Academia strana 73 z 189

Magie má mnoho podob. Tou tradiční naši předkové, než vyvinuli metodu vědeckou, vysvětlovali svět. Dawkinsova Magie reality je plná chytrých myšlenkových experimentů a vysvětluje celou řadu přírodních jevů. Z čeho se skládá hmota? Jak starý je vesmír? Co je příčinou tsunami? Proč je na světě tolik rostlin a zvířat? Magie reality je ovšem víc než čtivý úvod do vědecké metody – díky desítkám ilustrací výtvarníka Davea McKeana tu vzniklo skutečné umělecké dílo, pokladnice pro kohokoli, kdo někdy uvažoval o tom, jak svět funguje.

Nikdo už neví, co vzdělání znamená, ale všichni požadují jeho reformu. Etabluje se řádný trh, na němž tropí své řády i neřády výzkumníci vzdělání a experti na vzdělání, agentury, testující instituty, lobbisté a v neposlední řadě vzdělanostní politici všech frakcí. Po Teorii nevzdělanosti nyní tedy její praxe. To, co se aktuálně rýsuje ve třídách a posluchárnách, v seminářích a redakcích, ve virtuálním světě i v reálné politice, je podrobeno ostré a pointované kritice. Za potěšením z polemiky však stojí vážná naléhavá prosba: dát vzdělání a vědění opět šanci.

Publikace, vycházející v rámci oslav 125. výročí založení České akademie věd a umění, představuje soubor podobizen vybraných českých vědců a umělců 19. století uložený v Archivu Akademie věd České republiky a tvořený perokresbami Maxe Švabinského a Arna Naumana. Umělecky jedinečnými portréty a k nim připojenými biogramy připomíná našim současníkům známé i dnes již zapomenuté osobnosti, jež se významně podílely na intelektuálním a kulturním rozvoji českého národa v průběhu 19. století, mezi nimi i mnohé členy a představitele České akademie věd a umění.

Poslední díl atlasu je završením čtyřdílné řady atlasů motýlů a housenek střední Evropy. Kromě většině čtenářů známých čeledí denních motýlů, jako jsou otakárkovití, běláskovití, babočkovití, modráskovití a soumračníkovití, kniha zahrnuje i méně známé čeledi motýlů s výlučně denní aktivitou: vřetenuškovití, nesytkovití a okenáčovití. S výjimkou odborníků si málokterý z nás stačil uvědomit, že současný překotný vývoj lidské civilizace, provázený necitlivými zásahy do životního prostředí, se významnou měrou podepisuje na prudkém úbytku motýlů. K nalezení odpovědi a pochopení, proč je žádoucí zachovat toto přírodní dědictví i dalším generacím, přispívá i závěrečný díl této řady atlasů.

První svazek Spisů Vladimíra Macury představuje jeho badatelské dílo zasvěcené českému 19. století. Zahrnuje třetí vydání Macurovy klíčové monografie Znamení zrodu, v níž sémioticko- kulturologické analýze podrobil národní obrození. Interpretace kultury jako znakového systému je východiskem i souboru studií a popularizačních textů Český sen ve druhé části svazku. Do třetího oddílu zařazujeme další studie, jež byly doposud publikovány pouze časopisecky či ve sbornících a jež autor začal adaptovat pro pokračování svého Českého snu. Tento soubor dokládá, že Macurův názor na české 19. století byl komplexní a jeho dílo se právem stalo formativním pro české humanitní vědy.

Do jaké míry stát omezuje osobní svobodu svých občanů v zájmu poslání, které plní? Tedy při ochraně proti násilí, krádežím a podvodům a zajištění rovnosti občanů v sebeuplatňování? Právo jednotlivce na osobní svobodu je nezpochybnitelné, ale kolik prostoru toto individuální právo státu ponechává? Tyto otázky jsou právě dnes, kdy stále sílí hrozba terorismu, bohatství a moc nadnárodních společností i nebezpečí válečných konfliktů nového typu, velice aktuální. Kniha zdůvodňuje oprávněnost alternativy tzv. minimálního státu, ale rozebírá také jiné varianty, stát „ultraminimální“ a stát s rozsáhlejšími pravomocemi. Autor se čtivým způsobem zabývá otázkami, které se zásadním způsobem dotýkají každého z nás. V roce 1974 kniha získala prestižní National Book Award

Kniha poprvé ukazuje jednu kapitolu českých dějin umění: výtvarnou produkci spojenou s husitským hnutím. Donedávna se zdálo, že nic takového neexistovalo, a teprve výstava a publikace Umění české reformace (2010) ukázaly, že jde o kulturně bohaté a zajímavé téma. Práce je psána pro širší veřejnost, jíž chce zprostředkovat výsledky autorčina vědeckého výzkumu posledních dvaceti let. Nejprve se zabývá kritikou náboženských obrazů v náboženském reformním hnutí konce 14. století za vlády Václava IV. Obrazoborectví se pak ukazuje nejen jako ničení, ale také jako cenná součást kulturních dějin. Po husitských válkách se v Čechách a na Moravě poprvé v Evropě zformovalo dlouhodobé soužití dvou církví: kališníků s katolíky. Výtvarné umění se na hledání společenského kompromisu významně podílelo.

