Academia strana 75 z 189

Jak se postupně osídlovaly Čechy? Autor se při odpovědi opírá o toponomastiku coby vědu jazykově-zeměpisně-historickou a zohledňuje 3 zásady: každé místo je viděno ve svém prostředí, zasazeno do prostoru a času jeho jméno je vždy posuzováno v těcht o souvislostech. Nejprve se autor zabývá starým sídelním územím v Čechách, jeho popisem a typy jmen a cituje místní jména z listin do roku 1150. Publikace také obsahuje pojednání o osídlení Českomoravské vrchoviny a o sídlištích vzniklých po roce 1600. Jedná se o reedici původního vydání knihy z roku 1960.

První souborná příručka středověké latinské literatury je určena především pro studenty medievistiky, novolatinské literatury a příbuzných oborů, ale i pro širokou odbornou veřejnost. Co kapitola, to století: jednotlivé kapitoly objasňují kulturní, s polečenské a politické podmínky každého století v návaznosti na kontext předchozího a následujícího období a přinášejí přehled hlavních autorů a děl daného období a jejich analýzu. Editorem příručky je přední italský medievista Claudio Leonardi. Autoři jednotlivých statí náležejí mezi nejvýznamnější odborníky na dané období.

Druhé, opravené a doplněné vydání Česko-německé srovnávací gramatiky se obrací především na českou kulturní veřejnost, která je již alespoň minimálně zasvěcena do německého jazyka, na studenty i učitele němčiny, ale také na redaktory a překladatele; obrací se dále i na kulturní veřejnost německy mluvících národů ovládajících češtinu, zejména na univerzitní studenty a učitele češtiny a slavistiky. Její ambicí je být zejména praktickou příručkou, a teoretické výklady gramatických jevů jsou proto zpravidla omezeny na nutné minimum. Z velké části je založena na analýzách živých současných psaných textů, jejím účelem je poskytnout nejen praktické poučení o shodách a rozdílech mezi gramatikou češtiny a němčiny, mnohdy podivuhodných a neočekávanýc h, ale také vhled do mnohých tajů přirozených gramatických pravidel, ukrytých v tisícero opakujících se aktů tvorby vět a textů.

Spasit duši, jako chtěla středověká církev, nebo spasit tělo, jak doufá současná medicína? Jak je to vlastně s naším vztahem ke smrtelnosti? Jak se historicky vyvíjela koncepce duality duše a těla? Proč má psychosomatické pojetí v medicíně takovou ob tíž se prosadit, ač by bylo mnohem levnější než technicistní medicína? Jak se psychosomatické myšlení ve starověku i novověku vlastně vyvíjelo? Co je patologické a co normální? Je nemoc opravdu to, co nechceme, nebo představuje také sociální kapitál, pro nemocné i pro lékaře? Kam se ubírá medicínské péče? A ještě víc se dozvíte v nové knize Stanislava Komárka.

Leopold Bauer (18721938) patřil kolem roku 1900 k předním představitelům moderní architektury ve střední Evropě. Byl označován za tvůrce prvního moderního domu v habsburské monarchii a za autora první filozoficko-teoretické reflexe moderní architektury v tomto regionu. Později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Monografické zpracování jeho architektonického a designérského díla je založeno na studiu Bauerovy obsáhlé písemné pozůstalosti ve vídeňské Albertině a na systematickém terénním výzkumu architektových realizací.

Antologie překladů věnovaná novému historismu, kulturnímu materialismu a kulturním studiím tedy směrům humanitněvědného myšlení, v jejichž rámci se střetávají literární a kulturní teorie, text a jeho kontext, praktické a teoretické aspekty myšlení, konání a řeči nebo oblast umění a ne-umění uvedené směry nemapuje v celé šíři, ale vybírá klíčové texty jejich protagonistů, a to v rámci hledisek z podtitulu antologie: cirkulace, reprezentace, ideologie. Obsahuje jak výrazně teoreticky zaměřené práce, tak studie věnované konkrétním historickým otázkám. Všechna témata doprovázejí osvětlující úvodní texty a celou knihu uvádí studie přibližující základní pojmy a jejich vývoj v kontextu domácí literárněteoretické tradice. Publikaci připravil 6členný tým překladatelů a autorů z ÚČL AV ČR, Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK a Katedry genderových studií FHS UK. Koncepci antologie vypracovali Richard Müller, zabývající se literární komunikací a její medialitou i materialitou, a Josef Šebek, věnující se zprostředkováním mezi textem a sociálním kontextem.

