovaly. V jednotlivých táborech byly velmi odlišné: jednou tvrdá práce v uranových dolech a nedostatek jídla, jindy mírný režim a chutná strava… Při pátrání v archivních záznamech autor odhaluje řadu zajímavých detailů ze života v táborech a naráží i na záznamy o vyšetřování zneužívání chovanek veliteli TNP.

Autorka v nich zachycuje poslední zážitky ze země, kde se narodila a prožila třiatřicet let života. Pohledem člověka v mezní životní situaci popisuje přípravy k nucenému odjezdu z Československa. Textem procházejí známé i méně známé postavy české opozice sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Autentické zápisky evokují tíživou atmosféru doby normalizace a každodenního života v ní. Autorka s manželem a třemi dětmi, pětiletou dcerou, tříletým synem a osmiměsíčním miminkem, odjíždí z Prahy do Paříže. Následující část textu vzniká ve Francii, reflektuje první zkušenosti v cizí zemi, popisuje život v táborech pro politické uprchlíky a postupnou adaptaci v novém prostředí. Francouzské reálie se prolínají se vzpomínkami na pražské přátele, s úryvky z dopisů, které jim autorka adresuje. Text byl psán v traumatizující situaci, která zásadně změnila život pěti lidem. Přestože se jedná o osobní svědectví oscilující mezi narativní, emocionální, reflexívní a faktografickou rovinou, kniha má i svébytnou hodnotu historického dokumentu. Při konečné redakci v roce 2012, autorka opatřila text poznámkami. Vedle svých komentářů a vzpomínek do nich zahrnula i informace, s nimiž se seznámila při studiu archivních materiálů vzniklých z činnosti bývalé Státní bezpečnosti. Kniha je vybavena rozsáhlou obrazovou přílohou, fotografiemi a dokumenty. Pocházejí z archivu autorky a z Archivu bezpečnostních složek, především ze spisu, který pod krycím jménem "Baletka" na ni Státní bezpečnost vedla.

Kniha je slovníkovým zpracováním důležitých celých i desetinných čísel, a to malých i myslitelně největších. Je možné v ní objevit individualitu čísel spolu s jejich úlohou a souvislostmi v matematice, přírodě, vesmíru, osobním životě a vědě. Kniha nepředpokládá žádné specifické znalosti. Historie matematiky v ní postupně přechází do moderní současnosti a nachází číselné souvislosti, o kterých není běžně slyšet a které rozvíjejí tvůrčí mysl existencí více než jedné cesty. Takové objevování nabízejí příběhy čísel často. Žádná jiná část matematiky není pro zájemce tak přístupná a inspirativní k pokusům na počítačích. V žádné jiné části matematiky není tak zřetelná stopa těch největších matematiků.

Život Hermanna Diamanského v letech 1910 až 1976 je obrazem německých dějin 20. století. Ústřední postavou napínavé knihy není velká osobnost, ale „prostý“ muž. Diamanski je námořník, komunista, který se zapojil do ilegální činnosti proti nacismu a bojoval ve španělské občanské válce. V „cikánském táboře“ v Osvětimi zastával funkci „Lagerältester“ (staršího tábora) a v lednu 1945 se účastnil pochodu smrti do Buchenwaldu. Po válce udělal kariéru ve východním Německu, ale brzy se dostal do konfliktu s tamním režimem a do soukolí státního bezpečnostního aparátu NDR. Uprchl do západního Německa a krátce pracoval pro tajnou službu USA. V osvětimském procesu vypovídal jako svědek, na odškodnění jako pronásledovaný nacistickým režimem musel dlouho čekat.

