Academia strana 73 z 189

Kniha poprvé ukazuje jednu kapitolu českých dějin umění: výtvarnou produkci spojenou s husitským hnutím. Donedávna se zdálo, že nic takového neexistovalo, a teprve výstava a publikace Umění české reformace (2010) ukázaly, že jde o kulturně bohaté a zajímavé téma. Práce je psána pro širší veřejnost, jíž chce zprostředkovat výsledky autorčina vědeckého výzkumu posledních dvaceti let. Nejprve se zabývá kritikou náboženských obrazů v náboženském reformním hnutí konce 14. století za vlády Václava IV. Obrazoborectví se pak ukazuje nejen jako ničení, ale také jako cenná součást kulturních dějin. Po husitských válkách se v Čechách a na Moravě poprvé v Evropě zformovalo dlouhodobé soužití dvou církví: kališníků s katolíky. Výtvarné umění se na hledání společenského kompromisu významně podílelo.

Průvodce mapuje všechny zděné zvonice kostelních areálů v České republice. Těch se dochovalo 253, z toho 204 v Čechách a 49 na Moravě. Jejich stáří sahá od 14. století do nejnovější doby. Nejpočetnější jsou zvonice venkovských kostelů, vyskytují se však také u řady městských kostelů, někdy i jako městské věže. Samostatné skupiny představují zvonice poutních míst a klášterních kostelů. Text popisuje jejich vznik a vývoj, dále podobu i konstrukci i vnitřní vybavení včetně zvonů. Zahrnuje půdorys vesnice či města. Všechny zvonice jsou přesně lokalizovány i vyznačeny v mapové příloze, která může sloužit jako geografický rejstřík. Charakter Čech a Moravy je z hlediska výskytu zděných zvonic velmi odlišný, proto je abecední katalog staveb rozdělen podle historických zemí.

Od vzniku pračlověka uplynulo několik milionů let, od vzniku zemědělství asi deset tisíc let. Velmi dlouhé období sběračství a lovu na jedné straně a období záměrné výroby potravin na straně druhé mají svá specifika a rozdílné druhy a množství pramenů. Specializace na archeologii a historii sama o sobě není dostačující, autorka pracovala také s materiálem paleobotanických, osteologickým, ale i etnografickým, přičemž i v tomto směru byla v pracovním styku s předními světovými odborníky. Tato kniha je už její čtvrtou o dějinách výživy a dovršuje cyklus poznání výživy a vaření od počátku lidstva do období národního obrození. Je věnována období nejdelšímu a na odbornost a rozsah speciálních znalostí nejnáročnějšímu. Kniha vychází již ve třetím vydání.

KLUB ŠAMPIONŮ je příběh sedmi můžů, jichž dle statistik ve společnosti, v níž mladí muži dávají přednost solárku před osmahnutím skutečným sluncem, stále ubývá. Jsou to muži kteří vědí, že jen v širé dáli se může kovboj, po nekonečné jízdě kaňonem manžel-ství a kodrcáním se temnou roklí rozvodů, zbavit vleklé dospělosti a opět cválat volnou prerií

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).

O pyramidách v Číně kolovaly různé zvěsti již od druhé světové války. Oblast X’ianu (Sianu), kde je těchto staveb stovky, byla pro cizince dlouho nepřístupná. Číňané pyramidy tajili. Zalesňovali je, aby vypadaly jako přirozené kopce. Ovšem v době družicových snímků je snaha cokoliv utajovat zbytečná. Dnes se smí na některé tyto stavby vystoupat. Jsou z dusané hlíny a hrobky pod nimi a v jejich okolí (na zemi i v podzemí) jsou z kamene (v několika případech jsou z nich muzea). Největší je pyramida prvního čínského císaře na východ od X’ianu, nedaleko od císařovy „terakotové armády“, prvotřídní turistické atrakce. Rozměry pyramidy jsou 370 × 400m, dnešní výška asi 50 m. Svými horizontálními rozměry je to největší prokázaná pyramida na světě.

