Academia strana 63 z 189

Bezohledné uplatňování taktiky spálené země, úmyslné provokování okupační moci a vyvolávání odvetných opatření vůči civilnímu obyvatelstvu, ničení vlastních vesnic, chaotické získávání potravin od obyvatelstva doprovázené každodenními loupežemi, opilstvím, které se zvrhávaly v násilí a sexuální delikty, bratrovražedné vnitřní konflikty, operativní nasazení bakteriologických zbraní a konečně kanibalismus tohle vše nebyly nahodilé excesy masového krveprolití ani spontánní lidová odezva na krutost vládnoucích nacistů, ale zákonité rysy Stalinovy malé vražedné války.

Kniha se zabývá literární a žurnalistickou činností prezidenta T. G. Masaryka, jíž se pokoušel ovlivňovat veřejné mínění a vstupoval do nejrůznějších aktuálních sporů. Předmětem zájmu je zvláště anonymní publicistika, tedy články, které psal pod šiframi nebo je publikoval nepodepsané. Masaryk navazoval na svou dřívější činnost válečnou a předválečnou, po válce byl však více limitován politickými ohledy a vymezením pravomocí hlavy státu. Tento stav se pokoušel vyřešit (či obcházet) mimo jiné uveřejňováním anonymních článků, v nichž se mohl vyjadřovat svobodněji než v podepsaných textech nebo oficiálních projevech. Práce si klade za cíl analyzovat tuto Masarykovu aktivitu včetně popisu mechanismů, kterými prezident realizoval své zásahy do veřejného dění.

Publikace podává přehled o hornických památkách České republiky. Hornictví se zasloužilo nejen o rozvoj mnoha regionů, ale stalo se také zdrojem bohatství celé země a bylo hybatelem technického pokroku. Publikace je zaměřena především na památky hlubinného hornictví. Čtenáři se dozvědí o turisticky zpřístupněných dolech, štolách, hornických muzeích a skanzenech, muzeích s dílčími hornickými expozicemi a dalších hornických památkách. Popisovány jsou i naučné stezky, vedoucí pozoruhodnými místy se stopami bývalé hornické činnosti. První část publikace obsahuje stručné pojednání o dějinách českého hornictví. Ve druhé, hlavní části je podán přehled hornických památek po jednotlivých krajích. Uveden je jejich podrobný popis, historie a geologická charakteristika. Významnou součástí knihy je množství fotografií jednotlivých lokalit, včetně těch, jež odrážejí jedinečnou atmosféru důlních prostor. V závěru publikace je zařazen výkladový slovníček hornických termínů a pojmů. Kniha je určena široké veřejnosti, zejména pak příznivcům zážitkové a montánní turistiky, dále všem zájemcům o hornictví, geologii, historii a památky vůbec.

Slovník podává nejen rychlý přehled o životě a politické kariéře vedoucích funkcionářů KSČ, ale díky přiřazení seznamu základních pramenů a literatury ke každému biografickému heslu může posloužit i jako základní východisko k hlubšímu studiu témat spojených s personáliemi komunistické strany. Obsahuje také úvodní studii nastiňující problematiku vzniku a proměn KSČ a KSS a zejména jejich volených orgánů v širším kontextu dějin Československa. Biografická hesla vycházejí nejen z relevantní odborné literatury, ale především z primárního výzkumu archivních pramenů. Autorský kolektiv zahrnuje více než čtyři desítky historiků a archivářů. Krom badatelů Ústavu pro studium totalitních režimů na projektu spolupracovali přední odborníci z českých a slovenských historiografických institucí.