Průvodce mapuje všechny zděné zvonice kostelních areálů v České republice. Těch se dochovalo 253, z toho 204 v Čechách a 49 na Moravě. Jejich stáří sahá od 14. století do nejnovější doby. Nejpočetnější jsou zvonice venkovských kostelů, vyskytují se však také u řady městských kostelů, někdy i jako městské věže. Samostatné skupiny představují zvonice poutních míst a klášterních kostelů. Text popisuje jejich vznik a vývoj, dále podobu i konstrukci i vnitřní vybavení včetně zvonů. Zahrnuje půdorys vesnice či města. Všechny zvonice jsou přesně lokalizovány i vyznačeny v mapové příloze, která může sloužit jako geografický rejstřík. Charakter Čech a Moravy je z hlediska výskytu zděných zvonic velmi odlišný, proto je abecední katalog staveb rozdělen podle historických zemí.

Od vzniku pračlověka uplynulo několik milionů let, od vzniku zemědělství asi deset tisíc let. Velmi dlouhé období sběračství a lovu na jedné straně a období záměrné výroby potravin na straně druhé mají svá specifika a rozdílné druhy a množství pramenů. Specializace na archeologii a historii sama o sobě není dostačující, autorka pracovala také s materiálem paleobotanických, osteologickým, ale i etnografickým, přičemž i v tomto směru byla v pracovním styku s předními světovými odborníky. Tato kniha je už její čtvrtou o dějinách výživy a dovršuje cyklus poznání výživy a vaření od počátku lidstva do období národního obrození. Je věnována období nejdelšímu a na odbornost a rozsah speciálních znalostí nejnáročnějšímu. Kniha vychází již ve třetím vydání.

KLUB ŠAMPIONŮ je příběh sedmi můžů, jichž dle statistik ve společnosti, v níž mladí muži dávají přednost solárku před osmahnutím skutečným sluncem, stále ubývá. Jsou to muži kteří vědí, že jen v širé dáli se může kovboj, po nekonečné jízdě kaňonem manžel-ství a kodrcáním se temnou roklí rozvodů, zbavit vleklé dospělosti a opět cválat volnou prerií

Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).

O pyramidách v Číně kolovaly různé zvěsti již od druhé světové války. Oblast X’ianu (Sianu), kde je těchto staveb stovky, byla pro cizince dlouho nepřístupná. Číňané pyramidy tajili. Zalesňovali je, aby vypadaly jako přirozené kopce. Ovšem v době družicových snímků je snaha cokoliv utajovat zbytečná. Dnes se smí na některé tyto stavby vystoupat. Jsou z dusané hlíny a hrobky pod nimi a v jejich okolí (na zemi i v podzemí) jsou z kamene (v několika případech jsou z nich muzea). Největší je pyramida prvního čínského císaře na východ od X’ianu, nedaleko od císařovy „terakotové armády“, prvotřídní turistické atrakce. Rozměry pyramidy jsou 370 × 400m, dnešní výška asi 50 m. Svými horizontálními rozměry je to největší prokázaná pyramida na světě.

Dějiny české literatury již od 18. století provázejí stížnosti literátů na to, jak je jejich tvorba omezována cenzurou. Přesto vědecká práce, která tento jev zevrubně popisuje, vychází až nyní. Kniha V obecném zájmu zkoumá proměny cenzury literatury a tisku od nástupu osvícenství až do počátku 21. století a masového rozšíření internetu. Výklad je chronologicky rozdělen do osmi částí. Na úvod každé z nich je zařazena rámcová kapitola, která podává obecný přehled o podobě a proměnách cenzury daného období. Soustředí se přitom především na instituce, které cenzuru vykonávají, a na dopady této regulace na fungování dobového literárního provozu. Za každou rámcovou kapitolou následuje blok případových studií, které na vybraných tématech ukazují působení literární cenzury v detailu. Autorský tým, který v roce 2012 připravil k vydání překladovou antologii teoretických textů Nebezpečná literatura?, při práci na knize vstřebal diskuse o povaze cenzury, jež v humanitních vědách probíhají od šedesátých let 20. století. Předkládaná kniha proto nechápe cenzuru a regulaci literatury pouze jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, naopak se ji snaží popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.

Odkazy na „Mnichov 1938“ a na „studenou válku“ jsou světoznámými metaforami, ale historii jejich vzniku zná jen málokdo. V obou případech v nich hrály velkou roli obrazy Československa včetně předsudků a stereotypů o Češích, které osvětluje tato kniha. Seznamuje totiž vůbec poprvé systematicky s tím, jak vnímali český národ ve 20. století politici, diplomaté, publicisté a historici německy a anglicky mluvících prostředí. Exemplárně tak dovoluje nahlédnout do mentálního pozadí klíčových událostí moderních evropských dějin, ale i manipulací jejich pozdějších výkladů. Srovnání německých a anglických textů objasňuje podobnosti a rozdíly dvou imperiálních perspektiv v konfrontaci s otázkami státoprávního uspořádání na cestě Evropy k dnešnímu všeobecně akceptovanému demokratickému pořádku. Zohledňuje ale i rozmanitost obou jazykových prostředí a zasazuje obrazy Čechů do kontextu předsudků a stereotypů o ostatních národech středo- a východoevropského regionu.

Eufemistický výraz „arabské jaro“ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti.

Eufemistický výraz „arabské jaro“ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti.