Academia strana 70 z 189

Kniha přiblíží nejen historii samotné osady Ležáky, ale doplní ji o kontext odboje napojeného na výsadky z Velké Británie v širším regionu. V jednotlivých kapitolách čtenář najde příběhy nejen parašutistů a jejich podporovatelů, ale i příběhy příslušníků nacistického represivního aparátu, jehož nasazení v tomto prostoru bylo masivní. Přesto, že příběh osady Ležáky a jejích obyvatel je příběhem tragickým, zároveň je jedním z nejheroičtějších příběhů druhého odboje. Kniha se věnuje i historii památníku Ležáky po osvobození a je doplněna řadou málo známého obrazového materiálu.

Kniha Jak vnímat architekturu z roku 1959 patří mezi autorovy nejslavnější tituly. Jde o přístupný, ale hutný text, který lze vnímat v analogii k fenomenologickým přístupům k umění, aniž by zde šlo o přímočarý vliv. V sérii přednáškových esejů se Rasmussen zaměřuje na elementární složky architektury jakožto zkušenosti: objemnosti a dutosti, tíže a lehkosti, hrubosti a hladkosti, barevných ploch a teploty barev apod. Kniha se obrací k širší kulturní veřejnosti, ale nepochybně se uplatní i ve výuce architektury i dalších uměleckých a kunsthistorických oborů.

Utrpení zvířat využívaných člověkem je závažný problém vyvěrající ze způsobu života současné civilizace. Myšlenka řešit ho založením zvířecích práv obdobných právům lidským pochází z prostředí ochranářských hnutí v USA, odkud se rozšířila do západní Evropy. Záměrem editorů bylo odhlédnout od schémat vlastních aktivistickým hnutím a shromáždit k tématu práv zvířat poznatky těch vědních disciplín, jež k němu mají nejvíce co říci. V knize se tak setkávají zástupci oborů filozofie, etiky, biologie, sociologie a práva, aby společně hledali odpovědi na otázky po smyslu a opodstatněnosti konceptu zvířecích práv a zároveň ukázali, jak je problém zvířat reflektován v současné české společnosti.

Kniha zkoumá na základě analýzy typově různých pramenů hlavní formy mecenátu, především zakládání škol různého druhu, rodinné i jiné studijní nadace, podporu poskytovanou učitelům mimo jejich běžné zajištění, odkazy knih i celých knihoven ve prospěch soudobého školství apod. Usiluje o postižení dlouhodobých vývojových trendů v českém státě i o charakteristiku odlišností v jednotlivých zemích a analyzuje příčiny mecenátu, jeho společensko-politické pozadí i funkce, typy podporovaných institucí a jejich charakter, sociální, geografickou či konfesijní skladbu mecenášů i stipendistů atd. Součástí jsou také různé typy dokumentů vhodně ilustrující zkoumanou problematiku.

Afrika viděná zevnitř, očima českých biologů, geologů, antropologů a archeologů, kteří bádají v afrických pouštích a savanách nad dosud nevyřešenými otázkami vývoje člověka, lidských společností, klimatu, živé a neživé přírody. Je to kniha o dlouhých dějinách kontinentu. Píše se v ní o vysychání Sahary, která ještě docela nedávno, před sedmi tisíciletími, nebyla pouští, ale obydlenou savanou s mnoha jezery a spoustou zvířat. V průběhu vysychání se z původních lovců a sběračů postupně stávali pastevci, občas zemědělci a místy dokonce vznikaly vyspělé civilizace. Mnohé civilizace později zanikly a také dnes se situace dramaticky proměňuje. Některé africké regiony se propadají do hlubokých krizí, jiné naopak zaznamenávají prudký rozvoj spojený s nebývalým nárůstem počtu obyvatel. Přesto přetrvávají v málo obydlených územích Afriky rozsáhlé kusy původní neporušené divočiny, kde si cestovatel a výzkumník připadá, jako by se ocitl v nějakém dávno zaniklém, pravěkém světě.

