Academia strana 68 z 189

Monografie je věnována problematice skládání komplimentů v češtině. Vychází z podrobného rozboru nahrávek soukromé neformální komunikace mezi rodinnými příslušníky a přáteli. Na základě analýzy více než sedmdesáti komplimentových sekvencí jsou popsány komunikační funkce komplimentů i jejich lexikální, morfologické a syntaktické prostředky, představeny jsou taktéž prostředky neverbální. Jelikož publikace nahlíží danou problematiku v kontextu dialogické komunikace, své místo v ní nachází i analýza reakcí na komplimenty.

Objevná pojednání Zygmunta Baumana o tekuté modernitě proměnila naše uvažování o současném světě. V této rozsahem nevelké knize autor zkoumá zdroje endemické nejistoty, která utváří naše životy dnes, a zároveň čtenáři předkládá stručný a přístupný úvod do svého velmi originálního náhledu na život v naší „tekuté“ moderní době, který ve větším rozsahu propracoval již ve svých předchozích knihách.

Ptáci byli po staletí pro člověka obrazem svobody a volnosti a jakýmsi prostředníkem mezi bohy a lidmi. Kromě duchovního rozměru sloužili i jako zdroj potravy a později se chovali pro okrasu a potěšení. Není proto divu, že zájem o ptactvo prolínal celou historií lidstva. Autor knihy přibližuje čtenáři populární formou úlohu ptáků v životě a kultuře českého národa – od ptačích jmen přes ptáky v lidových obyčejích, slovní kultuře, hudbě, hmotném, výtvarném i pohybovém umění až po českou kuchyni, chovatelství, zemědělství, myslivost a léčitelství. Závěrečné kapitoly se věnují ochraně ptáků v měnícím se prostředí.

Kniha přináší ucelenou sbírku sociálních reportáží z pera Wenzela Jaksche (1896–1966), které byly otištěny mezi lety 1924 až 1928 v centrálním orgánu Německé sociálnědemokratické strany dělnické „Sozialdemokrat“. Jaksch podnikal coby mladý novinář delší cesty po německy mluvícím československém pohraničí. Líčí tamní surové poměry, nebere si servítky, a ač mají reportáže výrazný stranický nádech, jenž také vystihuje ducha doby a zoufalou snahu o sociální zajištění těch nejchudších, poskytuje především jedinečný vhled do sociálních, politických a společenských podmínek soužití, přežívání a živoření v meziválečném pohraničí. Reportáže jsou doplněny zdařilými kresbami či fotografiemi, jež ilustrují a konkretizují bídu v Sudetech.

Liber viaticus si dal pořídit Jan ze Středy, uměnímilovný prelát z okruhu rádců Karla IV., mezi lety 1353 a 1364. Ve vynikající práci iluminátora se projevují vlivy toskánské a francouzské, ale výzdoba rukopisu zároveň stojí u vzniku nového, národního slohu knižní malby. První moderní monografie věnovaná jedné z nejcennějších památek české středověké kultury, uložené v Knihovně Národního muzea v Praze, se skládá ze dvou svazků. V prvním z nich představují Liber viaticus studie předních badatelů, druhý svazek obsahuje zmenšenou fotografickou reprodukci rukopisu.

Publikace provede čtenáře po místech spojených s legendární odbojovou organizací Tři králové. Navštíví místa, na kterých připravovali výbušniny a ilegálně vysílali Josef Mašín, Václav Morávek a Josef Balabán, ale také řada jejich spolupracovníků. Zvláště v případě vysílacích míst radiostanice Sparta I se jedná o zapomenuté hrdiny, které tato kniha snad důstojně připomene.

Za starých časů mívala leckterá hospodyňka sešit zvaný herbář nebo bylinář, plný užitečných rad, která bylina vyléčí jaký tělesný či duševní neduh, a rovněž návodů třeba z oblasti zdravovědy, stravování a vůbec doporučení pro nejrůznější životní situace. To inspirovalo maďarského prozaika Sándora Máraiho v čase přetěžkých zkušeností druhé světové války k sepsání obdobné sbírky užitečných rad pro život. Propojil je s filozofií stoiků, a tak se sloučily dva proudy: obyčejná lidská moudrost a vybroušený filozofický náhled na život. Vzniklo dodnes aktuální dílo pro přemýšlivého čtenáře, jenž v současném světě povážlivě rozkolísaných hodnot najde pevný řád moudrého a morálního chování člověka k sobě samému i druhým.