Dějiny české literatury již od 18. století provázejí stížnosti literátů na to, jak je jejich tvorba omezována cenzurou. Přesto vědecká práce, která tento jev zevrubně popisuje, vychází až nyní. Kniha V obecném zájmu zkoumá proměny cenzury literatury a tisku od nástupu osvícenství až do počátku 21. století a masového rozšíření internetu. Výklad je chronologicky rozdělen do osmi částí. Na úvod každé z nich je zařazena rámcová kapitola, která podává obecný přehled o podobě a proměnách cenzury daného období. Soustředí se přitom především na instituce, které cenzuru vykonávají, a na dopady této regulace na fungování dobového literárního provozu. Za každou rámcovou kapitolou následuje blok případových studií, které na vybraných tématech ukazují působení literární cenzury v detailu. Autorský tým, který v roce 2012 připravil k vydání překladovou antologii teoretických textů Nebezpečná literatura?, při práci na knize vstřebal diskuse o povaze cenzury, jež v humanitních vědách probíhají od šedesátých let 20. století. Předkládaná kniha proto nechápe cenzuru a regulaci literatury pouze jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, naopak se ji snaží popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.

Odkazy na „Mnichov 1938“ a na „studenou válku“ jsou světoznámými metaforami, ale historii jejich vzniku zná jen málokdo. V obou případech v nich hrály velkou roli obrazy Československa včetně předsudků a stereotypů o Češích, které osvětluje tato kniha. Seznamuje totiž vůbec poprvé systematicky s tím, jak vnímali český národ ve 20. století politici, diplomaté, publicisté a historici německy a anglicky mluvících prostředí. Exemplárně tak dovoluje nahlédnout do mentálního pozadí klíčových událostí moderních evropských dějin, ale i manipulací jejich pozdějších výkladů. Srovnání německých a anglických textů objasňuje podobnosti a rozdíly dvou imperiálních perspektiv v konfrontaci s otázkami státoprávního uspořádání na cestě Evropy k dnešnímu všeobecně akceptovanému demokratickému pořádku. Zohledňuje ale i rozmanitost obou jazykových prostředí a zasazuje obrazy Čechů do kontextu předsudků a stereotypů o ostatních národech středo- a východoevropského regionu.

Eufemistický výraz „arabské jaro“ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti.

Eufemistický výraz „arabské jaro“ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti.

Archeologický atlas je pokusem o publikaci, jaká zájemci o českou archeologii stále schází. I v České republice sice existuje řada archeologických encyklopedií a průvodců; tato kniha se ale od nich liší. Jejím cílem není pouze sdělit čtenáři určitý soubor informací o archeologických nalezištích, nálezech a výzkumech, ale především naučit jej archeologické lokality vnímat, nalézt a pochopit logiku jejich výpovědi. K tomu směřují především nové podrobné mapy, údaje o poloze v zeměpisných souřadnicích a většinou nové, profesionálně zpracované terénní fotografie. Pro publikaci bylo vybráno 105 archeologických lokalit z území Čech. S výjimkou několika málo míst s významnými archeologickými výzkumy a muzei jde vždy o lokality, na kterých jsou archeologické památky vidět na povrchu, ať už v reliéfu terénu, nebo ruinách staveb. Předložený výběr zahrnuje většinu známých a opravdu významných v terénu viditelných archeologických lokalit na území Čech, nicméně celý soubor byl sestaven především tak, aby zachycoval lokality typické v širokém spektru jejich podob, funkcí a stáří. Archeologické památky jsou v tomto svazku chápány v dosud neobvyklé šíři, a to od jeskyň osídlených v paleolitu po vesnice vysídlené po 2. světové válce.

Archeologický atlas je pokusem o publikaci, jaká zájemci o českou archeologii stále schází. I v České republice sice existuje řada archeologických encyklopedií a průvodců; tato kniha se ale od nich liší. Jejím cílem není pouze sdělit čtenáři určitý soubor informací o archeologických nalezištích, nálezech a výzkumech, ale především naučit jej archeologické lokality vnímat, nalézt a pochopit logiku jejich výpovědi. K tomu směřují především nové podrobné mapy, údaje o poloze v zeměpisných souřadnicích a většinou nové, profesionálně zpracované terénní fotografie. Pro publikaci bylo vybráno 105 archeologických lokalit z území Čech. S výjimkou několika málo míst s významnými archeologickými výzkumy a muzei jde vždy o lokality, na kterých jsou archeologické památky vidět na povrchu, ať už v reliéfu terénu, nebo ruinách staveb. Předložený výběr zahrnuje většinu známých a opravdu významných v terénu viditelných archeologických lokalit na území Čech, nicméně celý soubor byl sestaven především tak, aby zachycoval lokality typické v širokém spektru jejich podob, funkcí a stáří. Archeologické památky jsou v tomto svazku chápány v dosud neobvyklé šíři, a to od jeskyň osídlených v paleolitu po vesnice vysídlené po 2. světové válce.