Vzestup a pád českého kapitalismu popisuje ekonomický vývoj v české republice od roku 1989 do roku 2002. poskytuje obecný ekonomický úvod do tehdejší situace a věnuje se klíčovým kapitolám popřevratových ekonomických dějin. Kniha v první části chronologicky představuje ekonomickou transformaci a transformační depresi i následné krátké období úspěchu z vícera úhlů pohledu, obohacených velkým množstvím citací a dat. Srovnává českou republiku a další státy, které se ocitly v podobné situaci, a analyzuje jejich rozdílný přístup k přechodu z centrálně plánovaného hospodářství na tržní systém.

Canaanite glosses, i.e. medieval Slavic, especially Czech glosses, recorded in Hebrew script, have aroused the interest of researchers since the first half of the19th century. Despite long-term research their appearance has not been sufficiently described and explained until today. A conference, the contributions to which are contained in this book, was organized as a part of and supported by the grant project of the Czech Science Foundation No. P406/11/0861 Kenaanské glosy ve středověkých hebrejských rukopisech s vazbou na české země (Canaanite Glosses in Medieval Hebrew Manuscripts Related to the Czech Lands). Its goal was to diminish the number of unresolved questions by focusing on the problem of Knaanic language proper as well as connected phenomena. Many leading scholars in Hebrew, Yiddish, and Slavic linguistics have contributed to the volume. To illuminate the problem from different perspectives, scholars from related fields were welcome to contribute. In total, seventeen contributions have been gathered bringing new findings contextualizing the Canaanite glosses as well as new findings of the glosses themselves. Further achievements are new facts about related phenomena like a literary depiction of Prague´s pogrom of 1389, etymology of the word for Jew in Common Slavic, biblical usage of the word Canaan or glosses of a small corpus of Judeo-Portuguese, all of which are published in the present volume. The contributors to the volume adopted various methodological approaches, which was encouraged to show the plurality of perspectives and open further discussions. The editors hope that these proceedings substantially contribute to many of the topics of the most recent research and open new research horizons in this field for the future

Jen málokdo ví, že dnes již kultovní snímek Karla Zemana Cesta do pravěku byl součástí široké a komunistickou stranou privilegované výchovy obyvatelstva k ateismu. Vše však do sebe zapadá: cesta čtyř chlapců proti proudu času mapovala jednotlivé etapy formování Země až po samý počátek života na Zemi. Na konci jejich cesty nestál Bůh, ale Darwin. Je třeba hledat kořeny českého ateismu právě v úspěšné kampani komunistického režimu za ateistickou výchovu mas? Čerpá dnes ze stejných zdrojů kolektivního vědomí i naše víra v bezpečnou atomovou energii? A co naše touha přetvářet přírodu? Kniha Věda jde k lidu! vysvětluje, proč se stala popularizace vědy jedním ze základních stavebních kamenů komunistického režimu, i to, jak se změnilo postavení vědce a inteligence po roce 1948. Mapuje totalitní mechanismy popularizace vědy a odkrývá její indoktrinační potenciál, který komunistická moc využívala beze zbytku.

Ve své nové knize vídeňský filozof Konrad Paul Liessmann sleduje hranice a rozlišování, bez nichž by ani jednotlivec ani společnost nebyli schopni přežít. Jeho jasné úvahy a reflexe se pnou od hranic mezi bytím a nicotou až k hranicím mezi zvířetem a člověkem, od politických a topografických hranic až k rozdílu mezi mládím a stářím, od diference mezi placenou prací a lidským jednáním až ke krizi, jež zachvacuje vše. Liessmannovi přitom jde vždy o člověka v jeho době, o rozhodující otázky politiky a společnosti, které si panující ideologie bezmezného překračování hranic vůbec neklade. Přeložil Milan Váňa.