Publikace přináší ve členění podle krajů ČR formou místopisných hesel informace o násilnostech nacistické branné moci páchaných na civilním obyvatelstvu mimo bojové situace a mimo místa k represím přímo určená. V knize najdete zločiny spáchané mezi březnem a květnem 1945. Čtyřmi hlavními skupinami násilností jsou protipartyzánské operace na Valašsku a na jihovýchodní Moravě, potlačená povstání a následné represe, jako například v Přerově, Velkém Meziříčí nebo v Trešti, násilnosti spáchané na vězních během pochodů a transportů smrti především v západních a jihozápadních Čechách a nakonec střelba do obyvatel sledujících vojenské ústupové kolony.

První 4,5 miliardy let, od hvězdného prachu až po živou planetu. Jak koevoluce geosféry a biosféry utvářela naši planetu do dnešní podoby? To originálním přístupem odhaluje americký vědec Robert M. Hazen. V živých detailech vykresluje planetární cykly: od doby, kdy Slunce vycházelo co pět hodin, až po oceány před vznikem prvních kontinentů; od Velké oxidace, která zbarvila planetu dočervena, až po vulkanickou činnost, možná skutečnou příčinu zhouby dinosaurů. Jak reakce mezi organickými molekulami a horninami vedly ke vzniku života? Příběh Země je i příběhem průkopníků vědy.

První 4,5 miliardy let, od hvězdného prachu až po živou planetu. Jak koevoluce geosféry a biosféry utvářela naši planetu do dnešní podoby? To originálním přístupem odhaluje americký vědec Robert M. Hazen. V živých detailech vykresluje planetární cykly: od doby, kdy Slunce vycházelo co pět hodin, až po oceány před vznikem prvních kontinentů; od Velké oxidace, která zbarvila planetu dočervena, až po vulkanickou činnost, možná skutečnou příčinu zhouby dinosaurů. Jak reakce mezi organickými molekulami a horninami vedly ke vzniku života? Příběh Země je i příběhem průkopníků vědy.

Proč se historie biologického výzkumu ubírala právě těmi cestami, jimiž se ubírala? Popis zrodu a vývoje evoluční teorie od Lamarcka po Darwina. Vývoj buněk a počátky vývojové biologie. Rozvoj genetiky a její splynutí s evolučním myšlením, vznik neodarwinismu a počátky genetiky mikroorganismů. Vznik a rozmach molekulární biologie. To vše v čtivé podobě s dobovými kontexty. V jistém smyslu lze knihu označit za chronologické završení Dějin biologických teorií novověku (Academia 2006) Emanuela Rádla.

Publikace Jeana-Philippa Namonta přináší poprvé souhrnně zpracované dějiny Československé Kolonie. Namont sleduje formování čs. komunity ve Francii od 19. století a rekonstruuje fascinující příběh o vzestupu českých krejčíků, kožešníků, malířů i námezdních dělníků, jejichž jednotné vystoupení v říjnu 1914 a vytvoření roty Na Zdar tvoří zásadní milník na cestě českého národa k samostatnosti. Po heroickém vzepětí Kolonie na počátku první světové války se autor zaměřuje na formování sociálních struktur a praktické aspekty vystěhovalectví, i reakci francouzského obyvatelstva na přistěhovalectví ze střední Evropy. Kniha líčí emigraci a život v emigraci z pohledu běžných lidí, popisuje největší česká i slovenská centra ve Francii, osudy emigrantů i jejich politické sympatie.

Soubor jedenácti studií představuje první monografii věnovanou Kronice české Václava Hájka z Libočan (1541), jednomu ze základních děl starší české literatury. Hájkova kronika byla až do 19. století jednou z nejčtenějších českých knih vůbec, čerpali z ní mnozí novodobí čeští spisovatelé a básníci a i pro dnešní historiky stále zůstává zdrojem cenných informací. Základem studií byly příspěvky přednesené na konferenci „Na okraj Kroniky české“, konané v ÚČL AV ČR v listopadu 2013. Autoři se zamýšlejí nad historickými, literárními a jazykovými aspekty kroniky – zabývají se přírodními a archeologickými lokalitami, které Hájek znal, zeměpisnými názvy, Hájkovou interpretací husitského a pohusitského období, závislostí Jiráskových Starých pověstí českých na Hájkovi apod.

Peripetie československého generála Čeňka Kudláčka (1896?1967) byly opravdu bohaté – počínaje působením v řadách československých legií jak v Rusku, tak ve Francii či Itálii, dále neoficiální vojenskou misí v Bolívii v meziválečném období, za druhé světové války účastí v protinacistickém odboji domácím (v organizaci Obrana národa) i zahraničním (ve Francii, Velké Británii, Kanadě a Brazílii) a konče po nuceném exilu životem ve Francii a USA, kam se uchýlil po únoru 1948. Výsledkem Jiránkovy práce je plastický obraz štábního důstojníka, bez kterého by československá armáda a vojenská diplomacie nemohly efektivně existovat.