Kniha obsahuje všechny dosud známé sumerské a akkadské chronografické texty, kroniky, královské seznamy a seznamy eponymů, z oblasti starověké Mezopotámie od konce 3. tisíciletí do 3. století př. Kr.. Poprvé jsou zde v českém překladu v úplnosti shromážděny historiografické prameny, např. Sumerský královský seznam, Dynastická kronika, Kronika pádu města Ninive, Nabonidova kronika, Kýrův válec a mnohé další. Překlady uvádějí obsáhlé studie, které pramenné texty zasazují do historického rámce i osvětlují jejich souvislosti s dalšími druhy mezopotamského písemnictví. Tyto chronografické texty tvoří základ moderních znalostí o dějinách starověké Mezopotámie.

Odvěká touha létat dovedla člověka během jednoho století v oboru letectví k neuvěřitelnému pokroku. Původně hledal inspiraci v ptačím letu, dnes se jeho zájem přesouvá do říše hmyzu, a to díky velkému uplatnění mikroletadel. Kniha je souhrnem poznatků, které potřebujeme k pochopení tajemství letu ptáků, netopýrů a hmyzu. Popisuje stavbu jejich pohyblivých křídel i jejich funkci jako zdroje vztlaku a tahu. Zabývá se bez zbytečných podrobností základními pojmy létání živých tvorů, a to především z hlediska aerodynamiky letu. Podrobnější výklad některých pojmů z oblasti aerodynamiky obsahují dodatky, které mohou čtenářům z jiných oborů usnadnit pochopení výkladu.

Působivá série interpretací raně křesťanských legend potěší, ohromí a překvapí každého zájemce o erotismus svatých. Autorka se distancuje od tradičního výkladu životopisů starověkých světců jako něčeho antierotického nebo neerotického a odhaluje v nich vzkvétající ars erotica. Aniž by redukovaly erotiku starověké hagiografie na jediný vzorec, vytvářejí Sexuální životy svatých rámec pro širší historické, teologické a teoretické úvahy se zvláštním odkazem na dílo Michela Foucaulta, Georgese Batailla, Davida Halperina, Geoffreyho Harphama, Lea Bersaniho a Jeana Baudrillarda. Queer, S/M a postkoloniální teorie patří mezi současné diskursy, jež fascinujícím způsobem rezonují se starověkým uměním „svaté“ lásky, která si podle Burrusové dodnes udržela slibnou mobilitu, rozmanitost a časovou neohraničenost.

Tato kniha rozlišuje tři cesty k emancipaci – existenciální revoltu, politickou revoluci a občanské jednání. V prvních dvou lze najít mnoho podnětného, jakmile se však jedna nebo druhá začne představovat jako jediná a o sobě dostatečná odpověď na otázku lidské emancipace, ústí do opaku toho, co slibuje. První uvrhává člověka do osamělé bezmoci tragického hrdiny, druhá ho podrobuje diktátu domnělé kolektivní vůle či dějinné nutnosti. Obě cesty proto musejí být nově promyšleny z hlediska cesty třetí. V občanském jednání se člověk vysvobozuje ze sebe sama a stává se součástí kolektivního hnutí, které nejenže nepopírá individuální rozhodování a jednání, ale živí se jedině z něj. Pravost této cesty je měřena mimo jiné tím, že samotné vykročení na ni je v jistém smyslu již dosažením cíle. Na tuto cestu nás vysílá také Václav Havel, když si v Moci bezmocných klade otázku, zda „světlejší budoucnost“, evokovaná velkými emancipačními projekty modernity, „je opravdu a vždy záležitostí nějakého ,tam‘. Co když je to naopak něco, co je už dávno zde - a jenom naše slepota a slabost nám brání to kolem sebe a v sobě vidět a rozvíjet?“