Kniha seznamuje čtenáře s místy, která jsou spojena s výsadky vyslanými v době druhé světové války z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava. Jde o místa, obce, města či celé oblasti, v nichž výsadky přistály a kde jejich členové působili. Kromě činnosti samotných parašutistů je pozornost zaměřena i na osoby z řad domácích odbojářů ve velké míře se rekrutujících z řad sokolů či vojáků, kteří z určitých důvodů neodešli bojovat za hranice a za bitevní pole si zvolili okupovanou vlast. Výsledkem spolupráce domácích odbojových struktur a vojáků vyslaných z Londýna byla i jedna z nejvýznamnějších operací druhé světové války – operace Anthropoid , během níž se podařilo odstranit zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Kniha je věnována tradiční otázce literárního realismu. Nezabývá se však primárně literárními texty, ale popisuje okolnosti, za nichž mohou být čteny jako texty realistické. Autor se vrací k počátkům českých diskusí o realismu a na pozadí proměn myšlení měšťanské společnosti, přecházející od liberalismu k masové demokracii, popisuje různé způsoby rozumění realističnosti literární reprezentace skutečnosti. Kritické diskuse o literatuře z let 1858-1891 nahlíží v kontextu soudobého estetického myšlení a kromě obvykle uvažovaných francouzských a ruských inspirací bere v úvahu též impulsy vycházející přímo z německojazyčného prostoru střední Evropy.

Vedle tzv. české otázky byla ve 20. století souběžně reflektována i naše „evropská otázka“, kterou intenzivně diskutovaly tehdejší politické, intelektuální a kulturní elity. Iniciační osobností byl v tomto ohledu Tomáš G. Masaryk se svou knihou Nová Evropa (1918/1920). Během dynamického „třicetiletí“ 1918–1948, které patří ke stěžejním obdobím českých moderních dějin, představovaly koncepty Nové Evropy, Panevropy resp. přemítání o české (československé) úloze v Evropě a v rámci geopolitické dichotomie Západ–Východ, základní téma zdejšího diskursu. Antologie je tvořena pěti desítkami dobových textů různých žánrů, od autorů liberálních, konzervativních a socialistických až po komunistické a fašistické, reprezentující důležité souvislosti, tendence a kontroverze české „evropské otázky“.

Kniha představuje dosud neznámou a v mnoha ohledech unikátní dolnorakouskou knižní sbírku z konce 16. století, která byla – jako součást knižní kořisti z Čech a Moravy – odvezena do Švédska na sklonku třicetileté války. Zároveň odhaluje a koriguje jednu z povážlivých mezer v našich znalostech o existujících šlechtických knihovnách raného novověku, neboť Beckova knihovna patřila k málo prozkoumaným progresivním typům intelektuálně zaměřených šlechtických knihoven. Autorka se pokouší dešifrovat dosud neznámý intelektuální obzor jejího tvůrce a beckovskou knižní sbírku zařadit do kontextu dalších dobových šlechtických knihoven rakouského soustátí. Součástí monografie je také virtuální rekonstrukce beckovské knihovny formou jejího detailního soupisu.

měly a mají zásadní vliv na vývoj komplexních civilizací. Za pomoci mnoha společenských, přírodních i technických věd hledá odpovědi na to, jak civilizace – a nejen ta staroegyptská – vznikly, fungovaly, jaké byly jejich cesty vývoje, jak se vyrovnávaly s krizemi i změnami přírodního prostředí a také jak zanikaly. Výsledkem tohoto hledání smyslu dějin a člověka je zejména poznání, že naše minulost rozhodně není mrtvá. Naopak, můžeme v ní najít zdroj inspirace, ale i poučení o nás samotných a o světě, který nás obklopuje.