Čtyřdílná monografie Vegetace České republiky systematicky shrnuje znalosti o typech rostlinných společenstev vyskytujících se na našem území. Popisuje jejich floristickou skladbu, ekologii, dynamiku, rozšíření a hospodářský význam ve strukturovaném textu, který je bohatě doplněn barevnými fotografiemi porostů, mapami rozšíření, grafy a srovnávacími tabulkami druhového složení. Současně navrhuje kriticky revidovanou klasifikaci rostlinných společenstev, která vznikla na základě analýzy několika desítek tisíc fytocenologických snímků obsažených v České národní fytocenologické databázi. První tři díly monografie vyšly v letech 2007 až 2011 a byly věnovány nelesní vegetaci. Čtvrtý, závěrečný díl doplní chybějící informace o vegetaci lesů a křovin. Kniha je základní referenční příručkou pro přírodovědce, ochránce přírody, zemědělce, učitele, studenty i všechny ostatní zájemce o biodiverzitu České republiky.

Důkladná, velmi rozsáhlá práce německého lékaře-spisovatele Karla R. H. Fricka: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století, se kromě témat vyslovených v názvu zabývá souvisejícími pojmy gnóze, novoplatonismu, astrologie, alchymie, kabaly aj. Podrobně informuje o všech rosenkruciánských, zednářských, teosofických a pansofických společnostech, k jejichž působení autor našel literaturu, často velmi vzácnou a těžkou dostupnou, ze které ve své knize také hojně cituje. Tento způsob výkladu čtenáři odhaluje netušenou šíři zájmu o "tajemné" u společenských elit všech historických epoch. Frick se snaží k látce, jež bývá někdy pojímána ateistickou i věřící společností nepřátelsky, přistupovat nekonfesionálně, svobodně, se zjevnou sympatií k hledačům "prapodstaty" života. Z němčiny přeložil Pavel Krummer.

Důkladná, velmi rozsáhlá práce německého lékaře-spisovatele Karla R. H. Fricka: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století, se kromě témat vyslovených v názvu zabývá souvisejícími pojmy gnóze, novoplatonismu, astrologie, alchymie, kabaly aj. Podrobně informuje o všech rosenkruciánských, zednářských, teosofických a pansofických společnostech, k jejichž působení autor našel literaturu, často velmi vzácnou a těžkou dostupnou, ze které ve své knize také hojně cituje. Tento způsob výkladu čtenáři odhaluje netušenou šíři zájmu o "tajemné" u společenských elit všech historických epoch. Frick se snaží k látce, jež bývá někdy pojímána ateistickou i věřící společností nepřátelsky, přistupovat nekonfesionálně, svobodně, se zjevnou sympatií k hledačům "prapodstaty" života. Z němčiny přeložil Pavel Krummer.

Sedmnáctý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Fi–Fl, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Tato kniha umožní českým čtenářům nahlédnout do vnitřního světa jednoho z nejvýznamnějších autorů ruské literatury 20. století M. Bulgakova, autora románu Mistr a Markétka, který se stal jedním z erbovních děl světové lteratury 20. století.Cesta k tomuto románu byla svízelná -- úspěchy střídaly prohry, nadšení deprese,někdy blízké zoufalství.Autor začal psát svůj deník v roce 1921 po příjezdu do Moskvy. V roce 1926 mu byly při domovní prohlídce zabaveny tři sešity deníků zároveň se sci- fi novelou Psí srdce a trvalo skoro čtyři roky,než mu byly vráceny.Proto se Bulgakov rozhodl , že s psaním deníku skoncuje, a v roce 1933 požádal svou ženu Jelenu Sergejevnu, aby založila svůj deník.A tak její zásluhou sledujeme autorovu tvůrčí činnost, každodenní boj s byrokracií, dohlédajícími orgány,jeho myšlenky i názory, zápas o možnost vlastního vyjádření i zkušenosti ze spolupráce s divadly, především s MCHATem a později s Velkým divadlem, zmařené plány až po těžkou chorobu a smrt.Jelena Sergejevna se stala pečlivou kronikářkou svého muže.Oba deníky doplněné korespondencí vydávají cenné svědectví o zápasu autora s mocí a o tragickém údělu tvůrce v totalitním režimu.