Záhy po vzniku Československa v roce 1918 se na scéně objevuje nový a skutečně nepřehlédnutelný fenomén – TRAMPING. Nebyl jen dočasnou zálibou několika kluků a holek. Právě naopak! I přes prvotní nedůvěru rodičů či učitelů, přes nevoli státních orgánů i mládežnických či tělovýchovných organizací stále rostl a mohutněl. V průběhu 30. let se k němu hlásily desetitisíce mladých lidí. Co je na trampování přitahovalo? Na začátku určitě víkendová volnost. Touha vzít život aspoň během krátké sobotní a nedělní svobody do svých rukou. A to včetně toho sexuálního. Však také českou společností občas zněly hlasy, že tramping je vlastně hnutím sexuálním. Ale pozor, tramping nebyla jen romantika táborových ohňů a odchod ze zkaženého města do chrámu léčivé přírody. Tramping byl nedílnou součástí prvorepublikového systému a ten z něj nakonec dovedl těžit. Dokladem je třeba komerční šíření trampské písničky hudebním průmyslem. Nepřehlédnutelným se stal i trampský sport a mezinárodní úspěchy trampů-sportovců. Trampové se alespoň na čas stali lákavým voličským rezervoárem politických stran. Dosud spíše přehlížené dějiny prvorepublikového trampingu jsou tak vlastně zajímavou historií meziválečné společnosti a mladého československého státu.

Kniha vycházející pod názvem Měli odvahu žít je výsledkem téměř třicetiletého vědeckého úsilí, se kterým se autorka PhDr. Miroslava Poláková, Ph.D. věnovala získávání primárních pramenů k problematice odboje na politickém okrese Uherský Brod v letech 1939 až 1945. Téma za dobu uplynulých 70 let v komplexnosti nezpracované je rozděleno podle časového sledu do 6 kapitol a svým rozsahem dosahuje téměř 800 stran. Vedle archivních materiálů kniha vychází i z ústních výpovědí více než 140 osob a svým obsahem je plně začleněna do celoprotektorátního dění. Doplněna je tabulkami a více než 520 fotografiemi.

Akvarelový atlas zahrnuje cca 780 dominantních bylin přírody České republiky. Originální obrázky, malované výhradně podle živého materiálu, jsou doprovázeny krátkými texty o ekologii druhu, rozlišovacích znacích, které nejsou patrné z obrázku, popřípadě o příbuzných druzích a jejich určení. Výběr rostlin v knize zohledňAkvarelový atlas zahrnuje cca 780 dominantních bylin přírody České republiky. Originální obrázky, malované výhradně podle živého materiálu, jsou doprovázeny krátkými texty o ekologii druhu, rozlišovacích znacích, které nejsou patrné z obrázku, popřípadě o příbuzných druzích a jejich určení. Výběr rostlin v knize zohledňuje posun naší květeny od roku 1973 zařazením běžných invazních druhů a většího počtu travních dominant. Z rostlin horských a z orchidejí je zobrazen výběr nápadných a častých druhů, které se přirozeně vyskytují na území České republiky.

Eseje o jiných zemích a kulturách tvoří svébytnou součást esejistické produkce Stanislava Komárka. Tento svazek zachycuje jejich „starší“ rovinu – od prvopočátků do období přelomu spojeného s hospodářskou krizí, jejich tématem jsou země evropské i mimoevropské, ty, které se tradičně počítají k „Západu“, i ty, které bývají chápány jako „Východ“. Které z autorových očekávání a úsudků se v mezičase naplnily a které ne? Proč vlastně v době internetu ještě cestovat? Co je to úsudek a co je to předsudek? Jak se na sebe dívají různé kultury? Neposuzujeme ty jiné zejména a prakticky jen z hlediska jejich ochoty se nám připodobnit? Co je v kterém kulturním okruhu a národě svébytného? Jak dalece podporovat národní svérázy – etnické pochoutky ano, sebeupalování vdov ne? Nemá každá kultura jinak rozvržené půvaby a děs, upřímnost a pokrytectví, sofistikovanost a primitivismus, něžnost i brutalitu, moudrost i pošetilost? Kolik toho lze o jiných zemích sdělit a kolik je třeba zažít? Nakolik je poznání přenositelné? O žumpě číst a do žumpy spadnout... Kam si projikujeme ztracený ráj a kam peklo? Nemají nakonec i v Guyaně ptáci křídla a zobák, lidé hlavu, ruce a nohy a domy okna a dveře?