Edice je nejrozsáhlejším a nejpodrobnějším souborem dokumentů vztahujících se k průběhu Pražského povstání a pomoci dobrovoleckých jednotek českému hnutí odporu v závěrečných okamžicích druhé světové války. Editována jsou originální rukopisná či strojopisná hlášení velitelství „Bartoš“ i dalších povstaleckých velitelství, která se přímo či nepřímo vztahují k zásahu jednotek 1. ruské divize VS KONR genmjr. S. K. Buňačenka v Praze a jejím bezprostředním okolí. Tato hlášení neobsahují pouze informace o osách postupu vlasovského útvaru, ale zachycují také aktuální situaci a problémy, které řešila jednotlivá povstalecká velitelství. Zvláště při čtení zpráv o postupu německých útočných skupin můžeme ještě dnes doslova cítit dramatičnost tehdejší situace.

Operní pěvkyně a herečka Soňa Červená rekapituluje po svých devadesátých narozeninách právě dovršené čtvrtstoletí od návratu ze světových scén do vlasti. Ačkoli vše směřovalo ke klidnému odpočinku, po čtyřicetileté operní kariéře v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, Anglii a USA a po činoherním působení v Hamburku, New Yorku, Hongkongu a Sydney se jí doma otevřely další, nečekané umělecké možnosti. Navzdory věku, díky železné píli a všestrannosti talentů se vrátila na operní i činoherní scény, na koncertní pódia a filmová plátna, do rozhlasu i televize a začala psát. Vše s úspěchem a ohlasem mimo jakákoli očekávání. Kniha Stýskání zažehnáno navazuje na paměti nazvané Stýskání zakázáno a na knihu Můj Václav.

Současné změny klimatu si žádají změny v přístupu k naší krajině. Té krajině, ve které žijeme a která nám poskytuje obživu. Publikace, na níž se podílelo přes 70 pracovníků převážně z vědeckých institucí, seznamuje s výzkumem a udržitelným hospodařením v české krajině. Dozvíte se např. odpovědi na otázky, jak lze třídit a měřit krajinu a jaké služby nám přináší. Vybrali jsme pro vás novinky o využívání půd v zemědělství, o hospodaření (současném i přírodě blízkém) v lesích, o problematice vody, o narušené krajině a její obnově, o ochraně přírody a krajinném plánování. Důsledky exploatace naší krajiny dokládá mnoho příspěvků v této knize. Mezioborová Platforma pro krajinu spojuje zájemce, kterým není lhostejný osud naší krajiny, a čerpají přitom z Evropské úmluvy o krajině. Nabízí řešení vedoucí napříč vědou a politikou – krajina je totiž věcí veřejnou.

Kniha je kulturně-historickým průvodcem po Podkarpatské Rusi (dnes ukrajinská Zakarpatská oblast). Jsou v ní představeny všechny nejdůležitější architektonické památky: hrady, pevnosti a zámky, historická zástavba měst, městeček a vesnic, zděné kostely, cerkve i synagogy, a především dřevěné cerkve a zvonice, které jsou jedinečným architektonickým pokladem ukrajinských Karpat. Obsahuje též informace o muzeích, památkách z první a druhé světové války, zajímavých technických stavbách i přírodních lokalitách. Zvláštní pozornost je věnována českým stopám, především památkám z doby první československé republiky nebo místům spojeným se jménem spisovatele Ivana Olbrachta. Jednotlivá hesla jsou doplněna unikátními fotografiemi i dobovými dokumenty.