Compendium grammatices linguae hebraeae je jedním z posledních děl nizozemského filosofa Benedikta Spinozy (1632–1677). Téma prapůvodní dokonalosti jazyka, historicko- kritický přístup k náboženské tradici, ale také filosofova základní ontologická koncepce, to vše je zde syntetizováno do nového celku. Studium tohoto spisu zprostředkovává čtenáři neobvyklý pohled na Spinozovo myšlenkové dílo, zejména pokud jde o některé motivy z židovské tradice v něm obsažené. Zároveň představuje zajímavý dokument jazykovědy 17. století, který je v řadě aspektů srovnatelný s dobovými lingvistickými projekty, ať již se jedná o univerzální gramatiku port-royalské školy, nebo o umělé jazyky vytvořené na filosoficko- logickém základě.

Česká lexikografie 15. století

Od původního významu řeckých slov (dobrá zpráva, případně odměna tomu, kdo nese dobrou zprávu) prošel obsah pojmu evangelium na samém počátku křesťanství několika proměnami. Ježíš užíval pravděpodobně hebrejské sloveso s významem „nést dobrou zprávu“, pro Pavla z Tarsu znamenal tento termín označení zvěsti o Ježíšově vzkříšení, Marek, autor nejstaršího evangelia, spojil toto pojetí s výkladem o nejdůležitější části Ježíšova pozemského života a po určité době začali křesťané chápat první větu jeho spisu („Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“) jako název a později i jako označení svébytného literárního žánru, typu Ježíšových biografií. Na základě výkladu o těchto proměnách pojmu autor přispívá též k zásadní diskusi o okolnostech, za nichž synoptická evangelia a evangelium Janovo vznikala.

Kniha přibližuje strukturu a působení československého četnictva, policie a finanční stráže na Chebsku v letech 1918–1938. První část přibližuje fungování pořádkového aparátu (ubytování, kázeňské záležitosti atd.). Druhá část publikace je věnována snahám o potírání kriminality a bezpečnostně-politických hrozeb, tedy německého iredentismu, komunismu a především sílícího nacistického hnutí. Pozornost je věnována také osudům příslušníků bezpečnostních složek z Chebska v době nacistické okupace.

Ediční řada Theatrum neolatinum si klade za cíl zpřístupnit vybrané, tiskem dosud nevydané texty jezuitských školských her. Do budoucna by měla být otevřena i jiným raně novověkým bohemikálním dramatickým textům spjatým se vzdělaneckým prostředím. V prvním svazku řady přinášíme jezuitské školské hry, které se námětově vztahují k významnému světci českého baroka, sv. Janu Nepomuckému. Jejich jádro tvoří texty z 20. a 30. let 18. století, tedy jednoho z vrcholných období rozvoje jezuitského školského divadla. Předkládaný soubor tak lze považovat za reprezentativní průřez dramatickou školskou produkcí. Knihu otvírají tři interdisciplinárně pojaté studie, které se věnují jezuitské škole a divadlu obecně, reflektují vývoj a podoby nepomucenského kultu a představují vydávaný korpus. Jádro publikace tvoří edice šesti rukopisů her a třinácti tištěných synopsí, opatřených textově kritickými poznámkami a zrcadlovým překladem. Každý z vydávaných textů má vlastní předmluvu, medailonky o autorech, obvyklé rejstříky a výkladový slovníček antických jmen.

Kniha zachycuje celou šíři jevů v rámci adaptivních zbarvení v přírodě: krypse, aposematismu i různých typů mimézí i historii jejich poznávání za posledních dvě stě let. Jak ovlivnil darwinovský obrat interpretaci vnějšího vzhledu živých organismů? Proč bylo nutno postulovat pohlavní výběr? Jak se vynořily koncepce různých typů mimézí (batesovské, müllerovské, peckhamovské, wasmannovské, parciální atd.). Jak je to s živočišnými kresbami? Jak interpretovali vnější vzhled živočichů Portmann, Hingston a jejich následovníci?