Publikace se zaměřuje na otázku vývoje, vymezení vzdělávacích cílů a obsahů obecných a měšťanských škol jako institucí, v nichž většina meziválečné populace v ČSR plnila povinnou školní docházku. Národní školství je tematizováno jako prostředek řešení takzvané národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu. Nastíněna je diskuse v oblasti vztahu školy a církve, ale i problematika výchovy občana demokratického státu. Každodenní chod národních škol byl výsledkem odborné pedagogické debaty, ale i diskuse v širší učitelské veřejnosti sdružené v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích.

Kniha koncipovaná jako historický průvodce zavede čtenáře na místa spojená s komunistickou represí proti občanům Československa, na místa, kde byli vězněni a mučeni lidé, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem, do bytů, kde se scházeli protikomunističtí odbojáři s kurýry tajných služeb demokratického světa, i do bytů, kde tvořili spisovatelé či malíři, nebo na místa, odkud poprvé vysílala Československá televize.

V knize Sto let českých Vánoc se čtenáři dozvědí, jak se u nás proměňovaly oslavy nejkrásnějších svátků celého roku od doby první republiky, v období nacistické okupace, v padesátých letech, ve „zlatých šedesátých“, v éře normalizace, v porevolučních devadesátých letech až po první dvě desetiletí nového milénia. Jak Vánoce prožívali řadoví občané, někteří českoslovenští prezidenti, vojáci zahraniční armády, dělníci nuceně nasazení v Říši nebo političtí vězni nacismu a komunismu? Někteří pamětníci paradoxně označují právě Vánoce v koncentračních táborech, ve frontových zákopech či v komunistických uranových lágrech za nejhezčí, jaké kdy v životě prožili. Snaha o oslavu vánočních svátků v tomto nelidském prostředí je zajímavým svědectvím o zachování lidské důstojnosti i v nejextrémnějších podmínkách. Při práci na knize, kterou lze též vnímat jako příspěvek k dosud ne zcela zdokumentovaným dějinám každodennosti, autoři prostudovali velké množství dobových pramenů a oslovili desítky pamětníků nejrůznějšího věku a profesí. Z jejích stránek tak promlouvají nejen archivní dokumenty, ale také rodinné fotografie, dobové inzeráty a reklamy, vánoční ozdoby, karikatury z legálního i ilegálního tisku, propagandistické plakáty, vánoční přání, fejetony nebo básně a v neposlední řadě také dosud nepublikované autentické vzpomínky. Kniha Sto let českých Vánoc. Nejkrásnější svátky v roce na pozadí „velkých“ dějin je upraveným a rozšířeným vydáním knihy České Vánoce od vzniku republiky do sametové revoluce (2010).

Všichni mluví o vzdělání. Stalo se sekulární naukou spásy, od níž si slibujeme řešení všech problémů od potírání chudoby až k integraci migrantů, od změny klimatu až k boji proti teroru. Zatímco se však vzdělání jako heslo stalo všudypřítomným, vzdělanec, vlastní cíl všech těchto vzdělanostních snah, nejen zmizel ze slovní zásoby, ale každý vážný nárok na vzdělání se dokonce stal provokací. Důvody, proč se tak stalo, jmenuje Konrad Paul Liessmann v této knize. Proto se pouští jak do nížinné krajiny stran, tak do mělčin sociálních sítí, přemýšlí o morálním diskursu ducha doby a o tom, proč je tak nepříjemné potkat vzdělaného člověka.