Tato kniha umožní českým čtenářům nahlédnout do vnitřního světa jednoho z nejvýznamnějších autorů ruské literatury 20. století M. Bulgakova, autora románu Mistr a Markétka, který se stal jedním z erbovních děl světové lteratury 20. století.Cesta k tomuto románu byla svízelná -- úspěchy střídaly prohry, nadšení deprese,někdy blízké zoufalství.Autor začal psát svůj deník v roce 1921 po příjezdu do Moskvy. V roce 1926 mu byly při domovní prohlídce zabaveny tři sešity deníků zároveň se sci- fi novelou Psí srdce a trvalo skoro čtyři roky,než mu byly vráceny.Proto se Bulgakov rozhodl , že s psaním deníku skoncuje, a v roce 1933 požádal svou ženu Jelenu Sergejevnu, aby založila svůj deník.A tak její zásluhou sledujeme autorovu tvůrčí činnost, každodenní boj s byrokracií, dohlédajícími orgány,jeho myšlenky i názory, zápas o možnost vlastního vyjádření i zkušenosti ze spolupráce s divadly, především s MCHATem a později s Velkým divadlem, zmařené plány až po těžkou chorobu a smrt.Jelena Sergejevna se stala pečlivou kronikářkou svého muže.Oba deníky doplněné korespondencí vydávají cenné svědectví o zápasu autora s mocí a o tragickém údělu tvůrce v totalitním režimu.

Publikace se zabývá tématem reflexe problematiky sociálních, kulturních a hospodářských proměn na českém venkově v poválečném pětadvacetiletí, a to prostřednictvím analýzy hrané filmové tvorby. Filmový obraz kolektivizace venkova prostředkovaný státní kinematografií nabízí pestrou mozaiku různých přístupů – od přímé aplikace ideologických tezí komunistické politiky v rámci jednotlivých filmových děl, až po kritičtější autorské pohledy revidující estetický i obsahový schematismus socrealistických filmů. Součástí publikace jsou vedle obecně laděných historických kapitol na téma kolektivizace venkova a vývoje ve státní kinematografii také kapitoly, které se zabývají procesy řízení filmové dramaturgie a jednotlivými schematickými motivy ve venkovských filmech. Obsáhlá část publikace je věnována analýze řady konkrétních filmů ve vztahu k dílčím podtématům (rodina, obec, krajina apod.) v souvislostech socialistické transformace venkovské společnosti.

Poté, co se v Československu chopili moci komunisté, založil Pavel Knihař ilegální organizaci Svaz svobodných studentů, vydávající časopis Svobodný hlas. V červnu 1948 byl zatčen Státní bezpečností a surově vyslýchán v Bartolomějské. Po propuštění se rozhodl emigrovat na Západ a pokračovat v boji proti totalitnímu režimu. Bylo mu pouhých sedmnáct let, když počátkem listopadu 1948 vstoupil do řad francouzské cizinecké legie. Po výcviku byl odeslán do Indočíny, kde po dobu čtyř let nepřetržitě bojoval s Viet Minhem. Mladý muž se vypracoval ve vynikajícího velitele čety. Za statečnost v boji s nepřítelem obdržel mnoho vyznamenání, včetně nejvyššího ocenění pro poddůstojníky, Médaille Militaire. Po skončení války v jihovýchodní Asii se zúčastnil alžírského konfliktu, který si svoji tvrdostí nezadal s Vietnamem. Legionářská kariéra Pavla Knihaře je v kontextu ostatních Čechoslováků bezprecedentní. Začal jako vojín a po třiceti letech odešel do výslužby jako kapitán. Později byl povýšen do hodnosti velitele praporu (český ekvivalent podplukovník). Francie si natolik vážila jeho služeb, že jej ocenila Řádem komandéra čestné legie. Takové cti se předtím dostalo pouhým dvěma Čechoslovákům. Pavel Knihař žije nedaleko Marseille a je stále činný ve veteránských spolcích.