Sir Oswald Mosley patří mimo jakoukoli pochybnost k nejpozoruhodnějším postavám britských dějin 20. století. V britské a v menší míře též v evropské politice byl totiž přítomen prakticky po celé dlouhé století. Byl při většině klíčových událostí meziválečného období a udržoval styky s nejvýraznějšími osobnostmi své doby – Benitem Mussolinim, Adolfem Hitlerem a Franklinem D. Rooseveltem, stejně jako s Nevillem Chamberlainem nebo Winstonem Churchillem. „Proslavil“ se však zejména jako zakladatel a vůdce nejvýznamnějšího britského fašistického hnutí – Britské unie fašistů. Mosleyho životopis provede čtenáře nejen jeho životem, ale plasticky vykreslí i pohnuté britské a evropské dějiny minulého století.

Neobvykle koncipovaná kniha sestavená ze zpráv dobového tisku, policejních vyhlášek, výslechových protokolů gestapa a krátkých prozaických útvarů se touto kombinací snaží čtenáři přiblížit atmosféru protektorátu Čechy a Morava. Pro bližší vhled do atmosféry Prahy v těžkém roce 1942 je kniha doplněna bohatým obrazovým materiálem.

Autoři se zaměřují na panarabské hnutí Muslimské bratrstvo a s ním spřízněné politické strany a hnutí. Kromě okolností vzniku a historie jeho regionálních odnoží se podrobněji zaměřili na současnost a vyhodnotili dopady vojenského převratu, během něhož byl svržen egyptský prezident Mursí. Zásadní pozornost věnují těm zemím, kde se Muslimským bratrům či jejich sympatizantům podařilo vytvořit politickou stranu nebo hnutí, které se stalo významným segmentem dané národní politické scény (parlamentní, vládní stranou či hlavní opoziční silou). Byl zkoumán také jejich reformní potenciál. Hnutí a strany byly posuzovány podle jejich postojů k následným otázkám: sekularizace, role islámu a islámského práva ve společnosti, názory na politický pluralismus a parlamentní demokracii, postoj k jinověrcům nebo etnickým menšinám, k nevládním organizacím a občanské společnosti, k terorismu a násilí, preferovaný charakter státoprávního uspořádání a ekonomického modelu, zahraničněpolitická orientace, chápání lidských práv a základních demokratických svobod, řešení sociálních problémů. Autoři vycházeli z klíčových programových dokumentů jednotlivých stran a hnutí. Zaměřili se na Egypt (Muslimské bratrstvo – Strana svobody a spravedlnosti), Sýrii (Muslimské bratrstvo), Súdán (Národní islámská fronta), Tunisko (an-Nahda), Maroko (Strana spravedlnosti a rozvoje), Palestinská autonomní území (Hamás), Jordánsko (Islámská akční fronta) a Jemen (Isláh). Studie byla zasazena do celkového regionálního i mezinárodněpolitického a bezpečnostního kontextu.

V dějinách světového myšlení a pedagogiky není mnoho autorů, kteří svým dílem obsáhli tak širokou paletu témat a trvale vyvolávali takový zájem jako Jan Amos Komenský (1592-1670). Čím více let uplynulo od doby, kdy žil, tím hlouběji jeho odkaz zasahuje moderní společnost a je až zarážející, jak je Komenského dílo i ve 21. století aktuální. O věhlasu Komenského nevypovídá jen jeho rozsáhlé dílo a ohromná literatura jemu věnovaná, charakterizuje ji rovněž ohlas jeho osobnosti a díla ve výtvarném umění, v krásné literatuře, dramatu, filmu a hudbě. Komenský je osobností tak významnou, že se stal symbolem, který je v moderní době s odstupem staletí přitažlivý pro širší společnost i pro výtvarné umělce – a ti prostřednictvím této osobnosti vyjadřují svůj postoj ke vzdělání, kultuře a humanitě.

Doktor filozofie se po letech vrací ze zámoří do rodné vlasti, právě ve chvíli, kdy se země stane nepředvídatelně svobodnou. Doktor mnohé chápe stejně málo jako lidé, kteří mají náhle pocit, že ačkoliv nikdy neopustili domov, octli se po náhlém zemětřesení v cizině.