Tento a další připravovaný svazek o drobných motýlech navazují na čtyři díly série Motýli a housenky střední Evropy, vydané nakladatelstvím Academia v uplynulých letech. Do tohoto prvního dílu je zařazeno 39 čeledí s celkem 1166 druhy. Druhy nalezené u nás a na Slovensku jsou stručně charakterizovány a také vyobrazeny. Ke každému druhu je uvedeno rozpětí křídel, příp. důležité determinační znaky, hostitelská rostlina, doba výskytu dospělců a housenek, biotop, celkové rozšíření a základní poznatky o výskytu na našem území. Zbývající středoevropské druhy jsou zmíněny s různě obsáhlým komentářem buď v závěru charakteristiky příslušné čeledi, nebo u svých příbuzných dále v textu. Systematickému přehledu druhů předcházejí kapitoly o druhovém bohatství motýlů, historii jejich studia na našem území, nomenklatuře a klasifikaci, morfologických zvláštnostech a biologii drobných motýlů, rozšíření motýlů a původu naší motýlí fauny, druzích motýlů popsaných z našeho území, nepůvodních druzích, mizení a ochraně motýlů, pozorování drobných motýlů v přírodě a jejich určování. Souborná publikace o drobných motýlech našeho území (střední Evropy) s vyobrazením všech u nás zjištěných druhů dosud neexistuje, podobná kniha nebyla vydána ani v žádném z dalších středoevropských států. Tato publikace by měla posloužit specialistům a přírodovědným nadšencům jako výchozí zdroj informací a určovací příručka drobných motýlů a současně by měla podnítit zájem o jejich intenzivnější studium.

Kniha shrnuje aktuální znalosti o operaci Anthropoid, atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jeho přípravě i tom, co následovalo při vyšetřování a honu na vykonavatele atentátu. Staví do rozporu „obecné povědomí“, založené na filmech a populární literatuře, a informace vyplývající z dobových pramenů. Autor se zabývá nejen samotným provedením atentátu, ale i jeho politickými souvislostmi v kontextu doby, otázkou, jakou měl Heydrichův vůz skutečně poznávací značku, nebo faktografickým rozborem posledního boje parašutistů v kostele v Resslově ulici. Kniha přináší životopisy a medailonky mnoha důležitých aktérů těchto událostí jak ze strany okupantů, tak i odboje. Text je doprovázen bohatou fotodokumentací.

Publikace představuje v 21 oddílech soustředěných vždy k jednomu roku z období 1918-1938 Československou republiku jako mnohonárodnostní stát, v němž literatura vznikala a byla čtena nejen v češtině, ale také ve slovenštině, němčině, ruštině, ukrajinštině, maďarštině či polštině, kde se na literárním dění podíleli nejen spisovatelé, ale také překladatelé, nakladatelé či čtenáři, kde společensky nerezonovaly pouze umělecké výboje či politické provokace avantgardistů, ale také mezinárodní bestsellery a rovněž produkty lokální populární kultury. Literární kronika první republiky je obrazově-výkladová kniha určená širší veřejnosti. Obrazová složka v ní má stejnou důležitost jako výkladová. Sestává z více než tisíce pečlivě vybraných knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů.

Vždy jsem měl trochu problém s časem. Pochopil jsem, že se nedá dostihnout, ani předběhnout. Nenechal jsem se však tímhle poznatkem zmást. Zajímalo mne něco jiného: zda by se čas nedal nějak zpomalit. Nedávno jsem to opět zkusil. Zbavil jsem hodiny ručiček a překvapilo mě, jak příjemný to byl výlet. Podmínkou takové cesty je – udělat si trochu času. Dát času prostě trochu na čas. Zároveň je však zakázáno dělat si výčitky – protože chvíle, které potěšily, nemohly být jeho ztrátou. Možnost vrátit se v čase je opravdu skvělý vynález. Vzniklá knížka je vlastně trochu náhoda. Původně jsem si chtěl jen udělat pár poznámek. Ale jak vidím, nějak se to zvrtlo.